Tropico 6 (RECENZE) – nesnadný úděl diktátora

Obsah recenze Tropico 6 (PC)

1. Začínajícím despotům nabízí Tropico 6 příběh a přehledný tutoriál
2. Skutečně ucelenou cestu diktátora prožijete v sandboxu
3. Budování má v Tropico 6 něco do sebe
4. Limbic Entertainment se výrazně neodklání od osvědčené klasiky
5. Recenze Tropico 6: závěrečné hodnocení
6. HW nároky pro Tropico 6 PC

Začínajícím despotům nabízí Tropico 6 příběh a přehledný tutoriál

• Recenze: 4. 4. 2019 • Autor: Ondřej Zeman

Éra, kdy vycházely budovatelské strategie jako na běžícím páse, je dnes už dávnou minulostí. Tvůrci Tropico 6 si tuto skutečnost velmi dobře uvědomují, a tak mají ve svém díle pro hráče připravenou sérii pěti výukových map. Naučit se skrze ně lze základy ekonomie, jak jednat s lidmi či jakým způsobem vládnout zemi tak, aby v ní vypuklo co nejméně nepokojů. Jakmile si osvojíte elementární mechanizmy, je vám dáno k dispozici ještě pár tipů a rad zaměřených na pozdější etapy hraní, kdy je nutné čelit vlivu mocných ze zahraničí. Ti ve vaší diktatuře mohou vidět jak spojence, tak i hrozbu, s níž je nutné se vypořádat. Za sebe absolvování tutoriálu vřele doporučuji, protože změn v novém Tropico není úplně málo a v průběhu hraní by vám jejich osvojování mohlo dělat problémy.

Po úspěšném zdolání všech výukových scénářů staví Tropico 6 před začínající diktátory sandboxový režim a příběhové mise. Jakožto hráč, který má rád budovatelské strategie s určitým dějem, jsem se po absolvování tutoriálu ihned vrhl na kampaň složenou z patnácti map odehrávajících se ve čtyřech historických obdobích s různě navrženými vyprávěními. Jednou jsem musel vyrvat svůj ostrov z vlivu koloniální nadvlády, jindy jsem byl naopak nucen své již podrobené obyvatelstvo chránit před kapitalistickou propagandou, která se mu snažila namluvit, že by se bez mého vedení mělo lépe. Vyloženě špatná nebyla popravdě ani finální etapa hry, v níž jsem se snažil i přes přítomnost řady globálních hráčů udržet jistou míru nezávislosti svého ostrovního království.

Elementární návrh jednotlivých scénářů je více než dobrý. Problém spatřuji především v často dosti nesmyslném zadání úkolů, jimiž vás pověřují jednotlivé herní frakce, jež mají na život na vašem ostrově určitý vliv. Nejednou se stane, že vás vůdce jednoho z primárních uskupení pověří vybudováním struktur, které jste již dávno postavili. Abyste vyhověli jeho požadavku, jste leckdy nuceni zničit stávající továrny a nahradit je totožnými výrobními centry jen proto, aby nebyla narušena vaše reputace u partaje mající stěžejní vliv na fungování vašeho státu. V rámci celku by se mi líbilo, kdyby bylo spektrum zakázek pestřejší, čímž by se vývojáři Tropico 6 možná vyhnuli opakujícím se úkolům, či úplně zbytečným zadáním navyšujícím míru stereotypu.

Kdybych měl tomuto dílku po stránce kampaně ještě něco vytknout, zřejmě by to byla absence propojení scénářů. Ideální by dle mého mínění bylo, kdyby se děj odehrával na jedné gigantické mapě složené ze středně velkých ostrůvků, na nichž by byl uceleně mapován vzestup mého pološíleného despoty k moci od prvních koloniálních krůčků až do fáze tvrdé diktatury. Ta by před jeho fungující ostrovní království postavila různé typy výzev, s nimiž by se muselo vypořádat. Člověk by však v každé misi těžil z plodů své práce, takže pracovití hráči by byli odměněni a lajdáci ztrestáni vyšší náročností a absencí benefitů, které mohli získat v minulých misích, kdyby byli trpělivější. Tropico 6 bohužel raději sází na separovaná vyprávění, která toho i přes nesporné kvality nemají mnoho společného.

Skutečně ucelenou cestu diktátora prožijete v sandboxu

To, co mi nenabídla čistokrevná příběhová kampaň, mi nakonec v Tropico 6 dal k dispozici do jisté míry sandboxový režim, na nějž jsem popravdě ze startu moc nesázel. Celkem jsem se v něm mohl vypravit na jednatřicet map. Namísto gigantických ostrovů, jimiž byla série Tropico proslavena, jsem tentokrát dostal do rukou také snadno propojitelná souostroví tvořená vždy řadou odlišně velkých kusů země s jedním dominantním prostorem, na němž bylo usazeno mé sídlo. Abych řekl pravdu, nejednou jsem si při hraní tohoto díla vzpomněl na Anno 1800, které taktéž vsadilo na myšlenku kolonizace menších území a odlišení jednotlivých pozic výskytem unikátních surovin, jež se jinde takřka nevyskytovaly.

