LawBreakers (RECENZE) – Inovativní FPS bez duše

Co všechno se v recenzi LawBreakers dozvíte?

1. LawBreakers ve stínu Overwatch
2. Na co LawBreakers sází?
3. Hrdinové LawBreakers
4. V čem LawBreakers pokulhává?
5. Osudový krok Cliffa Bleszinskeho
6. HW nároky pro LawBreakers PC
7. Recenze LawBreakers: závěrečné hodnocení

LawBreakers ve stínu Overwatch

• Recenze: 23. 8. 2017 • Autor: Ondřej Zeman

Nepřátelskému šampionovi z řad Breakers se podařilo dostat až k datovému uzlu. Předtím, než mohl ze serveru začít stahovat důležité informace, jej naštěstí stihl eliminovat váš společník. Divokou ofenzivu však jeho smrt nezastavila ani na moment. Ostatní členové konkurenčního týmu se po vzoru svého padlého bratra vydali k bodu, jenž pod vaším vedením drželi zástupci frakce Law, nadevše vyznávající spravedlnost a čest. Následovala krvavá bitva, v níž většina zúčastněných padla za oběť kulkám, raketám a pořádně nabroušeným mečům. Přežít se podařilo jen hrstce vyvolených, která se vrátila zpět ke svým druhům a začala se připravovat na další boj o nadvládu nad tím, co zbylo z vašeho domovského světa.

Z předchozího odstavce vám jistě došlo, že se LawBreakers se odehrává v alternativní realitě. V této dimenzi byl Měsíc rozmetán na kusy. Pár týdnů po jeho zničení zasáhla Zemi vlna katastrofických událostí měnících její povrch i gravitační podmínky. Nastalé situace využila bezcharakterní individua, která začala okrádat a zabíjet vše, co se jim dostalo pod ruku. Někdo je musel zastavit, a tak se zástupci bezpečnostních složek rozhodli vyrazit do ulic také. Nyní proti sobě stojí dvě znesvářené organizace lišící se jak osazenstvem, tak i cílem.

Pokud vám tento příběh něco připomíná, zřejmě jste měli možnost hrát nejnovější trhák z dílen Blizzard Entertainment, který měl po vydání podobně laděnou zápletku. Bohužel pro Cliffa byla dějová linka Overwatch postavena na kvalitních základech, takže se v průběhu několika týdnů posunula výrazně kupředu. Jeho LawBreakers v tomto ohledu nemá žádnou šanci zazářit, protože prakticky kráčí po již vyšlapané stezce a nenabízí nic, čím by mohl oslnit.

Na co LawBreakers sází?

S jistotou mohu říct, že tvůrci LawBreakers rozhodně nesází na příběh. Jejich hlavním esem v rukávu je vertikální hratelnost, jež se vám otevírá díky rapidnímu poklesu účinků otravné gravitace. Klasické přestřelky mezi sloupy či krabicemi tu tím pádem moc často nezažijete. Když už se vám to náhodou zadaří, většinou vás nakonec dorazí člověk, který celou šarvátku pozoroval z útrob podivně vypadající bubliny vznášející se ve vzduchu.

Tohle dílo prostě není určeno pro statické hráče. Pokud budete chtít ve světě LawBreakers přežít déle než pár sekund, nezbude vám jiná možnost než být stále v pohybu. Hra vám dá k dispozici řadu způsobů, jak si udržet tempo. Využívat k tomuto účelu budete vystřelovací háky, extrémně efektivní vznášedla, odpružené robotické končetiny, příruční teleporty, beztížné zóny a gravitaci rušící bubliny, jež vám dají mimo zemský povrch do vínku překvapivou míru pohyblivosti, o níž si můžete při normálním výskoku nechat jen zdát.

Směr, jímž v antigravitační bublině poletíte, si určíte již v momentu, kdy se odrazíte od země. V průběhu letu ho můžete bez následků ovlivnit jen minimálně. Pokud se kupříkladu rozhodnete několik metrů nad bojištěm otočit o sto osmdesát stupňů, většinou vás někdo kvůli vaší nemotornosti sestřelí jako hrušku ze stromu. Popravdě jsem si více zamiloval čistokrevné skoky nedávající nepřátelům tolik prostorů k eliminaci mé maličkosti.

