5 největších problémů série Total War, kterým se Three Kingdoms zřejmě vyhne (TÉMA)

5 největších problémů série Total War, kterým se Three Kingdoms zřejmě vyhne – obsah

1. Nepříliš chytrá AI
2. Příliš jednoduchá diplomacie
3. Omezený systém vývoje měst
4. Nedostatek osobitých jednotek
5. Nudná finální etapa hry
6. Total War: Three Kingdoms má šanci citelně posunout historickou odnož série

Nepříliš chytrá AI

• Téma: 9. 5. 2019 • Autor: Ondřej Zeman

První zástupci značky Total War nedisponovali zrovna nejbystřejší umělou inteligencí. Komunita však hodně doufala v to, že se časem AI začne přibližovat svými schopnostmi člověku, a tak sérii jako celek za tento nedostatek příliš nekritizovala. Léta plynula a komplet se po této stránce překvapivě moc neposouval, i když se jednalo o aspekt, po jehož vylepšení lidé skutečně toužili. Creative Assembly se nakonec rozhodlo vyřešit celou situaci dosti šibalsky. Namísto zdokonalení počítače ovládajícího armády se vývojáři raději zaměřili na vytvoření obtížnost navyšujících mechanizmů znevýhodňujících hráče natolik, že se tím do jisté míry kompenzovala tupost oponentů. Nejednalo se však o ideální řešení celé situace.

Výrazného posunu jsme se po této stránce bohužel nedočkali ani v jednom z dílů fantasy odnože Total War: Warhammer, od nichž se očekávalo, že sérii Total War konečně posunou kupředu. Přestože vývojáři dostali dostatek prostoru k tomu, aby umělou inteligenci pořádně nakopli, moc se v tomto ohledu nesnažili. Prakticky svou hru vylepšili jen minimálně, což jde hodně vidět právě na AI, která tu dělá možná ještě horší excesy než v minulosti. Vyloženě nesmyslně reaguje kupříkladu na některá vyvolávací kouzla. Když vyvoláte do středu jejího vojska jeden prapor příšer, je schopná na něj poslat klidně i celou armádu bez ohledu na to, zda protivník disponuje plošnými kouzly či nikoliv, čímž leckdy odsoudí ledabyle k smrti klidně i pět až šest plně funkčních čet.

I když to aktuálně nevypadá moc nadějně, upřímně doufám v to, že se v Total War: Three Kingdoms nebudeme muset střetávat se stejně dutou AI jako v Total War: Warhammer či Total War: Thrones of Britannia. Snad se vývojáři tentokrát na aspekt umělé inteligence skutečně intenzivně zaměří a upraví jej natolik, že se už při střetech s AI nebudete muset za její výkony stydět. Teoreticky by jí stačilo přidat trošku více agresivity a taktičtějšího smýšlení. To by jí umožnilo aktivněji využívat jízdu a ostatní jednotky a neútočit jen na přední řady, o něž se její voje zaseknou a staticky bojují až do momentu, než porazí soka, nebo sami nepodlehnou jeho síle a nedají se na bezhlavý útěk krajinou.

Příliš jednoduchá diplomacie

Když se u některého z témat zaměřených na značku Total War začne diskutovat o umělé inteligenci, vždy se mi vybaví, že AI má v tomto díle problémy nejen při bitvách. Hodně velké potíže jí dělají také diplomatické rozhovory a diplomacie jakožto celek, přestože tu rozhodně nepatří mezi nejkomplexněji zpracované herní prvky. Nejednou se od ní dočkáte kroků, u nichž nejste zcela schopni pochopit to, proč je počítač vlastně udělal, protože jsou zcela nelogické. Přitom je před ni postaveno jen několik případných cest, jimiž může kráčet, takže by člověk minimálně u historických zástupců této série řekl, že nemá moc prostoru k dělání chyb či citelných přešlapů. Počítač bohužel reaguje na řadu situací podobně jako v bitvě, jeho politika tím pádem nepatří mezi nejsmířlivější.

Do jisté míry se s touto problematikou povedlo vyrovnat u Total War: Warhammer, ve kterém vývojáři definovali vztahy jednotlivých frakcí za pomoci určitého příběhového pozadí, jež jim tato známá fantasy série nabídla. Diplomacie samotná však neprošla moc výrazným vývojem, některé aspekty z ní dokonce byly odstraněny, takže určité situace už nebylo možné řešit za pomoci peněz a obratného jazyka. Osobně jsem byl smuten kupříkladu z absence odkupu měst, s jehož přispěním bych bez prolití jediné kapky krve vyřešil řadu sporů, nebo momentů, kdy jsem byl nucen na úkor spojence, či neagresivního souseda expandovat své hranice kvůli celistvosti území. Celková situace by se měla citelně změnit právě v nadcházejícím Total War: Three Kingdoms.

