Partisans 1941 (RECENZE) – Dorazil k nám duchovní nástupce Commandos?

Partisans 1941 (RECENZE PC) – Obsah článku

1. Velitel Zorin a jeho parta to v Partisans 1941 dokáží rozjet
2. Jevištěm vašich činů se tu stanou vesnice, tábory i okupovaná města
3. Nepřátelé v Partisans 1941 nepatří vždy mezi nejaktivnější soky
4. Přes textury skákající pes vám dokáže pokazit den
5. Partisans 1941 má časem potenciál stát se duchovním nástupcem Commandos
6. Recenze Partisans 1941: závěrečné hodnocení
7. HW nároky pro Partisans 1941 PC

Velitel Zorin a jeho parta to v Partisans 1941 dokáží rozjet

Napadení Sovětského svazu bylo mistrovským taktickým tahem, který tohoto čistkami oslabeného giganta během relativně krátké doby dokázal srazit na kolena. Než se většina Sovětů nadála, armády nacistického Německa eliminovaly nemalé procento jejich sil a zamířily si to rovnou k Leningradu. Bohužel pro ně byl mezi zajatci, které ihned nepopravili, také velitel Zorin. Ten si vzal za cíl na první pohled nemožnou věc. Rozhodl se, že uteče z koncentračního tábora a na vlastní pěst zastaví postup nepřátelských vojsk, nebo minimálně jej zbrzdí natolik, aby se soudruzi mohli bránit do doby, než přijde pomoc. Jeho šance na úspěch byly fakticky nulové, naštěstí pro něj se ihned po uprchnutí setkal s hrstkou podobně naladěných jedinců, kteří se k němu rozhodli na jeho cestě přidat.

Děj Partisans 1941 je na poměry žánru zpracován hodně dobře. Pozorovat skrze něj lze cestu skupiny partyzánů, která se ve jménu své věci vydává z jedné smrtící akce do druhé ve snaze pomoci nejen svým druhům na bojišti, ale především obyvatelstvu trpícímu pod botou vojáků nacistické armády a jejich přisluhovačů. Právě prezentování osudu obyčejných lidí je podle mého něco, čím tento kus zastiňuje v rámci příběhu třeba Desperados 3. Jeho tvůrci se totiž zaměřili primárně na Johna a jeho partu – lidi v pozadí ponechali spíše stranou. Zde jim však vývojáři z Alter Games věnovali dostatečnou pozornost, čímž navýšili celkovou intenzitu vyprávění. Navíc tu vedle misí absolvujete také dýchánky v partyzánském táboře, jež si díky přítomnosti české lokalizace řádně vychutnáte.

Tábor tu překvapivě není pouhou kulisou sloužící pouze k odprezentování příběhových briefingů. Jedná se o místo, které budete stabilně vylepšovat a obohacovat o nové struktury, díky čemuž si po čase vytvoříte relativně slušnou základnu schopnou uspokojit většinu vašich potřeb. Vysílat z něj lze dokonce muže na stále se objevující pasivní mise, jež jsou zdrojem materiálů určených k budování a zisku jídla. To slouží primárně k tomu, abyste jím zacpali ústa svým věrným, kteří zde obdobně jako ve většině survival strategiích potřebují ke štěstí stabilní dodávky potravin, bez nichž ztrácí nejen morálku, ale časem též život. K zásobám je možné se dostat kromě na automatické akce také skrze plnohodnotné výpravy, o jejichž výsledku rozhodnou jen vaše schopnosti.

Jevištěm vašich činů se tu stanou vesnice, tábory i okupovaná města

Pochválit musím vývojáře z Alter Games kromě prezentace příběhu také za to, jak se jim podařilo navrhnout jednotlivé destinace, do kterých se na svém partyzánském dobrodružství vypravíte. Každá z map vám nabídne velmi specifické prostředí stavící před vás různé výzvy. Ať už vyrazíte do nacisty okupované vesnice, nepřáteli prolezlého tábora smrti nebo vězeňské pevnosti, vždy na vás čeká unikátní mapa, jíž musíte přizpůsobit svou taktiku. Obdobně jako v případě zmiňovaných Desperados 3 se tak můžete těšit na to, že prakticky každá lokace bude středně velkým hřištěm, které vám dá k dispozici rozsáhlé spektrum možností, jak se vypořádat s vašimi nepřáteli.

