World of Warcraft: Shadowlands (RECENZE) – Začíná zábava na úrovni 60? Hodnotíme endgame obsah

World of Warcraft: Shadowlands (Dojmy z endgame obsahu) – Obsah článku

1. Vybrat si správný covenant není ve World of Warcraft: Shadowlands vůbec snadné
2. Reputace roste, ale nikterak rychle
3. Každý průchod Torghastem je slušnou výzvou
4. Dungeony moc času nezaberou
5. Jak na tom tedy World of Warcraft: Shadowlands po stránce end-game je?
6. HW nároky pro World of Warcraft: Shadowlands PC

Vybrat si správný covenant není ve World of Warcraft: Shadowlands vůbec snadné

Příběhová kampaň World of Warcraft: Shadowlands vám ve svém průběhu ukáže většinu primárních aktérů, kteří vám v rámci svých kapitol představí benefity, jež mohou vašemu hrdinovi nabídnout, když se k nim přidá. Každá frakce obývající Shadowlands je v tomto ohledu specifická, takže si ve finále není vůbec snadné vybrat, přestože si jednotlivé schopnosti oťukáte už během kampaně. Jejich základní podoba navíc úplně neprezentuje, jak moc vás dokáže dané kouzlo posílit, protože jeho efektivita je často přímo navázána na to, s kým máte spojenu svou duši. Za svého protection paladina jsem se zpočátku přidal k necrolordům, jelikož mi koncept jejich benefitů přišel nesmírně lákavý. Časem jsem však zjistil, že pro instance je daleko výhodnější Bastion, a tak jsem musel přestoupit.

Prostě a jednoduše v této expanzi není vůbec snadné vybrat si partu, ke které se v rámci své cesty přidáte, protože jak už jsme psali v naší recenzi, každý má něco, čím si dokáže získat vaši pozornost. Navíc speciální dovednosti covenantů často přináší hrdinovi benefity, bez nichž se při výpravách do velkých instancí (raidů) sice obejde, ale jen málokdo vás za jejich absenci pochválí. Pokud jde o možnost měnit covenanty, ta tu samozřejmě je, reputaci si s nimi však budete muset budovat od píky. Je tím pádem dobré si ujasnit, ke komu se chcete přidat a naopak, zda se vám reálně vyplatí svou stávající partu opustit.

Nejeden hráč si nebude frakci vybírat pouze podle toho, jakými schopnostmi disponuje, ale především kvůli postavám a dějovým linkám, jež v jejich službách můžete rozvinout. Musím říct, že každé uskupení po této stránce něco nabízí. Nejvíce času jsem však strávil ve službách Maldraxxusu, jehož vyprávění mělo neskutečné kouzlo nejen kvůli škále hrdinů, kteří se v jeho řadách vyskytují, ale i pro příběhy, které nabízí. Vyloženě fascinující mi přišlo kupříkladu sledovat debatu Alexandrose Mograina (původní nositel legendárního meče Ashbringer a jeden ze zakladatelů řádu paladinů Silver Hand) s jednou členkou Bastionu o tom, proč se vlastně nedostal přímo k této partě, když celou dobu tak oddaně sloužil světlu a dobru, jež věrní tohoto uskupení tak vyznávají.

Reputace roste, ale nikterak rychle

S herními frakcemi si ve finální fázi hraní nespojíte pouze benefity. Nic z frakčních tajemství a pokladů totiž není zadarmo. Abyste se dostali k lepším variantám frakčních zbrojí, novým dějovým linkám a řadě dalších výhod, budete muset pracovat na věhlasu. Ten vám roste primárně při plnění příběhových misí a týdenních úkolů, takže zaručeně nepočítejte s tím, že byste během chvíle dosáhli maximální proslulosti. Tempo, jakým budete postupovat, není z nejrychlejších. Většinou zvládnete pouze tři až čtyři bodíky týdně, s čímž pracovaly už předchozí expanze, takže tento koncept asi nikoho vyloženě nepřekvapí. Vedle zakázek, jež je nutné splnit do sedmi dnů, tu jsou ještě každodenní volání do zbraně, které se týkají nejen vámi obývaného území, ale též sfér vašich spojenců, kde makáte.

Někdy se budete věnovat čistokrevnému plnění zakázek ve světě, jindy po vás World of Warcraft: Shadowlands zase požaduje hledání truhel či eliminaci speciálních příšer. Osobně jsem si nejvíce oblíbil aktivity, v jejichž rámci bylo nutné vyrazit do dungeonů, protože mi přišlo, že tempo, jakým jsem je dokázal absolvovat, bylo překvapivě rychlé. Odměnou za většinu úkolů je anima, již hromadíte a následně házíte do útrob vašeho covenantu, abyste splnili týdenní úkol.

Upřímně jsem si nějakou dobu myslel, že by úkol orientovaný na sbírání energie z duší (anima) šel z dlouhodobého hlediska vyřešit tak, že si během týdne nastřádám potřebné množství a pak ho prostě vrhnu do útrob stále hladového srdce covenantu. Bohužel pro mě to tak nefungovalo. Počet dušiček se totiž začal vždy počítat až od momentu, kdy jsem zakázku na jejich střádání vzal, takže jsem byl tak nějak týden co týden nucen si to oblítat. Zpočátku to nebyl vzhledem k výnosným zakázkám čítajícím až 250 energie až takový problém. Postupem se však počet zdrojů zredukoval a já popravdě ztratil motivaci tyhle práce plnit, protože jsem byl odměňován skutečně malými porcemi požadované komodity. Zřejmě by se mi líbilo vyšší tempo.

