Gwent (RECENZE) – Karetní šarvátky ze světa Zaklínače

Obsah recenze Gwent (PC)

1. Gwent ukazuje skrytý potenciál
2. Zaklínačský Gwent prošel několika změnami
3. Jde to i bez příběhu
4. Gwent nabízí napětí do poslední vteřiny
5. Kde nabrat nové karty?
6. Rozhýbané karty jak z Harryho Pottera
7. Recenze Gwent: závěrečné hodnocení
8. HW nároky pro Gwent PC

Gwent ukazuje skrytý potenciál

• Recenze: 22. 11. 2018 • Autor: Jakub Němec

Myslím, že tvůrci z polského CD Projekt RED ani netušili, jaký poklad mají v rukou, když do závěrečného dílu Geraltovy trilogie zařadili hospodskou karetní hru Gwent. První myšlenky na vypuštění samostatného projektu musely přijít záhy, protože popularita soupeření nad deskou stolu narůstala a někteří hráči v ní trávili desítky hodin místo toho, aby se vydávali do hustých lesů plnit kontrakty na děsivá monstra. Postupem času však nastal problém v tom, že i tu nejlepší umělou inteligenci bylo docela snadné ošálit. A proto se autoři rozhodli dát život multiplayerovému zápolení.

Sami si ovšem museli uvědomovat, jak těžké bude prosadit se v prostoru, kde žánrové karetní hry poslední dobou rostou jako houby po dešti. Neotřesitelný primát zatím drží Heartstone od Blizzardu, avšak na jeho místo se bude snažit drát nejen Gwent, ale také The Elder Scrolls: Legends od Bethesdy, Eternal od Dire Wolf Digital a velmi ambiciózní Artifact z produkce Valve (tak proto nemají čas na Half-Life 3!). Studia totiž pochopila, že oblíbené postavy z prostředí jejich her se dají znovu recyklovat a tím také velmi dobře zpeněžit. Některé z titulů se pomalu, ale jistě uchylují k pay-to-win principům, ale u Gwentu to tak zatím naštěstí nevypadá. CD Projekt RED se ke svým fanouškům umí chovat fér.

Zaklínačský Gwent prošel několika změnami

Nadšenci zřejmě pilovali své dovednosti již v otevřené betě, která v rámci GOG Galaxy nabídla Gwent k dispozici zdarma v předběžném přístupu. Postupně jsme tak mohli sledovat, jak se tvůrci snaží odlaďovat jednotlivé mechaniky. Některé karty se posilovaly, zatímco jiné překvapil downgrade nebo zvýšení ceny v rámci balíčku. Ve výsledné podobě je vlastně karetní hra ze světa Zaklínače na hony vzdálená původním partiím z Divokého honu. Místo tří řad se dočkáte pouze dvou linií, do nichž můžete libovolně umisťovat své služebníky. Přesto se úplně neupustilo od rozdělení na pěchotu a střelce, resp. obléhací zbraně.

Podobně jako jiné karetní sběratelské hry totiž mají jednotlivé postavy své klíčové dovednosti, jež se spouští při splnění požadovaných podmínek. Může mezi ně patřit umístění do předního či zadního voje, zranění jednotek na straně soupeře, spuštění akce při objevení, dlouhodobé efekty a další vychytávky, které budete v průběhu desítek hodin objevovat. Jak sami postupně seznáte, neexistuje recept na vždy vítězný balíček, na každou strategii jsem ale prozatím našel adekvátní reakci. Pro úspěšné zápolení není třeba ani prémiových karet, navíc všechny jsou přístupné hned ze startu, když za ně zaplatíte vnitřní měnou vydělanou prostým hraním.

Jde to i bez příběhu

Na rozdíl od příběhového Thronebreaker: The Witcher Tales, kde se musíte starat o smýšlení pobočníků, aby vám „neutekli“ z balíčku, si v případě Gwentu můžete do svého paklíku zařadit téměř vše, co vám pravidla povolí. Dodržet musíte pouze frakční příslušnost, kterou lze doplnit neutrálními kartami, jejichž součet nesmí překročit stanovenou hranici 165 akčních bodů. Zároveň ovšem musíte mít v balíčku minimální počet 25 karet, což vede k přemýšlení, zda si vytvořit sestavu s několika opravdu silnými listy doplněnými loosery na odlákání pozornosti, či mít všechny postavy, kouzla a pasti středně silné.