Čínský zástupce Total War se má totiž po této stránce v mnoha ohledech posunout a zastínit tak své předchůdce, neschopné přijít s výraznějšími inovacemi. Diplomacie v něm má hrát hodně zásadní roli, stejně tak budou dosti důležité vztahy jednotlivých postav, což udělá ze systému vyjednávání dosti komplexní záležitost. Vzhledem k tomu, že většina herních knížat nebude schopna dostatečně efektivně expandovat svá území bez pomoci sousedů, jen málokterý vládce se bez budování vztahů s ostatními obyvateli herního světa obejde. Když si totiž nenajdou spojence, velmi rychle upadnou v zapomnění kvůli tlaku sousedních národů ochotných aktivně kooperovat. Total War: Three Kingdoms vypadá díky tomuto aspektu skutečně lákavě, snad bude jeho zpracování stát za to.

Omezený systém vývoje měst

Série Total War je tu s námi už skutečně hodně dlouho. Za dobu své existence nám nabídla různě fungující mechanizmy budování měst, jež hráčům jednou seděly více a jindy zas méně. Nejvíce se vývojářům zřejmě odladění tohoto prvku povedlo u Total War: Rome, v němž byla velkoměsta skutečně rozsáhlými komplexy budov, s jejichž budováním jste si mohli nebývale vyhrát. Jeho následovníci na tom bohužel už tak dobře nebyli, stále se však jednalo o funkční koncept, za nějž se vývojáři nemuseli vůbec stydět. Osobně s láskou vzpomínám třeba na Total War: Medieval 2, ve kterém jsem si expanzi mých měst a pevností vyloženě užíval, protože po čase se i z té nejmenší vesničky stalo prosperující sídlo, jež stálo za obranu.

Vyloženě špatnou cestou se Creative Assembly dle mého názoru vydalo až u Total War: Rome 2, v němž se plně odklonilo od původního konceptu prezentovaného v předchozích dílech série a pokusilo se vydat o hodně omezenější cestou. Namísto rozsáhlé metropole jste vždy mohli vybudovat jen město s omezeným počtem stavebních pozic, jejichž počet byl od začátku pevně stanoven tím, o jaký typ osídlení se jednalo. Tento herní prvek mi popravdě přišel neskutečně limitující a hlavně nelogický, jelikož se po čase každá vesnička při troše péče stane velkým městem pulzujícím životem. Trošku se tento nešvar podařilo vyřešit v Total War: Warhammer, stále se však jednalo o dosti podobně fungující mechanizmus, s nímž si nakonec poradila až šikovná modérská komunita.

Z doposud prezentovaných záběrů z hraní Total War: Three Kingdoms lze bohužel usuzovat, že se vývojáři z Creative Assembly rozhodli, že vytvoření komplexního systému budování měst jim prostě za námahu nestojí. Servírován nám bude tím pádem s vysokou pravděpodobností opět totožný koncept jako v Total War: Rome 2, jen bude ještě o něco přístupnější než v minulosti, protože komplexní věci v současnosti prostě nefrčí. Jediným výrazným odlišujícím aspektem mají být unikátní struktury pro každou z frakcí, což však osobně za velké vítězství nepovažuji. Snad se do řádného upravení tohoto prvku brzy po vydání pustí komunita, která už mnohokrát v minulosti ukázala, že zvládá opravit to, s čím si vývojáři nejsou schopni poradit.

Nedostatek osobitých jednotek

Historické díly Total War vždy trpěly nedostatečnou různorodostí bojových jednotek. Některé z nich se s tímto nešvarem dokázaly vypořádat relativně jednoduše, jiným to naopak šlo o poznání hůře, protože se odehrávaly v érách, kdy se od sebe válečníci lišili skutečně jen minimálně. Velmi citelně to hráč pociťoval kupříkladu u Total War: Shogun 2, kde se o vládu nad Japonskem utkaly feudální rody, jejichž vojska se od sebe lišila jen odlišnými vlajkami a několika specialisty, bojujícími vždy jen za určitou frakci. O dost lépe na tom po této stránce byl Total War: Rome 2, nebo Total War: Medieval 2, kde hráč dostal vedle tradičních evropských národů s pevně zakořeněnou rytířskou tradicí k dispozici také národy a nárůdky z Blízkého východu, jež se od evropských království zásadně lišily.

Nejlépe se tato problematika samozřejmě podařila vyřešit u Total War: Warhammer, který prostě už od základu hráči nabídl vždy několik elementárně odlišných frakcí, jež se od sebe lišily nejen jednotkami, ale také celkovou hratelností. Spektrum samotné následně expandoval skrze zpoplatněná a bezplatná DLC, která člověku opět dala k dispozici nová uskupení vyžadující pro plné ovládnutí klidně i několik desítek hodin. Poprvé v historii série Total War se tudíž stalo, že si hráči nestěžovali na to, že je jim vývojáři servírován už dávno použitý obsah, či stejně vypadající válečníci s odlišnými statistikami za nekřesťanské peníze, což byla u dílů zacílených na dějiny běžná praxe.

