Zajisté budete souhlasit, že spolehlivý a rychlý SSD disk by měl být součástí každé moderní PC sestavy či notebooku. V dnešním testu se proto zaměříme hned na tři zástupce nové řady SSD společnosti Samsung – Samsung 970 EVO, Samsung 970 PRO a Samsung 970 EVO PLUS. Který M.2 SSD je nejlepší v kapacitě do 256 GB? Vyplatí se zainvestovat do MLC disků? A jak se projevují rozdíly mezi 970 EVO 500GB, 970 PRO 512GB a 970 PLUS 500GB? Nejen to se dozvíte v dnešní obsáhlé recenzi!
Hledáte ten nejlepší M.2 SSD s kapacitou do 256 GB? Na které si dát pozor a které disky by naopak neměly uniknout vaší pozornosti? Přesně to je tématem první části dnešního článku, ve kterém se proti sobě postavily méně známé disky Adata XPG 256GB, Kingston A1000, bestseller Samsung 970 EVO 250GB a nový Samsung 970 EVO PLUS.
Nejdříve si disky představíme v jednoduché tabulce. Z té je hned jasné, že srovnáváme 3 rozdílné disky, tedy minimálně z pohledu slibovaných parametrů. Hlavní otázka zní – bude nejdražší disk také nejlepší, nebo ho předčí levnější konkurence?
Název disku | Kapacita (GB) | Sekvenční čtení (MB/s) | Sekvenční zápis (MB/s) | IOPS čtení | IOPS zápis | Řadič | MAX spotřeba (W) | NAND | Cena |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
ADATA XPG GAMMIX S11 | 240 | 3 200 | 1 700 | 310 000 | 280 000 | SM2262 | 9 | 3D TLC (64L) | 1 859 Kč |
Kingston A1000 | 240 | 1 500 | 800 | 100 000 | 80 000 | Phison PS5008-E8 | 7,9 | 3D TLC (64l) | 1 679 Kč |
Samsung 970 EVO
|
250 | 3 400 | 1 500 | 200 000 | 350 000 | Samsung Phoenix Controller | 6,2 | 3D VNAND TLC | 2 290 Kč |
Samsung 970 EVO PLUS
|
250 | 3 200 | 2 300 | 260 000 | 550 000 | Samsung Phoenix Controller |
8
|
3D VNAND TLC | 2 290 Kč |
Testováno bylo na následující sestavě:
SSD byly testovány pomocí standardní sady testů. V tomto textu jsou zmíněny jen takové testy, v nichž se projevily rozdíly mezi testovanými disky. Pro disky Samsung EVO 970 a Samsung EVO Plus 970 a Kingston A1000 byly všechny testy provedeny ve dvou variantách: bez pasivního chladiče a s ním. Důvodem byla potřeba ověřit, zda u disků nedochází k Thermal Throttlingu (snížení výkonu vlivem vysoké teploty, většinou na řadiči) a také z důvodu, že Adata XPG pasivní chladič má již od výroby. Proto byly během testování sledovány i maximální teploty, které dosahovaly velmi zajímavých hodnot. Ale nebudu předbíhat.
PC Mark 8 je veřejností a recenzenty velmi oblíbený test. Důvod je prostý: jeho výsledek je totiž složený z průměrů výsledků řady menších testů. To je zárukou, že výsledné skóre dobře vystihuje celkový výkon daného SSD disku při určitém způsobu použití.
V celkovém skóre se od sebe výsledky jednotlivých disků prakticky neliší, zatím všechny v podstatě dosahují tabulkových hodnot. Snad další testy prozradí více.
Další graf nám ukazuje srovnání výsledků testu datové propustnosti, jde o ukazatel toho, jak dokáží data „téct“ do a z SSD. Čím vyšší hodnota, tím lépe si SSD poradí s větší zátěží. Tento test již odhaluje rozdílnost disků, nejlevnější zástupce, Kingston, mírně ztrácí na zbylé dva konkurenty. Je zde vidět, že nová revize disku je reálně výkonnější ve srovnání s jeho předchozí variantou.
I další použitý test ukazuje celkové skóre, které je vypočítáno na základě dílčích jednoduchých testů (např. sekvenční čtení/zápis, náhodné čtení/zápis velkých i malých souborů). Jedná se o rozšířenější variantu CrystalDiskMarku z pohledu možností testování SSD disků.
