Steep: Winter Games Edition (RECENZE) – zaslouží si tento zimní freestyle vaši pozornost?

Co všechno se v recenzi Steep: Winter Games Edition dozvíte?

1. Otevřený svět už nemůže být otevřenější
2. Překonávejte sami sebe v široké škále eventů a úkolů
3. Promažte si gamepady, jelikož ovládaní občas „dře“
4. Sjet horu je zážitek. Má ale cenu jít znovu nahoru?
5. Cesta na Olympiádu je zasněžená – Road to the Olympics DLC
6. HW nároky pro Steep: Winter Games Edition PC
7. Recenze Steep: Winter Games Edition: závěrečné hodnocení

Otevřený svět už nemůže být otevřenější

• Recenze: 9. 1. 2018 • Autor: Jiří Fait

Steep se nezdržuje žádným složitým menu a v podstatě vás ihned hodí do hry. Hned na začátku se mi naskytl dech beroucí pohled na enormní švýcarské Alpy. Můžete si zapnout interaktivní 3D mapu, prolétnout se kolem zasněžených vrcholků hor a vybrat si místo, jež vám zrovna padlo do oka a bez problému se na něj „přenést“. Nečekají vás žádné zdlouhavé nahrávací obrazovky, což je v případě těchto rozhlehlých hor takový malý zázrak. 

Díky tomu máte pocit naprosté svobody a kromě úvodního turtoriálu vás Steep nijak nevodí za ruku – neříká vám, co máte dělat a kam máte jít. Je jen na vás, kterou disciplínu zvolíte a na jaké místo se vydáte. Ať už se rozhodnete pro lyžování, wingsuit plachtění, snowboarding nebo paragliding, nemusíte se nikam dlouze trmácet. Jednoduše otevřete radiální menu a svou oblíbenou disciplínu si zvolíte.

Překonávejte sami sebe v široké škále eventů a úkolů

Po horách je rozmístěné slušné množství úkolů a misí, které prověří vaši dovednost (a mnohdy i kuráž) při jejich plnění. I když „slušné množství“ je možná řečeno příliš mírně. Občas jsem se v nich ztrácel a mnohdy jsem jednoduše nevěděl, kterou aktivitu si vybrat. Navíc jich odemykáte víc a víc tím, jak postupujete hráčskou úrovní. A o tom vlastně celý Steep je – překonávat sebe sama a odemykat další eventy.

Na výběr jsem měl z různých závodů, časových výzev a freestylových úkolů, kde jsem musel nasbírat co možná nejvíc bodů tím, že se v podstatě málem nechám přizabít. Musíte předvést co nejlepší triky v co nejkrkolomnějších situacích, ale o tom vlastně extrémní sporty jsou. Navíc jsou všechny tyto výzvy různě obtížné. Ta jednoduchá mě například vzala na „uzívanou“ snowboard projížďku prašanem, kdežto u jedné z těžších jsem si otřepával zmrzlé rampouchy potu při sjíždění rokle, z níž doslova na každém místě čněli kamenné zuby.

Musím se přiznat, že ona svoboda mě na ubisoftím Steep brala asi nejvíce. A možná proto jsem vlastně nejraději plnil úkoly, jež někde v dálce vytyčí waypoint a řeknou „a teď se tam nějak dostaň“. Tady se nejvíce projevila ona zmiňovaná svoboda, jelikož nejste svázaní pouze jednou disciplínou. Ve většině případů je musíte kombinovat, jelikož se daný waypoint může klidně nalézat na vzdáleném vrcholku hory. Navíc je ono mixování různých způsobů (například plachtění, snowboard a zase plachtění) doopravdy uspokojivé a mnohdy také náročné, což, podle mě, hratelnosti vůbec neubírá. Jen kdyby obdobných výzev bylo více.

