Patříte mezi ty, kteří si dlouhodobou investici pečlivě rozmýšlejí a sledují nejrůznější analýzy a recenze, než si danou věc pořídí? Pokud stejně přistupujete ke koupi online akce Tom Clancy’s The Division 2, nic dalšího už číst nemusíte. V tomto článku se dozvíte, jak si hra stojí více než měsíc po vydání a především jak se autorům daří plnit sliby vyřčené na téma endgame obsahu a dlouhotrvající hratelnosti.
• Téma: 3. 5. 2019 • Autor: Filip Němec
Ne všechny směry, kterými se autoři her vydávají, musí být nutně správné a dlouhodobě udržitelné. Ve světle únorového propadáku jménem Anthem jsem sám začínal přemýšlet, jestli žánr „hra jako služba“ má vůbec šanci na úspěch. Jestli to není příliš velké sousto poháněné finančním mamonem. Ano, Destiny 2 to dokázalo, ale i vzhledem k jeho trnité cestě a porodním bolestem může jít o výjimku potvrzující pravidlo. Je tu ale také Fortnite, které si vede skvěle a nyní i Tom Clancy’s The Division 2. Hra, jež se nejenom dokázala poučit snad ze všech chyb prvního dílu, ale také předčila mnohá očekávání a už v den vydání nabídla perfektně vyladěný produkt.
Úspěch Tom Clancy’s The Division 2 není vyloženě překvapením jako spíše ujištěním, že koncept looter shooter her založených na dlouhodobé hratelností funguje a výsledek může být opravdu hodně zábavný.
Nemám teď na mysli vyloženě technickou stránku věci, i když tu je třeba také pochválit, protože většina online her zkrátka přichází na svět často rozbitá, v mnoha ohledech téměř nehratelná (ano, myslím na tebe, Antheme. I na tebe, Falloute 76), ale jak je vidno, ono to opravdu jde a co víc, mělo by to být standardem. The Division 2 navíc od počátku nabídlo takové množství obsahu, že i když jste jako šílenci hráli téměř nonstop, herní náplň vám prostě nedocházela. Nejsilnější stránkou hry je pak promyšlená motivace, jak hráče stále udržet před obrazovkou a kontinuálně mu přinášet nové výzvy a zajímavý obsah.
Jenže jak si The Division 2 stojí měsíc po vydání? Nevyčpěl ten na první pohled lákavý a dlouhotrvající obsah, jako se to stalo například u obou dílu Destiny? Nezačali autoři v důsledku nedostatku obsahu zmatkovat a pouze recyklovat již hotové mise? Pojďme se společně podívat na to, jak se Tom Clancy’s The Division 2 hraje měsíc po vydání a jestli se vyplatí do hry investovat.
Není úplně překvapením, že základní kampaň, ve které stoupáte od levelu 1 až po bájnou třicítku, je v podstatě jen úvodem či opravdu dlouhým tutoriálem. Nicméně už zde se budete královsky bavit. Pokud byste se hnali opravdu pouze za příběhovými misemi, jež nabízejí největší porci zkušeností, mohli byste zdolat celou kampaň za zhruba 40 hodin, ve skutečnosti ale budete skákat od jednoho úkolu k druhému, plnit perfektní vedlejší mise a věnovat se projektům, které pomohou vystavět lepší osady přeživším, kde si na oplátku vyrobíte nové modifikace pro vaše zbraně. Nakonec tak bude herní doba kampaně čítat klidně i velmi pěkných 50 až 60 hodin.
Poté přijde očekávaný zvrat a do Washingtonu vtrhne elitní vojsko Black Tusk složené z bývalých vládních kontraktorů. Jejich bojový rukopis a arzenál je dosti odlišný, takže najednou i souboje budou opravdu jiné, avšak nezbavíte se ani původní trojice gangů, jež také přiloží pod kotel a tak bude celé město plné větších či menších soubojů a neustálého nebezpečí. V tuto chvíli jste už v endgame části, kdy původní příběhové mise nahradí jejich tzv. invaded varianty, které se sice odehrávají v téměř stejných prostorách, ale bojujete s novým nepřítelem a v trochu jiném stylu.
Z počátku může působit mírně odrazujícím dojmem, že jste během sekundy přišli o celé město. Endgame část hry je ale o dost zábavnější, takže i když vás čekají například upravené mise z kampaně, rozhodně si na stereotyp nebudete stěžovat.
