Psal se rok 2007, když téměř neznámé polské vývojářské studio CD Projekt RED dokončilo počítačovou adaptaci ságy Andrzeje Sapkowského s názvem Witcher, u nás vycházející jako Zaklínač. Knižní fenomén v té době ohromoval především střední Evropu, ale díky digitální verzi se začal šířit jako lavina do dalších zemí, kde připravoval půdu pro úspěšný druhý a superúspěšný třetí díl. V dnešní retro recenzi se podíváme, na jakých základech slavná značka stojí.
• Retro Recenze •
• Žánr: Akční RPG • Multiplayer: Ne • Vývojář: CD Projekt Red • Vydavatel: CD Projekt, Atari • Platformy a Datum vydání: PC (24. října 2007) • Homepage • Čeština: Ano (včetně dabingu)
• Retro Recenze: 8. 8. 2019 • Autor: Jakub Němec
Zaklínač (nebo Witcher, chcete-li) měl od začátku zaděláno na kontroverzi s fanoušky knižní předlohy, kteří nepřenesli přes srdce, že Geralt se vydal jiným než knižním směrem. S ohlédnutím zpět můžeme s klidným svědomím říci, že první díl se ještě držel zavedených mantinelů, zatímco dvojka již odvážně vykročila vpřed tam, kam se již třetí díl rozběhl naplno (vždyť Geralt střílí z kuše!?). Já se řadím k lidem, kteří literární verzi chovají ve velké úctě, ale herní podobu jsem nikdy nijak zvlášť nekritizoval. Paradoxně se mi stává, že často herní reálie stavím nad ty knižní, jak jsem se přesvědčil u mého vnitřního problému s vizáží představitelů v seriálu od Netflixu.
Příběhová setkání se zásadními charaktery vždy měla v titulu Witcher co nabídnout. Azar Javed byl dle mého Geraltovi vyrovnaným soupeřem.
Úkolem dnešního textu ovšem není srovnávat videoherní, literární a seriálovou podobu světa Bílého vlka, ale ukázat si, v čem byl první díl počítačového zpracování revoluční a proč si jej znovu nahrát na svůj disk. Ke cti vývojářům z CD Projekt RED můžeme připsat, že i když nechtěli pouze slepě parafrázovat Sapkowského knihy, pečlivě zachovali jejich reálie, jak jen šlo, a sáhli do kánonu jen v nejnutnějších případech (ano fanatici, kamenujte mě). Příběh Geralta z Rivie tak rozvádějí až po jeho zmizení, jež si nikdo nedokázal vysvětlit (však jste zcela jistě rozebírali s přáteli, jak si vysvětlit epilogově pojatou povídku o svatbě Geralta a Yennefer).
Pokud si po přečtení nadpisu článku pokládáte stejnou otázku, odpověď naleznete zde.
Mezi klasickými a retro recenzemi existují poměrně významné rozdíly. Tím nejpodstatnějším je přiznaná neobjektivita – v retru pochopitelně hodně vzpomínáme, básníme o starých dobrých časech a na hru koukáme přes brýle s přeci jen poněkud narůžovělými sklíčky. Zároveň se ale pokoušíme vžít do kůže moderního hráče a ptáme se, zda i jemu má tento kus historie dnes co nabídnout. Naše retro tak kombinuje nostalgii s přísnější optikou současnosti a na rozdíl od klasické recenze není zakončeno číselným hodnocením, ale dvěma slovními verdikty, jež vyjadřují pohled jak nostalgického veterána, tak současného hráče.
Pravděpodobně největším šokem bylo ve své době zjištění, že se během celého děje hry Witcher nesetkáme s Yennefer, zato si řadu milostných eskapád užijeme s ženštinami všech společenských vrstev. Právě dospělý charakter hry, jež se neštítila nadávek, nahoty ani dalších aspektů, které přisoudily Zaklínači rating M, byl ve své době zjevením. Nádherně podtrhoval mistrně napsaný scénář, jenž hráče poslal z Kaer Morhen do okolí Wyzimy, hlavního města Temerie, v němž působí tajemná organizace Salamadra. Ta prahla po zaklínačských mutagenech, které chtěla zneužít pro vlastní účely, což Geralt nemohl dopustit.