K eliminaci soků lze v Partisans 1941 použít jak na různé nástrahy bohaté prostředí, tak i některou z mnoha zbraní. Spektrum smrtících nástrojů je tu skutečně rozsáhlé. V nabídce je možné nalézt pistole, pušky, samopaly, kulomety a nože určené pro situace, kdy je třeba někoho tiše odstranit z cesty. Velkou výhodou tohoto díla je, že každá z postav si může vzít do rukou fakticky cokoliv, co jí vyberete – bez ohledu na to, zda v ovládání daného kousku vyniká. Její efektivita s hračkou, kterou neovládá, ovšem nebude tak vysoká jako v případě zbraně, na níž se může v rámci svého evolučního stromu zaměřit. Všichni hrdinové tu disponují do jisté míry specifickým vývojem, jenž vám umožní je zaměřit na dva nástroje, vylepšit zdatnost a odemknout jejich unikátní schopnosti.

Pubertálního partyzána Sanka pomocí vývojového stromu například přetransformujete v postavu schopnou odlákat svým mrštným jazykem pozornost nepřátel. Pokud toužíte po ideálním vrahovi, pracovat byste měli na Nikitinovi, jehož specialitou je rychlá eliminace nepřátel spolu s dovedností osobní štít, umožňující mu chytnout nacistu za flígr a nastavit ho nepřátelským kulkám. Vývojové stromy jsou vlastně primárním důvodem toho, proč nebudete Partisans 1941 hrát tak jako jiné akční strategie, v nichž se snažíte eliminovat protivníky jen v tom nejkrajnějším případě kvůli tomu, že toho z nich moc nezískáte. Čím větší počet nacistů zde totiž zabijete, tím více z toho vaše postavy ve finále vytěží.

Nepřátelé v Partisans 1941 nepatří vždy mezi nejaktivnější soky

V nemalém procentu filmů ze stříbrného plátna nepatří němečtí vojáci mezi žádné velké myslitele. Geniální mozky nemají ani tady. Většina z nich zvládá hlídat skutečně dobře pouze jeden bod bez toho, aby se z něj hnula o píď. Samozřejmě tu je malé procento pochůzkářů, kteří vyšší míru pohyblivosti nahrazují výpadky paměti, díky nimž si neuvědomí zmizení většiny své čety až do momentu, než vás spatří na vlastní oči, nebo do nich rovnou nezaboříte svůj nůž. Celkově mi tu v klidovém režimu AI přijde o něco statičtější než jinde, což jí škodí, protože se jí nedaří dostatečně efektivně pokrýt svůj prostor.

Jakmile však vypukne poplach, stává se z pasivních zevlounů a na jednom bodu hlídkujících vojáků pod kontrolou probuzené AI krvelačná smečka, která reaguje na každý podnět neskutečně agresivně. Dokonce v tomto režimu disponuje i schopností vidět skrze zdi, nebo prokouknout houští, v nichž se skrývají vaši muži. Za sebe musím říct, že se mi tato poloha celkem líbí, uvítal bych však, kdyby umělá inteligence zvládala lépe i klidový režim (více pátrala po padlých), díky čemuž bych kupříkladu nemohl eliminovat polovinu základny pouze s jednou postavou disponující hvízdnutím lákajícím nepřátele.

Přes textury skákající pes vám dokáže pokazit den

Jak už to tak u nezávislých her bývá, největším problémem Partisans 1941 jsou bugy všeho druhu. Nad některými nedostatky bych zřejmě mávl rukou, občas jsem však narazil na chyby, které mi slušně hnuly žlučí. První klopýtnutí jsem zažil hned ve druhé misi, kde jsem měl eliminovat tank. Tichá akce se mi trošku zvrhla a během chvíle mi jedna postava ležela na zemi, kde jsem ji plánoval vyléčit, jenže najednou zmizela a objevila se na druhé straně mapy, z čehož jsem moc velkou radost neměl. Potěšen jsem taktéž nebyl situací, kdy se mi hlavní protagonista po nepovedeném pokusu o vraždu zasekl na místě a nechal se prostě utratit bez toho, aby kladl jakýkoliv odpor. Potíže jsem ovšem neměl pouze já. S obdobnými škobrtnutími jsem se setkal také u jednotek AI skákajících skrze textury.

