Mohou videohry sbližovat rodinu?
Ačkoli jsou videohry u mladších generací vnímány jako standardní součást jejich života a volného času, starší generace často mají tendence se na tuto zábavu dívat skrze prsty. “Neseď u toho celý večer, jsou to hlouposti, na kterých akorát budeš závislý, a z toho všeho střílení budeš akorát agresivní”, slýchávají často hráči od svých rodičů sedících na gauči před TV obrazovkami, aniž by si uvědomovali tu ironii.
Generační hraní – OBSAH
- Videohry – předsudky vs. realita
- Proč by videohry nemohly být zábavou pro celou rodinu?
- Budoucím generacím hráčů svítá na lepší časy
- Hraní jako rodinná zábava budoucnosti?
Videohry – předsudky vs. realita
Výše zmíněné pověry o závislosti a vyšší agresivitě hráčů rovnou smeteme ze stolu, vědecky byly v minulosti vyvráceny již mnohokrát. Tak proč vlastně videohry u starších generací často mají tak špatnou pověst? Těžko říct, už je to asi takové zažité dogma. Videohry byly ve svém počátku spíše okrajovou zábavou několika technologických nadšenců a když už se o těchto interaktivních dílech vůbec někdy mluvilo v médiích, většinou to bylo v rámci nějaké kontroverze. Třeba takový Mortal Kombat v době svého vydání (1992) ztropil poprask kvůli své dosud nevídané brutalitě a realistické krvavosti (byť se ve skutečnosti jednalo o pouhých pár červených pixelů), v široké společnosti tedy tento titul velmi rychle získal špatnou pověst a jak už to tak bývá, lidé často a rádi hází věci do jednoho pytle.
I přes svou neprávem získanou špatnou pověst ale videohry mohou na naše životy mít veskrze pozitivní dopad. Počítačové hry totiž nabízí možnost zažít či stát se něčím, co by v reálném životě nebylo nikdy možné. Řekněte mi, kdy naposledy se vám podařilo zachránit svět od mimozemské invaze, vstřelit jako profesionální fotbalový hráč gól na stadionu před desítkami tisíc lidí, či se s kloboukem vraženým hluboko do čela vrátit do doby Divokého Západu? Nerad bych vás podceňoval, ale tipuji, že pravděpodobně nikdy. Hry vám ale tyto zážitky zprostředkují vcelku bez větší námahy, dokonce v teple domova. A možná i proto k sobě hraní her přitahuje čím dál více (nejen) mladých lidí.
Pokud jste doteď nad videohrami jen mávali rukou, zkuste se někdy přidat ke svým potomkům či vnoučatům a vyzkoušet si je. Možná vás to překvapí. A i kdyby ne, společné chvíle vám už nikdo nevezme.
Hraním si navíc přirozeně trénujete reflexy, logické myšlení a většinou i cizí jazyk, což jsou benefity, které třeba takové sledování TV nepokryje ani omylem. Chápu, že videohry mohou být pro nezasvěceného diváka něčím neuchopitelným, až abstraktním a proniknout do tohoto interaktivního média může být trochu děsivé. Lidé hraním nepolíbení se do nich ale nemusí nutně pouštět na vlastní pěst, existuje spousta krásných kooperativních her, kde můžete podstupovat úžasná dobrodružství společně, což může tento krok do neznáma značně usnadnit.
Proč by videohry nemohly být zábavou pro celou rodinu?
Sám mám malou dcerku a už se nemohu dočkat okamžiku, kdy bude dost velká a my se spolu ponoříme do virtuálních dobrodružství. Zatímco ona roste, dělá první krůčky a učí se první slova, já si dávám v hlavě dohromady seznam titulů, které bychom si mohli společně užít. Rayman Legends, Kirby Star Allies, Mario Kart a Overcooked by mohly být našimi prvními krůčky do světa interaktivní zábavy. Samozřejmě existuje varianta, že ji hry prostě nebudou bavit a raději se bude ve svém volném čase věnovat něčemu jinému, což je v pořádku. Život je pestrý a nabízí přehršel jiné zábavy a nejrůznějších aktivit, pokud se jí ale ve virtuálním světě zalíbí, moc rád se stanu jejím průvodcem.
Videohry jsou aktivní zábavou, narozdíl třeba od sledování TV, zkuste tedy někdy popadnout ten druhý (herní) ovladač a přímo se zapojit do dění na obrazovce.
Videohry totiž ve své podstatě vnímám jako ideální rodinnou zábavu, nepříliš odlišnou od společného sledování filmů, seriálu, či hraní společenských her. Pořád se totiž jedná o společnou aktivitu, která v konečném důsledku jen utuží mezilidské vztahy. Prožité herní zážitky vám už nikdo nevezme a euforii vyvolané společnou porážkou ultratěžkého bosse se navíc jen tak něco nevyrovná. V gamingu to zcela určitě patří k těm nejsilnějším zážitkům, ke kterým se všichni aktéři (ve slabých chvilkách, samozřejmě) rádi vracejí ve svých vzpomínkách.
Budoucím generacím hráčů svítá na lepší časy
Každý hráč už někdy pravděpodobně slyšel výtku: „Jsi věčně zavřený v pokoji, jen klikáš myší a skoro tě nevidíme!” Místo výčitek bychom ale možná raději od svých blízkých slyšeli slova zájmu a snahu o pochopení této poměrně mladé zábavy. Proč si místo kázání raději něco nezahrát společně?
Poražení silného bosse je silný moment pro každého hráče. A když to sdílíte se svými nejbližšími, výhra je ještě sladší.
Samozřejmě, na svou babičku libující si ve sladkobolných románech z červené knihovny asi Doomem zrovna dvakrát nezapůsobíte, vzhledem k nezměrnému množství titulů a žánrů ale lze najít hru opravdu pro každého. A pokud se alespoň částečně podaří vyvrátit ta mylná představa, že hry jsou jen o střílení a hektolitrech krve, bude na tom (herním) světě zase o něco lépe.
Hraní jako rodinná zábava budoucnosti?
Hraní jako legitimní rodinné zábavě naštěstí svítá na dobré časy. Aktuální generace hráčů pomalu odrůstá a je velmi pravděpodobné, že se za pár let se svými vlastními potomky budou věnovat hrám jako společnému koníčku a bude to pro ně naprosto přirozenou aktivitou. Pokud tedy patříte k té starší generaci, která se na hry stále dívá tak trochu mezi prsty, nemávejte nad nimi rukou a zkuste se k nim přidat. Třeba vás virtuální světy nakonec mile překvapí svými možnostmi a ještě než spatříte proslulý nápis “Game Over”, bez ohledu na věk si budou všichni hráči v místnosti navzájem o něco bližší.
Třeba vás virtuální světy nakonec mile překvapí svými možnostmi a ještě než spatříte proslulý nápis “Game Over”, bez ohledu na věk si budou všichni hráči v místnosti navzájem o něco bližší.