Witcher Opening Movie I GEM (Gameplay, PC, No Commentary)
První videosekvence nabídla fanouškům zaklínačské ságy souboj ze závěru povídky Zaklínač v první knize Poslední přání. Vývojáři z CD Projekt si přitom z knížek moc neberou, ale z princezny Addy/strigy udělali jednu z důležitých postav své hry.
Ještě dnes si pamatuju, jak mě dostávaly jednotlivé příběhové zvraty, postavy se mi zavrtávaly pod kůži (a proto mě potěšilo, že se pro některé nenáviděný alchymista Kalkstein dostal na kartičky Gwentu) a celkově jsem si užíval oblíbený svět, jenž mi umožňoval pohyb bez většího omezení. Tvůrci se odvážili pro větvené dialogy ústící v rozmanité situace, takže zvědavci mohli zkoumat dopady svých voleb, které měly v určitých případech docela velkou váhu – hned první kapitola vám dala volnou ruku nad osudem čarodějnice Abigail a v podobných mezích se vezl scénář celé hry. Hodně zajímavou postavou byl chlapec Alvin, jenž se postupně propracovával z periferie vašeho zájmu do centra všeho dění.
Kouzlo titulu Witcher dokázalo k obrazovce přitáhnout také mou ženu, která mi celou dobu hraní koukala přes rameno a pomáhala při rozhodováním nad zásadními volbami v příběhu. Nejednou jsme zalistovali v knížkách, abychom si osvěžili podstatu některých chytře umístěných narážek na původní literární ságu. Scénáristicky se jednalo na svou dobu o velmi zdařilý kousek, jenž má i dnes hráčům co nabídnout. Přihlédneme-li k hysterii, která se strhla kolem netflixovské adaptace, nenapadá mě lepší chvíle, kdy si prvního Zaklínače nainstalovat a prokousat se k druhému dílu, tedy ještě než se Henry Cavill pustí do svého prvního seriálového úkolu.
Obrázek 1: Bezbranná žena v nesnázích, třebas čarodějka, v Bílém vlkovi vzbuzuje obranářské pudy, klidně i proti přesile rozlícených vesničanů s pochodněmi v ruce. Přiznejte se, kdopak z vás se jal bránit Abigail i přes následný tuhý bossfight? Obrázek 2: Jednou z podstatných sběratelských mechanik titulu Witcher bylo uhánět něžné pohlaví, za což jste byli odměněni pěknými erotickými malůvkami. Pokémoní komplex „musím je mít všechny“ tehdy pohltil řadu testosteronem poháněných hráčů. Obrázek 3: Geralt má k ženám velmi blízko a intimním hrátkám se nebrání. Ještěže po absolvování přeměny pomocí mutagenů na Kaer Morhen nemůže mít děti, jinak by po okolí Wyzimy pobíhalo spousta bělovlasých capartů.
Hru Witcher od prvopočátku provázela řada technických problémů, které časem sami tvůrci vyřešili vydáním Enhanced Edition, což ovšem nezabránilo moderské komunitě upravit téměř každý segment původnho titulu. Stránek s módy najdete celou řádku, za mě doporučuji třeba nexusmods.com, kde najdete žebříček těch nejoblíbenějších zlepšováků – od kvalitnějších textur přes úpravu inventáře, mocnější zbraně a mnoho dalšího. Přímo ve hře navíc najdete příběhové scénáře, z nichž jsou některé oficiálního rázu, jiné spíše fandovského ražení, ale dokáží vám protáhnout zážitek ve společnosti Geralta z Rivie o další hodiny. Sečteno a podtrženo, komunita okolo prvního Zaklínače zkrátka stále žije, tak proč toho nevyužít.
Příběhové eskapády Bílého vlka jsou jasným lákadlem pro fanouška nejen dodnes opěvovaného Witchera 3, ale k odhalení jednotlivých scénáristických kliček musíte hru opravdu prozkoumat do posledního místa a mnohdy se vracet ke klíčovým bodům, což by pro současnými tituly zhýčkaného pařana mohl být problém. Navíc je potřeba zapomenout na akrobatická salta lovce monster, jež se v jeho rejstříku pohybů objevily až od druhého dílu Vrahové králů (The Assassins of Kings). Zásadní je zde spíše uskakování od nepřátelských čepelí. Místo klasického máchání mečem se navíc objevuje klikací mechanika, při níž správně načasované kliknutí tvoří provázaná komba, jež protivníky z lidských i monstřích řad pošlou do věčných lovišť.