Promažte si gamepady, jelikož ovládaní občas „dře“

Pokud ovšem dám svobodu Steepu stranou, začnou na povrch vyplouvat také různé neduhy, jež nelze ignorovat. Hra obsahuje čtyři disciplíny, ale opravdu zábavný je podle mého jen snowboarding. Až jsem měl někdy pocit, že si vývojáři dali skutečně záležet pouze na snowboardu a zbytek obsahu předali jinému týmu, který neběžel na stejné mozkové vlně. Sjíždění na prkně skrze sněhem pokryté průrvy krkolomnou rychlostí, skákaní přes kamenitá, nezasněžená místa (při němž si vystřihnete parádní trik) je prostě něco, v čem Steep vyniká. Jakmile ale začnete zkoušet ostatní disciplíny, neubráníte se dojmu, že by na tom byl Steep lépe, kdyby to byla hra jenom o snowboardingu.

Třeba takový paragliding je sice užitečný k přesunu a naskytne se vám díky němu opravdu krásný pohled na hory, ale je otřesně pomalý a jediná interakce spočívá v hledání vzdušných kapes, jež vás vynesou o něco výše do vzduchu. Wingsuit je o něco zábavnější, ale působí podivně škubavě a „beztížně“. Jako by okolí najednou přišlo o gravitaci v momentě, kdy roztáhnete svá křídla poletuchy vlnaté (to je ta veverka, která umožnila vznik wingsuitu).

Lyžování a jeho zpracování působí celkem solidně. Hlavně tedy v případech, kdy se za vysoké rychlosti střemhlavě vrháte z příkrých hor. Jenže oproti snowboardingu je jaksi těžkopádné a neobratné. Připadá mi, že by si každá disciplína (a možná i snowboarding) zasloužila ještě měsíc či dva testování. Nutno také podotknout, že lidé trpící pohybovou nevolností si Steep zřejmě příliš neužijí.

Z celé hry jsem tak měl pocit nekonzistentnosti a nedotaženosti, což jen prohlubovalo mé obecné zklamání. Například hry SSX podle mého názoru zvládly ztvárnění snowboardových skoků a triků na jedničku, a to už jde o pořádně letitou sérii. O to víc zarážející je fakt, že v poměrně novém titulu váš jezdec tak nemotorně reaguje na příkazy. „Olíčka“ a podobné kousky by měly působit přirozeně a plynule, jenže díky nedotaženostem v základním ovládaní je jejich konání spíše frustrující. K tomu si dále přidejte nedostatečné vysvětlení některých eventů či špatně viditelné označení cíle, jež se ukrývá za kopce nebo stromem tak, že jej bez zapnutí mapy nenajdete a už se nám to nepěkně kupí. Počáteční „wow“ pocit pak ustoupí rychle do pozadí a vystřídá jej frustrace.

Sjet horu je zážitek. Má ale cenu jít znovu nahoru?

Na horách můžete také náhodně narazit na ostatní hráče, pokud jste při hraní Steep připojení k internetu. Bohužel většinou jen na startu některého z eventu a jen na pár minut, než nenávratně zmizí za obzorem. Hra podporuje pouze čtyři ostatní závodníky na jednom eventu (včetně vás), což je žalostně málo a rozhodně to u mě nenavodilo pocit, že jsem součástí nějaké masivní události, které se zúčastnilo tisíce ostatních hráčů. Když už nic, alespoň se necítíte v té bílé „horské aréně“ tak osamělí, i když je to jen na chvíli.

Za sebe mohu říct, že mě Steep bavil nejvíce v momentech, kdy jsem prostě ignoroval zmíněné eventy a jednoduše jsem okolí prozkoumával na vlastní pěst. Užíval jsem si situace, při kterých jsem si vyhlídl vrcholek nějakého horského úkazu, svépomoci se na něj dostal, nazul snowboard a se závratnou rychlostí jej sjel. Steep je bezesporu dobře vypadající hra. Hory působí majestátně a nekonečně a stopy, jež za sebou váš jezdec v prašanu zanechává, dodávají na celkové atmosféře. Jenomže krása není všechno a problémy s ovládaním pro mě byly natolik zásadní, že je hře jednoduše nemohu odpustit.