Poté, co jsem si zvolil jednu z nabízených map, jsem se ocitl na ostrově, jemuž jsem měl jménem jedné z imperiálních mocností vládnout. Jelikož jsem nikdy nepatřil mezi velké fanoušky svázaných rukou a poddanství, velmi rychle jsem odstartoval spolupráci se slavnou revolucionářkou, s jejíž pomocí mi bylo umožněno můj lid osvobodit od nadvlády velmoci, jež nás jen vysávala. Jakmile se mi podařilo vymanit ze sféry vlivu kolonizátorů, ihned jsem se vrhl na budování mého státu, vylepšování ekonomické situace a upevňování moci partaje nejvíce vyhovující mým diktátorským zájmům. Vyloženě definovat šlo v této meziválečné etapě kromě rozestavení budov a vývozních pravidel také volební práva, pracovní politiku, stav armády a úroveň provázání náboženství se státem.

Meziválečná éra představovala pro mou zemi léta prosperity, ve kterých jsem těžil z toho, že se mezi sebou škádlí velmoci, jež by mé panství bez větších problémů dokázaly pohltit. Po této etapě nastala fáze Studené války, v níž jsem musel začít řešit ekologické podmínky, rozdělení moci státním aparátem, možnost migrování a svobodu slova. Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl kráčet po stopách legendárních diktátorů, hned na startu této fáze jsem svůj stát v Tropico 6 uzavřel, média dal pod kontrolu partaje a ekonomiku upřednostnil před zájmy přírody, která se naštěstí nemohla bránit. Problémy v této fázi tvořilo jen po svobodě toužící obyvatelstvo, s nímž si nakonec poradila armáda spolu se špionážní službou lovící aktivně nepohodlné členy společnosti.

I když se mi skutečně líbilo mít svůj ostrov pevně pod kontrolou, nakonec jsem se dostal do moderní éry, která mým diktátorským ideologiím už tolik nepřála. Žádný diktátor bohužel nemůže vládnout navěky pevnou rukou. Ve finále jsem byl tím pádem i já společností přinucen k určitým úlevám. Média dostala více svobody, trhy byly otevřeny a lid začal cestovat za hranice. Stále jsem si ale udržel dostatek moci na to, abych značně omezil lidská práva ve jménu státu, zpoplatnil zdravotní péči a schválil tradiční koncept manželství neumožňující žádné odchylky od klasického vzoru. Za sebe musím říci, že se mi návrh vývoje v Tropico 6 neskutečně líbil, prakticky se jedná o perfektní parodii fungování diktatury nebojící se zacházet do různých krajností.

Budování má v Tropico 6 něco do sebe

Doposud jsem vám Tropico 6 prezentoval dosti povrchně, přesto tato hra představuje komplexní stroj, jehož kolečka musíte stabilně hlídat. Když se o něj nebudete po delší dobu pečlivě starat, nakonec se vám stane, že skončíte na popravišti, kde s vámi váš lid zúčtuje za všechna příkoří, jež jste mu za vaší vlády způsobili. Pokud chcete přežít a udržet se dlouhodobě u moci, musíte se permanentně zajímat o nálady lidu. Nejspokojenější obyvatelstvo je to, které dostává jídlo zdarma, vydělává obstojné peníze v továrnách, má dostatek zábavy a není mu upíráno vzdělání. Jakmile některou z potřeb nejste schopni plně uspokojit, musíte se zaměřit na to, abyste své věrné potěšili jiným způsobem, nebo shodili vinu za nedostatek na vyčurané kapitalisty z Wall Streetu.

Házet vinu na ostatní je v tomto díle možné za pomoci volebních projevů, skrze něž si lze získat voliče na svou stranu. Zaměřit se ve svých proslovech můžete na vyřešení stávajících problematik a vyzdvihování některých vládních frakcí. Přítomny jsou samozřejmě také klasické sliby. Ty bohužel ostrovnímu lidu neimponují tolik jako obyvatelům některých států, kterým stačí napovídat báchorku o tom, že jim budou zvýšeny důchody a už běží k urnám s obálkou jedné nejmenované slibotechnářské partaje. Když svůj volební program nedodržíte, většinou na to nepěkně dojedete, protože v Tropico 6 se chyby a lži na vyšší úrovni obtížnosti dlouhodobě neodpouštějí.

