5 nedostatků AAA her, které jen tak nezmizí (TÉMA)

Nedostatky AAA her – Téma

1. Recykluju, recykluješ, recyklujeme
2. Nedodělanost dokáže zcela zastínit recyklaci obsahu
3. Hry nejsou maso, které lze bez potíží porcovat
4. Nedomyšlený endgame je zabijákem zážitku pro více hráčů
5. S mikrotransakcemi se to nesmí nikdy přehánět
6. A přesto si je nakonec koupíme!

1. Recykluju, recykluješ, recyklujeme

• Téma: 9. 4. 2019 • Autor: Ondřej Zeman

Jedním z největších nedostatků současné AAA produkce je rozhodně absence inovací, jež je skutečně citelná především u zavedených sérií, které nám leckdy rok co rok přinášejí téměř totožný zážitek. Vyložený nedostatek novinek bych byl třeba schopen akceptovat u sportovních her, u nichž se skutečně moc kupředu posouvat nelze. U FPS, RPG, RTS či TPS je však stagnace něčím neakceptovatelným, jelikož se jedná o žánry, které mají stále dostatek prostoru k rozkvětu. Hodně znatelně je tato problematika vidět třeba u sérií Call of Duty, Total War či Battlefield, které se posouvají skutečně jen drobnými krůčky, za což je hráči vůbec nešetří.

Osobně však za jednu z nejvíce stagnujících sérií považuji Far Cry. Ta nám od vydání druhého dílu servíruje co pár let prakticky ten samý koncept jen v trošku jiném prostředí, přestože mají tvůrci na rozdíl od autorů Call of Duty či Battlefield daleko více času na vývoj. Vždy u něj můžeme počítat s otevřeným herním světem, nepříliš rozsáhlou škálou zbraní, určitým systémem vývoje, obrněnými tábory nepřátel, jež lze dobývat, a béčkovým příběhem, u jehož tvorby se autoři moc nezapotili. Očekávat od něj naopak nelze citelné inovace nebo dějové zvraty známé z jiných velkých děl. Zajímavý mi u této značky přijde fakt, že boční projekty, nezastupující její hlavní proud, dokáží být určitým způsobem osobité a zábavné. Do jisté míry by se dalo říct, že překračují stín primární větve.

Velká vývojářská studia prostě a jednoduše nerada sází u svých klíčových děl na nejisté karty, což řadě z nich dlouhodobě moc neprospívá. Skutečnou snahu o inovaci v průběhu posledních let projevil snad jen Ubisoft, který od základu překopal komunitou permanentně kritizovanou značku Assassin's Creed, a přišel s taktickou FPS Tom Clancy's Rainbow Six: Siege, jež je tu s námi díky svým kvalitám od roku 2015. Osobně si myslím, že by si měli ostatní společnosti z této korporace vzít příklad, protože skrze určitý vývoj či inovace lze dlouhodobě zajistit to, že nedojde k výrazné ztrátě zisků, jako tomu bylo třeba u Call of Duty: Infinite Warfare. I když si hra jako taková nevedla úplně nejhůře, citelně se na ní projevila absence snahy nerecyklovat už několikrát představené, za což si to řádně slízla.

2. Nedodělanost dokáže zcela zastínit recyklaci obsahu

Chápu, že ne každý vydavatelský dům je ochoten, či dokonce schopen zafinancovat inovativní projekt, protože je to sázka na nejistotu, která se nemusí investorům vždy líbit. Když už ale vydavatel chce recyklovat stabilně užívaný koncept nebo převzít už v minulosti aplikovaný základ, bylo by dobré, kdyby jeho hra vyšla alespoň v obstojném stavu. Nejsmutnější pohled je na tituly, které nejenže nepřináší nic nového, ale také jsou postiženy řadou chyb, technických nedostatků a diskutabilní optimalizací, za niž by se nemusel stydět kousek, jenž aktuálně vstoupil do předběžného přístupu. V posledních letech bohužel počty takto nedodělaných děl rostou, zřejmě kvůli tomu, že tvůrci mají před očima Early Access, v němž se vyloženě nedokončeným kusům daří.

Největším nedodělkem posledních let je zaručeně Fallout 76, kvůli čemuž v tomto tématickém speciálu nemohl za žádných okolností chybět (podrobněji jsme se nepovedenému zástupci této kultovní značky věnovali ve speciálu Fallout 76 – co je špatně na největším propadáku minulého roku?). Na hře je hodně vidět, že vývojáři z Bethesdy prakticky jen vzali Fallout 4 a předělali jej do podoby schopné pojmout větší počet přeživších běhajících bezcílně po Pustině. Hráčům by to zřejmě až tak nevadilo, kdyby ovšem hra jako celek nebyla vyloženě nedokončeným projektem, který byl světu prezentován jako hotové dílo, jež si mohou bez obav koupit v předprodeji. Dnes už je to řada měsíců od momentu, kdy byl komplet vypuštěn a stále se nedá říct, že by byla práce jeho tvůrců u konce, jelikož se na jejich mailech stále kupí zprávy od komunity střetávající se permanentně s různorodými nešvary.

