Total War: historie vs. fantasy
V návaznosti na oznámení Total War Saga: Thrones of Britannia jsme se pro vás rozhodli zpracovat speciál, v rámci něhož vedle sebe postavíme historickou sérii Total War a momentálně velmi populární Total War: Warhammer, jenž je fanoušky klasických zástupců této značky často zavrhován. V čem podle nás jeden zaostává a druhý vyčnívá, zjistíte v následujících řádcích.
Historie vs. Fantasy
Nejvýraznější odlišností těchto dvou sérií je samozřejmě zasazení. V tomto ohledu ani jedno z děl výrazně nezaostává ani nevyčnívá, prostě a jednoduše cílí na určité hráčské spektrum. Fandové zásadních momentů lidských dějin mohli díky zástupcům historické větve série Total War vést Řím k výšinám skrze Total War: Rome II, pořádat křížová tažení v Medieval II: Total War, bránit čest svého pána v rámci Total War: Shogun 2 či bojovat za svobodu v Empire: Total War. Spektrum nabízených ér bylo hodně rozsáhlé na to, aby si mezi nimi každý našel to své. Některým hráčům to však nestačilo. Tak dlouho volali po přesunutí značky do fantasy světa, až se nakonec dočkali.
Druhá větev série Total War je zaměřená na temné fantasy univerzum Warhammer, ke kterému má řada hráčů blízko především díky jeho pochmurnosti, propracované historii a syrovosti. Prozatím vývojáři z Creative Assembly do světa vypustili jen dva díly, Total War: Warhammer I a Total War: Warhammer II. Obě dílka mají však díky svému zasazení velmi silnou hráčskou základnu, která každým dnem roste, protože jsou na rozdíl od svých historických bratříčků daleko více přístupná i té herní komunitě, jež se třeba tolik nezajímá o strategie jako takové, ale fandí žánru fantasy. Milovníci dějin z nich však nejsou zrovna dvakrát nadšeni, podle jejich názoru totiž značně odpoutávají pozornost vývojářů od klasiky, jíž by měla být věnována větší pozornost než finančně úspěšnému nováčkovi.
Total War: Warhammer táhne především variace ras
Podle řady hráčů je zásadním problémem klasické historické série Total War především malá odlišnost jednotlivých frakcí. Samozřejmě i zde naleznete unikátní jednotky, většinou se však nejedná o nic, čím by se skutečně lišily od svých soků. Prakticky jsou to stále stejné postavičky, jen mají jiný vzhled či výstroj. Dokud byla většina národů součástí jednoho celistvého balíčku (Medieval: Total War 2, Total War: Rome), nikomu to až tak nevadilo. Nyní nám však vývojáři z Creative Assembly prodávají značně osekaná díla, jež provází menší DLC balíčky, skrze něž jsou projekty zaměřené na dějiny rozšířeny o nová uskupení, která toho reálně moc nenabízí. Fakticky tímto způsobem pohřbívají klasickou značku, protože rozdělují něco, co by mělo zůstat za všech okolností kompletní.
Fantasy trilogie Total War: Warhammer má v tomto ohledu hodně velkou výhodu. Rozsáhlé univerzum nabízí hráčům kromě zástupců lidského druhu také řadu dalších ras, čímž se pro Creative Assembly otevírají vrátka, skrze něž mohou bez větších problémů procpat nemalý počet placených balíčků, aniž by je hráči kritizovali s takovým zápalem jako v případě historických projektů (Total War: Rome 2, Total War: Shogun 2). Zpoplatnit lze jak dosud nepoznané frakce, tak i menší rozšíření expandující vojska počátečních uskupení o pár nových vojáčků narušujících v mnoha ohledech balanci celku. Říct se proti tomu však nedá mnoho, protože každý nováček disponuje většinou specifickými herními mechanizmy a armádou, s níž drtí již ustálené země.
Hlavními aktéry konfliktu v Total War: Warhammer II jsou vznešení a temní elfové, ještěři a proradní krysí skaveni.
Vedle středně zásadních frakčních DLC se jak u Total War: Warhammer, tak i u klasické historické série můžeme setkat s kampaňovými balíčky. Ty jsou u druhého zmíněného zaměřeny především na stěžejní tažení významných postav našich dějin (Augustus, Hernán Cortés, Karel Veliký, Alexandr Veliký, William Wallace, Hannibal), kterým nebyl dán dostatek prostoru v rámci hlavní kampaně cílící primárně na vývoj frakcí (a nikoliv na příběhy jednotlivců). Osobně jsem byl v tomto ohledu zřejmě nejvíce zaujat scénáři v Medieval II: Total War Kingdoms, kde jsem mohl kupříkladu za Hernána Cortése vyčistit Nový svět od původních obyvatel neschopných pochopit, kdo má v boji navrch.
Zástupci fantasy nabízejí naopak spíše scénáře zacílené na nová uskupení a celkovou balanci, jež bývá často příchodem zelenáčů se silnými jednotkami a o něco efektivnějšími hrdiny citelně narušena. Samotné vyprávění mi v nich přijde trošku upozaděno, přestože svět Warhammeru nabízí dostatek zajímavých námětů, s nimiž by se dalo za jistých okolností velmi efektivně pracovat. Upřímně doufám, že se v následujících měsících minimálně u Total War: Warhammer II konečně dočkáme něčeho hodného knih z tohoto univerza.
