Total War Saga: Troy (RECENZE) – Stojí nový experiment Creative Assembly za to?

Total War Saga: Troy (RECENZE PC) – Obsah článku

1. V Total War Saga: Troy vypluje za Helenou stovka lodí
2. K vybudování vaší říše vám tu bude stačit pět surovin
3. Diplomacie v Total War Saga: Troy vyřeší leccos, svět s ní však nezískáte
4. Bitevní pole v tomto světě ovládají legendární monstra
5. Kdyby si tvůrci Total War Saga: Troy vybrali jasný směr, možná by to dopadlo lépe
6. Recenze Total War Saga: Troy: závěrečné hodnocení
7. HW nároky pro Total War Saga: Troy PC

V Total War Saga: Troy vypluje za Helenou stovka lodí

Trojská válka je konflikt, o němž toho historici moc neví. Velká část děl, která se jej pokouší určitým způsobem prezentovat světu, proto stojí na řeckém eposu Ilias vytvořeném řeckým básníkem Homérem. Na samém počátku tohoto velkolepého střetu dvou kultur mělo dojít k únosu Heleny, jež byla ženou spartského krále Meneláa. Ten na tuto urážku nemohl reagovat jinak, než vytáhnout spolu se svým bratrem Agamemnónem a všemi řeckými vůdci vstříc k Troji, domovskému městu prince Parida, jenž měl únos na svědomí. Následovalo desetileté obléhání, na jehož konci metropole padla. Start Total War Saga: Troy rozhodně není tak divoký jako vyprávění zapsané do knih, což je způsobeno především tím, že elementární myšlenka tohoto díla se nese na tradičním konceptu série Total War.

V praxi to znamená, že namísto toho, aby byl hráč ze startu postaven před velkolepý konflikt, může být rád za to, že má po ruce jednu armádu a několik vísek, které jeho vojsku vydělávají na živobytí. Vlastně by se dalo říct, že tu máme situaci podobnou tomu, co jsme mohli spatřit ve filmu Troja (2004) od Wolfganga Petersena. Herní frakce ovšem tentokrát nesjednocuje pod svou vlajkou s Achilleem soupeřící Agamemnon, ale ten, jehož si zvolíte. K dispozici tu totiž nejsou pouze dvě frakce bojující o Helenu, nýbrž bezpočet maličkých soupeřících království, takže předtím, než se pustíte do boje, který se zapsal do historie, si musíte vybrat stranu, za kterou si podrobíte slabší okolní města.

Celkem je vám tu nabídnuto osm nezávislých frakcí, jež jsou rovnoměrně rozděleny mezi dvě odlišně smýšlející kultury postavené historií proti sobě. Pokud patříte mezi fanoušky pomsty a ofenzivy, stanou se pro vás ideální volbou Danajci, u nichž se lze ujmout buď geniálního Odyssea, panovačného Agamemnona, bojovného Achillea nebo Meneláa sázejícího na utváření spojenectví. V případě, že preferujete spíše obranu, jsou tu pro vás Trojané v čele s defenzivním Hektorem, lučištníkem Paridem, mysteriózně laděným Aeneem a Sarpédonem orientovaným na obchod. Jak už to tak u série Total War bývá, každý z vojevůdců má specifické dovednosti, jež jej spolu s jeho frakcí odlišují od ostatních legendárních vůdců.

K vybudování vaší říše vám tu bude stačit pět surovin

I když se od sebe vůdci jednotlivých herních frakcí liší, všechna uskupení disponují prakticky totožným systémem ekonomiky. Vzhledem k tomu, že peníze v éře trojských válek nehrály moc velkou roli, rozhodli se tvůrci Total War Saga: Troy vsadit na pět základních surovin, které v plné míře nahrazují vše hradící finance, jež bylo možné nalézt doposud u všech dílů herní série Total War. V počátečních etapách hraní budete k existenci potřebovat především dřevo a potraviny. S pomocí toho prvního si postavíte počáteční budovy a expandujete svá města. Jídlo slouží především k náboru jednoduchých jednotek a jejich následné údržbě, protože s prázdným žaludkem se špatně bojuje a každé vojsko prostě potřebuje stabilní zásobování.