Zde nám začíná vyplouvat na povrch skutečnost, že rozdíl mezi testovanými SSD nebude pouze v cenovce. Hodnoty pod 4 500 bodů jsou relativně v pořádku u SATA SSD, u M.2 NVME je ale považuji za nedostatečné, protože v tu chvíli přestává dávat smysl pořizovat si dražší technologii (M.2), když stejných hodnot dosahuje starší a levnější technologie (SATA).
V dalším grafu z testu SSD disků vidíme reálně změřené hodnoty IOPS při čtení a zápisu. Ve většině případů však výsledky neodpovídají papírovým hodnotám, které u svých SSD udávají výrobci (schválně si výsledky porovnejte s úvodní tabulkou).
Příčina je jednoduchá: při testu byla nastavena nekomprimovatelná data. Tedy taková, která se většinou nachází v PC běžného uživatele. Při testu čtení a zápisu komprimovatelných dat se budou výsledky blížit tabulkovým hodnotám. Ale to má pouze malou vypovídací hodnotu ohledně skutečného výkonu disků.
Jak jsme si vysvětlili, rozdíl mezi tabulkou v úvodu a reálnými hodnotami je v použitých datech pro testování, v případě, kdy bychom použili samé jedničky nebo nuly, dosáhneme výsledků udávaných výrobci. V našem testování je to první příklad rozdílu mezi marketingovou formulkou „up-to“ a tvrdou realitou. Hodnoty u Kingstonu A1000 jsou o několik řádů níže než u konkurence, a to dokonce níže než u SATA disků. Nyní už vám asi začíná být jasné, o co tu jde. Vítězem tohoto testu je SSD od Adata, a to na plné čáře.
Jak už jsem zmiňoval výše, skutečně naměřené hodnoty zápisu mnohem více vypovídají o výkonu SSD v reálné situaci. Při každodenním použití nás nezajímá, co má disk na papíře, ale jak se chová například při vyšší míře zaplnění nebo po delší době strávené ve zvýšené zátěži (a dosáhnout takové situace v reálu není nic neobvyklého). Jen pro úplnost dodávám, že test HD Tune běží na prázdném a neformátovaném disku, takže na výsledky testu nemá vliv systém souborů ani systém samotný. Zaměříme se především na zápis, protože čtení dat není pro disk náročné.
V disciplíně průměrných hodnot sice dosahuje lepší hodnoty SSD od Adata, ale osobně bych větší váhu přikládal spíše předvedenému výkonu z hlediska minimálních hodnot. To jsou totiž výsledky, které vás při používání SSD budou nejvíce omezovat. A pak se vítězem stává Samsung EVO PLUS a hned za ním jeho starší verze. Zajímavý je výrazný rozdíl výsledků SSD od Kingstonu při použití chladiče a bez něj.
Položme si nyní otázku: Co nás nejvíce zajímá u SSD? Je to sekvenční rychlost čtení? Já říkám ne. Je to sekvenční zápis? Znovu ne. Tak co tedy? Nápověda je skryta v nadpisu a zní: náhodný přístup. Jednou z největších výhod SSD je, podle mého názoru, rychlost, kterou jste schopni přistupovat k datům na disku. Bavíme se o rychlosti řádově vyšší, než je ta, která je dosažitelná u HDD. V tomto testu tedy srovnáme dosažené hodnoty v disciplíně náhodných přístupů napříč celým diskem (jak při čtení, tak při zápisu).
V náhodném přístupu jasně dominuje EVO od Samsungu díky své cache a promyšlenému řadiči s hodnotami 1,46 ms bez chladiče a 1,43 ms s chladičem. SSD od Samsungu v tomto kritériu dosáhl maximálních naměřených hodnot ze všech testovaných disků. Kingston je (už tradičně) na chvostu a tentokrát se nechytá ani Adata, 20× vyšší hodnota než u Samsungu, to je obří rozdíl.
Nyní se dostáváme do pomyslného pekla SSD disků. Přichází IO Meter, který, při správném nastavení, dokáže srazit na kolena i ty nejlepší disky, jež jsou běžně dostupné. My ale nepotřebujeme demonstrovat jeho sílu, místo toho jej využijeme k simulaci tří úrovní zátěže, kterým disky podrobíme. První scénář, jeden přístup, v podstatě v reálném světě nenastane, prakticky nikdy na disk nepřistupujeme jenom jedním „pracovníkem“ nebo programem (či procesem, chcete-li).
