Valorant (RECENZE) – Mix inovovaných stálic žánru online FPS podle Riot Games

Valorant (RECENZE PC) – Obsah článku

1. Valorant se konečně představuje v plné síle
2. Víc než deset hratelných postav… mírné deja vu
3. Valorant je pro nováčky těžkým oříškem
4. Mnoho zbraní, málo pestrosti
5. Free-to-play se vším všudy
6. Valorant si pozornost jednoznačně zaslouží, nesedne ale každému typu hráče
7. Recenze Valorant: závěrečné hodnocení
8. HW nároky pro Valorant PC

Valorant se konečně představuje v plné síle

Když se řekne „online kompetitivní FPS kombinující smrtící potenciál palných zbraní se speciálními schopnostmi hrdinů“, napadne vám pravděpodobně nejeden titul, který v posledních pěti letech ovládl herní scénu (Apex Legends, Overwatch či Fortnite). Tentokrát mám ale na mysli Valorant od Riot Games (League of Legends) nabízející vcelku základní premisu. V zápasech založených na položení či defusování tzv. Spike se setká deset jedinců ve dvou pětičlenných týmech. Každý hráč si před začátkem vybere jednoho agenta, který kromě zbraní nese sadu specifických schopností.

Už z prvotních záběrů bylo jasné, že Riot Games, podobně jako v případě League of Legends (výrazně inspirován Dotou od společnosti Valve) představuje titul nesoucí se v duchu hesla „nabídneme vám něco, co už tu je, ale lepší“. Podařilo se jim to i ve Valorantu? Tvůrci z Riot se už od představení navíc dušovali důrazem na precizní gameplay, kombinaci zbraní se speciálními ability, nulovou tolerancí vůči cheaterům, neutuchající akcí a optimalizací, kvůli které hráči nebudou muset uvažovat o koupi výkonnější herní mašiny. Do jaké míry splnili své sliby?

Víc než deset hratelných postav… mírné deja vu

Pořekadlem „oči jedí jako první“ se řídí jak gurmáni, tak někteří hráči. Valorant mimo jiné definuje minimalistická, ale zato barvami překypující grafika, která mně osobně vyhovuje více než přeexponovaný vizuál Overwatche – ale znáte to: sto lidí, sto chutí. Důležitější ale je, že můj počítač (který rozhodně není žádná high-end NASA bestie) se při hraní (i díky jednodušší grafice) nijak nezadýchal. Během bojů mi totiž v levém horním rohu svítilo příjemné číslo 120 až 140 (FPS) a titul PC nezatíží ani nároky na prostor – postačí mu přibližně 8 GB, což je v porovnání se 100 GB přeborníkem v nárocích na místo na harddisku Warzone více než skvělé číslo.

S grafikou jde ruku v ruce i vzhled jednotlivých hratelných postav – agentů. Tvůrce musím pochválit za to, že Valorant momentálně nabízí slušný počet hrdinů (celkem jedenáct). Každý z nich navíc pochází z jiného koutu světa a společně tak tvoří zajímavý multikulturní mix, který mě velmi baví.

Hrdinové mají k dispozici celkem čtyři schopnosti, přičemž jedna z nich je „ultimátní“ a na její aktivaci je třeba sesbírání určitého počtu orbů rozmístěných na mapě. Hodnotit jednotlivé agenty je náročné, protože každý hráč má trochu jiný vkus. Mezi mé oblíbenců patří mistr teleportace Omen, agilní Jett a Sova – expert na odhalování pozice nepřítele. Pokud ale patříte mezi akčnější hráče, kteří nedávají přednost stealth či zmatení protihráčů, bude se vám pravděpodobně líbit přes zeď probíjející se Breach, raketomety a granáty vybavená Raze, či Angličan Phoenix ovládající element ohně. Přítomnost speciálních schopností (od sklizně duší mrtvých nepřátel až po odhalení sokovy pozice pomocí vystřeleného šípu) gameplay skvěle ozvláštňuje a tento prvek považuji za to nejlepší, čím se může nová střílečka od Riot Games pochlubit.

Má to však háček. Historie Riot Games je totiž definována „půjčováním si“ určitých prvků z konkurenčních herních titulů a jejich následnou inovací. Proč ty uvozovky? Nedá se říci, že by Riot Games založili svůj úspěch na prachsprostém kopírování jiných herních titulů. Koneckonců, kdyby tomu tak bylo, jejich slavný titul League of Legends by nedosáhl takového úspěchu.

Nicméně jedno z hesel, pod kterým se Valorant představil, zní „kreativita je vaší největší zbraní“, což působí, vzhledem k přístupu vývojářů k tvorbě agentů, trochu humorně. Při představení nového agenta totiž již vždy s úšklebkem na tváři listuji ve virtuální knihovně hrdinů Overwatch a pouštím se do pátrání po jeho dvojčeti, ať v oblasti abilit nebo vzhledu, a většinou se mi to i podaří. Skvělým příkladem je i nejnovější agentka Reyna, která se sice od své předlohy liší schopnostmi, ale vzhledem i národností připomíná hackerku Sombru právě z populární online střílečky od Blizzardu. Pevně věřím, že další představení hrdinové budou pocházet výhradně z dílny Riot a jako předlohu nebudou využívat konkurenční tituly.