Kdo miluje karetní sběratelské hry, tak už se jistě připravuje, až stráví nad alchymií balíčků dlouhé chvíle. Touha po neprůstřelné sestavě počítající s každou eventualitou je zkrátka alfou a omegou podobně laděných her a Gwent není výjimkou. Pro začátek je nutné určit barvu frakce, jejíž zájmy chcete hájit. Vybrat si můžete mezi lidmi Severních království, ostrovů Skellige či Nilfgaardu, rebelskými skupinami Scoia’tael nebo monstry sužujícími vše živé. Voje svých favoritů volně doplníte neutrálními jednotkami, mezi nimiž jsou všechny důležité (politikou nezaujaté) postavy knižní a herní série (jejich morální kodex zkrátka dovoluje vstup do jakýchkoliv služeb).

Mými favority se už kvůli příběhové lince v Divokém honu stali rváči ze Skellige. Do čela své armády jsem postavil Crach an Craita, jenž dokáže každé druhé kolo způsobit komukoliv zranění o hodnotě jedna, což dalo základ směřování mého balíčku budujícího svou sílu tímto postupným zraňováním nepřítele. Postupně jsem si sice otevřel další tři vůdce (čtyři pro každou frakci) za splněné úkoly, ale nakonec jsem zůstal věrný hřmotnému panovníkovi větrem ošlehaných ostrovů. Během šesti hodin zkoušení různých strategií jsem byl v podstatě spokojen a vydal se do boje v rámci bodovaného žebříčku a pochopil, že nic nebude tak snadné, jak se zprvu zdálo.

Gwent nabízí napětí do poslední vteřiny

Zaklínačský mariáš totiž patří mezi ty hry, u nichž vás může klidně porazit zelenáč s příslušnou dávkou štěstí a dobrých nápadů. Před každým kolem partie na dvě vítězství totiž můžete přelosovat některé karty, jež se vám nehodí do aktuálně rozjeté strategie. Může se ovšem stát, že i po výměně budete v ruce držet nepoužitelné postavy a soupeř vás smete. V té chvíli je možné uvažovat nad smůlou při tahání karet či nad přetvořením balíčku, abyste si tyto situace ušetřili. Gwent je zkrátka titulem, jenž vás neustále nutí přemýšlet nad optimální taktikou.

Vnější podněty přichází neustále a jednotlivé zásahy do balíčku nemusí být nutně způsobeny špatně nastavenou sestavou karet. Během recenzování se totiž autoři několikrát rozhodli pozměnit hodnoty a sílu jednotlivých postav, předmětů a kouzel. Tak se například dostal mimo můj okruh báječný meč Sihil sílící po každém zabitém nepříteli. S hodnotou deset to byla jasná volba ve všech mých balíčcích, ale po jeho konečném nárůstu na patnáct musel mou společnost opustit (buď on, nebo trojice zaklínačů, kteří umí báječně zvrátit partii). Po chvilce nadávek nad „necitlivým“ zásahem autorů do mých plánů (uznávám, že současná verze je spravedlivější), jsem musel překopávat koncepci a o zábavu bylo postaráno.

Podobné problémy měla zřejmě většina mých soupeřů, protože Sihil zmizel z herní plochy jako Fantomas. I bez něj se ovšem na desce virtuálního stolu odehrávají kruté bitvy, v nichž může být trumfem závěrečná karta zcela likvidující plány nepřítele. Napětí do konce a uznání od soupeře jsou tou největší odměnou. Proto mě docela štvou někteří nevyspělí hráči, kteří raději než čestnou prohru volí zbabělý útěk z partie formou ragequitu. Nejenže přijdete o vítězství z daného kola, ale na patře vám zůstane nepříjemná pachuť z nečestného zakončení.

Kde nabrat nové karty?