Nyní se přesuneme k „běžné“ zátěži, která sice může někomu připadat nadsazená oproti potřebám běžných uživatelů, ale taky má dost daleko do předchozího testu. V druhé úrovni budeme na disk přistupovat konkrétně 64× v jednu chvíli. Uvidíme, jak se s tím dané disky vyrovnají. Hodnoty, které nelze z grafu výše přečíst, jsou 4,1 ms a 4,8 ms.
Po zahřívacích kolech se dostáváme k pořádnému „masakru“ tedy k #256, což znamená až 256 přístupů na disk v jeden okamžik. Tato situace drtivou většinu lidí nikdy nepotká, ale pro potřeby této recenze je i tento přehnaný scénář vhodné použít, protože nám poskytne zajímavé informace o schopnosti disků snášet vysokou zátěž.
Při pohledu na výsledky všech tří úrovní zátěže při testu v IO Meter není pochyb o vítězi. Samsung 970 EVO je jasným králem mezi těmito třemi disky. Hned v závěsu je verze EVO Plus, která na tom je stejně jako konkurence. Nepříjemným překvapením je umístění SSD od Adata.
Nyní se dostáváme k oblasti, která je často přehlížená. Nejspíš jste si během čtení všimli toho, že disky s chladičem často dosahují lepších výsledků než ty bez něj, což není náhoda. Vysvětlení poskytne následující graf.
Je zde jasně vidět výrazný rozdíl v teplotách při použití pasivního chladiče a bez něj. Hypoteticky, pokud by byl použit lepší pasivní chladič spolu s aktivním prouděním vzduchu, dosáhli bychom ještě lepších hodnot teploty (otázkou je, jak velký by byl onen rozdíl). Pozor, to ale není záruka, že by to znamenalo i vyšší výkon disků.
Spotřeba testovaných disků se pohybuje v hodnotách nad 6 W, což sice na první pohled není vysoké číslo, na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že většinu toho spotřebuje řadič. Tedy čip o velmi malé ploše, což způsobuje výrazný nárůst teploty této součástky při zátěži a vede to ke snížení výkonu. To je důvod, proč mají disky s osazeným pasivem vyšší výkon. Pomáhají mu nižší teploty. Proto bych rád zmínil své doporučení, že při použití M.2 NVME disků je vhodné používat chladiče, lepší desky je mají, a pokud máte desku bez chladiče, můžete použít třeba AXAGON CLR-M2 ALU, který podporuje i „double sided“ SSD, tedy disky, které mají paměťové čipy z obou dvou stran.
Vítězem tohoto testu se stal Samsung 970 EVO PLUS, kterému sekunduje jeho předchozí verze. Nechci tvrdit, že je to nejlepší SSD disk, jaký si můžete pořídit. Jenže v tomhle testu jsme hodnotili pouze TLC disky (kvalitní MLC by dosáhly lepších výsledků). Jediná oblast, kde vítěz trochu ztrácí, je IOPS 4k, tedy čtení a zápis malých souborů, v tom jej předčí SSD od Adata. Na druhém místě se umístil disk od Adata, který má své chvíle slávy, ale po většinu času hraje druhé housle. Pouze v situaci, kdy se na disku bude pracovat například s virtuálními OS, bude disk od Adata porážet ten od Samsungu (právě díky vyšším IOPS).
Na posledním místě se umístil (někteří z vás to možná čekali) nejlevnější disk od Kingstonu. Za tuto cenu od konkurence seženete SATA disky, případně M.2 SATA disky. To je důvod, proč jsem ochoten přimhouřit oči a doporučit koupi tohoto disku, pokud máte opravdu napjatý rozpočet a jdete čistě po ceně. Ale pouze v tomto případě, tedy když ho upřednostníte před nákupem jakéhokoliv SATA disku, který technologie NVME u jinak slabého Kingstonu předčí díky odezvám a také sekvenčnímu čtení/zápisu.
V druhé části testu 512GB M.2 SSD disků poměří síly produkty značky Samsung, ale i ty od méně známých firem, např. Adata či Patriot. Ukážeme si také rozdíly mezi disky s technologií TLC a cache a disky, které spoléhají na MLC NAND. Protože M.2 disky je vhodné chladit (Adata XPG má pasiv již z výroby), bude každý disk testován jak bez chlazení, tak s osazeným pasivem.