Nelze ovšem říci, že by úkoly na cestách za energií byly vyloženě nudné. Právě naopak. Kromě tradičních zakázek orientovaných na eliminaci či sběr předmětů jsem se mohl též setkat s kreativněji navrženými úkoly přinášejícími do hráčova života trošku odlišný druh aktivity, než na jaký byl zvyklý. V Maldraxxusu vás necrolordi čas od času vyšlou na štafetový běh. Jinde zase budete hledat specialisty na určitou práci, nebo uspokojovat touhy nebezpečně vypadajícího mazlíčka. Vedle vyloženě jasných zakázek je v každé sféře Shadowlands možné najít nepozorným hráčům skryté prácičky, jež vás též dokáží vytrhnout z každodenního stereotypu stále stejných úkolů, což je jedním z hlavních důvodů, proč si zakázky v World of Warcraft: Shadowlands stále užívám naplno.

Každý průchod Torghastem je slušnou výzvou

Neodmyslitelnou součástí finální fáze hry je ve World of Warcraft: Shadowlands bez větších diskuzí rogue-like dungeon Torghast, který je už od oznámení této expanze prezentován jako jeden z jejich největších tahounů. Ve finále jím skutečně je, i když ne každá specializace ho pokoří tak hladce, jako jiná, což jsem v průběhu hraní měl možnost zažít na vlastní kůži. Za sebe jsem měl možnost tento stabilně se měnící komplex absolvovat s paladinem a warlockem, což jsou profese, jež se v rámci hratelnosti diametrálně liší. Zatímco s prvním na tankování zaměřeným hrdinou jsem neměl problém zdolat jakoukoliv úroveň bez toho, abych se reálně zapotil, s druhou postavou sázející na pomalejší eliminaci nepřátel jsem kvůli pomalému navyšování síly protivníků během střetů dost narážel.

Navíc mi vyloženě nesedělo to, jaké dovednostní sety mi hra za warlocka dávala k dispozici. Namísto toho, aby měl obdobně jako paladin schopnosti značně navyšující efektivitu jeho útoků, či rapidně posilující démony, byly mu neustále dávány karty zlepšující chod portálu, nebo přidávající dodatečný efekt při teleportování, z čehož jsem moc radost neměl. Ve finále to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem tuto postavu časem úplně uklidil a nyní s ní čekám na nějaké řádné změny. Pokud však jde o paladina, u něj si nemám nač stěžovat, protože každý průchod je přijatelnou výzvou.

Samotný koncept Torghastu funguje na principu pater, jež je nutné zdolat. V každém patře na vás čeká celkem šest úrovní složených z pěti nepřáteli zaplněných lokací a jednoho odpočinkového místa, kde si lze za měnu nakoupit lektvary, doplnit ztracené životy, nebo získat schopnosti. Ty získáte buď při průchodu věží eliminací monster a otevíráním truhel, nebo za animu, jež se nachází v tělech padlých. Škála dovedností, které v průběhu vaší cesty získáte, hodně definuje to, jak bude vaše dobrodružství vypadat. Jak jsem ale už naznačil dříve, některé třídy ovlivňuje více, jiné naopak méně. Zatímco s paladinem jsem zvládl absolvovat vždy celou výpravu s jakýmkoliv setem, u warlocka se špatný balíček vylepšení promítal více, než by se mi líbilo. Na konci celého tažení na vás čeká boss.

Po zdolání první instance se vám permanentně otevře přístup do další podobně navržené destinace, která je však jinak vygenerovaná. S tím jak stoupáte, jde nahoru také obtížnost. Ta je ovlivňována především za pomoci různých vedlejších jevů navyšujících nepřátelům životy, stabilně oslabujících vaše tělo, nebo vysílajících proti vašemu hrdinovi neustále vrahy usilujících mu o život při jakékoliv zastávce. Jakmile jednou určitý komplex projdete, odměna za jeho zdolání na týden zmizí a opět se objeví až po týdenním resetování. Zajímavé je, že jednotlivé sféry jsou spojeny, takže pokud se pustíte rovnou do nejnáročnějšího dungeonu, automaticky shrábnete magický prášek nutný k tvorbě a vylepšování legendárních předmětů ze všech nižších sfér, což se Blizzardu povedlo na jedničku.

Dungeony moc času nezaberou

Přestože je Torghast skutečně kvalitně zpracovanou destinací, nemusí kvůli svému designu sednout úplně každému. Pro ty, kteří si libují spíše ve tradičních instancích, mají tvůrci World of Warcraft: Shadowlands dungeony přesně podle jejich gusta. V podstatě by se dalo říct, že každý dungeon, který tato hra aktuálně nabízí, je místem, jež efektivně pracuje se všemi prvky, jež jsou v něm přítomny. Některá místa vás překvapí svou náročností, a jiná naopak orientací na hravost. Za sebe musím říct, že se mi na nich vedle jisté míry obtížnosti a propracovanosti líbí také fakt, že žádná z destinací není příliš rozsáhlá, takže je zvládnete i s náhodně sestavenou partou projít do dvaceti až třiceti minut. Prostě a jednoduše to v nich oproti starým lokacím odsýpá na všechny obtížnosti.

