Kolonie (RECENZE) – Co budou dělat zvířátka po pádu lidské civilizace?

Obsah recenze Kolonie

1. Boj o holé přežití v myším kožíšku
2. Dobrodružství v zarostlém městě
3. Kolonie – Pravidla
4. Výprava hodná chvály
5. Recenze Kolonie: závěrečné hodnocení

Boj o holé přežití v myším kožíšku

• Recenze: 19. 4. 2020 • Autor: Jakub Němec

Bez postapokalyptických vizí by byl knižní, filmový i herní svět ochuzen o velké příběhy. Sami určitě z fleku vyjmenujete desítku projektů, které byste mohli doporučit svým známým. Jinak tomu není ani u deskovek, v nichž se o upadající lidskou společnost staráme kvůli nepřátelským rozmarům přírody, v soubojích proti zombie hordám nebo po zničující atomové válce. Většina těchto témat s sebou ovšem nese kruté rozhodování o bytí a nebytí nebo krvavé masakry nepřátelských individuí, což není vhodné pro hraní s mladšími hráči. Jak tedy zpřístupnit dětskému publiku kulisy konce světa? Na zvířátkách! Alespoň to si nejspíš řekl autor deskovky Kolonie Jerry Hawthorne.

Autor úspěšné stolní hry Plyšová hlídka, již jsme zařadili do našich tipů za rok 2019, vsadil na vyprávění z pohledu čtveřice hlodavců, kteří se musí vydat z bezpečí Kaštanové třídy do džungle velkoměsta, aby zajistili přežití své kolonie. Hledání jídla, součástek v podobě šrotu a dalších nezbytných surovin se stane vaším denním chlebem. Cestou narazíte na mnoho roztodivných tvorů, z nichž vám někteří budou nakloněni, jiné ukecáte na svou stranu a jiné nelítostně zlikvidujete svými zbraněmi vyrobenými z pozůstatků lidské civilizace. Vaše epizodické dobrodružství se bude odvíjet od pokynů v knize příběhů, která je zároveň herním plánem.

Dobrodružství v zarostlém městě

Celé ladění vyprávění mě během hraní přeneslo do dětských let, kdy jsem hltal jednu dobrodružnou knížku za druhou. Kolonie se může pyšnit strhujícím příběhem, který neurazí ani starší hráče absolvující dobrodružství s mladší generací. K jednotlivým hrdinům – myším Meziášovi a Šuměnce, křečkovi Cinkalovi a morčeti Grumle – si rychle vytvoříte vztah a budete se snažit jejich mise za přežitím v období po tzv. Pohromě zvládnout. Stejně jako u jakékoliv jiné příběhové deskovky by další rozepisování o jednotlivých střetech s nehostinným prostředím bylo kontraproduktivní a ochudilo by vás o řadu překvapení.

Proto vám ani nedoporučuji prohlížet karty před partií. Zkrátka je roztřiďte do krabiček a hromádek dle přiložených pokynů a nechte se unášet zdařilým příběhem o statečných hlodavcích v přetěžké době. Díky povedenému překladu do češtiny od tuzemského distributora ADC Blackfire vás jednotlivé epizody pohltí, a tak vám při prvním kontaktu s Černobrkem řítícím se na vás z nebes může opravdu zatrnout. Záporné postavy jsou vymyšlené opravdu parádně, často vás během soubojů překvapí svými triky a díky tomu si je budete užívat. K těmto zážitkům se ovšem musíte prokousat přes pravidla, jejichž zpracování není zrovna šťastné.

Kolonie – Pravidla

V případě, že jste si domů pořídili dnes již zmíněnou Plyšovou hlídku, tak přesně víte, do čeho v rámci hraní Kolonie jdete. V krabici najdete manuál, který čítá pouhých dvanáct stran, z nichž je třetina věnována popisu komponent. O samotném průběhu partie máte pouze hrubou představu a jednotlivé mechanismy se učíte za běhu a mnohdy musíte vzít zavděk internetem, protože z pravidel není zcela jednoznačné, jak kterou situaci vyhodnotit či řešit. Jenže! Deskovka Kolonie není ve svých základních principech nijak složitou hrou, jen si musíte dát práci a naučit se ve zdejším světě chodit.

Poté se vám otevřou dveře kouzelného příběhu, k němuž se budete vracet, abyste si připomněli eskapády udatné čtveřice (hrát můžete už ve dvou lidech, ale v kooperaci až se čtyřmi hráči dostanete plnohodnotný zážitek) a vyřešili některou z vedlejších misí či uspěli v soubojích, protože na ně budete lépe připraveni. Cílem hry je totiž splnit osobní mise Meziáše, Šuměnky, Cinkala a Grumly, což můžete stihnout dříve, než prozkoumáte celé město. Nic vám však nebrání pokračovat v příběhu i po dokončení základních cílů nebo celou kampaň rozjet znovu a hrát jinak.

Před každým startem kampaně, případně jednotlivé mise (nemusíte hrát v jednom kuse, to by bylo časově velmi náročné, Kolonie má chytrý systém ukládání postupu), je třeba připravit herní plochu. Dominantou je samozřejmě kniha dobrodružství, po níž se zároveň budete pohybovat se svými postavami, dále potřebujete panel kampaně, na němž jsou zaznamenány obecné statistiky vaší putující domoviny, panel aktuálního úkolu skupiny, příslušné hromádky karet, žetonů a figurek nepřátel a samozřejmě postavy samotné včetně jejich vybavení. Rozestavení pár minut zabere, ale při častějším hraní se vše docela rychle zautomatizuje.