Pro rychlou orientaci mezi produkty naleznete níže tabulku s testovanými disky.
Název disku | Kapacita (GB) | Sekvenční čtení (MB/s) | Sekvenční zápis (MB/s) | IOPS čtení | IOPS zápis | Řadič | MAX spotřeba (W) | NAND | Cena |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
ADATA XPG GAMMIX S11 | 480 | 3 200 | 1 700 | 310 000 | 280 000 | SM2262 | 9 | Micron 64L 3D TLC | 3 037 Kč |
Patriot HellFire | 480 | 3 000 | 2 400 | 170 000 | 185 000 | Phison PS5007-E7 | 7,3 | Toshiba 15nm MLC | – |
Samsung 970 EVO | 500 | 3 400 | 2 300 (cache) | 370 000 | 450 000 | Samsung Phoenix | 5,8 | Samsung 3D TLC | 3 990 Kč |
Samsung 970 EVO Plus | 500 | 3 500 | 3 200 (cache) | 550 000 | 480 000 | Samsung Phoenix | 5,8 | Samsung 3D TLC | 3 490 Kč |
Samsung 970 PRO | 512 | 3 500 | 2 300 (cache) | 370 000 | 500 000 | Samsung Phoenix | 5,2 | Samsung 3D MLC | 5 590 Kč |
WD Black NVMe | 500 | 3 400 | 2 500 | 410 000 | 330 000 | Western Digital in-house | 9,24 | SanDisk 3D TLC | 4 239 Kč |
WD Black PCIE | 512 | 2 050 | 800 | 170 000 | 130 000 | Marvell 88SS1093 | 8,25 | SanDisk 3D TLC | 4 240 Kč |
Testováno bylo na následující sestavě:
Kdo již četl některou z mých předchozích recenzí, ten ví, co a jak testuji, takže může tenhle odstavec s klidným srdcem přeskočit. Pro ostatní vysvětlení níže.
Byla použita základní sada testů, která v případě, kdy víte, jak výsledky interpretovat, bohatě stačí. Jsem si vědom toho, že je při testování možné jít do mnohem větší hloubky, rozebírat počty kanálů, přesné typy použitých NAND, korekce atd. V takovém případě bychom se ale mohli potkat u seriálu na pokračování, což by zajímalo jen velmi úzký okruh čtenářů. Proto volím cestu tohoto formátu článku, kdy si ukážeme jednoduché a pochopitelné grafy, pod kterými se rozepíši o výsledcích. Pokusím se shrnout, co si z daného testu můžete odnést a na co se zaměřit u jednotlivých testů a disků, na konci shrnu a zhodnotím testované disky a přidám nějaká doporučení.
Začneme klasickým testem, který má za sebou dlouhou historii, což znamená, že lze zpětně dohledat výsledky různých disků, ať již klasických HDD, nebo SATA SSD, díky čemuž můžeme jednoduše porovnat pokrok v technologii.
Mezi nejlepším a nejhorším diskem v tomto testu je rozdíl cca 3 %, což je zanedbatelné. Pojďme na další výsledky.
V testu propustnosti vidíme první významnější rozdíl, do trháku zde jdou disky s MLC pamětí, a to z jednoduchého důvodu: tyto disky nepotřebují k dobrým výsledkům cache. Takže při „cestě“ na disk a z disku jde o přímou cestu, což zvyšuje propustnost. Ale pozor, na posledním místě se umístil MLC disk bez chladiče, což je rozhodně zajímavé.
Anvil je program, který u disků měří ty nejzákladnější parametry, tedy sekvenční čtení/zápis (a potom znovu to samé, tentokrát u malých 4k souborů s různou hodnotou QD). Měří jak rychlost v MB/s, tak počet IOPS. Výsledné skóre je součtem všech změřených parametrů, takže si na základě tohoto jednoho čísla můžeme udělat rámcovou představu o výkonu daného disku.
Protože se jedná o malý testovací soubor (který se vejde do cache a DRAM testovaných disků), vítězem je Samsung EVO PLUS, což je disk, který je svou SLC Cache proslavený, hned v patách mu je PRO a stíhá je druhý zástupce disků s MLC pamětí, Patriot HellFire.
V této kapitole se zaměříme na hodnoty IOPS – input/output per second. Hezky česky jde o počet operací za vteřinu, které je disk schopný zpracovat. V prvním grafu, který se zaměřuje na čtení, není mezi disky moc velký rozdíl (nebo alespoň ne významný rozdíl).