Nelze říct, že by byly nové dungeony vyloženě krátké, jsou však lépe promyšlené, takže se hráč nemusí k bossům probíjet doslova hromadami podřadných příšer, ale dostává se k nim relativně brzy, což ho neustále žene kupředu. Náročnost jednotlivých dominantních kreatur je na střední úrovni. S nevybavenou a především nezkušenou partu představují slušnou výzvu, když však máte trošku toho štěstíčka na spoluhráče a především znáte taktiky, nebudete mít s většinou problém. Nejvíce se mi zřejmě líbil Theater of Pain zaměřený na eliminaci legendárních gladiátorů, Spires of Ascension, či De Other Side, jenž si mé srdce získal tím, že jsem v něm poprvé skutečně dostal řádně za vyučenou.

V minulých týdnech jsem se nepodíval pouze do instancí pro pět hráčů, ale také do prvního raidu pro pětadvacet hrdinů. Přesněji řečeno do jeho prvních dvou křídel. Nepatřím totiž mezi ty mající reálně čas na to strávit nepřetržitě několik hodin v instanci. Nu, však to znáte, rodina a děti těmto aktivitám moc nepřejí, takže jsem si Castle Nathria užil jen částečně. Nemohu však říci, že by byl můj zážitek vyloženě zkalen. Dostal jsem totiž light verzi dechberoucí instance plné zajímavých bossů, jež mě okouzlila natolik, že ji možná, až bude více času, zkusím zdolat i s nějakou tou guildou.  

Jak na tom tedy World of Warcraft: Shadowlands po stránce end-game je?

Start World of Warcraft: Shadowlands považuji z mnoha důvodů za velmi povedený. Tvůrcům se povedlo neskutečně efektivně zpracovat příběh, nový systém levelování měl šťávu a čerstvé destinace také dokázaly okouzlit. Trošku jsem se bál toho, jak se autorům povede vypořádat se s fází po zdolání úrovně 60. Nakonec musím říct, že si jakožto běžný hráč nemám v tomto ohledu nač stěžovat. Jakmile zapnu hru, jsem vždy automaticky vtažen do nekončící série zábavně navržených úkolů, čištění rychle zdolatelných kobek a průzkumu gigantického komplexu Torghast, který je bezesporu něčím, co žánru MMORPG chybělo. Dalo by se říct, že je World of Warcraft díky obsahu přidanému v rámci Shadowlands na svém vrcholu. Tak doufejme, že se na něm udrží. 

• Zdroje: Vlastní

Ondřej Zeman

Mé jméno je Ondřej Zeman. Herní žurnalistice se věnuji už více než sedm let, během nichž jsem měl možnost vypracovat se z herního blogera na plnohodnotného žurnalistu na serveru Zing.cz, ze kterého jsem po čase odešel na Alza Magazín. I když jsem hrdým vlastníkem konzole Nintendo Switch, mou největší vášní je hraní na PC, kde jsem měl možnost zrecenzovat už více než dvě stovky různě kvalitních titulů. Slabost mám primárně pro tahová RPG, indie projekty, propracované FPS a komplexní strategie.

World of Warcraft: Shadowlands (RECENZE PC) – Obsah článku

1. Země mrtvých ve World of Warcraft: Shadowlands potřebuje vaši pomoc
2. Návrat do starých datadisků stojí za to, navíc nezabere moc času
3. Každé uskupení vás zatáhne do svého boje
4. Po dokončení příběhu se ve World of Warcraft: Shadowlands rozhodně nudit nebudete
5. Torghast je místem, jež se jen tak neomrzí
6. Expanze World of Warcraft: Shadowlands má nebývale slušně našlápnuto, jen neklopýtnout
7. Recenze World of Warcraft: Shadowlands: závěrečné hodnocení
8. HW nároky pro World of Warcraft: Shadowlands PC

Země mrtvých ve World of Warcraft: Shadowlands potřebuje vaši pomoc

Recenze: 2. prosince 2020 • Autor: Ondřej Zeman

Poslední fáze expanze Battle for Azeroth proběhla ve znamení úplného odhalení nové antagonistky, se kterou se budeme muset v následujícím datadisku střetnout. Překvapivě tuto roli nedostal nikdo jiný než nemrtvá elfka Sylvanas Windrunner, jež byla obdobně jako Garrosh Hellscream transformována z relativně rozumné vůdkyně Hordy v nestabilní postavu, s nímž se bude třeba jednoho dne ve jménu vyššího dobra vypořádat. Než však proti ní hrdinové Azerothu stihnou zakročit, sama se odhalí a vydá se vstříc Lich Kingovi, kterému dá slušný nářez, načež mu uzme helmu a zničí ji. I když tento krok vypadá zpočátku relativně nevinně, poškozením helmice dojde k otevření brány do země mrtvých Shadowlands, kam Sylvanas uteče před spravedlností.

Jak už to však ve World of Warcraft bývá, hrdinové se rozhodnou kvůli ochraně Azerothu vydat po jejích stopách do dimenze, jejíž osazenstvo je tvořeno převážně těmi, kteří se už měli možnost setkat se smrtí. Po sestavení armády projdou portálem, nic však nejde jak má a z lovců se stává kořist pokoušející se ve finále najít v nehostinném světě potenciální spojence, čímž startuje postupná exkurze po Shadowlands. Během jejího průběhu se podíváte do odpuštění vyznávajícího Bastionu, nekromanty kontrolovaného Maldraxxusu, Revendrethu ovládaného upíry připomínajícími Venthyry a Ardenwealdu obývaného lesními duchy.