Potravinami netěšíte v Total War Saga: Troy pouze vojáky. Uspokojit s nimi můžete také jednoho ze sedmi bohů, jež si lze s pomocí obětování dostatečného množství jídla získat na svou stranu. Věnovat vámi získanou sklizeň je možno Héře, Diovi, Áresovi, Athéně, Poseidonovi, Apollonovi a Afroditě. Každý z bohů vás po dosažení určité úrovně přízně odmění unikátní škálou benefitů posilujících jednotky ve vaší armádě, stabilitu ve městech či tempo ekonomiky. V okamžiku, kdy si zajistíte jejich maximální přízeň, otevřete si přístup k naverbování bytostí z legend ochotných bojovat ve vašem vojsku, nebo pro vás konat různorodé skutky na poli špionáže. K dispozici vám tu totiž nebudou dáni pouze přerostlí lidé, ale též do kostýmu navlečení jedinci vydávající se za satyry, z hůry požehnané věštce a gorgony.

Všechny legendární postavy seslané bohy tu vlastně představují silnější formu klasických agentů, jak je známe z tradičních dílů historické série Total War. Pokud toužíte po tom zvednout náladu ve svých městech, stačí jen naverbovat satyra a vyslat ho do akce, během níž obyvatelstvo pořádně nabudí. Jestliže naopak chcete, aby se nepřátelské osadě nevedlo dvakrát dobře, vyšlete k ní gorgonu, jejíž pohled (nebo přesněji řečeno děsivý zjev) dokáže zastavit srdce nejednoho smrtelníka. Oproti tradičním kněžím a špionům mají však tito specialisté pouze omezený počet užití. Jakmile jejich síly vyčerpáte, musíte je naverbovat znovu, na což musíte využít zlato, které je jednou z pěti elementárních surovin.

Celkový výčet materiálů však jídlem, dřevem a zlatem nekončí. V momentě, kdy zatoužíte po budovách vyšší úrovně, nezbude vám než se pustit do těžby kamene, který jde následně použít k budování kvalitnějších struktur, jež vám otevřou lepší jednotky. K verbování v boji efektivnějších specialistů si však už pouze s jídle nevystačíte, protože výzbroj prostě něco stojí, takže je musíte zaplatit za pomoci bronzových plíšků. Ty jsou finální surovinou, s níž na své cestě za vybudováním své říše a následném sjednocením herních frakcí Total War Saga: Troy pracujete.

Diplomacie v Total War Saga: Troy vyřeší leccos, svět s ní však nezískáte

Budování samotné je v Total War Saga: Troy zpracováno obdobně jako u většiny dílů série Total War z posledních let. V hlavních městech máte k dispozici celkem sedm volných parcel, zatímco v případě menších osad jsou to pouze tři nezastavěná místa, na kterých je možné postavit administrativní, vojenské, produkční a náboženské budovy. Každá z frakcí má navíc k dispozici několik unikátních struktur a s nimi spojenými speciálními jednotkami a benefity. Vyprodukované předměty tu však neslouží pouze k výstavbě, ale také ke směnnému obchodu, jenž je základním kamenem Total War Saga: Troy.

Absence peněz otevřela v Total War Saga: Troy nové způsoby, jak lze s ostatními národy v počáteční fázi vést dialog. Každá frakce tu má totiž přístup jen k určitému objemu zdrojů, se kterými následně může pracovat. Někteří mají více kamení, jiným schází dřevo nebo mají zoufalý nedostatek jídla, na což jsou nuceni reagovat, protože vojáci nejsou červotoči, jimž stačí k životu kvalitní trám. Aby uspokojili jejich touhy, jsou nuceni s těmi, kteří mají potravin nadbytek, diskutovat a směnit je s nimi za to, čím jejich sklady doslova přetékají. Abych řekl pravdu, do jisté míry mi tento koncept sedl více než ekonomika v Total War: Three Kingdoms, kde jsem nakonec za pomoci jídla získal celou Čínu, což sice nebylo vyloženě nereálné, myšlence série Total War to však moc neodpovídalo.