Vítězem této disciplíny se stal model Adata XPG, který v náročnější disciplíně, tedy zápisu, překonal své soupeře o 50 % vyšším výkonem, což je v této kategorii výrazný rozdíl, až mě to samotného překvapilo. Ostatní konkurence se držela statečně, avšak na „krále zápisu“ ztrácela.
Tento test (jak jeho název napovídá) se používal pro testování HDD, nicméně obsahuje také sadu šikovných nástrojů, které nám velmi rychle řeknou, jaký disk skutečně je. Proto ho rád používám, jen je třeba jeho výsledky dobře interpretovat, a dozvíme se díky němu o disku dost zásadních informací. První test se zaměřuje na chování disku při delším zápisu (například při renderu videa nebo v případě, kdy nám je jedno, kolik je na disku volného místa, naplníme ho skoro až po okraj a potom na něj budeme zapisovat). Při testu dochází k zápisu na disk, na němž není vytvořen oddíl, takže nehraje roli souborový systém.
V grafu výše vidíme průměrné hodnoty při zápisu přes celý disk. V této disciplíně jasně dominuje Samsung PRO, který drtí svou konkurenci s náskokem desítek procent. Na záda mu dýchá další zástupce disků od Samsungu, a to konkrétně Samsung EVO PLUS, a hned za nimi je disk s MLC, konkrétně Patriot Hellfire.
Za zmínku stojí také výsledky testu při čtení dat z celého disku. Opět vítězí model PRO od Samsungu, na druhém místě je EVO (tomu při testu čtení pomáhá promyšlený řadič). Na opačném konci žebříčku, téměř na konci, je pak další disk s MLC, Patriot HellFire, který doplatil na méně výkonný řadič.
Nejdůležitější hodnotou při testování disků je samozřejmě přístupová doba, asi primární důvod nákupu SSD. Někdo může být zatížen na vysoké hodnoty u sekvenčního zápisu a čtení, ale ti čtenáři, kteří se o PC zajímají trochu více do hloubky, vědí, kde leží svatý grál všech SSD.
Hodnoty výše úmyslně prezentují maximální naměřené hodnoty. Průměry jsou jedna věc, ale to, co vás bude omezovat při každodenní rutině, jsou právě tyto hraniční hodnoty, které jsme u SSD naměřili. V dílčí disciplíně, čtení, není rozdíl tak významný a výsledek se hodně podobá výsledkům z předchozích testů. Samsung EVO je sice na poslední příčce, ale rozdíl není zásadní.
U zápisu se také nekoná žádný výrazný průlom, velmi dobrých výsledků dosahují disky s MLC, nepříjemným překvapením je úplné selhání zástupce značky Adata, který je několikrát pomalejší než nejbližší konkurent.
Nyní přichází na řadu opět IO Meter – ten při správném nastavení dokáže srazit na kolena i ty nejlepší disky, které jsou běžně dostupné. My jej využijeme k simulaci tří úrovní zátěže, jimž disky postupně podrobíme.
První scénář v podstatě v reálném světě nenastane, prakticky nikdy na disk nepřistupujeme jenom jedním procesem.
Druhá úroveň představuje „běžnou“ zátěž, která má k předchozímu testu opravdu dost daleko. Na disk budeme přistupovat konkrétně 64krát v jednu chvíli.
Ve srovnání s třetí úrovní byly předchozí dva testy spíše jen taková zahřívací kola – 256 přístupů na disk v jeden okamžik je už opravdu „masakr“. Zároveň nám však test poskytne zajímavé informace o schopnosti disků snášet vysokou zátěž.
U disků této kapacity (a s výkonnými řadiči – průměrně až 8 W) je ještě další důležitý aspekt, a tím je chlazení. Zajímá nás tedy, jakých maximálních teplot disky dosahují. Pojďme na následující graf.
Takže popořadě. Uprostřed startovního pole se pohybují disky s chladiči, jejich maximální teploty jsou v rozmezí 60 °C až 80 °C, tedy hodnoty, které nemusíme jakkoliv řešit (výrobci těchto disků udávají strop pro provozní teplotu mnohem výše. Jediným paradoxem, který mi nešel do hlavy (a proto jsem jej úmyslně opakovaně měřil), byla vyšší teplota disku Patriot HellFire při použití chladiče než bez něj. Dalo by se to vysvětlit tím, že disk s chladičem počítá, dosahuje s ním vyššího výkonu a s tím je spojena vyšší provozní teplota.