Valorant je pro nováčky těžkým oříškem

V případě, že patříte mezi úplné nováčky a fenoménu Overwatch jste nepropadli, bude vám podobnost postav zmiňovaná v minulé kapitole zcela putna a bez větších vrásek na čele se pustíte do výběru agenta, se kterým se následně vrhnete do víru boje. Hlavní misí v zápasech je položení nebo odstranění tzv. Spike, tedy jakési náhrady za bombu (hráči CS:GO budou v tomto ohledu cítit jako doma). A to jak ve standardním módu, kde vítězí tým s třinácti výhrami na kontě, tak v režimu Spike Rush. Jak již název napovídá, druhý jmenovaný je rychlejší a sladkou chuť vítězství můžete pocítit již po několika minutách.

Ve Spike Rush navíc není přítomna fáze nakupování zbraní a dovedností, ty vám dá k dispozici hra. Rozdílem oproti klasickému módu je také rozmístění speciálních orbů na mapě, jež vašemu agentu nebo celému týmu po aktivaci vylepší vlastnosti (popřípadě uškodí protivníkům). Musím se přiznat, že Spike Rush mě baví mnohem víc než základní mód – a to zejména díky rychlému tempu, akci a možnosti vylepšovat agenty sbíráním orbů zvyšujících například rychlost pohybu či účinnost zbraní. Jde také o výborný režim na rozehřátí před delšími zápasy, případně o řešení problému „Nemám dost času a chci si zahrát Valorant“.

Multiplayerové FPS od Riot ale nepatří tak úplně do skupiny „casual“ her a je šité na míru e-sportovnímu hraní, s čímž souvisí i vyšší obtížnost. Což nemusí sednout každému, ale z vlastních zkušeností mohu říci, že o to více odměňující Valorant je. První zápasy se v mém případě nesly v duchu střídavého zmateného přepínání mezi schopnostmi agenta a poskytováním ideálního terče pro nepřátele, a řeknu vám, že Valorant byl v tu chvíli mou nejméně oblíbenou hrou. Po desítkách odehraných zápasů (ne, pořád mi to nejde) ale musím říci, že jde o opravdu odměňující titul. Skvělým příkladem je moje nadšení, kdy jsem v roli Jett pomocí efektního maxi výskoku ještě ve vzduchu zasadila smrtelnou ránu nepříteli na druhé straně barikády. Právě podobné momenty mě jen utvrzují v tom, že ve Valorantu se vyplatí zlepšovat a postupně ovládnout schopnosti všech dostupných hrdinů a netajím se tím, že díky tomu se také postupně pro mě stává návykovou záležitostí.

Mapy se (nepřekvapivě) nesou v barevném a minimalistickém stylu celé hry a ve Valorantu zatím najdeme čtyři. Prostředí jsou od sebe odlišeny různými scenériemi a velmi se mi líbí, a to jak vizuálně, tak vlastnostmi nahrávajícími agentům a jejich abilitám. Například v úzkých prostorách je k nezaplacení schopnost léčitelky Sage postavit velkou barikádu, zatímco třeba pro mrštnou Jett jsou ideální výše položená místa. Vzhledem k počtu hráčů jsou mapky přiměřeně velké. Avšak protože jsou ve hře momentálně pouze čtyři, netrpělivě očekávám příchod čerstvých. Po desítkách odehraných zápasech si totiž umím představit, že časem se je hráči naučí nazpaměť a pro jedince, kteří mají na kontě stovky odehraných hodin, začnou působit mdle. Riot Games však plánují titul nějaký ten čas zásobovat obsahem a nezbývá než doufat, že to budou dělat v rozumných časových intervalech a udrží tak Valorant pro hráče zajímavým.

Mnoho zbraní, málo pestrosti

Zatímco ability agentů patří k tomu lepšímu, co Valorant poskytuje, zbraně už na tom tak slavně nejsou. Nejvíce bije do očí jejich vzájemná podobnost v jednotlivých třídách a pravděpodobně bych si ani nevšimla, kdyby byl jejich celkový počet zredukován na polovinu. Ve hře najdete jak ruční zbraně, brokovnice a samopaly, tak zbraně těžšího kalibru – automatické i poloautomatické pušky, odstřelovačku a lehké kulomety. Je to rozhodně široké spektrum, které však v konečném důsledku tolik variability nenabízí.

V sekci ručních zbraní najdete slušný výběr z pěti modelů zahrnujících upilovanou brokovnici i kolt a jde zároveň o třídu, v níž jsou rozdíly mezi nástroji smrti nejviditelnější. Škoda, že podobná pozornost nebyla věnována i ostatním kategoriím. Před samopaly jsem dávala přednost spíše ručním zbraním a kolt rovnou měnila za jednu z brokovnic nebo čtyř automatických pušek, respektive pouze dvou (Vandal a Phantom). Všechny čtyři vás totiž přijdou na podobnou sumu a není proto moc důvodů kupovat levnější modely.