Ve výsledku se ze surovin stala celkem zásadní složka při diplomatických jednáních. Budovat budete s jejich pomocí obranná spojenectví, dočasné dohody o neútočení a vojenské aliance, skrze něž si dříve nebo později máte šanci podrobit celý svět. Přítomna je tu též možnost získání území diplomatickou cestou, což je prvek, který mi třeba v Total War: Warhammer II nesmírně schází, jelikož jsem v něm nucen při kompletování provincií napadat frakce, na něž bych za normálních okolností nezaútočil. Samotná diplomacie tu funguje relativně dobře, minimálně tedy v počátečních fázích. Horší je to v pozdějších etapách, protože se zřejmě aktivuje agresivní polovina jejího já činící nelogická rozhodnutí, v čemž je tu AI podobná umělým inteligencím z většiny předchozích Total War.

Bitevní pole v tomto světě ovládají legendární monstra

Na bojišti se naštěstí umělá inteligence chová lépe než na kampaňové mapě. Bohužel pro ni jí ale není dána dostatečně rozsáhlá škála jednotek, se kterou by mohla operovat. Stabilně je proto nucena užívat stejné taktiky čas od času ozvláštněné přítomností nějakého toho mýtického monstra. Vojevůdci v Total War Saga: Troy patří podobně jako nestvůrní válečníci mezi elitu, která definuje výsledek bitev, na něž mají obyčejní pěšáci kvůli nesmírné síle šampionů a příšer relativně malý vliv. Stejně tak mi přišlo, že střety moc neovlivňuje ani tvůrci hodně oslavovaná zbroj, jelikož snad každý válečník měl nepříjemně vysokou pohyblivost, ať už měl na sobě navlečené cokoliv.

Tempo bitev je díky mírně nerealistickém pohybu jednotek vcelku rychlé, většina z nich mi zabrala něco okolo pěti až sedmi minut. Musím však říci, že jsem se u nich moc nebavil, protože se kvůli značně omezené škále jednotek začaly jednotlivé situace opakovat, což u takto laděných RTS není nic až tak neobvyklého. Většina strategií však disponuje rozsáhlejším spektrem unikátních frakcí, jimiž Total War Saga: Troy bohužel neoplývá, takže se velmi brzy dostanete do nekonečné spirály, s níž se nakonec vypořádáte tak, že začnete devadesát procent střetů řešit skrze automatické rozhodování. To sice nepředstavuje na vyšších úrovních obtížnosti vzhledem k balanci ideální cestu, je to však lepší než se trápit bitvami, které jsou kvůli absenci širšího škály válečníků a monster téměř na jedno brdo.  

Přestože jsem tempem bitev, škálou jednotek ani jejich balancí moc okouzlen nebyl, jedno musím tvůrcům uznat. Design obléhacích i obyčejných map má v Total War Saga: Troy něco do sebe. Každá bitva se odehrává v trošku odlišném prostoru, díky čemuž se máte možnost s nepřáteli utkat pokaždé na jinak formovaném bojišti, za což tvůrce chválím, protože mi podobný koncept nabídla jen hrstka zástupců této značky. Škoda jen, že se jim nepovedlo se lépe vypořádat se zmíněnými nedostatky, nebýt jich, pak by se tento díl stal nejvýraznějším zástupcem spin-off série Saga. 

Kdyby si tvůrci Total War Saga: Troy vybrali jasný směr, možná by to dopadlo lépe

Total War Saga: Troy je prvním velkým titulem studia Creative Assembly Sofia doposud pracujícího primárně na vedlejších titulech a expanzích pro Total War: Rome II. Prakticky se jedná o jejich závěrečnou práci, s jejíž pomocí se mohli dostat do vyšší ligy. Ve finále se jim podařilo uspět tak nějak na půl. Dodali nám totiž Total War se slušnými kampaňovými mechanizmy, inovativním formátem surovin, zajímavými postavami a systémem terénu, který by mohl být v budoucnu využit. Bohužel však částečně selhali v ohledu bitev, jež nejsou kvůli absenci propracovanější škály jednotek a značně nedomyšlené balanci zrovna nejkvalitnějším prvkem tohoto díla, což je u zástupce značky sázející na velkolepé střety problém. Kdyby se autoři uchýlili více k mýtům, mohlo to teoreticky skončit lépe.