Různí nepřátelé vyžadují odlišné přístupy, které jsou ve Witcher vyřešeny střídáním trojice stylů (kočka na mrštné otravy, vlk proti silnějším protivníkům a gryf v obklíčení skupinou zabijáků). U změny postojů nemusíte být nijak zvlášť rychlí, protože Zaklínač jde kdykoliv zapauzovat mezerníkem, na což jsme zvyklí především u izometrických RPG (taktičtěji ladění hráči dokonce mohou v podobném módu hrát právě i Witchera, ale doporučil bych spíše akčně adventurní pojetí s pohledem přes rameno). Před více než desítkou roků mi na podobném stylu ovládání nepřišlo nic divného, ale dnes už jde v podstatě o archaismus, jenž se u moderních titulů moc nevidí.
Witcher First Mission / GEM (Gameplay, PC, No Commentary)
Šermířské dovednosti Bílého vlka se ukážou jak ve střetech proti lidem, tak proti monstrům. U každého soupeře je třeba odhalit, který z trojice stylů proti němu bude platit.
Při trošce cviku a trpělivosti si ovšem Zaklínače zahrajete v pohodě i dnes. Sekání potvor je zábavou, která se neomrzí, když navíc využíváte magická znamení a namíchané lektvary, tak si poradíte i v bossfightech na konci každé kapitoly (i když obludný barghest na konci první části kampaně mi dal zabrat i po letech). Na druhou stranu práce s inventářem se v herním průmyslu téměř nezměnila, takže v tomto ohledu se budete cítit naprosto komfortně. K pohodlí přispěje také slušně rozpracovaný deník s úkoly, postavami, příšerami a dalšími cennými informacemi.
Nyní se dostáváme k první překážce, jež by se mohla objevit mezi vámi a hraním titulu Witcher. Pokud si totiž myslíte, že oprášíte svůj zánovní stroj, na kterém jste spustili před lety Zaklínače bez problémů, a stáhnete si verzi z platformy CD Projekt RED GoG.com, asi budete hodně nepříjemně překvapeni. Tvůrci si totiž vzali původní titul do parády a všemožně jej graficky vyspravili, především tím, že naplácali HD textury, kam mohli. Jenže to běží stále pod starším enginem, takže se váš stroj pořádně zapotí, než vám vykreslí ulici ve Wyzimě, o dynamických soubojích raději nemluvě.
Obrázek 1: Portály nepatří ke Geraltovým nejoblíbenějším způsobům cestování, přesto se jejich užívání nevyhne. Obrázek 2: Rytířský Řád planoucí růže zasáhne do scénáře titulu Witcher více, než byste zpočátku čekali. Obrázek 3: Ve Wyzimě pobudete velkou část herní doby, protože se zde setkáte s plejádou zajímavých charakterů, z nichž se někteří objeví i v pokračování počítačové zaklínačské série.
Pro představu: na svém relativně starším stroji jsem bez problémů rozjel Witcher 3: Wild Hunt, jen jsem musel omezit detaily jako vlnění srsti a další výdobytky nových grafických karet. Nyní jsem si musel u prvního Zaklínače srazit všecky detaily, abych si jej vůbec zahrál. Optimalizace se po úpravách moc nepovedla, takže máte dvě možnosti. Buď výkonný stroj na úrovni současného lepšího průměru, nebo instalovat z pevného disku a odmítnout grafické patche. Pak byste si měli užít jak hlavní příběhovou kampaň, tak vedlejší mise, které za léta od vydání připravili jak tvůrci, tak aktivní moderská komunita, jež vytvořila také nové modely hlavních postav a mnoho dalšího.
