L.A. Noire (RECENZE) – detektivka ze staré školy
L.A. Noire, atmosférický detektivní thriller, se téměř po sedmi letech od svého původního vydání dočkává remasterované verze. Kromě toho, že hra nově vychází v kompletní edici se všemi DLC, se můžeme těšit i na přepracovanou grafiku ve vyšším rozlišení. Bude to ale stačit na to, aby si L.A. Noire obhájilo své zmrtvýchvstání? Dozvíte se v naší recenzi.
Co všechno se v recenzi L.A. Noire dozvíte?
- Být či nebýt remasterem?
- L.A. Noire – ani město andělů není bez hříchu
- Bez zápisníku ani ránu
- L.A. Noire – simulátor policejního výslechu
- Nově ušitý oblek
- Případ L.A. Noire uzavřen
- Recenze L.A. Noire: závěrečné hodnocení
Být či nebýt remasterem?
Remasterované verze starších her se poslední dobou těší velké oblibě. Z hlediska hráčů je mnohdy zajímavé vrátit se s odstupem několika let ke svým oblíbeným titulům v novém kabátku, pro herní vydavatele remastery samozřejmě představují šanci zabrnkat fanouškům na nostalgickou strunu a při té příležitosti se pokusit ulovit i pár nových příznivců.
L.A. Noire je svého času kritikou i hráči kladně přijatý, ale v dnešní době už tak trochu zapomenutý klenot studia Team Bondi. Tato noirová detektivka původně vyšla v roce 2011 pod hlavičkou amerického giganta Rockstar Games, nikdy ale úplně nevystoupila ze stínu slavnějších sérií (GTA, Read Dead Redemption) tohoto vydavatele. A teď, po dlouhých sedmi letech, snad už konečně dostane šanci zazářit tak, jak si zasluhuje. Není to ale už přeci jen pozdě?
V L.A Noire na vás čeká slušná řada zločinů, mnohdy i dost brutálních. Hledání stop a vyslýchání podezřelých je klíčovou součástí hry.
L.A. Noire – ani město andělů není bez hříchu
L.A. Noire sleduje osudy Cola Phelpse – dekorovaného válečného veterána, který v 50. letech nastupuje do služby policejního sboru Los Angeles jako obyčejný pochůzkář. Hrou osudu se ale během rutinní hlídky připlete k případu vraždy, jejíž úspěšné vyřešení mu zajistí povýšení. Jako detektiv na dopravním oddělení si Cole rychle vypracuje náležitou reputaci, jeho kariéra u dopraváků ovšem teprve začíná.
Netrvá dlouho a Colea po sérii zdárně vyřešených případů přeloží na oddělení vražd. A že tu bude mít plné ruce práce. Los Angeles je totiž město plné snílků, ztroskotanců a lidí, kteří se kvůli sebemenší vidině úspěchu neštítí udělat téměř cokoli. V L.A. Noire tedy v kůži detektiva Phelpse řešíte nejrůznější případy (často inspirované skutečnými událostmi 20. století): od pojišťovacích podvodů po vraždy ze žárlivosti a další kriminální činnosti.
Team Bondi v L.A. Noire vytvořil poměrně věrnou repliku skutečného Los Angeles 50. let. Město je rozlehlé, a ačkoli zrovna neoplývá přemírou detailů (věk je prostě vidět i na remasterované grafice), dobře se mu daří navodit iluzi skutečného, živoucího města. Povedenou atmosféru pak ještě umocňuje možnost vypnout barvy a vést vyšetřování pouze v černé a bílé jako ve správné detektivce že staré školy.
Bez zápisníku ani ránu
Hned v prvních minutách hry vás praští do očí pomalé, rozvážné tempo vyprávění. Tohle není akční film, tohle je film (respektive videohra) noir se vším dobrým i zlým, co k tomu patří. Případy se málokdy řeší s kvérem v ruce – vaší největší zbraní je v L.A. Noire obyčejný zápisník a tužka. Neříkám, že si zde neužijete i nějaké ty přestřelky či honičky v autech, poměr akčních pasáží a rozvážného vyšetřování ale mluví zcela jasně ve prospěch klidné, detektivní práce. Když už ale na nějakou akci dojde, dostaví se spíš zklamání. Dočkáte se totiž tuctové střílečky založené na schovávání v zákrytu, kde je pomalé tempo celé hry spíše na škodu.
Přesouvání z krytu do krytu je neohrabané až běda a trvá nechutně dlouho, než se Cole vůbec rozběhne. Nevím, jak pud sebezáchovy funguje u válečných veteránů, ale já bych se pod deštěm kulek snažil hýbat co nejrychleji. Colea Phelpse takové malichernosti ale zjevně nerozhází. Přestřelky tak paradoxně působí dost neakčně a vy si jen budete přát, abyste se zase urychleně vrátili k vyšetřování.
To obvykle probíhá následovně – na služebně dostanete hlášení o spáchaném zločinu, načež nasedáte do auta a vyrážíte na místo činu. Řídit můžete buď sami, nebo za volant pustíte svého parťáka, který vlastně supluje funkci fast travel. Nakonec jsem většinou nechával řídit svého kolegu, protože ačkoli se auta ovládají vcelku slušně, zabloudit v ulicích Los Angeles není v L.A. Noire nic těžkého. Když dorazíte na místo určení, zpravidla začínáte hledáním stop a čím více jich objevíte, tím větší výběr dialogových možností pak budete mít u výslechů podezřelých.