Pokud se na tuto problematiku podívám z opačného úhlu, lze za AAA titul, který se nikam neposouvá, avšak je technicky odladěn, možné označit Far Cry 5, do nějž jsem si trošku kopl v kapitolce o recyklaci. Přestože Ubisoft není schopen s touto FPS podstoupit stejný proces jako se sérií Assassin's Creed, neubližuje jí to tolik jako konkurenční projekty (např. právě Fallout 76), protože se tvůrci Far Cry nepouští do ničeho vyloženě nového a razantně nemění fungující mechanizmy. Stejně tak se zuby nehty drží enginu zajištujícího technickou bezproblémovost, což komunita toužící po dodělaných hrách dokáže náležitě ocenit (a přimhouřit tak oko nad nedostatkem inovací).

3. Hry nejsou maso, které lze bez potíží porcovat

V momentu, kdy už se vývojářům z velkých studií povede neinovativní, leč vcelku vydařený projekt, většinou si pod nohy hodí další klacek v podobě bezplatného season passu, který se stal jedním ze symbolů vývojářské politiky Games as Service (prodloužíme životnost celku, abychom co nejdéle mohli sypat mikrotransakce). Season pass v této podobě na první pohled nabízí víc obsahu, než základní hra. Jakmile takovýto tah udělají, většině hráčů je ihned jasné, že k nim v den vydání dorazí hratelný, avšak značně okrouhaný titul, připomínající na první pohled řezníkem řádně opracovaný kus hovězího, na němž už moc masa nenajdete. Asi nejlepším příkladem společnosti, která v tomto ohledu trošku přestřelila, je EA DICE s jejím Battlefield V, jenž je krásným příkladem špatně zvoleného modelu.

Jakmile bylo EA DICE na E3 2018 oznámeno, že nový Battlefield vyjde bez velmi často hanobeného premium passu štěpícího herní komunitu na platící a neplatící hráče, všichni byli nadšení. Znamenalo to totiž, že už se déle nebudeme muset dívat na poloprázdné servery osazené vždy jen členy jedné ze dvou zmíněných skupin. Nemalé emoce taktéž vzbudilo oznámení kooperace a battle royale režimu, jenž měl být ve hře přítomen ihned po vypuštění. Battlefield V nakonec dorazil, avšak bez slibovaného obsahu. Namísto něj dostala hráčská obec obrázek, na němž se EA DICE chlubila tím, jak bude své dílo v následujících měsících usilovně zásobovat novinkami, které měly být součástí základu. Komplet díky tomuto kroku utrpěl citelnou ránu, z níž se dle mého dodnes nevzpamatoval.

Abych řekl pravdu, je skutečně málo herních studií, která jsou schopna servírovat bezplatný obsah do svých her. Vyloženě zvládnout se to podařilo zřejmě jen u Rainbow Six: Siege či Warhammer: Vermintide 2 a ani tam to nebylo úplně něco, zač bych vývojářům stavěl pomník. Komunita se prostě zásobuje těžko. I když budu možná za tuto myšlenku kamenován, myslím si, že některým projektům vyloženě sedí premium pass, jež jim zajišťuje určitou životnost, která se vytrácí v momentu, kdy si vývojáři začnou hrát na milovníky komunity, dávají všechna DLC zdarma, čímž se samozřejmě sníží jejich pracovní vypětí.

4. Nedomyšlený endgame je zabijákem zážitku pro více hráčů

Nemalým nešvarem velkého množství současných AAA her je vedle již zmíněné recyklace, nedodělanosti a špatně dávkovaného obsahu také dosti nepromyšlený design finálních etap hraní (Endgame), které často neoplývají slibovaným obsahem. A když už jím náhodou disponují, není jeho kvalita ani kvantita dostatečně velká, takže jsou tvůrci nakonec nuceni užívat jeden koncept klidně i několikrát po sobě, čímž vytvoří stereotypní atmosféru, jež dlouhodobě hráče odrazuje od hraní.

Ukázkovým příkladem problému stereotypu zabíjejícího hru jako celek je Anthem. Hlavním tahounem takto laděných děl má totiž být endgame, jehož zpracování často rozhoduje o tom, zda u nich hráč vydrží po delší dobu či nikoliv. U Anthemu se vývojáři moc nepředřeli, protože to, co dali komunitě k dispozici v den vydání, by dokázala vytvořit s trochou nadsázky i parta studentů, čímž samozřejmě nechci urazit kreativitu ani tvořivost mladých mozků. Aktuálně se situace mírně zlepšuje, nevěřím však moc tomu, že by se toto dílko v následujících měsících udrželo, nebo dokonce získalo zpět fanoušky, kteří do něj vrazili své peníze ihned po vydání.