Poté se rozhodnete, kam se vypravíte se svou kolonií po mapě města, načež nalistujete příslušnou stránkou v knize dobrodružství, jež vás vždy provede následnou přípravou mise. Někdy se stane, že než se dostanete k cílové destinaci, budete se muset popasovat s nástrahami dvou, tří lokací, z nichž si odnesete kořist a s trochou smůly i nějaký ten šrám. Při orientaci na plánu musíte sledovat jednotlivé značky (barvy a perforaci čar, symboly), které vám jasně určí, kam se můžete dostat, kdy jste vidět nebo kdy můžete útočit na dálku (záleží na pozici figurek, takže dobře promýšlejte, jak umístíte své i nepřátelské postavy).

Hráči se mezi sebou střídají po jednotlivých tazích, přičemž se snaží plnit úkoly, odvracet hrozby či bojovat proti švábům, gekonům či šroťákům. K tomu používají testy schopností vyhodnocované na základě karet, předmětů a dovedností, nebo jednotlivé akce, mezi něž zahrnujeme pohyb, komunikaci s okolím (když je situace bezpečná), hledání stop, vybavování předměty či útoky. O každé činnosti je lepší promluvit s ostatními a probrat dopady na vývoj na plánu. Ztráta každého člena bandy je totiž citelná a jednotliví hlodavci se hodí na různé činnosti. Bez kooperace se totiž v Kolonii doberete rychlého a neúspěšného konce.

Jak jsem již naznačil, samotná pravidla nijak obtížná nejsou, jen jejich sepsání vydavatelem Plaid Hat Games by zasloužilo mnohem větší péči (podobně jako u Plyšové hlídky). Naštěstí kolem sebe máme spoustu šikovných lidí, kteří vám se začátky v Kolonii pomohou. Po přečtení pravidel vám doporučím zhlédnout 44minutové video herního uskupení Nithrania v jejich pořadu Hra v kocke, jež názorně odpoví na většinu nevysvětlených jevů v partii, případně vás odkážu k nahlédnutí do nutných oprav v samotné knize dobrodružství.

Výprava hodná chvály

Pokud vás neodradí problémy s pravidly, může se pod víkem Kolonie skrývat malý poklad nejen pro ty, kteří podlehli kouzlu Plyšové hlídky. Podobně jako pohádkově laděné dobrodružství disponuje také Kolonie úžasným zpracováním komponent. Kniha dobrodružství nadchne jak kresbami, tak kvalitou stránek, jež přežijí i častější hraní. Podobně můžu chválit také grafiku karet a žetonů. Kapitolu samu pro sebe by zasloužily velmi detailní figurky přímo křičící po tom, aby zdatní modeláři vzali do rukou štěteček a barvy. Nadšení z výbavy krabice u někoho ovšem zbrzdí také náležitá cenovka pohybující se okolo dvou tisíc.

Jak sami vidíte, Kolonie nabízí velkolepou výpravu postapokalyptickým světem v těle udatných hlodavců, kteří touží zabezpečit svůj domov navzdory všem překážkám, takže o kooperační zábavu je na několik desítek hodin postaráno. Hráče od deseti let (doporučených 14 je silně nadhodnoceno) nadchne také grafické a materiální zpracování. Jediným, ale pořádným šrámem jsou nepovedená pravidla, která mohou méně zkušeným hráčům přidat nejednu vrásku. Investice okolo dvou tisíc také není pro každého, Kolonii bych tak doporučil zkušeným nebo nadšeným pařanům, kteří se k této zdařilé deskovce budou pravidelně vracet.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Kolonie: závěrečné hodnocení

Kolonie

Deskové hry

Desková hra Kolonie zaujme způsobem vyprávění řízeným knihou dobrodružství, nelineárním průběhem kampaně a skvělým zpracováním komponent, díky nimž zakusíte boj o přežití hlodavců v postapokalyptickém světě. O to více zabolí nepovedená pravidla, jež budou pro některé těžkou překážkou v hraní.

Klady

• Zábavný příběh
• Nenalinkovaný průběh kampaně
• Povedené herní mechanismy
• Týmový zážitek
• Zpracování komponent
• Povedený překlad do češtiny

Zápory

• Děravá pravidla
• Kampaň potřebuje soudržnou skupinu

Jakub Němec

Hraní her, ať už počítačových či deskových, se stalo součástí mého života už s prvním úspěšným umístěním plastové čepičky v Kloboučku, hop! a s archaickým počítačem, na kterém téměř neustále běžela trojice Rayman, Pharaoh a FIFA 2000. Od té doby se rád nechávám překvapovat unikátními zážitky, silnými příběhy a originální hratelností, kterou dokáží vývojáři vykouzlit. Jsem v redakci Alza Magazínu a GEMu sice vedený jako sporťák a deskovkář, ale rád se ponořím do akčních adventur, RPG, závodů nebo plošinovek, ale vlastně nepohrdnu ničím zajímavým a netradičním.