Fejetony, rozhovory

(* 21. března 1955, Praha)

Halina Pawlowská je česká spisovatelka, publicistka, moderátorka, scenáristka a také vydavatelka. Má dvě děti, vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. V roce 1988 začala pracovat v redakci zábavy v Československé televizi, později se věnovala novinám a publicistice.

Veřejností je známa mimo jiné jako moderátorka televizních pořadů z 90. let Zanzibar a V žitě (později Žito). Celkem 7 let vedla společenský týdeník Story a poté založila vlastní časopis Šťastný Jim. Napsala též několik filmových scénářů, které byly posléze zfilmovány (Vrať se do hrobu!, Díky za každé nové ráno – v obou zmíněných filmech se objevila v malých rolích).

V roce 1994 obdržela Českého lva právě za scénář k filmu Díky za každé nové ráno a poté dvakrát po sobě získala televizní ocenění TýTý Pořad roku za Banánové rybičky vysílané Českou televizí. Populární pořad o tom, jak přežít různé životní situace, si můžete vychutnat i v knižním vydání (Banánové rybičky, Banánové chybičky - pokračování).

Od Haliny Pawlowské si můžete přečíst například knihy Díky za každé nové ráno (1994), Ať zešílí láskou (1995), Jak být šťastný (1996), Hroši nepláčou (1996), Záhada žlutých žabek (2005). Z novější tvorby pak Velká žena z východu (2011), Strašná nádhera (2012).

(* 9. ledna 1890, Malé Svatoňovice - 25. prosince 1938, Praha)

Karel Čapek byl jedním z nejvýznamnějších českých spisovatelů. Kromě toho je znám také jako novinář, filosof, překladatel a amatérský fotograf. Narodil se do rodiny lékaře a byl nejmladším ze tří dětí. Jeho bratrem byl Josef Čapek, malíř a spisovatel. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové a Brně a v roce 1915 získal doktorát na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Kvůli své nemoci nebyl odveden do armády, nemusel tedy bojovat v první světové válce.

Po studiu působil krátce jako vychovatel a učitel, krátce na to však přešel k novinařině. Jako redaktor působil například v Lidových novinách, poté byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla a 8 let působil jako předseda Československého PEN klubu.

Karel Čapek rád cestoval a zajímal se o dění kolem sebe. V jeho obsáhlém díle se odráží jeho inteligence a sečtělost. Varoval před fašismem a rasismem a vyjádřil také obavu, že jednou technika získá moc nad člověkem. Jeho úvahy a odkazy jsou aktuální dodnes. Ve svém díle využíval bohaté slovní zásoby, neobvyklých slov a rozvitých souvětí. Karel Čapek zemřel na zápal plic, pohřben je na vyšehradském hřbitově v Praze.

Výčet jeho rozsáhlého díla zahrnuje například fejetonový román Továrna na absolutno (1922), román Krakatit (1922), povídky s detektivní tematikou Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy (1929), volnou trilogii s filosofickými myšlenkami Hordubal, Povětroň, Obyčejný život (1933-1934) nebo protifašistický román s využitím alegorie Válka s mloky (1936).

Čapek je dále autorem vědeckofantastického dramatu R.U.R (1920), v němž poprvé zazní slovo robot, alegorie Ze života hmyzu (1921), divadelní hry Věc Makropulos (1922) nebo protidiktátorských dramat Bílá nemoc (1937) a Matka (1938). Z jeho pera pochází také cestopisy (Italské listy, Anglické listy), pohádky pro děti (Dášeňka čili život štěněte, 1933), překlady nebo politické texty (Hovory s T.G. Masarykem, 1928–1935). V roce 1989 natočil režisér Štěpán Skalský film Člověk proti zkáze pojednávající o posledních letech života Karla Čapka.

Dílo Karla Čapka si můžete vychutnat i prostřednictvím audioknih, například:
Válka s mloky
Bílá nemoc
Dášenka čili život štěněte
Hordubal
R.U.R.
Hovory s T. G. Masarykem
Krakatit
Věc Makropulos

Další audioknihy Karla Čapka.