Tato recenze byla napsaná pro PC verzi hry.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Total War Saga: Troy: závěrečné hodnocení

Total War Saga: Troy (DOJMY Z HRANÍ) – Obsah článku

1. Tažení za Meneláa přeje v Total War Saga: Troy fandům expanze
2. Legendární monstra dokáží zahnat na útěk klidně celé vojsko
3. Nepřátelské frakce dělají často zcela nelogická rozhodnutí, bitvy jim však překvapivě jdou
4. Budou tvůrci schopni Total War Saga: Troy před vydáním ještě doladit?
5. HW nároky pro Total War Saga: Troy PC

Tažení za Meneláa přeje v Total War Saga: Troy fandům expanze

V rámci prezentace Total War Saga: Troy jsem dostal k dispozici dvě diametrálně odlišné frakce vedené hrdiny orientovanými na jiný typ boje. Vybrat si však nebylo vůbec jednoduché, protože oba vůdci odpovídali mému hernímu stylu. Na jedné straně tu byl na střelecké jednotky sázející Parid, na druhé Meneláos, u nějž se mi velmi zamlouvala jeho defenzivní specializace spolu s velkým nadáním pro diplomacii, která mu umožňovala verbovat spojenecké profesionály unikátní pro jednotlivá herní uskupení. Nakonec jsem každému z nich věnoval polovinu času, jenž mi byl autory na otestování jejich díla dán. První scénář jsem však absolvoval za lukostřelce, protože se prostě vyžívám v kosení nepřátel z větší vzdálenosti.

Na první pohled nebyla Paridova situace nikterak závažná. Byl totiž ze všech stran obklopen državami svého bratra Hektora. Když jsem se s ní však seznámil více, velmi rychle jsem zjistil, že to s ním nebude až tak růžové, jak to při povrchním náhledu vypadalo. Mimo trojské břehy měl totiž bezpočet nepřátel odhodlaných mu jít po krku, a aby toho nebylo málo, nutnost setrvávat s Helenou či v její blízkosti celkové situaci moc nepomáhala. Expanze do okolí proto byla až překvapivě náročná, navíc jsem se musel často podřizovat příkazům Paridova otce Priama stabilně přemýšlejícího nad tím, kdo bude vlastně nakonec pánem celé Troje a k ní náležejícímu území, což bylo občas také dosti frustrující. Ve finále jsem se s jeho údělem nakonec zvládl poprat, úplně mi ovšem nesedl.

Startovní pozice krále Meneláa vypadala zpočátku obdobně jako ta Paridova. Naštěstí vedle něj nesídlil pouze jeho bratr Agamemnón, ale také bezpočet menších královstvíček. Ty šlo snadno přičlenit za pomoci síly k mé pomalu rostoucí frakci, takže jsem se během první desítky tahů stal lokální velmocí schopnou si podrobit prakticky každého, kdo neakceptoval politické kroky mé, či mého nepříliš vzdáleného bratra, jemuž se bohužel už tak dobře nevedlo. Prakticky by se dalo říct, že se na mé moci stal dlouhodobě závislým, což nebylo úplně ideální, protože pak představoval snadný cíl pro své agresivní sousedy.

V případě, že bych měl po stránce plynulosti kampaně hodnotit prvních čtyřicet tahů, zřejmě bych neměl tvůrcům moc co vytknout. Tato fáze totiž není orientována na velké střety, ale na prosté pohlcování menších národů, čímž se Total War Saga: Troy příliš neliší od ostatních zástupců této značky. Abych však řekl pravdu, trošku se obávám toho, že dříve nebo později tažení ztratí potřebný tah na branku motivující vás k další expanzi a upadne do stereotypu, s nímž třeba fantasy díly série Total War bojují o něco efektivněji než ty historické.

Legendární monstra dokáží zahnat na útěk klidně celé vojsko

Už od oznámení Total War Saga: Troy nás hodně zajímalo, jak bude nakonec zpracována elementární škála jednotek. Spektrum prezentované v aktuálně dostupné verzi však není vůbec špatné. V paletě každého vojska je možno nalézt podobně jako v Total War: Three Kingdoms několik válečníků specifických pro danou frakci, k nimž se za většinu království jen tak nedostanete. Všichni vám však vedle specialistů nabídnou různé variace lehké, střední a těžké pěchoty disponující rozličnými zbraněmi, jež by měly spolu s váhovou kategorií definovat to, jak si povedou v boji. Nejsem si však jist, zda je jejich vybalancování momentálně zcela v pořádku, protože jsem byl svědkem například toho, jak oddíl středně-těžkých bojovníků s obouručními sekerami rozsekala nižší třída.