Druhým prvkem výrazně znesnadňujícím hraní tu byly samouzavírací dveře. Ano, čtete správně. Na ruském venkově je bezpočet vrátek, která se jen tak sama od sebe zavírají nebo otevírají bez toho, že by to po nich někdo žádal, což vede často k nepříjemným situacím končícím většinou smrtí celé skupiny. Samotná smrt by asi nebyla až takový problém. Pokud by tu ovšem docházelo k pravidelnému automatickému uložení, které má být na první pohled zárukou toho, že v případě smrti po několika hodinách v akci nebudete frustrovaní. Bohužel pro vás k němu dochází stabilně jen v úvodní misi, ty ostatní do paměti vašeho PC uloží pouze startovní bod, o čemž se samozřejmě dozvíte až po prvním škobrtnutí, které většinou znamená, že si dáte celé kolečko pěkně od začátku.

Třetím aspektem, který mi při hraní doslova pil krev, byl pathfinding, neboli způsob, jakým si hrdinové vybírají cestu ke svému cíli. Hlavní protagonisté tohoto dobrodružství si totiž nejednou zvolili tu nejšílenější možnost. Někdy se jim dokonce povedlo vydat se nikam nevedoucí zkratkou, permanentně se zaseknout ve stromu nebo jen tak z hecu otevřít vrata nedaleko sídlících nepřátel, které tento krok aktivoval do stavu pozornosti. Moji věrní však nedělali chyby sami. Velmi aktivně jim asistovala také umělá inteligence, jež byla schopná klidně zavést celý oddíl nacistických vojáků do ruiny domu, z níž se snažili proniknout zazděným vchodem do ulice před nimi, za což jsem je odměnil německým ručním granátem.

Ve směru optimalizace se naštěstí tvůrcům Partisans 1941 povedlo odvést lepší práci než při návrhu pathfindingu a eliminaci různých bugů ovlivňujících váš průchod hrou. Prakticky permanentně tu můžete počítat s 60 fps na nejvyšší detaily i na slabších strojích. Samotný vizuál sice není nic dechberoucího, vyloženě však neurazí. Za skutečně výrazný prvek u tohoto díla rozhodně považuji soundtrack. Jeho zpracování umocňuje celkovou atmosféru v nacisty podrobených oblastech, z nichž na vás díky němu dýchá beznaděj a nepříjemný pocit stísněnosti, jenž nezmizí ani poté, co Partisans 1941 vypnete.

Partisans 1941 má časem potenciál stát se duchovním nástupcem Commandos

Když jsem poprvé Partisans 1941 pustil, byl jsem nadšen. Nabídl mi totiž vyprávění ze zajímavé éry s hratelností dosti podobné konceptu, který jsem mohl před několika měsíci nalézt v Desperados 3. Navíc jsem v něm ještě dostal k dispozici vcelku slušně zpracovaný rozvoj postav a mapy, jež jsou sice malé, avšak velmi detailně navržené. Kdyby zde výčet nabídnutých prvků skončil, dostal by tento kus obdobné, nebo možná o kapku lepší hodnocení než westernová akční strategie, jenže výčet herních aspektů bohužel pokračuje. Obdobně jako u konkurence tu AI trpí střídavými záchvaty ignorantství a přílišné snaživosti, což bych dokázal totožně jako u Desperados tolerovat, pokud by komplet nebyl postižen špatným pathfindingem a bugy citelně narušujícími hratelnost jako takovou.

Kopii pro recenzi poskytla agentura Marchsreiter

• Zdroje: Vlastní

Recenze Partisans 1941: závěrečné hodnocení

Hodnocení 73 % GEM

Verdikt:

---

Partisans 1941 je kvalitní akční strategie s dobrým základem, která ovšem není úplně dopečená. Jestli hledáte nástupce za Commandos a nevadí vám různorodé bugy, klidně po ní sáhněte, zaručeně neprohloupíte. Za sebe bych však s nákupem Partisans 1941 posečkal minimálně do prvního velkého patche opravujícího ty nejzásadnější nedostatky.