Když už jsem u rozboru pohybových prvků, nemohu opomenout nepříliš dobře kontrolovatelnou střelbu za sebe. Ano, slyšíte správně. Svými zbraněmi můžete v LawBreakers pálit i po nepřátelích nalepených na vašich zádech. Většinou se vám je trefit nepodaří, když už se ale poštěstí, máte z toho skutečně dobrý pocit, který mnohonásobně předčí nadšení z normální tuctové eliminace. 

Soubojové mechanizmy jsou v LawBreakers zpracovány velmi zdařile. Na celku jde v tomto ohledu jasně vidět, že na něm pracují žánroví veteráni, kteří mají představu o tom, čím hráčům FPS pořádně rozproudit krev. Podobně jako v Unreal Tournament i zde je prostě pro úspěch zcela zásadní rychlý pohyb, dobrá znalost herních map a pořádné osvojení vámi užívaných postav.

Hrdinové LawBreakers

Před lety bývala volba postavy kosmetickým prvkem odlišujícím vás od ostatních válečníků jen v minimálním měřítku, obvykle pouze vizuálně. Navolení charakteru mění jak vaše vzezření, tak i schopnosti a zbraně, jimiž disponujete v boji. LawBreakers se podobně jako řada jiných drží pravidla, že každý hrdina má mít svůj vlastní příběh, pestré spektrum nakoupitelných skinů, paletu dovedností a věrnou hračku kosící jeho nepřátele.

Současná verze LawBreakers nabízí devět rozdílně fungujících tříd, které jsou na každé straně zastoupeny jiným charakterem. V průběhu kola si máte možnost vždy navolit hrdinu se specializací, za kterou se vám bude dobře hrát. Vtělit se můžete do elektřinu ovládajícího Titána, partu zrychlujícího Enforcera, tanku podobného Juggernauta, extrémně obratného Assassina, hráče lovícího Wraitha, rotačákem disponujícího Vanguarda, ve střelbě nadaného Gunslingera, paprsky vystřelujícího Harriera a odvážného Medika. Ten je vybaven granátometem a zaměřen především na uzdravování těžce raněných spojenců skrze jeho léčivé schopnosti a obranná štítová pole, jež dokáže aktivovat v rámci svého primárního talentu.

Každý charakter ovládá v LawBreakers jiné typy smrtících hraček a speciálních dovedností, kterými se odlišují od svých bratří ve zbrani. Z poskytnutého spektra šampionů mi nejvíce zřejmě sedl Vanguard s jeho těžkotonážním mazlíčkem, pulzní rukavicí, raketovými tryskami, meteoritickou salvou a drtivým dopadem, s nímž jsem nejednou rozehnal nepříjemně dorážející hloučky nepřátel.

Aktuální výběr postav mě však příliš nezaujal. Během dvou desítek hodin jsem si nebyl schopen k žádnému z charakterů vytvořit vřelejší vztah, díky kterému bych si jej pamatoval i po vypnutí hry. Nabízení hrdinové fakticky ničím nevyčnívají. Když je srovnám třeba s charizmatickými reky z konkurenčního Overwatch, v podstatě nemají šanci proti těmto svým kresleným oponentům obstát v žádném ohledu.

V čem LawBreakers pokulhává?

Nevýraznost postav je jen jedním z mnoha nešvarů tohoto titulu. Herní mapy taktéž nejsou navrženy zrovna nejlépe. Po většinu času se budete pohybovat v nepříliš zábavně vystavěných lokacích, jež vám svým designem uhranou jen za předpokladu, že jste doposud neměli možnost hrát jiná žánrová díla (Overwatch, Call of Duty). K dispozici vám budou dány rozsáhlé tovární komplexy, armádní operační centra, stanice futuristické dopravy, v oblacích se vznášející vysílače a líbezná náměstí zásadně se nelišící od ostatních nabízených bojišť.

Design map se vývojářům z Boss Key Productions moc nevyvedl i co se týče vizuální stránky. Grafický kabátec LawBreakers lze v současnosti považovat za mírný nadprůměr, stejně si vede i jeho hudební prvek, který nedisponuje ničím skutečně dobře zapamatovatelným. Po celou dobu hraní jsem prakticky nenarazil na nic, co by můj zrak či sluch doopravdy okouzlilo.