Test také prokázal, že ať si říká kdo chce, co chce, SSD od Samsungu potřebují chladit, bez použití pasivního chladiče jsou dosahované teploty naprosto katastrofální. Zvláštní je, že při těchto vysokých teplotách nedocházelo ke snížení výkonu disku (na obou discích přitom byl nejaktuálnější FW). Po osazení chladičem spadly teploty na přijatelnou mez a došlo i k drobnému nárůstu výkonu.
Závěr je v případě tohoto srovnání poměrně jednoduchý, na prvních místech se s přehledem umístily disky od Samsungu. PRO je jednoznačným vítězem celého testu a dalo by se říct, že ostatní porazil o třídu lepším výkonem. To je sice vykoupeno vyšší cenou, ale pro ty, kteří nechtějí kompromisní řešení, není co řešit. Stačí dokoupit chladič a získáte dříče s vyrovnaným výkonem v každé situaci.
Na závěr si dovolím ještě malou odbočku: z grafů výše je jasně vidět, že disky s MLC válcují disky s TLC. Tento rozdíl vyplývá z rozdílu mezi technologiemi paměťových čipů, zapsat 3 bity prostě trvá déle než 2 bity. Jediná možná záchrana disků s TLC je použití cache (konkrétní příklad je Samsung a jeho prostor z TLC buněk, které se tváří jako SLC a je do nich zapisován právě jeden bit, což činí tento zápis rychlejším. Téměř stejný princip používají i ostatní výrobci, rozdíly jsou pouze v konkrétním řešení a kapacitě vyhrazené pro tyto potřeby).
Výsledkem je, že disky s TLC a cache jsou na první pohled rychlejší než MLC disky. To ale platí jen do okamžiku vyčerpání dané cache, tehdy dojde k propadu rychlostí, které jsou najednou často nižší než rychlost MLC disků. To je způsobeno nutností pro řadič zvládat zapisovat nově příchozí data a k tomu ještě přepisovat a řadit již zapsaná. Situace může být ještě horší, pokud se s diskem stále pracuje. Stačí malý zápis (tedy žádná obrovská kvanta dat), aby byl řadič stále zaměstnán, nedostal se do IDLE state a problém je na světě. U disku s malou cache to můžou být řádově sekundy, nebo až desítky sekund. Proto moje rada v této oblasti zní: Kupujte MLC disky (dokud jsou), i když jsou dražší. Vyplatí se to.
O druhé a třetí místo by se s modelem EVO od Samsungu podělil Patriot HellFire. Bohužel, v průběhu vzniku tohoto článku byl Patriot vylistován a není již v nabídce. Takže zbývá model EVO, který v čele pronásledovatelů zkouší dýchat na záda svému výkonnějšímu bratříčkovi, modelu PRO. Na stupně vítězů se (díky diskvalifikaci konkurence) dostal model XPG od Adata, který velmi příjemně překvapil svým výkonem, přestože má „jen“ TLC NAND. Pochvalu zaslouží také za to, že je již z výroby osazen chladičem, který výborně plní svoji funkci. Navíc překvapil v hodnotě IOPS při zápisu, kde překonal všechny ostatní disky. Hlavně s ohledem na cenu je to tedy vynikající disk s dobrým poměrem cena/výkon.
V neposlední řadě je potřeba si připomenout Samsung 970 EVO PLUS (byl do testu doplněn dodatečně), který je pochopitelně lepší než klasické EVO. To se dalo čekat, přece jenom je to už v názvu. V některých disciplínách dokonce předčí i model PRO, proto je nutno s ním počítat. A s aktuální cenovou je to jasná volba. Jedná se o takovou malou evoluci, a pokud člověk může dostat za méně peněz kvalitnější produkt, nevidím jediný důvod jej nekoupit.
Jiří Pitek
Jmenuji se Jiří Pitek, lidé pohybující se na internetových fórech mě mohou znát pod přezdívkou Python.P. Mám rád velmi tiché PC, proto se věnuji převážně nápadům a řešení, jak PC co nejvíce ztišit, takže se nevyhnu ladění, zkoušení a úpravám všeho druhu. U tohoto vznikl i zájem o SSD a overclocking představující nedílnou součást toho, jak z PC vymáčknout maximum a přitom neohluchnout.