Prohru těžce snášející protihráči jsou ovšem jedinou vadou na kráse bezplatně šířeného Gwentu, protože zisk vysněných karet do vašeho balíčku není nic složitého. Kýžené karty si totiž můžete přímo vyrobit a nečekat na vypadnutí vysněné postavy, silného kouzla či užitečného předmětu ze sudů, jež pro vás ochotně rozbíjí troll Shupe. Pokud máte rádi napětí, tak se samozřejmě můžete oddat slastnému čekání na překvapení uvnitř dřevěných barelů, které si lze koupit za interní měnu a samozřejmě za reálné peníze. Já však během celého hraní (již přes čtyřicet hodin) neměl ani nejmenší potřebu investovat do sebemenší prkotiny.

Gwent vás totiž odměňuje na každém kroku. Tady splníte denní úkol, jinde otevřete pokladnici díky skill pointům v příběhu vaší oblíbené frakce, náhodou se vám podaří splnit podmínky nějaké výzvy či vás po napínavé partii odmění váš soupeř. Radím vám dobře, karty si vyrobte či vyhrajte a ušetřené peníze raději investuje do příběhového módu královny Meve, který se dle recenze Ondry Zemana opravdu povedl. Může se ovšem stát, že budete mít surovin až nad hlavu a nebudete vědět, do jaké karty je investovat. V této situaci může skvěle posloužit režim arény, v němž si sestavíte balíček z náhodných karet, a poznáte tak jejich moc a vhodné synergie. Navíc si užijete báječné chvilky improvizace proti stejně disponovaným oponentům.

Rozhýbané karty jak z Harryho Pottera

Sami můžete vyčíst z řádků i mezi nimi, že jsem ze současné podoby Gwentu nadšen a jedinou kaňkou na kráse jsou lidští oponenti schopní některé partie znepříjemnit nevhodným chováním. Nepřetržité pokřikování přes avatary vůdců může narušit koncentraci (lze vypnout), mohou schválně zdržovat či předčasně odejít z partie. Nemůžu si ovšem stěžovat na výběr soupeřů, protože až na výjimky se algoritmus stará o rovné partie hráčů na podobných úrovních. Občas se sice stane, že pohodově smáznete někoho mnohem silnějšího či dostanete nakopáno od nováčka, v konečném důsledku je však Gwent nadmíru spravedlivý.

Na velmi dobré úrovni je také grafická stránka titulu. Prostředí uvede do atmosféry, ale zároveň nevyrušuje přehnanou extravagancí. Obrázky na kartách odpovídají zavedenému stylu Zaklínače od CD Projekt RED, takže se můžete těšit na Geralta, Ciri, Yennefer a další postavy přesně tak, jak si je pamatujete. Pro hračičky existuje také možnost rozhýbat malůvky animací, která vypadá velmi stylově, podobně jako pohyblivé fotky v Harry Potterovi. Tématická hudba se sice po chvilce oposlouchá, ale není problém si k hraní pustit své oblíbené melodie, jež vám partie zpříjemní dle vašeho vkusu.

Gwent zkrátka stojí za vyzkoušení. Zásadní předností je vedle nulové ceny prozatím téměř nulový nátlak na monetizaci titulu, široká komunita (protihráče najdete do několika desítek vteřin) a mechaniky, které velmi rychle vstupují do krve – ani nebudete vědět, že už jste ve společnosti Geralta a jeho přátel utopili několik desítek hodin. Gwent funguje jako skvělá zábava na půl hodiny o přestávce v práci či ve škole nebo mezi plněním povinností. Jediným nedostatkem je nevyzpytatelný lidský faktor, ale to už je úděl multiplayerových her. Během několika dní se rozjede nová sezóna z Makahamu, takže můžete naskočit rovnýma nohama do rozjetého vlaku. Třeba se potkáme nad počítačovým herním stolem. Ale od 4. prosince třeba také na PS4 a Xbox One.

Tato recenze byla napsaná pro PC verzi.