V průběhu hraní jsem si měl vedle základních jednotek možnost ohmatat také monstra z řeckých bájí. Do rukou se mi dostala nejprve elementární verze kentaurů, kteří na mě udělali dojem především svou obratností a překvapivě vysokou efektivitou v krátkých šarvátkách. Jakmile jsem však naverboval minotaura, velmi rychle jsem na ně zapomněl, protože tento legendami opředený sekáč s helmicí z býčí lebky mi svou silou a strach vyvolávajícími schopnostmi vyhrál nejednu bitvu. Stačilo ho jen poslat na správné místo a pak mu přikázat, aby ze svých útrob vydal hrůzu vyvolávající řev rapidně snižující nepřátelskou morálku. Jakmile tuto akci provedl, minimálně polovina protivníkovy pěchoty přestala bojovat a dala se na zběsilý útěk měnící vyrovnanou bitvu v čistokrevný masakr.

Celková síla tohoto legendárního monstra mi připadá až nepříjemně vysoká. Navíc ho lze naverbovat během prvních dvaceti tahů, takže jste schopni drtit armády za pomoci jeho řevu dříve, než se celá kampaň pořádně rozjede. Upřímně vůbec nechápu, proč tato postava, která prakticky nemá mezi obyčejnými jednotkami žádnou pořádnou protiváhu, disponuje škálou schopností v čele s plošným výrazným snížením morálky, jež by mu mohlo závidět nejedno monstrum z Total War: Warhammer II.  Snad z něj autoři Total War Saga: Troy udělají něco skutečně nedostupného, na co si hráč sáhne až třeba v polovině hry.

Extrémní síla některých legendárních monster nebyla jedinou věcí, která mě při hraní Total War Saga: Troy trošku nepříjemně překvapila. Druhým faktorem, který bohužel nestál za moc, bylo zpracování hrdinů. To, že jsem dostal k dispozici pouze čtyři typy šampionů, bych dokázal celkem hravě zkousnout. Problém byl v tom, že jejich vývojový strom nebyl dostatečně detailně propracován. Jejich dopad na boj samotný byl navíc velmi výrazný u všech reků, což se značně lišilo od autory původně prezentované myšlenky, že k dispozici dostaneme v boji sice nebývalé zdatného člověka s perfektní výzbrojí, ovšem nikoli nesmrtelného šampiona po vzoru Total War: Three Kingdoms. Doufejme tedy, že si tvůrci s tímto prvkem ještě vyhrají.

Nepřátelské frakce dělají často zcela nelogická rozhodnutí, bitvy jim však překvapivě jdou

Dost už však o jednotkách. Přestože má být Trója totožně jako jiné díly Total War hodně orientována na velkolepé bitvy, chybět zde nebude ani budování měst spolu s diplomacií, která byla v minulosti tvůrci značně vylepšena. První zmíněná složka bude fungovat na dosti podobném principu jako ve většině historických zástupců této značky, jen s tím rozdílem, že namísto peněz je ke stavbě a následnému vylepšování budov nutné disponovat určitým typem surovin. Ty lze získat buď z těžebních měst, nebo skrze směnný obchod s ostatními herními frakcemi, jež jsou neustále připraveny k transakci.

Za materiály si můžete získat jejich přízeň, jimi kontrolované území, potřebné suroviny, nebo navýšit zájem o uzavření určité dohody. Uzavírání smluv mi tu přišlo až překvapivě snadné a do jistého momentu jsem si už myslel, že vývojáři na AI skutečně zapracovali, protože reagovala relativně rozumně. Pak však přišel dvacátý tah, jenž odstartoval nedomyšlené vyhlašování válek ze strany umělé inteligence, které nejednou vedlo k tomu, že jsem agresivnímu sokovi opustivšímu své území zabral klidně několik měst během pár tahů. Kdyby se touto cestou vydal pouze jeden vládce, považoval bych to za malou chybu v systému, jenže krátce na to následovala řada dalších sebevrahů s nulovou šancí mi cokoliv udělat.

