Maneater (RECENZE) – Vražedné pobřeží se žralokem v hlavní roli

Maneater (RECENZE PS4 Pro) – Obsah článku

1. National Geographic pro otrlé
2. Prvotřídní stroj na zabíjení díky mutacím
3. Maneater sazí na touhu hráče rozpoutat chaos
4. Krvavý žraločí steak s šílenou omáčkou a stereotypní přílohou
5. Recenze Maneater: závěrečné hodnocení
6. HW nároky pro Maneater PC

National Geographic pro otrlé

Už dle prvních obrázků přiložených k naší recenzi zřejmě tušíte, že projekt Maneater nelze brát zcela vážně a já s vámi budu maximálně souhlasit. Kvůli obrovské míře nadsázky, prvoplánovému žraločímu násilí, o němž by se Spielbergovi v Čelistech ani nezdálo, a šílenému příběhu by totiž konzervativní hráči mohli utrpět srdeční příhodu. Pokud si ovšem tajně libujete v béčkových filmech jako Sharknado, Mega Shark vs. Kolossus či Invaze terordaktylů, tak byste na místních plážích mohli být jako doma. V kůži mladého žraloka se ženete vpřed, abyste pomstili svou matku, kterou přímo před vámi zabije archetypálně cynický drsňák Scaly Pete.

To si samozřejmě nenecháte líbit, takže namachrovanci uhryznete ruku a prchnete z jeho lodě do bažiny, kde začnete sílit, abyste lidskému plemenu ukázali, kdo vládne mořím planety už od pravěku. Vývoj svého žraloka bělavého (bull shark) sledujete z první ruky, ale po celou dobu s vámi je komentátor, jenž se snaží nezúčastněně popisovat dění na obrazovce. Scenáristé totiž Maneater koncipovali jako dokument o životě tohoto vodního predátora, díky čemuž dojde k řadě situací jako z učebnic černého humoru. Například ve chvíli, kdy se krmíte plážovými povaleči, se ozve sametový hlas Chrise Parnella (Rick a Morty), který vám bez emocí sdělí, že člověk nemá proti žralokovi šanci, to je potravní řetězec.

Seriózně se tvářící dokument kontrastuje s děním na obrazovce, takže dojde k řadě paradoxních situací, na nichž stojí a padá humor celého zážitku. Jestli vám od první minuty nesedne, tak pravděpodobně nebudete mít motivaci prokousat se až na konec děje a sledovat, jak rybáři Petovi pořádně hrábne a rozpoutá válku s vaším ozubeným hrdinou. Nebudeme si nic nalhávat, příběh Maneater je pouze do počtu a mimo pár povedených vtipů vás nijak neobohatí, takže pokud jej přeskočíte, nic hrozného se nestane. Jenže je dost možné, že tak přijdete o jednu z nejlepších částí celé hry, což nevěstí nic dobrého o samotné hratelnosti.

Prvotřídní stroj na zabíjení díky mutacím

Základním mechanismem je totiž shánění potravy, nebo cupování všeho živého okolo jen tak pro zábavu. Zpočátku budete nevinnou rybkou, jež se zalekne i větší štiky, takže se větším predátorům budete vyhýbat a z prvního vítězství nad aligátorem si odnesete hromadu šrámů. Prostě si poplavete říčním kanálem bažinaté oblasti, sežerete každého nevinného býložravého tvora, který se neprozřetelně prožene okolo vašich čelistí, a budete sílit, což se projeví nárůstem svaloviny, zlepšením vlastností, jako rychlost plavání či síla útoku, a také mutacemi nesoucími náznak RPG mechanik.

Jakmile sesbíráte dost proteinů, tuku a pevných částí želvích krunýřů, dostanete se k výbavě, která z vás udělá nebezpečného tvora schopného rozpoutat chaos v moři i na souši (klidně si můžete vyskočit na břeh, tam se nasvačit a poté skočit zpátky do vln). Postupně se propracujete k silnějším čelistem, obrněnější hlavě, mohutnějšímu trupu či lepší hřbetní a ocasní ploutvi, přičemž lze vše zkombinovat dohromady. Vyplatí se však kompletovat jednotlivé sety – bio-electric se schopností omráčit nepřátele, bone s možností narážet do lodí a potápět je jako živé torpédo, nebo můj oblíbený shadow s možností otrávit protivníky slizkým jedem.

Nakonec se tak váš žralok promění v mutantního tvora (komentátor vám vysvětlí, proč není dobré házet nebezpečný odpad do moře), který v mžiku zlikviduje výletní jachtu, rozcupuje na kusy rozběsněnou kosatku a dokáže posvačit pár obyvatel Port Clovis na pláži u ohníčku. Maneater se tedy v průběhu přibližně deseti hodin (na platinovou trofej cca 15 hodin) promění z jednoduše pojatého survivalu na vyvražďovačku z pohledu žraločího, neustále hladového stvoření, jež nezastaví ani těžce ozbrojená pobřežní stráž či vystřelené torpédo.

