Marxistické teorie vysvětlovaly, že to byla práce, která „polidštila opice“. Nutno podotknout, že práce byla vždy faktická nutnost – a že nikoliv práce, ale snaha zjednodušit si práci byla vždy tím hlavním faktorem, který táhl vývoj vpřed. Optimalizace, automatizace, inovace: To byl směr, který nás vedl od pracného k inteligentnímu.
AI a svět po práci – OBSAH
- Dává nám práce smysl?
- Svět po práci aneb ráj na dosah?
- Lidé chtějí smysl života
- Vše není jen o penězích
Dává nám práce smysl?
Hodnotová psychologie, kterou vyznával Erich Fromm a v současnosti například Jordan Peterson, ale říká, že práce nám dává něco dalšího, něco důležitého: Totiž smysl. Hodnotová psychologie respektuje hodnoty, které známe například z Maslowovy pyramidy, ale zatímco Maslow se soustřeďoval na pořadí saturace potřeb, hodnotoví psychologové říkají, že jako lidé máme přirozenou potřebu hledat smysl své existence a naplňovat ho.
Práce tak pro ně není jenom něco, co nám přináší výplatu a dovoluje nám to přežít, ale jde i proces, který nám dovoluje zanechat po sobě něco většího, než jsme my sami, otisknout se do světa a zanechat po sobě stopu. Pro většinu lidí je hlavním zdrojem smyslu jejich potomstvo, ale práce, která zanechává po lidech smysluplné dílo – akvadukty, sochy, pyramidy – je podobně důležitá, je to stopa, kterou po sobě zanecháváme – a hodnotoví psychologové říkají, že právě tohle je důležité, že právě tohle z nás dělá lidi, snaha dosáhnout něčeho většího, přesáhnout sebe sama.
Svět po práci aneb ráj na dosah?
Stav, kdy bychom dosáhli „svět po práci“, tedy svět, kdy umělá inteligence a stroje za nás pracují, protože jsou ve všech směrech lepší, je pro nás do značné míry nový. Z minulosti víme, že každý systém, který se pokoušel být stabilní, musel zajistit svým občanům přinejmenším základní životní potřeby – a potom je nějak zabavit. Jde o římský koncept „chléb a hry“ (panem et circenses), který dovoloval císařům pacifikovat obyvatelstvo Říma, ale zároveň ho činil závislým na provinciích, které dodávaly obojí.
Částečně tomuto systému rozumíme, protože se velmi podobá trvalému životu na sociálních dávkách. V Římě byl tento systém založen na konceptu patronáže, kdy se o životabytí chudých staral jejich dobrodinec (patron), který je živil a za to žádal typicky politickou podporu.
Druhou otázkou je ukrácení volného času. Dnes se s tímto konceptem setkáváme například v podobě tvrzení, že „když jsou základní potřeby lidu splněny, stává se zábavní průmysl tím nejdůležitějším“. Hodnotu tohoto konceptu za Velké krize ve třicátých letech pochopili v USA, kdy Hollywood začal nabízet únik lidem do snů – a tím dokázal stabilizovat společnost.
Lidé chtějí smysl života
To, že lidem zajistíte základní potřeby a zabavíte je, dokážete společnost uklidnit alespoň tak, že nedojde k revoltě. Tento systém je ale jen ryze základní – a stále mu chybí smysl, který považuje hodnotová psychologie za zcela stěžejní. Lidé nechtějí být pouze pasivními diváky, touží se stát protagonisty a otisknout se do světa – a proto se vydávají na cesty, sepisují knihy, budují domy, vynalézají a tvoří umělecká díla.
V současnosti se experimentuje s ideami, jako je nepodmíněný základní příjem, což bude v post-pracovní společnosti nutnost, protože do jisté míry se všichni stanou závislí na společnosti, která bude saturovat jejich základní potřeby – na úkor ekonomiky tažené stroji. Nutno říci, že v post-pracovní společnosti to bude nutné – a to není idea socialistická, ale ryze kapitalistická. Henry Ford jako první pochopil, že nemá smysl snažit se obrat svoje dělníky, ale že tím, že je dobře zaplatí, z nich udělá vlastně svoje vlastní zákazníky, protože i oni si boudou moci koupit auta, která montují.
Vše není jen o penězích
Asymetrie ve společnosti vzniká masivní kumulací kapitálu – ale pokud společnost vytváří produkty, které si nikdo nemůže dovolit koupit, vrací se vlastně do feudalismu, kde se většina snažila přežít, zatímco jen menšina žila v luxusu. Kapitalismus funguje tak, že se snaží peníze dát do pohybu a dát populaci šanci koupit si produkty, které sama vyrábí – a jen v takovém kontextu má smysl masová výroba. Pokud má zůstat tento systém funkční, musí být populace schopná kupovat si výrobky – a když sama nebude moci pracovat, musí je fakticky vzato dostat. Z lidí se tak v podstatě stanou klienti systému nové, strojové patronáže.
Hodnotová psychologie říká, že i v takovém systému si lidé musejí najít nějaký smysl své existence, jinak budou strádat. Život v pasivním pohodlí vypadá lákavě, ale podle hodnotové psychologie přináší prázdnotu a neuspokojení. Lidé, toužící po smyslu, budou hledat nějakou práci, která jim přinese životní radost a pocit naplnění – prostě proto, že ne všem stačí jenom „chléb a hry“.
Můžeme jenom doufat, že v takovém světě i stroje pochopí, že lidé touží po svém vlastním smyslu - pomohou jim ho naplnit. Nudící se lidé jsou strašně nebezpeční, hledají alternativy v drogách, v libovolných formách vzrušení a nakonec i v revoluci. „Chléb a hry“ možná dokážou revoltu lidí odvrátit – ale beze smyslu bude lidský život neuspokojivý a prázdný.
Michal Rybka
Michal Rybka je publicista a nadšenec s 20 lety zkušeností v IT a gamingu. Je kurátorem AlzaMuzea a YouTube kanálu AlzaTech. Napsal několik fantasy a sci-fi povídek, které vyšly v knižní podobě, a pravidelně pokrývá páteční obsah na internetovém magazínu PCTuning.