Bohužel hledání stop je technicky docela nešťastně řešené. Když se totiž k nějaké stopě přiblížíte, na vteřinu vám zavibruje ovladač a vy musíte bleskově zmáčknout klávesu X (na PS4). Pokud to nestihnete, nezbývá než se otočit a hledat znovu. Problém je v tom, že ovládání Cola je dosti toporné a on sám chodí až zoufale pomalu. Než ho tedy otočíte a správně nasměrujete tam, kde přibližně tušíte nějaké vodítko (nejsou nijak označená), nějakou chvíli nad tím strávíte. A když stopu prošvihnete podruhé či potřetí, máte chuť prohodit ovladač televizí.
L.A. Noire – simulátor policejního výslechu
Pokud zdárně objevíte všechny důkazy (nebo si to alespoň budete myslet), můžete se pustit do vyslýchání svědků a podezřelých. Prostřednictvím faktů zapsaných v zápisníku se vyptáváte a daná osoba odpovídá. A tady se dostáváme k rozhodně nejpovedenější části L.A. Noire. Na výpovědi totiž můžete reagovat třemi způsoby – možnostmi Good Cop (dobrej polda), Bad Cop (zlej polda) a Accuse (nařknout) – v původní verzi z roku 2011 to bylo Truth, Lie a Doubt. Otázkou ale zůstává, jak vlastně poznáte, co kdy máte odpovědět?
L.A. Noire na to jde psychologicky. Jestli osoba sedící proti vám lže, či mluví pravdu, musíte vyčíst z jejich tváře. Pokud se vám kouká přímo do očí a je v klidu, není třeba být nedůvěřivý a s klidem zvolit Good Cop. Pokud se dotyčný ošívá, vyhýbá se očnímu kontaktu a mluví zdráhavě, pravděpodobně něco skrývá, nebo přímo lže. Jestli máte přímý důkaz a můžete jeho tvrzení vyvrátit, stiskněte Bad Cop. No a v případě nejistoty zbývá už jen možnost nařčení (tedy Accuse), kdy budete doufat, že se dotyčný prořekne nebo kápne božskou.
Možná to takto na papíře nezní kdovíjak zábavně nebo zajímavě, každý rozhovor se ale díky tomuto systému proměňuje na fascinující hru na kočku a myš, kdy budete pozorně sledovat každý záchvěv mimických svalů. Použitím správných reakcí získáváte zkušenostní body, prostřednictvím kterých zvyšujete Colovi level. Odměnou za postoupení na další úroveň vám budiž „intuiční bodík”, kterým si během rozhovorů lze odstranit nesprávnou možnost, případně si odkrýt všechny stopy na místě činu.
Nutno podotknout, že by tento systém absolutně nefungoval bez patřičně realisticky ztvárněných obličejů a gest. L.A. Noire v době svého vydání uhranul zpracováním mimiky a remasterovaná verze to ještě vylepšuje. Motion capture ovšem za těch 7 let ušel opravdu velký kus cesty a v porovnání s leckterými dnešními hrami výrazy v L.A. Noire poněkud zaostávají, pořád se ale jedná o vcelku slušnou práci.
Nově ušitý oblek
A když už jsem to nakousl v minulém odstavci, jak se vlastně povedla remasterovaná verze L.A. Noire z audiovizuálního hlediska? No, myslím, že z grafického upgradu tvůrci vymáčkli maximum, v dnešní době to ale bohužel stačí jen na lehký nadprůměr. Hra v žádném případě nevypadá špatně, pokud ale od her obecně očekáváte především vizuální orgie, poohlédněte se ve vlastním zájmu jinde.
Na druhou stranu tu máme skvělý dabing všech postav a především atmosférickou jazzovou hudbu, která k žánru noir neodmyslitelně patří. Až se budete za teskných tónů trubky a saxofonu procházet či projíždět po ulicích L.A., dostanete neodolatelnou touhu nasadit klobouk, zapadnout někam do baru a poručit si dvojitou whisky.
Příjezd na místo činu člověka snad nikdy neomrzí. Nikdy nevíte, co vás zrovna v tomto případu nemine. Pachatelem totiž může být kdokoli!
Případ L.A. Noire uzavřen
Takže jak se povedl další z řady remasterů? L.A. Noire je objektivně dobrá hra a plně chápu její úspěch v době původního vydání, tato remasterovaná verze ale ukazuje, že ne všem hrám svědčí oprášení a porovnání se současnými tituly. Příběh Cola Phelpse nabízí vtahující detektivní případy a atmosféru Los Angeles 50. let, grafika (byť notně vylepšená) a slabší akční pasáže už ale dnes nikoho neohromí.
Pokud jste příznivci detektivek ze staré školy a L.A. Noire jste kdysi propásli, máte jedinečnou šanci to napravit. Pokud ale hledáte nadupanou akční detektivku, držte se od detektiva Phelpse raději dál. L.A. Noire vychází 14. 11. 2017 pro platformy Nintendo Switch, PS4 a Xbox One. Tato recenze byla napsána pro PS4 verzi.
Po uzavření případu se nevyhnete shrnující tabulce, která vám prozradí, jak moc jste byli při vyšetřování důslední. 3 hvězdy značí spíše průměrné detektivní schopnosti.
Recenze L.A. Noire: závěrečné hodnocení
Klady
- Zajímavé detektivní případy
- Systém vyslýchání svědků a podezřelých
- Atmosféra
Zápory
- Průměrná grafika
- Hledání stop
- Neohrabané ovládání
TIPY na PC hry z nabídky Alza.cz
Hraním videoher svůj volný čas trávím už pěknou řádku let, jejich recenzování jsem se ale začal věnovat až kolem roku 2017. Mými oblíbenými žánry jsou RPG a akční adventury, nepohrdnu ale i nějakým tím zápasem o přežití v battle royale titulech nebo čistokrevnou FPS. Obecně u her razím heslo, že skvělá hratelnost je nadřazená nabušené grafice.