Každá destinace, do níž se ve World of Warcraft: Shadowlands vydáte, má velmi specifický nádech definovaný převážně tím, kdo ji obývá. Zatímco v Bastionu se můžete těšit na nádherná luka evokující naději v lepší zítřky, Maldraxxus nebo Revendreth ve vás vyloženě udusí naději na to, že se vůbec dožijete dalšího dne. Ve všech lokacích vám bude navíc servírován odlišný soundtrack podtrhující celkový dojem, a aby toho nebylo málo, škála nepřátel taktéž nebude nikde stejná, takže se stereotypem se v pravém slova smyslu nikdy nesetkáte.

Kvalitami neoplývá tentokrát pouze návrh jednotlivých map, do nichž se vypravíte. Excelentní je v této expanzi též primární příběhová linie, která je prezentována dost odlišně než v minulém díle. Namísto konceptu umožňujícího vyrazit vám do kteréhokoliv části datadisku tu máme v rámci prvního průchodu celistvé vyprávění vedoucí nás z jedné destinace do druhé a neztrácející ani na moment tempo. Do jisté míry bych celkový zážitek přirovnal k prožitku z průchodu World of Warcraft: Legion, v němž obě hlavní uskupení konečně hodila za hlavu spory a neútočila jako samostatné frakce, nýbrž jako jeden celek, což se děje i nyní. Než se však budete moci pustit do vychutnávání nové dějové linky, musíte dosáhnout úrovně 50, po níž na vás čeká tradičních deset levelů v aktuální expanzi.  

Návrat do starých datadisků stojí za to, navíc nezabere moc času

Jestli náhodou patříte mezi nováčky, čeká vás o něco delší cesta než zkušené matadory, dá se však říci, že už to není téměř nekonečná pouť, nýbrž relativně přístupné putování. Oproti minulosti tu totiž už nadále nemusíte zdolávat jednu expanzi za druhou, ale prostě si díky předělanému systému postupu vyberete po dosažení desáté úrovně v nové úvodní lokaci destinace, ve kterých expit skutečně chcete, čímž se lze vyhnout nudnějším datadiskům. Snížen nebyl pouze level cap, ale také většina hodnot, díky čemuž má World of Warcraft: Shadowlands po stránce hratelnosti ke starším datadiskům blíže než kterýkoli jeho předchůdce. Osobně jsem nikdy nebyl velkým fanouškem vysokých čísel, takže tento krok vítám. Navíc jsem si díky němu vzpomněl na Wrath of the Lich King.

Samotný systém vývoje hrdiny však není nastaven tak, jak by nejeden hráč MMORPG čekal. Namísto světa, jehož obyvatelé se přizpůsobí vám, jako je tomu kupříkladu v Guild Wars 2, tu máme opět mapy rozdělené do zón určených pro šampiony na určité úrovni, což ve výsledku není až tak revoluční, jak jsem původně očekával. Pokud jde o tempo postupu, je slušné. Zatímco v minulosti jste si mohli o vyšších odměnách za klasické úkoly při normálních podmínkách nechat jen zdát, aktuálně dostáváte už od počátku kvanta zkušeností, na něž jste původně měli nárok pouze při plnění elitních úkolů. Na pomyslný vrcholek díky tomu vystoupáte skutečně rychle i bez heirloom výstroje, která byla navíc upravena, takže už nenavyšuje příjem automaticky, ale pouze prodlužuje odpočinkový bonus.

Každé uskupení vás zatáhne do svého boje

Jakmile se vám podaří vylevelovat a zdolat startovní linku Shadowlands provázející vás skrze jednotlivé ostrovy této temné říše, otevře se vám další kapitola World of Warcraft: Shadowlands. Tentokrát si budete muset zvolit jednu z frakcí, s nimiž jste se na své cestě tímto místem setkali. Nabídka je vám tu dána od generála Dravena zastupujícího krvelačné Venthyry, sekretáře Mevixe jednajícího za Necrolordy, polemarcha Adrestese mluvícího jménem čestných Kyrianů a lady Moonberry prosazující zájmy Night Fea kontrolujících Ardenweald. Každý z covenantů vašeho hrdinu láká především benefity, které mu dá po vstoupení, takže se budete rozhodovat hlavně podle toho, jaké schopnosti vám více pomohou v následujícím postupu, či orientaci, již vyznáváte (PvP, PvE), což se mi zamlouvá.

Primární schopností Venthyrů je ve World of Warcraft: Shadowlands kupříkladu kouzlo Door of Shadows, s jehož pomocí se můžete teleportovat na kratší vzdálenosti. Podobným zaříkadlem disponují také Night Fae, jen navíc dostanete dočasné zrychlení, což se vyplatí. Necrolordi naopak nabízí dočasné vyčarování kostěného štítu absorbujícího po určitou dobu část zranění, jež utržíte. Hodně zajímavý benefit vám dají k dispozici Kyriani, umožní vám totiž vyvolat poslíčka s nápojem obnovujícím životní energii a léčícím vaše tělo ze všech prokletí, nemocí a otrav. Všechna uskupení mají vedle tohoto primárního bonusu ještě sekundární talent specifický pro jednotlivé třídy, díky čemuž šaman po připojení ke Kyrianům získá unikátní totem, zatímco třeba warlock efektivní zaříkadlo.