V tuto chvíli je vaším cílem vyšplhat z úrovně světa 1 na úroveň 5 (ta byla přidána do hry 5. dubna). Na další úroveň se vždy dostanete plněním Stronghold misí, které jsou rovněž nově plné vojáků Black Tusk, v endgame fázi se však už nic neodvíjí od levelu vaší postavy (1-30), ale pouze od úrovně vybavení, velmi podobně jako to dělá kupříkladu Destiny. Vše od výzbroje po zbraně má určitou úroveň a průměr vašeho aktuálně nasazeného vybavení pak dává celkový level vaší postavy. Tento systém však není úplně bez chybičky.
Abyste mohli na úrovni světa 1 spustit Stronghold misi, potřebujete vybavení na úrovní 275, přičemž vaším ultimátním cílem je dostat se co nejdříve na světový level č. 5. První úroveň vám totiž dá vybavení maximálně na úrovni 300 (další úroveň světa pak 350, 400, 450 a 500). Tato fáze hry se tak v podstatě stává čistou honbou za pátou úrovní, kdy jednoduše účel světí prostředky. Ve skutečnosti si tak budete nasazovat vše, co má vyšší úroveň než vaše současné vybavení bez ohledu na to, jestli daná věc koresponduje s vaším herním stylem či upřednostňovanými dovednostmi.
Pokud jste se Temným zónám doposud vyhýbali a potřebovali byste co nejrychlejší přísun nového vybavení pro postup na další úroveň světa, právě tyto tři oblasti byste měli navštívit, protože nabízí podstatě více kořisti.
Setrvávat déle než je nevyhnutelně nutné na úrovních 1 až 4 totiž nemá smysl, protože víte, že na pětce vám padne lepší vybavení. Hledat kolekci výbavy, která vám po sesbírání všech kusů dá pěkný bonus, se zde rovná šílenství, protože při skoku na další úroveň světa je vám doposud skvělé vybavení naprosto k ničemu a ztrácí veškerou hodnotu. Nechci tvrdit, že tato část hry je špatná, vůbec ne. Máte naopak velmi silnou motivaci se do těžkých misí pouštět co nejdříve, opustila mě však snaha blíže prozkoumávat svět a plnit vedlejší aktivity, protože honba za další úrovní světa má zkrátka přednost.
Přitom by opravdu hodně pomohla nějaká infuze zbraní, tak jako to zavedlo Destiny 2. Máte svou oblíbenou pušku, ale její úroveň už není dostačující? Zničením nějaké lepší zbraně můžete upgradovat poškození svého miláčka a vesele pokračovat v hraní. Bohužel než se dostanete na pátou úroveň světa, budete nosit cokoli, jen když to má pěkně vysoké číslo. Úroveň lootu se totiž podobně jako v Destiny 2 generuje podle aktuální úrovně vybavení, takže nosit něco jen proto, že to vyhovuje vašemu herními stylu, je holá šílenost. Vyšší úroveň postavy má zkrátka přednost, protože čím vyšší úroveň má váš agent, tím lepší vybavení vám padá z nepřátel. Takže budete nosit klidně sponku do vlasů namísto vojenské přilby, jen když bude mít pěkně vysoké číslo ve statistikách.
Pokud jsem naznačil, že ta opravdová zábava začíná až s dosažením třicáté úrovně, úplné dospělosti dosáhne vaše postava v momentě, kdy se dostanete na pátou úroveň světa. Právě v ten moment totiž dostanete přístup k tomu nejlepšímu vybavení, které je aktuálně možné získat, maximální úroveň je totiž stanovena na kulatých 500. Současně se odemkne několik novinek, jako jsou sety brnění (označené zelenou barvou), jejichž kompletování dává podstatně zajímavější bonusy než oblékání vybavení od stejného výrobce.
Sety brnění jsou jednou z novinek, které se odemknou na 5. úrovni světa. Lákadel Word tier 5 nabízí mnoho, ale jsou to právě velmi zajímavé sety s pěknými bonusy, jež vás budou nutit pouštět se do hraní znovu a znovu.
Kromě nečekaně velkého množství vedlejších misí se již dříve hotové invaded missions stanou opět aktivními a spolu s nimi přibudou i další. Potěšující je, že můžete libovolně přepínat mezi klasickou a invaded verzí, tedy tou z původní kampaně a endgame části a samozřejmě libovolně nastavovat obtížnost. Jejich nabídka se na páté úrovni rozroste o heroic obtížnost, která aktuálně nabízí tu největší výzvu v celé hře a mise, jež jste dříve zdolali za 20 minut, vám nyní zaberou klidně i hodinu. Samozřejmě za předpokladu, že je dokončíte, spolehnout se totiž nebudete moci na záchytné checkpointy. Smrt zde znamená konec mise.