Pěkným příkladem, jak naopak vytvářet endgame obsah ve hrách, je The Division 2, jež se s vysokou pravděpodobností poučilo z chyb svého předchůdce. Po překročení maximální úrovně tu vaše cesta nekončí, nýbrž začíná. Do boje se vkládá organizace tvořená bývalými vojáky, jež prakticky resetuje vaše předchozí úspěchy a startuje novou kapitolu, takže vás hraní neomrzí ani po prvních dvou desítkách hodin, což třeba u Anthemu říci nelze. Vzhledem k tomu, že se má jednat o tituly, které tu s námi mají být ještě řadu měsíců po vydání, je potřeba, aby vývojáři dlouhodobě plánovali podobu finálních etap svých her a konzultovali je s rozumnými zástupci hráčské obce.

5. S mikrotransakcemi se to nesmí nikdy přehánět

Poslední léta jasně ukazují, že mikrotransakce dokáží vývojářům vydělat leckdy větší peníze než prodej hry samotné. Některé velké společnosti je možná právě kvůli tomu cpou i do projektů, ve kterých nemají co pohledávat. Čas od času se je nějaký blázen dokonce pokouší implementovat i do příběhových děl pro jednoho hráče, což považuji za absolutní šílenství. Obří korporace prostě zkouší, co si mohou vůči komunitě dovolit, vyloženě přehnat se to však povedlo jen hrstce z nich.

Prvním velkým přešlapem AAA produkce byla v tomto ohledu singlplayerová TPS od Monolith Productions, Middle-earth: Shadow of War, do níž vývojáři nacpali truhličky plné speciálních skřetů. Vzhledem k tomu, že se tento aspekt komunitě moc nezamlouval, rozhodli se ho tvůrci nakonec upravit a plně odstranit možnost nákupu herní měny za peníze. Druhým vyloženě nevydařeným pokusem o nahození zpoplatněného obsahu bylo Star Wars Battlefront 2. V základu se jednalo o dobrou hru, na níž šlo bohužel už od prvních testů vidět, že je celý koncept od základů navržen tak, aby do něj hráči nakonec ve snaze ušetřit reálný čas hodili nějakou tu korunu. Hráčská obec spolu s recenzenty ve finále vývojáře tohoto kousku za jejich nenechavost po zásluze odměnila.

Na mikrotransakce samozřejmě nelze pohlížet jen jako na negativní prvek. Pro některé hry tento aspekt znamená dlouhodobý přísun financí, které jsou následně investovány do jejich rozvoje a stabilní inovace. Když nebudu brát v potaz bezplatná díla, jež je nutně potřebují k provozu, musím uznat, že se návrh tohoto mechanizmu hodně dobře povedl třeba Ubisoftu u jeho FPS Tom Clancy's Rainbow Six: Siege. Ta je tu s námi díky dobrovolným season passům obohacujícím kupující o kosmetické prvky a různým placeným úpravám vzhledu už téměř čtyři roky a rozhodně to nevypadá na to, že by měla její cesta v brzké době skončit.

A přesto si je nakonec koupíme!

Proč si značnou část herní AAA produkce tedy i přes nemalý výčet nešvarů nakonec vlastně koupíme? Protože si na daných hrách najdeme vždy klady, které značně převáží většinu dnes zmíněných negativ. Z vyloženě problematických prvků se mimoto postupem času stávají herní obdoby genetických vad. Hráč samotný s nimi tím pádem u určitých sérií počítá prakticky už od momentu, kdy je jejich pokračování odhaleno za výskotu fanoušků na některé z gigantických prezentačních akcí. Pomyslná stopka je vystavena jen těm nejvýraznějším projektům, u nichž vývojáři překročí všechny meze slušnosti, což je třeba případ Fallout 76, Star Wars Battlefront 2, Middle-earth: Shadow of War či Anthem, který má namále, přestože byl vydán relativně nedávno.

Kromě her, které jsou vyloženě zatíženy klasickými problémy AAA značek, samozřejmě vychází také díla, jejichž tvůrci se určitým způsobem snaží svou tvorbu posouvat. Přestože jich není tolik jako projektů s různými nešvary, stále se jedná o nemalou část produkce, kterou rozhodně nechci házet do jednoho pytle s nevyladěnou většinou. Když bych měl nahodit příklad z posledních měsíců, na mysli mi ihned vytane excelentní Sekiro: Shadows Die Twice. Upřímně doufám, že se časem velká část větších korporací pokusí kráčet ve stopách vývojářů z FromSoftware, kteří mají zmíněné dílo na svědomí.