Chování AI na kampaňové mapě mi přišlo kvůli zmíněným diplomatickým krokům značně nedomyšlené. Na bitevním poli se jí však vedlo o mnoho lépe, než jsem očekával. Jejím primárním cílem se nestával pouze střed, ale také jednotlivá křídla, jež se pokoušela napadnout ze zálohy s jedním či dvěma vyčleněnými oddíly, čímž se odlišila od umělých inteligencí pokoušejících se pouze o proražení linie. Zdokonalen byl též design bojišť a především obléhacích map, jež dávají obráncům možnost si vybrat, kde vlastně chtějí svůj poslední boj vést.

Budou tvůrci schopni Total War Saga: Troy před vydáním ještě doladit?

Po řádném ohmatání Total War Saga: Troy musím říct, že z tohoto kousku mám poměrně smíšené pocity. Ve výsledku se jedná o AA Total War, na němž je vidět určitá snaha o malé i velké inovace. Celkově mi však přijde, že minimálně z toho, co mi tvůrci aktuálně prezentovali, nebyli schopni návrh většiny prvků dotáhnout skutečně do konce, z čehož jakožto skalní fanoušek série Total War moc velkou radost nemám. Když budeme mít štěstí, pak se primárními esy Total War Saga: Troy stane diplomacie spolu s propracovaným konceptem surovin a AI zdatnou na bitevním poli. Pokud naopak vývojáři nestihnou některé aspekty doladit, dostaneme hru s nedořešeným uživatelským rozhraním, špatnou vyvážeností jednotek a tradičně divoce jednající kampaňovou umělou inteligencí.

• Zdroje: Vlastní

Total War Saga: Troy – Dojmy z Gamescomu 2019

1. Bájím navzdory
2. V Total War Saga: Troy by to bez bohů a příšer nešlo, ale…
3. Kentauři, minotauři a další havěť
4. Bez hrdinů by to nešlo
5. Já na bráchu, brácha na mě
6. Total War Saga: Troy v konturách amfory
7. HW nároky pro Total War Saga: Troy PC

Bájím navzdory

• Dojmy z GC 2019: 19. 9. 2019 • Autor: Jakub Němec

Konečně můžu s pravdou ven. Informace o Total War Saga: Troy se ve mně kumulovaly téměř měsíc a já nemohl nikde ani muknout, abych neporušil přísné podmínky mlčenlivosti, které si na mě společnost SEGA vymohla před návštěvou prezentace na nedávné výstavě Gamescom. Docela jsem se divil všem bezpečnostním opatřením, protože o tématu dalšího strategického klání se již delší dobu šuškalo a sami jste si o něm mohli přečíst v našich spekulacích o prázdninách. Tvůrci z britského studia Creative Assembly se tedy opravdu vydávají do bájemi protkaného období řeckých dějin, ale Homérovými eposy se nechali jen volně inspirovat.

Musím přiznat, že se mi přístup autorů velmi líbí. Sami si uvědomují, že z tzv. temného období antických dějin nemáme mnoho písemných pramenů, pokud tedy nebereme v potaz Illias a Odysseu od slepého řeckého barda (což se jak známo ale vyplatilo třeba Heinrichu Schliemannovi, že), ale přesto se do epochy přelomu doby bronzové a železné vydali. Otevřeně přiznávají, že tak daleko do minulosti ve svých hrách ještě nezabrouzdali, a proto přistupují ke zpracovávané látce více než s respektem. Tvůrci se totiž snaží většinu herních prvků designovat podle historických pramenů, takže na pověsti, mýtické příšery a božské kejkle není mnoho prostoru.

Jestli jste tedy čekali překlenovací díl mezi fantasy ságou Total War: Warhammer a tradičními historickými díly, běžte si najít kapesníček, protože nyní přijdete o veškeré své iluze: Total War Saga: Troy se totiž bude snažit veškeré báje okolo dobývání města v Malé Asii spojeným řeckým vojskem, v jehož čele stály Athény, Sparta a Mykény, racionálně vysvětlit. Velmi pěkně to tvůrci demonstrovali na herním plánu (mapě světa), jehož neobjevené části skrývaly malby podle povídaček místního obyvatelstva. V místě, kde se často potápěly lodě, tedy dle pověstí sídlí mocný Kraken či svůdné Sirény, ale když daný prostor sami navštívíte, zjistíte, že jsou zde pouze nebezpečné útesy a spodní proudy.