Cesta na Olympiádu je zasněžená – Road to the Olympics DLC

Steep je hlavně o otevřenosti a možnosti si kdykoli (a kdekoli) vyzkoušet jednu z několika disciplín. Bohužel přídavek Road to the Olympics tuto svobodu omezuje. I kdyby vás zajímal pouze olympijský obsah, tak ani v tomto případě nemá DLC moc co nabídnout. K dispozici máte mód s názvem Become a Legend, jenž začíná tréninkem, po kterém máte možnost soutěžit ve třech freestyle disciplínách odehrávajících se v Jižní Koreji (ta má hostovat příští zimní Olympijské hry).

Nečekejte žádné příběhové hody, nebo rozsáhlou kariéru s propracovaným systémem progrese, kdy si budete moci vylepšovat a upravovat svého jezdce. Na stůl místo toho dostanete polovičatý pokus o olympijské drama, kdy jakýsi neviditelný vypravěč komentuje váš postup a několik videoklipů se skutečnými atlety, kteří mluví o svých sportovních zkušenostech. Přídavku bohužel chybí jakákoli olympijská poutavost, jakou obyčejně najdete při sledování tohoto sportovního svátku v televizi. Nenaleznete zde žádnou olympijskou vesnici, začáteční ceremonie nebo alespoň předávání medailí!

Road to the Olympics v podstatě nabízí to samé co původní hra plus „poloupečené“ olympijské eventy. Naštěstí jsou v DLC obsažené alespoň Japonské Alpy, jež odsouvají Olympiádu na druhou kolej a soustřeďují se na to, co umí Steep nejlépe – dát hráčům volnost, na kterou byli zvyklí z původního titulu. Bohužel Road to the Olympics bude připadat Steep veteránům jako zbytečné DLC, takže lze doporučit pouze nováčkům, kteří si případně pořídí Winter Games edici. 

Pokud máte rádi zimu a jste fanoušci extrémních sportů, bude vás Steep bavit. Alespoň tedy na chvíli. Ovšem doporučuji se obrnit trpělivostí, jelikož ovládaní nepatří k nejlepším, a to ani ve chvíli, kdy si místo klávesnice a myši vezmete do ruky gamepad. Kompilace Steep: Winter Games Edition v tomto případě působí jako málo muziky za hodně peněz. Olympijský obsah DLC Road to the Olympics je omezen na prachsprostý jeden event, což je úplně v rozporu s tím, na čem byl postaven původní titul. Steep: Winter Games Edition je k dostání na PC, PS4 a Xbox One. Tato recenze byla napsána na PC verzi.

HW nároky pro Steep: Winter Games Edition PC

Recenze Steep: Winter Games Edition: závěrečné hodnocení

Hodnocení 65% GEM

Hlavní parametry: Hratelnost

60%

Audiovizuální zpracování

80%

Znovuhratelnost

70%

Klady

• Svoboda volby v základním režimu
• Hory působí monumentálně
• Zpočátku zábavné

Zápory

• Těžkopádné ovládaní
• Velmi rychle omrzí
• DLC Road to the Olympics nepřináší nic nového
• Prostředí působí osaměle
• Absence skutečné kariéry v DLC

Jiří Fait

Videohry jsou se mnou již od útlého věku a dalo by se říct, že také utvářely velkou část mého života. Díky nim jsem dostal první cheat-kódy k angličtině do školy, hry inspirované skutečnými událostmi ve mně vzbudily zájem o světové dějiny, a nakonec mě v této době také živí, což považuji za velké štěstí – pokud tedy občas mé postřehy sesmolené do recenzí někoho ovlivní a o kvalitách hry přesvědčí, budu za to neskonale rád. Hraní zdar!