Klady

• Pěkně prezentovaný příběh schopný zaujmout
• Kvalitně zpracované mapy
• Vývoj postav odlišující celek od konkurence
• Náročné střety
• Slušná škála nepřátel i zbraní
• Obstojná herní doba

Zápory

• Nepříjemné bugy
• Zlobící pathfindig, jenž vám nejednou pokazí den

Ondřej Zeman

Mé jméno je Ondřej Zeman. Herní žurnalistice se věnuji už více než sedm let, během nichž jsem měl možnost vypracovat se z herního blogera na plnohodnotného žurnalistu na serveru Zing.cz, ze kterého jsem po čase odešel na Alza Magazín. I když jsem hrdým vlastníkem konzole Nintendo Switch, mou největší vášní je hraní na PC, kde jsem měl možnost zrecenzovat už více než dvě stovky různě kvalitních titulů. Slabost mám primárně pro tahová RPG, indie projekty, propracované FPS a komplexní strategie.

Partisans 1941 (DOJMY Z HRANÍ PC demo) – Obsah článku

1. Odboj sovětských partyzánů proti německému výpadu
2. Velká vlastenecká válka z pohledu obyčejného člověka
3. Inventář a strom dovedností profilují partyzány
4. Našlo Desperados 3 svého letošního vyzyvatele?
5. HW nároky pro Partisans 1941 PC

Odboj sovětských partyzánů proti německému výpadu

Dojmy z hraní: 16. června 2020 • Autor: Jakub Němec

V historii lidského pokolení se nabízí mnoho období, která se dají zpracovat jako interaktivní zábava počítačové hry, ovšem jasné prvenství mezi nimi drží léta 1939-1945, jež v našich končinách nazýváme druhou světovou válkou. Doposud největší válečný spor proti sobě postavil několik mocností, které k boji přistoupily odlišně. Např. Velká Británie a Francie zprvu před agresivním postupem hitlerovské Třetí říše ustupovaly, aby později musely sáhnout k vyhlášení války, zatímco Sovětský svaz se rozhodl uzavřít s Německem tajné spojenectví zvané podle signatářů smlouvy Ribbentrop-Molotov (o čemž by mohli vyprávět především Poláci).

Proč tak obšírný dějepisný úvod? Protože si musíme vysvětlit, proč Stalin a jeho Sovětský svaz nebyli v roce 1941 připraveni na vpád Wehrmachtu na východ, takže v prvních měsících tzv. operace Barbarossa sovětští vojáci pouze ustupovali a nechali své obyvatelstvo napospas zvůli okupantů. A zde se dostáváte do děje vy a vaše záškodnické komando. Coby kapitán Alexej Zorin, bývalý velitel Rudé armády toho času v zajetí, utečete z nacistického tábora, posbíráte další přeživší a vytvoříte z nich jednotku, jež bude operovat v týlu nepřítele. Autoři ze studia Alter Games nabízí v Partisans 1941 smyšlený příběh z východní fronty, která se ve hrách neukazuje tak často jako místa, kde bojovali západní spojenci.

Velká vlastenecká válka z pohledu obyčejného člověka

Místo epických bitev, v nichž se prohání na svou dobu vyspělá vojenská technika společně s desítkami tisíc branců, se v Partisans 1941 připravte spíše na komornější příběh, který ukáže jak hrdinské činy sovětských bojovníků za svobodu v kontrastu s nacistickou zvůlí, tak válkou těžce zkoušené obyvatelstvo, jemuž můžete, ale nemusíte pomoci (historie nám říká, že partyzáni nebyli vždycky Mirkové Dušínové). Autoři do své hry vpašovali vedle snahy o realistické zpracování reálií také velké množství patosu, který nemusí být fanouškům dějin druhé světové války moc po chuti (vlastně Velké vlastenecké války, protože na začátku konfliktu byl SSSR spojencem Německa, jak jsme si řekli, proto odlišný, sovětskou/ruskou historiografií preferovaný název této epochy).