Ne vždy je samozřejmě dobré spoléhat na volby. Správný stratég by měl v Tropico 6 stabilně budovat a pečovat o blaho svého lidu po celou dobu svého vládnutí. Určitým způsobem vám tu budovatelské úsilí ulehčí pirátské zátoky, jejichž posádku je možné vysílat na různé typy výprav. Získat touto cestou můžete rozsáhlé spektrum surovin, nové budovy, památky a uprchlíky. Ano, čtete správně. Do vaší ostrovní zemičky můžete přijímat migranty putující po moři na nespolehlivých nafukovacích člunech. Azyl naštěstí nemusíte poskytnout všem nalezeným. Své budoucí obyvatele máte možnost selektovat, takže si ze zachráněných jedinců nakonec vyberete třeba jen raketové inženýry, vědce, učitele a doktory, u kterých se nemusíte bát prudkého nárůstu kriminality spojené s nižšími vrstvami.

Efektivitu pirátských zátok a víceméně všech výrobních struktur, tu definujete spokojeností obyvatelstva a vzdáleností obytných budov od továren. V pozdních etapách hry mi přišlo, že se tento vliv zmenšil po vybudování veřejné dopravy, již je možné postavit až po několika hodinách hraní, protože je pevně svázána s historickou érou totožně jako v Tropico 5. Za sebe musím říct, že by mi vůbec nevadilo, kdyby zde byl podobný systém jako v Dawn of Man, kde jsem si otevíral všechny nové struktury a technologie skrze klasickou formu vývoje, jenž tu funguje na trošku odlišné bázi než ve většině budovatelských strategií.

Limbic Entertainment se výrazně neodklání od osvědčené klasiky

Po dvou desítkách hodin, jež jsem mohl v minulých dnech strávit kontrolováním tropického ostrova, bych se nebál vývojáře z Limbic Entertainment označit za tradicionalisty, kteří nechtějí zbytečně riskovat a stejně jako v minulosti sází na osvědčenou klasiku. Tropico 6 je dalším dílem nadprůměrné budovatelské série dělající si legraci z diktátorské tématiky. Hra samotná určitým způsobem posouvá značku jako takovou, nejedná se však o žádné vrcholné inovace od základu měnící komplet. Přesto lze říct, že se jedná o obstojnou RTS s dobře navrženým sandboxem, fungující hrou pro více hráčů, záživnými příběhovými misemi a systémem budování, kterému nelze nic moc zásadního vytknout.

Tropico 6 nelze označit za nekvalitní strategií, přestože do žánru moc inovativních prvků nepřináší. Stejně jako jeho předchůdci nabízí i toto dílo zábavnou hratelnost a fungující koncept, na němž jde vidět, že se vývojáři z Limbic Entertainment nechtějí pouštět do neznámých vod. Fandové série, kteří vždy toužili po tom přenést diktaturu i do současné éry, by si zřejmě neměli tento kousek nechat ujít, jelikož jim dá téměř vše, po čem touží. Nesmí od něj však vyžadovat progresivní novinky, kvůli jejichž absenci bych Tropico 6 naopak nedoporučil hráčské obci, která by ráda v této sérii pocítila řádný závan čerstvého vzduchu, na nějž si bude muset stejně jako třeba u značky Call of Duty ještě pár let počkat. Za sebe nákup doporučuji, protože celkově jde o skutečně vyvedený titul.

Tato recenze byla napsaná pro PC verzi.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Tropico 6: závěrečné hodnocení

Hodnocení 76 % Alza Magazín

Hlavní parametry: Hratelnost

77 %

 Audiovizuální zpracování

70 %

 Znovuhratelnost

77 %

Klady

• Propracovaný systém budování
• Slušná znovuhratelnost
• Přítomnost několika zajímavých inovací
• Rozsáhlá škála odlišně navržených ostrovů
• Vysoká návykovost
• Přístupný koncept

Zápory

• Absence čerstvého vzduchu novinek
• Podivně jednající vůdci jednotlivých partají

Ondřej Zeman

Mé jméno je Ondřej Zeman. Herní žurnalistice se věnuji už více než sedm let, během nichž jsem měl možnost vypracovat se z herního blogera na plnohodnotného žurnalistu na serveru Zing.cz, ze kterého jsem po čase odešel na Alza Magazín. I když jsem hrdým vlastníkem konzole Nintendo Switch, mou největší vášní je hraní na PC, kde jsem měl možnost zrecenzovat už více než dvě stovky různě kvalitních titulů. Slabost mám primárně pro tahová RPG, indie projekty, propracované FPS a komplexní strategie.

HW nároky pro Tropico 6 PC

Tropico 6 vychází 29. března 2019 na PC, PS4 a Xbox One. O novinkách vás budeme informovat.