V Total War Saga: Troy by to bez bohů a příšer nešlo, ale…

Podobně si v Creative Assembly hrají také s dalšími reáliemi. Homér velmi často zmiňuje božské síly, které ovlivňují chování hrdinů či jim dokonce pomáhají, na což tvůrci nezapomínají, a proto jich v Total War Saga: Troy najdete hned sedm. Nečekejte ovšem přímé zasahování jako v Age of Mythology, které se úplně nabízí jako vzor, ale mnohem důmyslnější zpracování vlivu obyvatel Olympu. Jak trefně poznamenal jeden z lead designerů Nikolov Todor, s nímž jsem měl tu čest vést půlhodinový rozhovor, kdyby bůh chtěl, tak by přece nic nenaznačoval a sám by daný problém vyřešil svou nadpřirozenou silou, proč by našeptával?

Podle tvůrců lidé věřící v pantheon bytostí vedených vládcem Diem přítomností bohů vysvětlovali svá, někdy i nelogická jednání. Proto Achilles nerozmáznul každého, kdo se mu znelíbil, Athéna jej totiž umravňovala. Zatímco přízeň jedné strany řeckých bohů byla na straně agresorů, jiní stáli na straně Tróji, tedy Hectora, Heleny a Parida s tím jeho proklatým jablkem. Mechanika bohů tak bude více spočívat v jejich uctívání a na psychice lidí. Pokud si námořníci budou myslet, že je Poseidon má v oblibě, poženou se po moři jako vítr, v opačném případě budou pádlovat bojácně a ve strachu, takže loď popluje jako v oleji. Podobně můžeme přistupovat k bohům války Athéně (taktika) a Aréovi (krvelačnost, odvaha), kteří budou motivovat vojáky.

Kentauři, minotauři a další havěť

Pokud ještě v koutku duše doufáte alespoň v monstra, která by mohla doplňovat heroické hoplíty na bojišti, tak nyní zhasne poslední jiskřička naděje. Pojem minotaurus či kentaur se opravdu ve hře objeví, ale v jiné podobě než by bájemilovní pařani asi chtěli. Při rozhovoru s Nikolovem jsem se dozvěděl, že původní minotaurus, běsnící stvoření z knósského labyrintu, není nikdo jiný než odvážný bojovník v býčí kůži, který se s divošským křikem bezhlavě vrhá do řad nepřátel, kde máchá svým mečem, šíří hrůzu a svou nebojácností zašlapává morálku soupeře do země. Jak jinak si vysvětlit počínání takového blázna než jeho nestvůrně nadpozemskou silou.

Homérská poetika tak vezme zcela jistě za své a nastoupí moderní racionalismus, který fanoušky God of War, Age of Mythology či chystaného Gods & Monsters vyloženě zklame. Já jsem byl v první chvíli také překvapen, ale když se Nikolov rozpovídal o kentaurech, měl mě zcela v hrsti. V řeckém období temna totiž nebylo úplně všedním zážitkem potkat jezdce na koni, natož pak trénovanou jízdu vyrážející do boje. Zděšení vojáci neviděli vojáky v sedlech, ale jejich představivost jim vytvořila iluzi muže srostlého se zvířetem, které rozsévá smrt v řadách nepřátel. Nejenže vysvětlení game designera dává logiku, ale nepřímo nám tak potvrdil přítomnost jízdy v Total War Saga: Troy.

Bez hrdinů by to nešlo

Přesto se většina válečných střetů bude odehrávat mezi pěchotou, jejíž homogenitu tu a tam naruší nájezd válečného vozu. Tvůrci se moc nerozpovídali o složení jednotlivých armád, ale vzhledem k období bych neočekával moc velké rozdíly mezi samotnou výbavou vojáků. Důležité budou spíše jejich statistiky podle velících hrdinů, jejichž vliv na bojišti bude zcela výjimečný. Na začátku každé příběhové bitvy budou mít ke svým svěřencům patetický proslov, následně se postaví do jejich čela a vyběhnou v ústrety nepřátelům. 