Recenze Gwent: závěrečné hodnocení

Hodnocení 89 % Alza.cz

Hlavní parametry: Hratelnost

95 %

 Audiovizuální zpracování

85 %

 Znovuhratelnost

95 %

Klady

• Atmosféra zaklínačské hospůdky
• Snadné k naučení, těžké k ovládnutí
• Tvorba balíčků
• Obrovské množství karet
• Užití karet do různých druhů synergií, jež se mohou křížit
• Neexistuje stoprocentní recept na vítězství
• Mód Aréna nutící hráče k improvizaci
• Karty lze vyrobit, není třeba spoléhat jen na štěstí z loot boxů
• Téměř nulový nátlak v rámci mikrotransakcí
• Dobrý matchmaking
• Grafické zpracování
• K dispozici bezplatně

Zápory

• Nalézt optimální balíček trvá hodně dlouho (někdo si přičte ke kladům)
• Někdy se vám na počátku partie namíchají karty tak, že nemůžete vyhrát
• Odchody poražených od stolu těsně před prohrou

Jakub Němec

Hraní her, ať už počítačových či deskových, se stalo součástí mého života už s prvním úspěšným umístěním plastové čepičky v Kloboučku, hop! a s archaickým počítačem, na kterém téměř neustále běžela trojice Rayman, Pharaoh a FIFA 2000. Od té doby se rád nechávám překvapovat unikátními zážitky, silnými příběhy a originální hratelností, kterou dokáží vývojáři vykouzlit. Jsem v redakci Alza Magazínu a GEMu sice vedený jako sporťák a deskovkář, ale rád se ponořím do akčních adventur, RPG, závodů nebo plošinovek, ale vlastně nepohrdnu ničím zajímavým a netradičním.

Xbox One je v suchu, ale PlayStation 4 má problém

• Novinka: 5. 12. 2019 • Autor: Jakub Němec

Jak mnozí dobře víte, hospodská zábava ze Zaklínače 3: Divoký Hon dostala v roce 2017 svou free-to-play hru Gwent, podpořenou navíc příběhovým dobrodružstvím královny Meve s názvem Thronebreaker. Postupně se „zaklínačský mariáš“ propracoval mimo PC scénu také na konzole PS4 a Xbox One, letošní rok okupoval také systém iOS a chystá se na Android. Jenže to už je více práce, než tvůrci v CD Projekt RED čekali, a proto musí těm nejslabším dát padáka, resp. přestat je podporovat nejnovějšími aktualizacemi. To neznamená, že by samotná hra byla nepoužitelná, ale odpadá tím možnost hrát multiplatformově (PC a mobilní verze zkrátka budou mít jiné statistiky karet).

Autoři se tak rozhodli kvůli menší popularitě Gwentu na konzolích, ale nechtějí být na své fanoušky zlí, takže jim dávají možnost převést své účty na PC, přesněji na účet propojený se službou CD Projektu GOG. Pro pařany na Xboxu by neměl být problém přesunout svůj digitální majetek dalším směrem, brblat mohou pouze nad tím, že si Gwent nezahrají v zelenkavé záři svého stroje na zábavu, ale příznivci modré barvy, tedy konzole od SONY, mají důvod ke vzteku. Na jejich PS4 účtech totiž zůstane naškudlený meteoritický prach (Meteorite Powder), prémiová měna nutná ke kosmetickým úpravám či k výrobě nových karet, což dost naštve, tím spíš, pokud do jeho nákupu vrazili reálné peníze.

Na oficiálních stránkách se samozřejmě vrší nespokojené komentáře, především od těch, kteří do Gwentu napumpovali svá eura a nyní chtějí své virtuální peníze převést spolu se svým účtem. To se jim zřejmě nepovede, protože tvůrci doporučují utratit jej dříve, než se rozhodnou přesunout své karty a odměny na platformu GOG (od 9. prosince). Pomalu tak vyvstává otázka, jak cenné je online vlastnictví jakékoliv komodity, když její existence může v mžiku skončit a váš majetek bude rozprášen mezi ostatní jedničky a nuly. Co myslíte, má CD Projekt povinnost dát vlastníkům PS4 účtů náhradu? V každém případě utržilo polské studio první velký šrám na účet svého neposkvrněného profilu. Kolik jich ještě přijde před vydáním očekávaného Cyberpunku 2077?

• Zdroje: Oficiální blog, Oficiální fórum