Všechny covenanty vám kromě dvou osobitých schopností nabídnou též příběh zaměřený na jejich vnitřní záležitosti, které jim brání aktivně se zapojit do boje o Shadowlands. Hráči oddaní Venthyrům se v rámci jejich dějové linky neúčastní ničeho jiného než boje o moc, protože jen málokdo se u nich touží o ni dělit. Kyriani se zase snaží vypořádat s rebelií a zjistit důvod, proč nevinné duše končí v Mawu, přestože za života nespáchaly nic zlého, což je třeba případ Bena Howella, farmáře z Lakeshire, jehož poslední chvíle máte možnost prožít na vlastní kůži. Celkově musím uznat, že se mi vyprávění jednotlivých uskupení hodně líbí rovnou ze dvou důvodů. Každé má velmi specifický průběh, a aby toho nebylo málo, nejednou posouvá osud některé ze známých postav univerza.

Aby však hráč nezvládl vše, co covenanty nabízí, absolvovat v jediném dni, nejsou to místa zaměřená pouze na plnění úkolů. Podobně jako základnu ve World of Warcraft: Warlords of Draenor (WoD), budete muset primární bázi vámi vyvolené frakce expandovat skrze už dobře známé mise, které byly ve World of Warcraft: Shadowlands vylepšeny tak, aby byl jejich výsledek vždy lépe pochopitelný než dříve. Mimo mise pro vás bude dosti důležitá také výstavba nových částí komplexu otevírajících vám různé bonusy. Jak už to tak bývá, nic není zadarmo. Za každé zdokonalení musíte zaplatit určitou porcí duší a objemem energie, jež je pro Shadowlands důležitá. Celkově bych označil koncept bází za pěknou, a hlavně funkční myšlenku, tak snad se nezvrhne podobně jako strážnice z WoD.

Po dokončení příběhu se ve World of Warcraft: Shadowlands rozhodně nudit nebudete

Vzhledem k aktuální situaci je ve většině sfér World of Warcraft: Shadowlands o nové duše nouze. Jediným místem, kam bez ustání proudí, je The Maw. To se poté, co se s některým z uskupení lépe seznámíte, stane další destinací, do níž budete pravidelně vyrážet. Jak již totiž bylo řečeno, k expandování jsou třeba duše, jež nikde jinde než v tomto pekelném místě neseženete. Na poutích temným ostrovem budete neustále nuceni čelit různorodým hrozbám, a hlavně posluhovačům žalářníka, kteří se starají o to, aby si to tu nikdo nemohl splést s nebem. Do jisté míry se jedná o lokaci jako každou jinou, jen s tím rozdílem, že oproti jiným destinacím na vaši přítomnost aktivně reaguje. V praxi to znamená, že čím více zasahujete do jejího chodu, tím výrazněji se vás snaží vypudit.

Žalářník totiž není z těch, kteří nemají své teritorium pod kontrolou. Zpočátku si vás prakticky nebude všímat. Jakmile však pustíte několik duší a zabijete jednoho či dva výraznější obyvatele jeho říše, přilákáte jeho pozornost. Ta se projevuje různými způsoby. V úvodu na vás pošle pouze své slabší přisluhovače. Když ovšem se svým počínáním neustanete, stanete se cílem bombardování nebo různě kvalitních vrahů. V samém finále jeho hněv vzroste natolik, že nebudete schopni v The Maw normálně fungovat, protože vás skrze svou vůli oslabí nejen po stránce odolnosti, ale také pohyblivosti, čímž vás nakonec zpracuje tak, že odejdete, anebo padnete v souboji s monstrem, jež by vás za normálních okolností nikdy nezabilo.

Torghast je místem, jež se jen tak neomrzí

Průzkumem The Maw ve World of Warcraft: Shadowlands strávíte skutečně hodně času. Ještě více ho ale zřejmě investujete do čištění vězeňského komplexu Torghast, jež je jedním z hlavních tahounů této expanze. Na rozdíl od jiných dungeonů totiž nefunguje na tradičním doposud prezentovaném principu víceméně jasně definovaných instancí, ale spíše se přiklání k podobě užívané roguelike tituly. Postaveno je tu před vás díky tomu vždy několik náhodně generovaných pater tvořících komplex, na jehož vrcholu čeká boss. Předtím než k němu dorazíte, dostanete možnost se zdokonalit za pomoci různých dočasných vylepšení. Zajímavé na celé myšlence je především to, že vás nikdo nenutí tuto instanci absolvovat v partě. Klidně se do ní máte možnost vydat osamoceni a zdoláte ji.

Mimo vězení Torghast určeného pro jednoho až pět dobrodruhů nabízí World of Warcraft: Shadowlands hráčům aktuálně ještě osm instancí, jež sami nezdoláte ani kdybyste chtěli sebevíc. Zavítat budete moci do gigantických arén, ruin mor generujících pevností, zamořených lesů, gotických věznic a řady dalších destinací, jejichž průchod vám na normální úrovni obtížnosti zabere maximálně půl hodinu, což je přijatelný časový úsek. Všechny destinace jsou navíc navrženy velmi pečlivě, takže pokud zatoužíte po jejich zdolání, nezbude vám než zapojit vedle reflexů také mozkové závity, jež vám umožní překonat hádanky, které před vás místní bossové postaví. Raidy prozatím nejsou dostupné, s obyčejnými dungeony jsem však byl nadmíru spokojen.

