Jak vybrat běžky

Ano, ale s menším komfortem. Delší lyže na klasiku klade vyšší nároky na techniku, lyžař je proto méně obratný a spotřebuje více sil. Zvýšené špičky klasických běžek se navíc zachytávají v neupraveném sněhu.

Výběr vosku není taková věda, jak vás v mládí strašili. Běžky na bruslení se mažou skluzným voskem po celé délce, ty na klasiku jen na špičce a patě lyže. Pokud nemáte skluznice se šupinkami, aplikujte stoupací vosk na plochu pod vázáním. Vosk samotný se vybírá podle teploty: modrý a zelený na zmrzlý sníh, žlutý a červený při teplotách lehce pod nulou. Hlavní je postupovat od nižších teplot k vyšším. SKIN běžky nebo se šupinami ošetřete přípravkem proti namrzání.

Šupiny na běžkách usnadňují stoupání, při sjezdu ale maličko brzdí. Pro sváteční běžkaře je tak tato no-wax úprava vítaná, u zkušených lyžařů už nevýhody převažují. Moderní náhradou šupin je SKIN - mohérový pás – funguje jako šupiny. Je ale účinný za všech sněhových podmínek a má lepší skluz. Hladké běžky jsou pro lyžaře, kteří mají zkušenosti s mazáním. Jejich výhodou je možnost přípravy lyží pro konkrétní sněhové podmínky a dosažení nejlepšího odrazu. Můžete se také setkat se skluznicí opatřenou Nano vrstvou - Nanogrip. Tato skluznice také nevyžaduje speciální mazání a je účinná za většiny sněhových podmínek. Je to alternativa k šupinové skluznici.

V lyžařských střediscích najdete upravené stopy na klasiku i cesty upěchované rolbou, aby se lyže nebořily do hlubokého sněhu. Podmínky na horách jsou proto ideální, ale běh na lyžích lze provozovat se správným vybavením i ve volné přírodě – důležité jsou širší a odolnější skluznice, tedy se šířkou alespoň 47 milimetrů a výše. Jedná se tedy o rekreační běžkování, jak o tom píšeme v sekci věnované důležitým parametrům. 

Existují v podstatě 2 hlavní druhy běžek. Závodníci preferují lyže tvrdší a užší, což jim umožňuje jet rychleji a s menší námahou. Širší a měkčí lyže pro začátečníky jsou naopak stabilnější a často používají materiály, které jsou odolnější vůči drobným překážkám na cestě, jako jsou větve či kamínky.

Klasické běžecké lyže bývají přibližně o 20 cm vyšší, než lyžař. U lyží na bruslení (skate) délka převyšuje jezdce maximálně o 10 cm. Lyže pro oba styly, tzv. kombi běžecké lyže, se pak pohybují mezi oběma hranicemi, typicky jsou o 10 až 15 cm delší, než lyžař. Stejnou délku mají i backcountry lyže určené pro jízdu mimo upravované tratě. Při výběru lyží také přihlédněte k váze lyžaře.

Velikost běžek začněme jejich délkou. Délka skluznice ovlivňuje rychlost jízdy. Hmotnost jezdce se rozloží na větší plochu, takže se tolik neboří do sněhu a klouže s nižším třením. Zároveň se však s delšími lyžemi hůř zatáčí, což komplikuje i techniku bruslení.

• Příliš dlouhé lyže – špatně zatáčí, při bruslení si lyžař přišlapává paty, brzdění pluhem vyžaduje velmi široký, nepohodlný postoj.
• Příliš krátké lyže – snadno ovladatelné, ale jízda vyšší rychlostí je namáhavější.

Údaje v následující tabulce značící velikost běžek berte jen jako představu. Obecně lze brát, že ke své výšce si přičtěte 20-25 cm při výběru běžek na klasickou jízdu a přibližně 10 cm pro běžky na bruslení. Správné délky běžek se ale odvíjí nejen od výšky lyžaře, ale také od jeho tělesné hmotnosti.

Součástí velikosti běžek je i šířka lyží, která se odvíjí od předpokládaného použití. Technicky zdatnější jezdci si užijí rychlost úzkých běžek, pro turisty však úzké lyže znamenají boření do sněhu a nižší stabilitu. Širší lyže jsou vhodnější i na backcountry, kdy jejich ostré hrany umožňují jízdu i po zmrzlém sněhu.

Šířka běžeckých lyží je klíčovým parametrem pro určení, zda se jedná o lyže turistické/rekreační nebo závodní/sportovní typ. Mají-li běžky šířku do 45 mm, jedná se o závodní typ, určený pro zkušené běžkaře, kteří potřebují podávat maximální výkony. Šířka od 47 mm naopak dobře poslouží všem rekreačním běžkařům, kteří chtějí aktivně odpočívat a ne honit rekordy. 

• Příliš široké lyže – zbytečně přidávají hmotnost, snižují kontrolu nad jízdou.
• Příliš úzké lyže – nestabilní, zvyšují riziko poranění kotníku, boří se do sněhu.

• Klasika - vyšší, ostré špičky pro plynulý skluz, viditelné vyklenutí pod vázáním, velmi dlouhé skluznice, u některých modelů stoupací šupiny zabraňující prokluzování.
• Bruslení - nižší špička, zpevněné hrany a menší prohnutí pro optimální zaříznutí do sněhu.
• Kombi - kompromis mezi lyžemi na bruslení a klasiku.

• Začátečník  – preferuje měkčí, snadno ovladatelné lyže. Výhodou je vyšší mechanická odolnost, která odpustí i nevypilovanou techniku.
• Sportovec  – pro trénované jezdce hledající rychlou jízdu. Materiály sportovních lyží však stále snesou i hrubší zacházení.
• Závodník – lyže, které na první místo kladou rychlost na upravených tratích. Rychlosti se podřizují stabilita, odolnost i nároky na servis.

Tvrdost běžek je parametr, který výrazně ovlivňuje jejich jízdní vlastnosti. Má vliv na stabilitu a rychlost. Ideální variantu pomůže odhalit test běžek, kdy vyzkoušení lyží s rozdílnými parametry pomůže ve výběru.

• Tvrdé  – tvrdé lyže nejsou tak snadno prošlápnutelné, snadněji „ustřelují“ při bruslení, hůře se v nich odráží a vyjet kopec je s nimi těžší.
• Měkké  – po celou fázi skluzu lyže sedí celou plochou na sněhu, což zvyšuje tření a snižuje rychlost.

Také v případě vázání je rozdíl mezi jednotlivými variantami. Navíc je potřeba si všímat následné kompatibility při výběru bot na běžky. Který typ vázání zvolit? To je velmi subjektivní a záleží pouze na osobních preferencích.

• Vázání SNS  – vázání s jedním výstupkem, který zapadá do drážky v botě.
• Vázání NNN  – má celkem dva výstupky, které zapadají do dvou vodících drážek v botě.
• Vázání NNN/Prolink  – systém je kompatibilní s NNN.

Občas je dobré si jako první zkusit boty a při výběru těch nejpohodlnějších k nim dokoupit vázání a lyže. Do vázání typu SNS patří boty s jedním výstupkem, pro vázání NNN a Prolink pak boty se dvěma výstupky.