Během této pasáže jsem si všiml velmi pěkného detailu – vojáci mohou odložit štíty na záda a jen s kopím či mečem mnohem rychleji vysprintovat k protivníkům. Posílí tak svou pohyblivost a agresivitu, na druhou stranu se stanou zranitelnějšími. Myslím si, že podobných taktických laskomin v Tota War Saga: Troy postupně najdeme mnohem více, i když by možná postačily rozdíly mezi veliteli. Ti se nejenže mohou střetnout v památných soubojích přímo na bojišti (podoba s Total War: Three Kingdoms čistě náhodná, že?), ale výrazně promluví do strategických plánů jednotlivých frakcí, kterých se ve hře objeví osm.

Očekávám, že celkově mezi nimi budou menší rozdíly, podobně jako v Total War Saga: Thrones of Britannia, takže volba generála bude mít největší dopad. V prezentaci se nejvíce mluvilo o Achillovi, horkokrevném válečníkovi, jehož druhové rozsévají zkázu na bojišti, ale v hospodářských otázkách pokulhávají, a Hectorovi, jehož armáda disponuje logicky největšími obrannými bonusy a strategickou vyspělostí. Z vývojářů jsem mimo Achilla a Hectora vymámil ještě několik vůdců – vládce Tróje Priamos a původce války Paris na straně obránců, „vynálezce“ dřevěného koně Odysseus (jehož příběhová kampaň se bude věnovat i jeho cestě na Ithaku) a spartský král Meneláos.

Já na bráchu, brácha na mě

Zcela určitě se dá předpokládat, že do bojů zasáhne také mykénský panovník Agamemnón, takže jedinou záhadou je v současnosti velitel osmé, trójské frakce, pokud to nebude samotná Helena. Ať již si vyberete jakoukoliv stranu sporu, počítejte s tím, že pro vás bude velmi důležité udržování přátelských vztahů v alianci. Můžete se sice vzbouřit a třeba s Achillem vyplenit kompletní řecké ležení, ale bude se vám následně postupovat mnohem složitěji. Jednotliví spojenci vám také mohou zadávat úkoly, po jejichž splnění obdržíte lákavý bonus. Jako příklad uvedl Nikolov Todor Hectorovu obranu Tróje před nájezdy, za což mu může Priamos předat toto opevněné velkoměsto jako nové sídlo.

Se svými koaličními partery budete také moci sdílet suroviny, o jejichž typech jsem se sice nic nedozvěděl, ale bylo mi řečeno, že peníze jako základní platidlo budou odstaveny na vedlejší kolej (v podstatě v podobě velmi vzácného zlata), protože by měl být kladen důraz na výměnný obchod. Zdroje se budou získávat obsazováním jednotlivých částí mapy a každé území by mělo mít svůj potenciál. V tomto ohledu se má ještě na Total War Saga: Troy pracovat, takže tvůrci nebyli nijak konkrétní. V každém případě by měl být na hospodářskou část kladen až překvapivě velký důraz – trójská válka trvala deset let, což znamená nutnost vybudovat si zázemí.

Total War Saga: Troy v konturách amfory

Na závěr jsem si klasicky nechal audiovizuální stránku. Nebudu vám věšet bulíky na nos, do pestrobarevného světa rozkvetlých luk kontrastujících s písečnými dunami rozpálených pouští jsem se okamžitě zamiloval. Možná za to mohou dozvuky z Assassin's Creed Odyssey nebo velmi povedený hudební podkres, ale trójský výlet v podání Creative Assembly dokáže zcela bez problémů přenést antickou atmosféru na vaše obrazovky. Ještě více se mi líbil samotný interface a neobjevené části mapy, protože respektují tradiční figurální malbu z řecké keramiky (podobně si tvůrci pohráli se zázemím Thrones of Britannia hrající keltsko-vikingskou tématikou).

Pokud se nic nepokazí (a já opravdu pevně věřím, že si tvůrci vše pohlídají), máme se v této spin-offové strategii od Creative Assembly opravdu nač těšit. Mytologická tématika sice musí ustoupit racionálnímu duchu, ale to nic nemění na faktu, že Total War Saga: Troy přetéká svěžími nápady, jež by mohly posunout strategické válčení zase o kousek kupředu.

• Zdroje: Vlastní