Spektrum jednotek nebylo v Medieval: Total War 2 nijak zvlášť oslnivé, jejich animace však byly zpracovány skutečně kvalitně.
Klasický Total War má lépe odladěné bitvy
Omezenější spektrum jednotek v klasických historických dílech série Total War má svá pro a proti. Jejich rozsah není nijak závratný, dával však vývojářům z Creative Assembly prostor pořádně si pohrát s animacemi jednotlivých válečníků. Bitvy díky tomu nejednou nabízely velkolepou detailní podívanou, při níž jste si mohli vzpomenout na legendární hollywoodské filmy plné kvalitních a hlavně krvavých střetů. Mimoto byl také o něco lépe navržen jejich pathfinding, takže se nezasekávaly o nepřátelské oddíly.
V Total War: Warhammer je to prakticky naopak. Celek vám nabídne skutečně obsáhlou škálu jednotek. Jejich animace bohužel nejsou zpracovány zrovna nejlépe, takže občas nevíte, zda se máte smát, či brečet. Také pathfinding je zde mírně problematický. Velké jednotky se často zastavují kvůli agresivněji naladěným jednotlivcům, kteří jsou schopni během chvíle narušit celkové fungování oddílu. O moc lépe na tom nejsou ani velká samostatně bojující monstra, jež mají s pohybem občas rovněž slušné problémy. Komplet v tomto ohledu zachraňuje především přítomnost magie, kterou budete za většinu hratelných frakcí užívat prakticky neustále.
Stejně tak se tvůrcům Total War: Warhammer moc nepovedl ani návrh dobývacích bitev. Namísto klasického kruhového, čtvercového či obdélníkového obležení, známého z historických dílů série Total War, tu máme většinou pás hradeb, na který je nutné plnou silou zaútočit. Pokud vám nepřítel náhodou zničí obléhací techniku, nevadí, pěšáci totiž k údivu obránců dokáží v mžiku vytáhnout z kapes žebříky a bez větších problémů po nich na hradby vyšplhat, čímž zcela zruinují elementární myšlenku tohoto typu šarvátky. Snad se podobného systému nedočkáme i u nové série spin-offů Total War Saga, jež by měla kráčet ve stopách svých na dějiny zacílených kolegů.
Budování měst samotných je aktuálně v obou větvích série navrženo fakticky stejně, což se mi zrovna dvakrát nepozdává. Už v Total War: Rome II bylo možné nalézt trošku omezenější model budování měst, který umožňoval expandovat města jen do určité míry. Zástupci série Total War: Warhammer bohužel tento návrh plně převzali, takže tu stejně jako v často kritizovaném Total War: Rome II máme průměrný systém výstavby metropolí, který fanoušky velmi oblíbeného Medieval: Total War 2 spíše nakrkne, než zaujme. Nadcházející Total War Saga: Thrones of Britannia bude (bohužel) zřejmě navrženo podobně, což je minimálně dle mého názoru neskutečná škoda, protože se zde tvůrcům nabízela možnost opět se vrátit k podstatně zábavnějším kořenům.
Která větev série Total War je ve finále lepší?
V předchozích odstavcích jsem vám nastínil většinu prvků, jimiž disponují obě větve série Total War. Říct však jasně, že jedna linie je vyloženě horší než druhá, nelze, protože každý zástupce této značky má v konečném důsledku své světlé a stinné stránky, jež jej určitým způsobem posouvají, či naopak táhnou ke dnu.
Zástupci fantasy trilogie ze světa Warhammeru jsou určeni pro širší hráčskou komunitu – nabízí propracovaný herní svět s bohatou historií, pestrou škálou kouzel a rozsáhlým spektrem jednotek. Kvůli snaze o oslovení většího počtu zájemců však trpí neoddiskutovatelnými neduhy, jako jsou značně zjednodušené obléhací střety, mírně osekané bitvy a nepříliš dobře navržený pohyb jednotek, které se leckdy zasekávají o oponentovy síly, aniž byste je o to žádali. Ruce pryč by od něj měli dát komplexněji orientovaní hráči a milovníci historie.
Ať už historická či fantasy větev, značka Total War jako celek patří mezi nejlepší hry a obecně nejlepší herní série současnosti.
Na historii zacílené projekty Creative Assembly jsou na rozdíl od Warhammer trilogie zaměřeny především na skalní fandy dějin, což je možná jedním z hlavních důvodů, proč nejdou tolik na dračku jako zástupci fantasy větve. O něco komplexněji orientovaným stratégům dávají k dispozici zásadní momenty našich dějin, slušně zpracované bitvy a kvalitně navržené obléhací šarvátky. Trápí je většinou menší počet počátečních frakcí, absence širší škály jednotek a minimální odlišnost jednotlivých herních uskupení.
Já sám se řadím spíše k fandům historických klasik, protože mi nějak zvlášť nevadí komplexnost a o něco méně rozsáhlá paleta dostupných válečníků. Možná právě proto se neskutečně těším na pomalu se blížící Total War Saga: Thrones of Britannia, jež odstartuje sérii, v níž se snad nakonec opět podíváme i do hráči velmi žádaného vrcholného středověku (samotné Thrones of Britannia se probíhají ve středověku raném).