Moc nevěřím tomu, že by se Total War: Three Kingdoms povedlo zcela vypořádat s problematikou nedostatečně rozsáhlé škály jednotek, protože se bude přeci jen jednat o historický díl, v němž moc draků či monster nenajdeme. Počítat budeme moci s tradičními válečníky vyzbrojenými různými typy kontaktních a palných zbraní, z čehož zřejmě nikdo z našich čtenářů do mrákot neupadne. Záchrannou páku budou v tomto ohledu představovat hrdinové, jejichž škála bude přeci jen o něco širší než spektrum klasických válečníků. Mimoto je dle představeného DLC Yellow Turban Rebellion jasné, že jejich paleta bude stabilně rozšiřována aktualizacemi, takže možná nakonec nebude tento nedostatek v Total War: Three Kingdoms tak citelný, jak se na první pohled zdá.

Nudná finální etapa hry

Téměř každý díl série Total War trpí vyloženě nezáživnou finální etapou kampaně, kdy už prakticky vše máte a nic vás už nemůže ohrozit, jelikož je vaše říše na takové úrovni, že ji nepoloží ani několik sebevětších porážek. Docela zajímavě byl tento mechanizmus vyřešen v Total War: Medieval 2, kde do celkového průběhu kampaně aktivně zasahovaly historické události, takže před vás byla neustále stavěna jedna výzva za druhou, bez ohledu na to, zda jste na to byli připraveni či nikoliv. Jisti jste si tím pádem nemohli být v žádné fázi hraní, protože se na scéně mohl kdykoliv objevit nový dominantní hráč s modernějšími technologiemi, s jejichž pomocí hravě zdolal stará království a rozvrátit zavedené pořádky, čímž bylo učiněno za dost nudě a rostoucímu stereotypu.

Abych byl upřímný, velmi mě překvapilo, že se s tímto prvkem nebyl schopen vypořádat ani žádný z dosud vypuštěných dílů fantasy odnože Total War: Warhammer, od nichž se dalo očekávat, že hráče zabaví od samého začátku až do úplného konce. I když je přítomna určitá forma výzev, s pokročilou říší jsou to spíše chvilkové záležitosti, na které po několika tazích zapomenete, jelikož nebudou schopny citelně narušit chod vašeho impéria. Žádná z invazí totiž nedosahuje takového rozsahu, aby se z nich staly seriózní hrozby, spíše představují rušivý prvek, zdržující vás od dokončení kampaně, která je jimi následně extrémně natahována za únosnou mez. Opět celku značně pomáhají modifikace, jež celkový problém jen redukují, avšak zcela neřeší.

Díky přítomnosti už jednou zmíněného systému vývoje vztahů mezi jednotlivými herními postavami má právě Total War: Three Kingdoms šanci, se s nudnou finální etapou kampaně vypořádat. Každý hrdina vás totiž v průběhu hraní může zradit. Stačí tím pádem udělat několik špatných kroků, či pár tahů ignorovat touhy věrných a hned budete mít o zábavu postaráno, protože se prostě seberou a vrhnou šiky pod svým velením proti vám loajálním městům. Celku by v tomto ohledu mohla pomoci také občasná interakce s okolními národy, které by se mohly čas od času snažit přiživit na konfliktu, jenž mezi sebou mají čínské šlechtické rody bojující stabilně o moc. Upřímně věřím, že se vývojáři s tímto aspektem řádně poperou a dají hru, která nás v závěrečné fázi hraní nebude nudit.

Total War: Three Kingdoms má šanci citelně posunout historickou odnož série

Z předchozích odstavců je vám jasné, že se historická odnož série Total War některých nedostatků prostě není schopná zcela zbavit. Právě Total War: Three Kingdoms by teoreticky mohlo být prvním dílem značky, v němž by se Creative Assembly předvedlo v lepším světle a většinu zmíněných nešvarů odstranilo čí zredukovalo jejich dopad na hráče na úplné minimum. Vzhledem k tomu, že hra už byla v minulých měsících dvakrát odložena, je teoreticky možné, že nakonec dostaneme titul, jehož tvůrci dají maximálně na tužby komunity. Pokud tomu tak nakonec skutečně bude, je možné, že se z něj stane stejně kultovní záležitost jako třeba z Total War: Medieval 2 nebo Total War: Shogun 2.

Za sebe skutečně hodně doufám v to, že Creative Assembly v Total War: Three Kingdoms maximálně zúročí nově získané zkušenosti z vývoje Total War: Warhammer spolu s určitými koncepty z Total War: Medieval 2. Oba tituly totiž patří v rámci žánru mezi to nejlepší, co je na trhu k dostání, takže čím více jim bude čínská novinka podobná, tím lépe. Musím říct, že se na celek hodně těším, přestože nejsem velkým fanouškem asijské tématiky.

• Zdroje: Vlastní

Total War: Three Kingdoms vychází 23. května 2019 na PC.