V hratelné ukázce, jež se nám dostala do rukou, je od samého začátku patrné, že boj proti krutým nacistům je z pohledu sovětského partyzána bojem za národní identitu proti ultimátnímu zlu. Jako Zorin se s pomocí nože probijete v tutoriálovém duchu z nacistického tábora, abyste narazili na další dva přeživší (Fetisov a Sanek) a začali formovat svůj záškodnický útvar, s nímž podstoupíte krátkou misi v okupované osadě. Pokud jste měli tu čest s akčními real-time strategiemi na bázi Commandos či Desperados, budete v Partisans 1941 od prvních minut jako doma. Zůstávají vychytávky jako rotace mapy, sledování zorného úhlu hlídek, zpomalení času, nepozorovaný pohyb ve křoví či odklízení mrtvol.

Tvůrci ovšem pouze neopisují od svých slavnějších vzorů, ale přidávají také jistou míru vlastní invence inspirovanou jinými strategickými tituly. Po většinu času, kdy budete čelit přesile mašírující směrem k Leningradu, musíte využívat okolní terén pro záludné přepady umožňující vašim bojovníkům krýt se za budovami, padlými stromy a dalšími objekty. To bude hodně důležité, protože chlapci a děvčata pod vaším velením nejsou žádní snipeři, takže každá přestřelka je napínavým momentem, jenž může skončit zraněním či smrtí některého ze soudruhů (naštěstí quick save najdete tradičně pod klávesou F5). Postupem času se ovšem partyzáni budou v různých ohledech zlepšovat, takže jejich smrtonosnost poroste.

Inventář a strom dovedností profilují partyzány

Právě prvek vývoje schopností vašich svěřenců odlišuje titul Partisans 1941 od jeho kolegů v rámci žánru taktických RTS a přibližuje jej více k sérii X-COM či ke krváku Gears Tactics. Zajímavě se jeví přístup, který dává jednotlivým osobnostem různé dispozice, protože se jejich stromy dovedností liší, což se jistě projeví v samotné hratelnosti. Již při hraní demoverze jsem zažil, že klučina se základním nadáním pro střelbu z pušky napáchal s danou zbraní mnohem větší škody, než když jsem mu dal do ruky pistoli, kterou držel jako prase kost. Nejenže se zvýšila jeho šance na zásah, ale také mi přišlo, že rychleji přebíjel. Schopnosti a přiřazování výbavy tak budou hrát významnou roli a dávají titulu novou taktickou vrstvu.

Autoři z Alter Games propašovali do svého projektu také survival prvky, protože je nutné hlídat stav nábojů, o něž obíráte padlé nepřátele (potěší i takové detaily jako nutnost vytáhnout z padlého vrhací nůž, pokud o něj nechcete přijít). Se sháněním zásob se také pojí drancování zdrojů v jednotlivých osadách a vesnicích. Zatím se neprojevila rovina „kradu zásoby chudým lidem, což ničí hrdinské naladění týmu“, ale v plné hře bych ji čekal, protože ve správě družiny jsem stav morálky našel. Z ochutnávky Partisans 1941 dýchá fanouškovský zápal tvůrců, kteří v demu ani zdaleka nepředvedli vše. V plné hře se budeme muset také starat o základnu a její zásobování, rekrutovat nové bojovníky či plnit vedlejší mise spočívající v pomoci místnímu obyvatelstvu.

Našlo Desperados 3 svého letošního vyzyvatele?

Díky detailnímu přístupu studia Alter Games k práci na Partisans 1941 se letos můžeme dočkat napínavého souboje o nejlepší akční RTS, protože John Cooper a jeho banda si na tento primát jistě brousí své nože a mačety. Jenže partyzánský výlet na východní frontu nabídne vedle taktických orgií také správu týmu a základny, čímž by mohl namlsat fanoušky, kteří by se této izometrické strategii jinak vyhnuli.

Partisans 1941 navíc dostane českou lokalizaci, což tuzemské hráčstvo rádo slyší. Ve spojení s originálním dabingem (němčina i ruština dodávají správnou atmosféru) by na vás mohli partyzáni zapůsobit stejně dobře jako výlet na Divoký západ. Škoda jen několika grafických a technických nedostatků, které se během hraní objevily, i když ty mohou být v konečné verzi odstraněny. Demo titulu vycházejícího v létě na PC si můžete sami v rámci Steam Game Festivalu vyzkoušet.

• Zdroje: Vlastní