Maneater sazí na touhu hráče rozpoutat chaos

Od momentu, kdy se přestanete cítit jako lovený a místo toho začnete udávat pravidla na hřišti, se celá hratelnost smrskne na několik částí, které se začnou stereotypně opakovat. Pokud si budete Maneater dávkovat na hodinu denně, možná vám to tak nepřijde, ale když pokoříte toto žraločí RPG na jeden zátah jako já, budete se těšit na příběhové rozptýlení, jež vás vytrhne z nekonečného kolotoče „zabij deset tuleňů, sežer patnáct lidí a znič loď místních gangsterů“. Budete si připadat jako v Mafii 3, v níž jste také museli plnit lokální questy, abyste se mohli v ději posunout dále.

V případě, že Maneater vnímáte jako žraločí sandbox, v němž budete moct dělat bordel a rozpoutávat chaos na potkání, titul vás přijme s otevřenou čelistí… teda náručí. V těch nejvypjatějších chvílích, kdy se na mě hnali lovci ze všech stran, cupoval jsem potápěče, skákal z výšky na palubu a dělal z lodí vraky, jsem si připadal jako v určitých momentech Just Cause 4, Saints Row či GTA. Moje zuby a ploutve rozpoutaly „mayhem“ apokalyptických rozměrů, což nakonec vyprovokovalo některého z desítky unikátních lovců, aby se se mnou střetli. Nebudu vám lhát, život odvážlivců byl ukončen dosti nehumánně, ale jejich přínos jsem ocenil z pohledu proteinů a speciálních vlastností jako odměny.

Mimo příběhové a vedlejší úkoly se také můžete pustit do prohledávání světa plného toxických truhel, sběratelských předmětů a cedulí označujících zajímavá místa založená na současné popkultuře, samozřejmě zpracovaná s humorem tvůrcům vlastním. Vtípky a easter eggy mají kolísavou úroveň, ale ve většině případů jsem se pousmál, případně vyprskl smíchy. Inu, co dodat k tomu, že rekonstrukce vraku Titanicu si vyžádala stovky mrtvých… Jenže vzhledem k opakující se náplni misí pouze v jiných kulisách, které ke konci hodně rychle sklouznou do stereotypu, je to trochu málo.

Krvavý žraločí steak s šílenou omáčkou a stereotypní přílohou

Maneater vás nijak neohromí ani grafickou stránkou, jež působí stejně schizofrenně jako zbytek projektu studia Tripwire Interactive. Na jedné straně si budete užívat efekty krve vířící ve vodě, mořské dno, jeho zvířecí obyvatele a z dálky kulisy zástavby pobřeží (vizuální stylizace postav během videosekvencí je otázkou vkusu, mně docela sedla), zatímco nevěřícně budete kroutit hlavou nad odfláknutými objekty na souši, ostrým přechodem dne a noci, podivným pohybem lidí a technickými bugy. A to raději nemluvím o „bonusu“ v podobě několikerého spadnutí hry do menu při přechodu z jedné lokace do druhé, případně během boje. Lépe je na tom ozvučení, ačkoliv se většinou skládá jen z klapání vašich čelistí, jekotu porcovaných lidí a totální destrukce.

Když vše sečteme a podtrhneme, tak titul Maneater skončil jako nadprůměrný pokus udělat hru s šíleným nápadem, který si své fanoušky najde. Pokud holdujete zběsilé akční řežbě a nevadí vám obléct se do žraločí kůže, můžete si u tohoto béčkově zavánějícího kousku odpočinout po náročném dni v práci, víc ovšem nečekejte. Mozku můžete dát dovolenou, stačit vám bude kapacita šedé kůry mozkové ústřední paryby. Hratelnost mírně osvěžuje RPG systém a vyprávění se specifickým humorem, jenž však nemusí sednout každému. Kvůli nastupujícímu stereotypu se ovšem může Maneater vydaný 22. května 2020 na PC, PS4, Xbox One a Switch velmi rychle zajíst, což je velká škoda.

Tato recenze byla napsaná pro PS4 Pro verzi hry.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Maneater: závěrečné hodnocení

Hodnocení 68 % GEM

Verdikt:

---

Maneater přináší unikátní koncept hraní za lidožravého žraloka. Autoři z Tripwire Interactive netradiční akční adventuru opepřili svérázným humorem a RPG systémem, ale postupem času může nastoupit stereotyp. Uspět může především jako odpočinkový titul na hodinku po práci u fanoušků béčkových filmů.

Klady

• Netradičně koncipovaný příběh
• Zábavný lov v kůži žraloka
• RPG prvky prodlouží hratelnost
• Klidný hlas vypravěče v kontrastu s akcí

Zápory

• Humor nemusí sednout každému
• Časem nastoupí stereotyp (hlavně v boji)
• Pouze tři základní typy mutací
• Technické a grafické bugy

Jakub Němec

Since I can remember, I have hidden my identity behind the name Jakub Němec. I have always wanted to experience adventures with the hero, which is why I developed a great passion for books and video games as a child. In interactive worlds, I prefer RPGs of all kinds. Most recently, I am interested in independent titles that have innovative ideas.