Zde se však opět projevuje férový přístup k hráčům, heroic obtížnost vám totiž nedá nic, co byste nemohli získat na nižší obtížnosti, máte jen větší pravděpodobnost získat vybavení s vyšší úrovní. Na první pohled se to zdá jako špatný krok, Massive Entertainment však designují nejtěžší obtížnost zkrátka jako dobrovolnou výzvu pro ty nejlepší hráče. Pokud The Division 2 nehrajete tak často a vaše úroveň postavy není pro heroic obtížnost dostačující, nebudete z komunity vyčlenění tím, že nedostanete možnost získat nějakou speciální zbraň a podobně.
Endgame část nabízí i nové příběhové mise, které nás zavedou do doposud nenavštívených prostor, ale také nabídnou další porci příběhu, na jehož upozadění jsem si stěžoval v recenzi. Na průměrné kvalitě příběhu se nic podstatného nemění, ale čas od času narazíte na misi, která dokáže svými zvraty pěkně překvapit.
Opravdu? Tak to gratuluji, agente! Jak to tak ale vypadá, Washington rozhodně není zachráněn. The Division 2 má obrovskou sílu v tom, že hraní je zkrátka zábavné samo o sobě, přestože honba za lepším vybavením je logicky mnohdy nejsilnějším pudem. I na maximální úrovni je však stále co dělat. Dlouhotrvající záležitostí jsou například vypsané odměny na klíčové protivníky. Těch je ve hře celkem 52 a samostatnou kapitolou je už jenom jejich vystopování. Zabíjení těchto cílů vás navíc odměňuje kartami, které lze vyměnit za speciální vybavení, jež jiným způsobem nezískáte.
Tom Clancy’s The Division 2 – endgame obsah (trailer)
Autoři si připravili krátké video, ve kterém prezentují připravované novinky. V následujících týdnech a měsících kromě vůbec prvního raidu přibudou do hry nové PvP mapy, sety brnění, nové mise a v neposlední řadě také čtvrtá specializace.
Vedle toho je tu i řada dalších bossů, nové vedlejší mise, PvP konflikty a pak samozřejmě Temné oblasti s cenným a kontaminovaným vybavením. Svou podobou i odlišnou hratelností představují tyto zóny do značné míry úplně jinou hru, než je The Division 2 za vysokými zdmi, jež zóny obklopují. Mají navíc své vlastní denní i týdenní projekty a samostatný systém levelování, takže jen v tomto v podstatě soběstačném režimu lze utopit desítky hodin.
Začátkem května (původní datum bylo stanovena na 25. dubna) navíc přijde další update, který přinese vůbec první raid pro osm hráčů. Pokud jste si lámali hlavu, co znamená zlatá helikoptéra vedle Bílého domu, tak právě zde se bude raid s názvem Operation Dark Hours spouštět. S dalším updatem pak má přijít čtvrtá specializace, jež zatím nebyla představena, ale podle vypuštěného traileru půjde nejspíše o rotační kulomet.
Snad jediným výraznějším zklamáním jsou pro mne specializace. Ty se z mého pohledu neprokázaly jako natolik klíčové složka hry, jak autoři slibovali. Navíc některé nově přidané běžné zbraně se přibližují zajímavým schopnostem těch ze specializace, a když si k tomu přidáte obrovský nedostatek nábojů, je jasné, že v příštích týdnech můžeme očekávat nějaké vybalancování.
Pokud jste s pořízením Tom Clancy’s The Division 2 vyčkávali, v současnou chvíli se nebojím tvrdit, že po stránce endgame obsahu prozatím autoři z Massive Entertainment dodali vše, co slíbili, ale také neudělali jediný zásadní krok vedle. Poučeni ze svých vlastních a pravděpodobně i cizích přešlapů vydali hru, která je napěchovaná obsahem už ode dne vydání a další bohaté přírůstky pravidelně vydávají. To vše, zdá se, na základě jasně daného konceptu, jenž vás nenutí k nudnému grindu, ale spíše nabízí švédský stůl rozličného herního obsahu a je pouze na vás, co si vyberete.
Nemohu samozřejmě slíbit, že podobně na tom bude The Division 2 i za půl roku, rozhodně má však ideální předpoklady stát se učebnicovým příkladem loot and shoot žánru. S pohledem do zpětného zrcátka navíc mohu hru doporučit hráčům, kteří nemají po ruce další agenty. The Division 2 totiž nabízí matchmaking pro všechny druhy aktivit a nalézt spoluhráče není absolutně problém. A co je nejlepší, snad pokaždé jsem měl štěstí na čestné spolubojovníky. Pokud byste se chtěli přidat do našeho klanu, dejte mi vědět v komentářích. Agenti, do boje!
• Zdroje: YouTube (Ubisoft North America), vlastní
Tom Clancy’s The Division 2 vyšlo 15. března 2019 na PC, PS4 a Xbox One.