Celkem vám LawBreakers nabídne osm lokací, které lze hrát v různě nadefinovaných herních módech vyžadujících ke spuštění vždy pětici hráčů na každé straně. Zvolit si můžete z celkem pěti režimů, v jejichž rámci budete kontrolovat strategicky důležité body, nabíjet energetické baterie, krást data nepřátelského týmu, prolamovat těžce bráněné pozice a skórovat s mluvícím míčem v alternativní verzi Capture the Flag, která je v LawBreakers ztvárněna překvapivě zábavně. Osobně jsem se díky tomuto faktu zřejmě nejvíce bavil právě u posledního zmíněného. Když nastal přesčas, většinou jsem to byl právě já, kdo rozhodl o tom, kdo si na hlavu nasadí zelenou vavřínovou korunu. 

LawBreakers má velmi aktivní komunitu, která bohužel není moc početná. Na herních serverech naleznete jen několik tisíc hráčů. Čas od času se vám dokonce stane, že musíte na hru čekat déle než pár minut, což osobně považuji u multiplayerového díla za hodně výrazný problém. Prozatím jsou slušně fungující servery LawBreakers na PC prakticky „plné“ spokojených hráčů, prorokovat mu jistou budoucnost však rozhodně nelze. Vzpomeňme se třeba na Battleborn. Na startu byl černý kůň Gearboxu naplněn elánem, postupem času ale uvadl a komunita se od něj odvrátila a přinutila jeho tvůrce k přechodu na bezplatný model. Zde tomu bude možná kvůli zmíněným nedostatkům stejně, vše ale ukáže až čas, který vždy nechá přežít jen ty nejsilnější kusy.

Osudový krok Cliffa Bleszinskeho

Na začátku vývoje prezentoval Cliff Bleszinski své dílo jako free to play projekt. Postupem času mu ale připnul cenovku obvyklou pro menší AAA hry, čímž z něj udělal plnohodnotný titul. Nyní by tím pádem mělo být LawBreakers teoreticky schopno konkurovat jiným podobně navrženým kouskům. Praxe je bohužel většinou hodně odlišná od představ herních vývojářů a distribučních společností. Cliffova FPS není vůbec špatná. I přes některé zásadní inovace ji však nelze označit za nic, co by vás skutečně dokázalo dlouhodobě udržet u monitoru. Díky své nemastnosti (i neslanosti) může první práce jeho týmu dominovat maximálně bezplatným výtvorům (Warface, Dirty Bomb, Battleborn, Paladins), jež se zpravidla nemohou s tituly za šedesát euro měřit.

LawBreakers je zábavná tuctová FPS, jejíž autor se snaží zaujmout především vertikální hratelností, kterou většina podobně laděných děl zcela postrádá či ji prezentuje jen v minimálním možném měřítku. Projekt z dílen Boss Key Productions bohužel kromě tohoto prvku nedisponuje ničím skutečně zásadním. Prakticky je to nadprůměrná střílečka, která si své fanoušky rozhodně najde, její publikum ale určitě nebude tak pestré jako u kultovního Call of Duty, Overwatch či jiných AAA projektů. Hra vychází na platformy PC a PS4, datum vydání je 11. 8. 2017. Tato recenze byla napsána pro PC verzi.

Recenze LawBreakers: závěrečné hodnocení

Hodnocení 65% GEM

Hlavní parametry: Hratelnost

75%

Audiovizuální zpracování

60%

Znovuhratelnost

65%

Klady

• Kvalitně zpracovaná vertikální hratelnost
• Slušná paleta tříd
• Dobře fungující soubojové mechanizmy
• Neotřelé herní režimy

Zápory

• Nevýraznost současných hrdinů
• Absence jejich vlastní identity
• Špatný design map
• Průměrné audiovizuální zpracování
• Extrémně malý počet hráčů

Ondřej Zeman

Mé jméno je Ondřej Zeman. Herní žurnalistice se věnuji už více než sedm let, během nichž jsem měl možnost vypracovat se z herního blogera na plnohodnotného žurnalistu na serveru Zing.cz, ze kterého jsem po čase odešel na Alza Magazín. I když jsem hrdým vlastníkem konzole Nintendo Switch, mou největší vášní je hraní na PC, kde jsem měl možnost zrecenzovat už více než dvě stovky různě kvalitních titulů. Slabost mám primárně pro tahová RPG, indie projekty, propracované FPS a komplexní strategie.