Expanze World of Warcraft: Shadowlands má nebývale slušně našlápnuto, jen neklopýtnout

I když se mi Battle for Azeroth hodně líbilo, tvůrci nakonec nedokázali plně využít jeho potenciál a navíc se uchýlili ke stejné taktice jako v Mists of Pandaria, kde udělali ze zajímavé postavy antagonistu, který si takový osud rozhodně nezasloužil. V případě World of Warcraft: Shadowlands lze vidět, že se poučili z chyb, jež udělali u své předchozí expanze, díky čemuž nedisponuje pouze dungeony a expedicemi s jasně definovanými mapami, ale také Torghastem, s nímž s trochou štěstí citelně navýší znovuhratelnost kompletu. Celek mimoto pracuje s kvalitní primární dějovou linkou, poutavým herním světem a čtyřmi vyprávěními zacílenými na jednotlivá herní uskupení, které si dokáže hráč ze staré školy maximálně vychutnat.

Radost veteránům kromě dějových linek zacílených na staré postavy univerza World of Warcraft udělá také nová startovní lokace a přepracovaný systém úrovní spolu se značným snížením hodnot, díky jejíchž úpravě si opět vzpomenete na časy The Burning Crusade či Wrath of the Lich King. Za sebe nemám World of Warcraft: Shadowlands moc co vytknout. Trošku se však obávám toho, že se budování základny časem zvrhne v grindfest obdobně jako ve World of Warcraft: Warlords of Draenor, kde zpočátku také vypadalo pěkně. Zda Blizzard tentokrát dlouhodobě zaboduje, nebo to dopadne obdobně jako už párkrát v minulosti, ukáží až následující měsíce. Osobně jsem si však základní obsah užil, takže se brzy do Shadowlands jistě vrátím.

Kopii pro recenzi poskytl distributor ABC Data.

• Zdroje: Vlastní

Recenze World of Warcraft: Shadowlands: závěrečné hodnocení

Hodnocení 93 % GEM

Verdikt:

---

World of Warcraft: Shadowlands je silným datadiskem, který základ v určitých ohledech posouvá kupředu, zatímco v jiných bere zpátečku, aby se přiblížil k tomu, co se komunitě líbilo na jeho předchůdcích. Ve finále díky tomu tvoří pěkně fungující kombinaci, jež by neměla fanoušky tohoto MMORPG minout. Za sebe Shadowlands vřele doporučuji.

Klady

• Výborně napsaný příběh plný zvratů
• Možnost s dalšími postavami děj přeskočit
• Čtyři unikátní frakce
• Kreativně navržené instance a otevřené lokace
• Bezpočet různých aktivit
• Neustále se měnící Torghast
• Temné The Maw

Zápory

• Absence jízdního zvířete v The Maw
• Roguelike systém Torghastu nemusí sednout každému

Ondřej Zeman

Mé jméno je Ondřej Zeman. Herní žurnalistice se věnuji už více než sedm let, během nichž jsem měl možnost vypracovat se z herního blogera na plnohodnotného žurnalistu na serveru Zing.cz, ze kterého jsem po čase odešel na Alza Magazín. I když jsem hrdým vlastníkem konzole Nintendo Switch, mou největší vášní je hraní na PC, kde jsem měl možnost zrecenzovat už více než dvě stovky různě kvalitních titulů. Slabost mám primárně pro tahová RPG, indie projekty, propracované FPS a komplexní strategie.

World of Warcraft: Shadowlands (DOJMY Z HRANÍ) – Obsah článku

1. První krůčky ve World of Warcraft: Shadowlands mají šťávu
2. Invaze do Shadowlands připomíná start World of Warcraft: Legion
3. Kamarády si je v World of Warcraft: Shadowlands nutno vybrat pečlivě
4. The Maw je vším, po čem hráči touží
5. World of Warcraft: Shadowlands má na to napravit některé chyby World of Warcraft: Battle for Azeroth
6. HW nároky pro World of Warcraft: Shadowlands PC

První krůčky ve World of Warcraft: Shadowlands mají šťávu

Dojmy z hraní: 26. července 2020 • Autor: Ondřej Zeman

Do uzavřených testování hráč většinou vstupuje s čistým štítem, takže nemá k dispozici své předchozí hrdiny s jejich výstrojí a reputacemi. Namísto nich si musí vytvořit postavu novou. Beta World of Warcraft: Shadowlands v tomto ohledu nebyla odlišná od jiných testů, díky čemuž jsem si měl možnost detailně prohlédnout novou verzi generátoru postav, který byl některými hráči dosti kritizován. Osobně se mi jeho návrh líbil více než jednoduchý koncept, s nímž jsme pracovali v průběhu poslední dekády. Jednotliví specialisté mi ukázali hrstku svých schopností, načež jsem se mohl pustit do formování jejich podoby. Každá z ras je v tomto formátu slušně upravitelná, navíc při jejich tvorbě máte k dispozici některé prvky spojené s herní historií.

Nakonec jsem si vytvořil trpasličího paladina s tetováním charakteristickým pro jeho klan, kterého jsem poslal vstříc první části World of Warcraft: Shadowlands. Jelikož jsem se však rozhodl, že si betu otestuji skutečně řádně, stvořil jsem vedle něj ještě warlocka určeného na otestování tolik vychvalované startovní lokace Exile's Reach, která se stane počátečním bodem dobrodružství u většiny vašich budoucích postav. Již na samém začátku se nová startovní destinace tvářila o něco přívětivěji než v čase zamrzlé původní mapy, jejichž inovace byla prakticky nereálná. Jejím největším trumfem se však stala příběhová linka, stabilně ženoucí hráče kupředu za pomoci zajímavě navržených kapitol zastiňujících dosud prezentované počáteční úkoly.