Vysoká hardwarová náročnost překvapí o to více, že lokace nejsou v porovnání s Witcher 3: Wild Hunt nijak zvlášť rozsáhlé. Samozřejmě, pokud si vzpomenete na blata či vesnické prostředí v okolí Wyzimy, tak se nad mým tvrzením podivujete, ale dvě hlavní a tři příčné ulice nejsou zrovna demonstrativním příkladem hlavního města severního temerského království. V porovnání s majestátním Novigradem v trojce se opravdu jedná o chudého příbuzného. Ovšem na svou dobu se jednalo o velkoryse pojaté RPG (nemůžeme srovnávat se Skyrimem, že), které překvapilo provázanými lokacemi. To se ve dvojce dotáhlo k nadstandardu, aby se pak trojka vyhoupla mezi nejrozsáhlejší a nejživější digitální světy.
Zákulisní pletichy byly vždy součástí zaklínačských příběhů, stejně jako pokusy propíchnout Bílého vlka ze zálohy. Naštěstí pro Geralta jej zbystřené smysly vytáhly i z té největší bryndy.
Pro našince se Zaklínač dostal do paměti hráčů ještě z jednoho důvodu. Podobně jako další velké projekty vydané okolo roku 2007 (Assassin’s Creed, Mafia 1 a 2 či Prince of Persia) se totiž Witcher dočkal českého dabingu, jenž někteří dodnes milují či proklínají. Z mého hlediska působí Geralt v podání Rudolfa Kubíka poměrně strojeně, ale k odlidštěnému lovci monster to docela sedí. U ostatních postav jsem žádný problém neměl a památné hlášky („Pozor, vědmák, schovejte ženské“) občas dodnes utrousím jen tak mezi řečí, asi jako warcraftí „Práce, práce“. Právě česká lokalizace je zřejmě jedním z faktorů zajišťujících legendární postavení zaklínačských eskapád v našich luzích a hájích.
• Zdroje: Vlastní
The Witcher
Počítačové a konzolové hryVerdikt Staromilce
Ve své době se Witcher dokázal vyšvihnout mezi nejprodávanější tituly ve středoevropském prostoru a zaujal také na Západě, i když tam dostal pár nečekaně podprůměrných známek. Tvůrci se však z výtek poučili a připravili vylepšenou Enhanced Edition, kterou můžete za pár stovek ještě pořád sehnat v online obchodech. Neváhejte a skočte po ní, protože za cestu do počátků Gerlatovy digitální výpravy se to vyplatí.
Verdikt Současníka
Z pohledu dnešního hráče je Witcher stále dobře hratelný. Jediné nepohodlí se pojí s mírně toporným pohybem Bílého vlka, kdy místo válení sudů jen strojeně uskakuje. Také „klikací“ soubojový systém nemusí vonět každému. Na druhou stranu si užijete slušně napsaný příběh, s novými texturami a efekty ani nepotrápíte svůj zrak jako u jiných retro výletů a nedivil bych se, kdybyste volně přešli ke druhému dílu, abyste se vrátili obloukem zpět k Divokému honu a jeho rozsáhlým datadiskům.
Hraní her, ať už počítačových či deskových, se stalo součástí mého života už s prvním úspěšným umístěním plastové čepičky v Kloboučku, hop! a s archaickým počítačem, na kterém téměř neustále běžela trojice Rayman, Pharaoh a FIFA 2000. Od té doby se rád nechávám překvapovat unikátními zážitky, silnými příběhy a originální hratelností, kterou dokáží vývojáři vykouzlit. Jsem v redakci Alza Magazínu a GEMu sice vedený jako sporťák a deskovkář, ale rád se ponořím do akčních adventur, RPG, závodů nebo plošinovek, ale vlastně nepohrdnu ničím zajímavým a netradičním.
|
Minimální HW požadavky | Doporučené HW požadavky |
---|---|---|
Operační systém | Windows®/XP/Vista | Windows®/XP/Vista |
Procesor | Intel Pentium 4 2.4 GHz nebo Athlon 64 +2800 | Intel Pentium 4 3.0 GHz or AMD Athlon 64 +3000 |
Grafická karta | NVIDIA GeForce 6600 nebo ATI Radeon 9800 nebo lepší | NVIDIA GeForce 7800 GTX nebo ATI Radeon X1950 XT nebo lepší |
DirectX | DirectX 9.0 | DirectX 9.0 |
Operační paměť | 1 GB | 2 GB |
Pevný disk | 15 GB | 15 GB |