Ve Valorantu najdete i ekonomický model. Na začátku každého kola si máte možnost koupit nějakou tu smrtící hračku, brnění a také některé schopnosti, ale nikdy se mi nestalo, že bych strategickým přemýšlením o mé ekonomické situaci strávila v nákupní fázi více než pár vteřin. První kliky myši směřovaly vždy na políčka speciálních schopností, brnění a jedné, maximálně dvou oblíbených zbraní (na začátku jsem si samozřejmě mohla dovolit pouze klasickou pistolku).

Přestože jsou jednotlivé smrtící hračky cenově rozlišeny, bez ohledu na to, jaké vybavení si hráč na začátku zápasu vybere, ve druhém kole už po mapě každý spokojeně běhá s jednou z pušek za 2 900 kreditů (herní měna), tedy s Vandalem či Phantomem. Za prohrané kolo navíc celý váš tým získá 1 900 kreditů (za vítězné 3 000 kreditů). A pokud se vám podaří někoho v boji zabít, bez ohledu na výsledek kola se vám na konto připíše 200 kreditů. I z prohraného souboje tak můžete odejít ze slušným balíkem peněz a osobně se mi nestalo, že bych během hraní trpěla nedostatkem virtuálních prostředků, a to navzdory tomu, že rozhodně nejsem žádný profík.

Tento nedostatek by mohlo vyřešit částečné navýšení cen buď zbraní, anebo schopností. Kdybych totiž byla nucena přemýšlet nad tím, jestli si koupím zbraň nebo schopnost, bylo by to zajímavé okořenění zápasů. Ekonomický model tak má ve hře rozhodně své místo, naproti tomu v CS:GO je to však jen slabý odvar.

Free-to-play se vším všudy

Vraťme se na chvíli do reality... konkrétně do světa peněz. Skvělou zprávou je, že skutečné peněženky hráčů při slově Valorant nezapláčou (minimálně při počáteční investici do hry), protože jde o free-to-play titul. Jako drtivá většina her zdarma, i Valorant ale umožňuje zakoupit si za reálné peníze virtuální měnu (zde Valorant Points), kterou následně použijete na nákup konkrétních kosmetických předmětů nebo prémiového battle pasu – ten je součástí prvního aktu s názvem Ignition.

Obsahuje celkem 50 odemykatelných tierů, jejichž zdoláváním získáte jak doplňky, tak další druh herní měny – tzv. Radiant Points (užívané na levelování skinů). Momentálně mi ve hře chybí skiny postav, snad budou časem přidány. Kromě možnosti odemknutí agentů a skinů zbraní se totiž zatím battle pass nemůže pochlubit předměty hodnými nadměrného slintání a nezachrání to ani přívěsek na zbraň v podobě koblihy.

Valorant si pozornost jednoznačně zaslouží, nesedne ale každému typu hráče

Vývojáři z Riot Games se rozhodli inspirovat tím nejlepším, co nabízejí jiné online střílečky a hero-based FPS. Valorant obsahuje mnoho prvků CS:GO a kloní se tak více ke střílečce od Valve, než k pomalejšímu, na dokonalé spolupráci týmů založenému Overwatchi. Rozhodnutí tvůrců vydat se touto cestou mi ale nevadí, právě naopak. V Riot vhodně zkombinovali prvky v realitě zasazených stříleček s až pohádkově působícími schopnostmi agentů. Ty ale často „klamou tělem“ a jejich plné ovládnutí se podepíše nejen na množství odehraných hodin, ale i postupném uzlíčkování nervů. Valorant má však i své chyby, ať už je to ekonomický model, který by si zasloužil úpravy, nedostatek mapek, nebo (což mi trhá srdce nejvíce) ne zrovna nejlépe zvládnuté zpracování zbraní a s tím spojený arzenál nabízející pouze pár zajímavých smrtících hraček.

Jejich nedostatečnou pestrost ale vynahrazují již zmíněné schopnosti hrdinů, které skvěle okoření hratelnost a kouzlo novinky od Riotu tak spočívá v učení se tyto schopnosti používat, ať už ve spolupráci s jinými agenty, nebo prostě v ten správný čas. Kompetitivní střílečky jsou především o neustálém zlepšování vlastních schopností a Valorant v tomto ohledu není výjimkou. Pokud vás tedy tento žánr neodrazuje, existuje zde vysoká pravděpodobnost, že se k Valorantu budete neustále vracet, podobně jako já.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Valorant: závěrečné hodnocení

HW nároky pro Valorant PC

	Minimální HW požadavky	Doporučené HW požadavky
Operační systém	Win Xp 32	Win 7 32
Procesor	Intel Core 2 Duo E8400 3.0GHz / AMD Phenom 8750 Triple-Core	Intel Core i3-4150 3.5GHz / AMD FX-6100
Grafická karta	AMD Intel HD Graphics 3000 Desktop / NVIDIA GeForce 6800 GT	AMD Radeon R5 240 v1 / NVIDIA GeForce GT 730
DirectX	Verze 9	Verze 9
Operační paměť	4 GB RAM	4 GB RAM
Pevný disk	7,6 GB volného místa	7,6 GB volného místa

• Zdroj: game-debate.com (10. 6. 2020)