Projití celé destinace Exile's Reach mi zabralo asi tři hodiny, během nichž jsem se mohl naučit elementární schopnosti mé postavy a hlavně to, jakým způsobem pracuje herní svět World of Warcraft. Celá zkušenost byla zakončena zdoláním prvního dungeonu, jehož absolvování nebylo v porovnání s jednou z prvních kobek Ragefire Chasm vůbec náročné. Primárním důvodem, proč tomu tak dle mého názoru bylo, jest fakt, že skrze něj autoři chtějí hráčům ukázat co a jak, nikoliv před ně postavit výzvu, kterou pokoří jen sehraná parta po několika hodinách pečlivého sběru výstroje. Exile's Reach na mě udělalo velmi pozitivní dojem, protože budu moc s mými nově vytvořenými postavami vyrazit někam, kde to nebude smrdět zatuchlinou a úkoly budou mít určitou úroveň.

Invaze do Shadowlands připomíná start World of Warcraft: Legion

V rámci testování World of Warcraft: Shadowlands jsem si samozřejmě nezkusil pouze počáteční lokaci pro nově vytvořené postavy. Vrhnout jsem se mohl také na příběh nového datadisku, na kterém má expanze doslova stát. Samotný úvod kampaně mi nabídl situaci dosti podobnou tomu, co jsem mohl zažít ve World of Warcraft: Legion, jen s tím rozdílem, že namísto na nedávno vynořené ostrovy jsem zamířil skrze portál do pochmurné země mrtvých jménem Shadowlands. Ta by byla za normálních okolností nepřístupná, nebýt zlovolného skutku bývalé vůdkyně Hordy Sylvanas Windrunner, která zničila korunu krále Lichů a propojila tak dva odlišné světy.

Upřímně jsem tak nějak čekal, že nebudu v Shadowlands vítán zrovna s otevřenou náručí, netušil jsem však, že se opět strhne taková mela jako ve World of Warcraft: Legion. Jakmile jsem prošel portálem, strhla se bitva netušených rozměrů. Namísto v poklidné části světa jsem se totiž ocitl v The Maw, místě určeném pro duše těch nejhorších z nejhorších, jejichž temný vládce se ihned spojil se Sylvanas, která má se zástupci Hordy i Aliance nevyřízené účty, jež bylo třeba splatit. Co si budeme povídat, krátce po příjezdu už jsem se modlil za to, abych z této destinace obdobně jako z Broken Isles vypadl dříve, než si mě některý z jejich obyvatel namaže na chleba. Mé přání se mi naštěstí nakonec splnilo odcestováním do středobodu Shadowlands, metropole Oribos.

Ta je pravděpodobně alternativou za Dalaran či Shattrath City, protože tu obdobně jako v gigantických městech figurujících v předchozích expanzích máte prakticky vše, co potřebujete v World of Warcraft: Shadowlands k životu. Kdybych měl Oribos k něčemu přirovnat, zřejmě by to byla impozantní futuristická vesmírná stanice, ze které se budete vydávat na ostatní mapy. Shadowlands totiž nejsou na rozdíl od Draenoru celistvým místem, ale světem složeným z celkem z pěti prostorem oddělených destinací, v jejichž středu se nachází právě Oribos sloužící jako neutrální prostor, v němž dochází čas od času k diplomatickým jednáním.

Ostrovy okolo Oribosu totiž neobývá pouze jeden druh. Každá destinace hostí trošku jiný typ obyvatel posmrtného života. Živáčci za života fandící přírodě a jejím tajům tu míří do tajuplnými lesy poseté lokace Ardenweald. Smrt vyznávající jedinci naopak putují do hrůzného Maldraxxusu, zatímco vyloženě zlá individua zavítají do gotického Revandrethu, jež je opakem seveřansky laděného Bastionu, obývaného těmi, kteří se za života snažili zasvětit svůj život dobru. Za jistých okolností bych se jednotlivým lokacím a především frakcím, jež je obývají, věnoval více, při své poutí jsem však měl možnost lépe poznat detailněji endgame, který si podle mého jakožto primární složka World of Warcraft: Shadowlands zaslouží o něco větší pozornost než děj.

Kamarády si ve World of Warcraft: Shadowlands musíte vybrat pečlivě

I když byla příběhová kampaň vždy hodně zásadním aspektem, u žádného MMORPG se nejednalo o prvek, který by dlouhodobě zajištoval jeho životnost, protože zábavu je nutno dávkovat stabilně, což při sázce primárně na děj moc nejde. World of Warcraft: Shadowlands se po této stránce neliší od konkurenčních děl, ani od předchozích datadisků. Jakmile se zde pořádně rozkoukáte a poznáte všechny hlavní hráče herního světa, odstartuje nová kapitola vaší existence, v jejímž rámci se budete muset připojit k některé z herních frakcí kontrolujících jednotlivé ostrovy. Do své náruče vás budou ochotni vzít Kyriané obývající Bastion, Venthyrové z Revandrethu, Night Fae pocházející z Ardenwealdu nebo Necrolordi sídlící v pustém Maldraxxusu.

Každá z frakcí mi v přístupné betě World of Warcraft: Shadowlands představila své ideály. Jedni toužili po šíření dobra, jiní zase po dominanci. Všichni však požadovali mou věrnost, za což mi nabízeli unikátní jezdecké zvíře a určité aktivní schopnosti. Abych řekl pravdu, když jsem Covenants (zdejší frakce) viděl poprvé, trošku jsem se obával toho, že jejich dovednosti budou vždy dobré jen pro určitou třídu. Nakonec se však ukázalo, že všechna herní povolání disponují jedním kouzlem. To je pro ně v rámci frakce unikátní, zatímco druhé je prostě součástí daného uskupení, takže je dostupné všem členům, díky čemuž si je nutno ve finále vybírat spíše podle vašeho zaměření a smýšlení, než dle toho, zda jste paladin, warlock, mág nebo zloděj.

V případě, že budete výběr herní frakce absolvovat třeba za paladina, Venthyrové vám nabídnou plošné kouzlo zraňující nepřátele a naopak uzdravující přátele. Warlock oproti tomu dostane po vstoupení do řad této frakce mráček. Ten na cestě ke svému cíli zraní jeho spojence, načež vybuchne, čímž na všechny v dosahu uvrhne různé typy kleteb, které zpomalí rychlost kouzlení a sníží bojovou efektivitu zasažených. Pokud jde o frakční benefity, v tomto odstavci zmíněné uskupení je podle mého orientované na fandy PvP, protože jejich trikem jest teleportace, s jejíž pomocí můžete uniknout pronásledovatelům na předem vybranou pozici, zatímco jiné party vám nabídnou služebníka s nápoji a další zajímavé libůstky a posílení, jež budete dlouhodobě vylepšovat.

Ano, čtete správně. Základní verze schopností procházejí v World of Warcraft: Shadowlands vývojem. V minulém odstavci zmíněná teleportace je kupříkladu zpočátku kouzlem, které potřebuje pro aplikaci zdlouhavé zaříkání, kvůli čemuž by vám v PvP moc nepomohlo. Když jej však vylepšíte, můžete docílit toho, že se z něj stane instantní záležitost, čímž se jeho bojová užitečnost zvýší o sto procent. Samotné zdokonalování tu probíhá cestou propojení duší, v jehož rámci se vaše postava propojí s jedním ze tří členů frakce, což jí nabídne specifické vývojové stromy, kterými může posilovat své síly. Jedni vašemu hrdinovi nabídnou okamžité vysílání kouzel, jiní naopak přidají zaříkadlu dodatečný efekt, jenž všechny v dosahu dočasně zbaví kontroly nad svým tělem a tak z nich udělá snadný cíl.

The Maw je vším, po čem hráči touží

Propojením s určitou frakcí ve World of Warcraft: Shadowlands však nezískáte pouze benefity, ale jak už to tak bývá, také povinnosti. Všechny covenanty jsou totiž zpočátku značně oslabeny, kvůli čemuž je vaším úkolem je v rámci unikátních dějových linek dostat zpátky na vrchol, kam dle mínění svých vůdců patří. Sám jsem se jakožto správný fanoušek Vampire: The Masquerade – Bloodlines 2 připojil k Revandreth obývajícím Venthyrovům, jež mají dosti podobné sny jako upíři z univerza World of Darkness. Prostě a jednoduše touží po tom vládnout, v čemž jim brání neschopnost se na něčem pořádně domluvit, což není u mocichtivých intrikánů ničím výjimečným. Plnění misí pro ně možná právě kvůli této skutečnosti bylo nesmírně záživné, tak snad budou taková i další uskupení.

Endgame samozřejmě nebude zaměřen jen na rozvoj příběhové linky jednotlivých společenství. Přítomné jsou tu taktéž každodenní úkoly, o něco lépe zpracované mise, na něž vysíláte své společníky, a The Maw – zóna, do které kvůli zvýšení prestiže u své frakce dříve nebo později zamíří každý hráč World of Warcraft: Shadowlands. Design finální lokace mi přijde excelentní, zakázky jsou v ní zajímavé, nepřátel není nikdy nedostatek a její celkové zpracování vyvolává respekt, prostě a jednoduše je přesně tím, po čem jakožto správný průzkumník toužím. Už se proto nemohu dočkat, až se do ní vydám s mými oficiálními charaktery, jež jsem zatím do Shadowlands vzít nemohl.

World of Warcraft: Shadowlands má na to napravit některé chyby World of Warcraft: Battle for Azeroth

Během své existence prošel World of Warcraft: Battle for Azeroth řadou karambolů, v jejichž rámci vývojáři efektivně transformovali zajímavé postavy v naprosto nezajímavé a hlavně předvídatelné záporáky. V případě World of Warcraft: Shadowlands je možnost, že by nastalo něco podobného, velmi nepravděpodobná, nová expanze totiž disponuje natolik rozsáhlým spektrem frakcí, že bude dle mého schopná zaujmout i příběhem, což se datadiskům pro World of Warcraft moc nedaří. Z toho, co jsem mohl otestovat, je navíc zřejmé, že komplet nepotáhne pouze děj, ale také nesmírně promakaný herní svět s finální etapu, která nám umožní do hloubky poznat jednotlivé výrazné hráče. Za sebe už se nemůžu dočkat, až k nám dorazí plná verze World of Warcraft: Shadowlands.

• Zdroje: Vlastní