V dnešní době, kdy jsou v kurzu remastery a remaky prastarých her, nikoho nepřekvapí, že se řada tvůrců snaží svými novými projekty přiblížit ke staromilské hratelnosti. A proto když v dubnu 2017 vydalo studio Playtonic Game svou 3D plošinovku Yooka-Laylee, nikoho nepřekvapilo, že se hraje podobně jako Crash nebo Spyro. Jak se ovšem projeví ubrání jednoho rozměru v novém dílu s podtitulem the Impossible Lair, se dozvíte v naší recenzi.
• Žánr: Plošinovka • Multiplayer: Ne • Vývojář: Playtonic Games • Vydavatel: Team 17 • Platformy a Datum vydání: PC, PS4, Xbox One, Switch (8. října 2019) • Homepage • Čeština: Ne
• Mini Recenze: 16. 10. 2019 • Autor: Jakub Němec
Zlo se vrátilo zpět a je ještě silnější, tak začíná většina sequelů úspěšných her a Yooka-Laylee and the Impossible Lair se nijak nevymyká zavedeným pravidlům. Capital B, čmelák toužící po moci ve včelí říši, přišel na způsob, jak k sobě připoutat všechny poddané královny Quinee. Statečný chameleon Yooka a jeho věrný netopýří přítel Laylee se proto musí vydat na cestu plnou rozličných překážek, aby jeho plány zpřetrhali jako uklízečka pavoučí sítě v rohu místnosti. Příběhové zázemí nijak neohromí, protože je pouze vysvětlením, proč navštěvovat jednu úroveň za druhou, a k zábavnosti nepřispěje ani absence dabingu, místo kterého postavičky jen podivně vzdychají jak z filmů pro dospělé (ano, přesně těchhle filmů).
Pestrobarevná stylizace Yooka-Laylee and the Impossible Lair by měla k obrazovkám lákat především děti, ale hardcore pojetí některých úrovní vydeptá i otrlé dospělé.
Na druhou stranu propracovaný scénář asi nikdo nečekal a poněkud dětské ladění jasně odkazuje, na koho se při tvorbě Yooka-Laylee and the Impossible Lair myslelo především. Jenže řada dětí možná odloží ovladače s pláčem a hned vysvětlím proč. Jednotlivé úrovně totiž překvapí diametrálně odlišnou obtížností, kdy dáte kolo s prstem v nose, zatímco o jednu úroveň dále frustrací skřípete zuby nad stěží překonatelnou překážkovou dráhou před vámi, což neplatí jen pro „vyzobávače“ (hráče toužící mít splněno vše na 100%), ale i pro občasného hráče. Skokovitá náročnost tak může pro někoho být nepřekonatelnou překážkou, kvůli níž chameleona a netopýra opustí, což by ale byla velká chyba.
Návrhy jednotlivých levelů totiž hýří kreativitou a nesetkáte se dvakrát s podobným prostředím. Jednou se proháníte továrnou, jindy po náměstí, abyste si později zaskotačili v lese nebo na poušti. Autorům ze studia Playtonic Games se velmi obratným způsobem podařilo zrecyklovat 24 úrovní, protože vás do nich pustí ještě jednou, ale se změněnými podmínkami, takže se musíte potýkat s novými výzvami. Osobně mě nejvíce oslovilo kolo zalité medem, po němž se dalo šplhat, ale v případě pomalého pohybu také zabřednout až po pás, což z vás udělá velmi snadný terč pro nepřátele. Soubojová složka se velmi přibližuje klasickým rychlíkovým plošinovkám, v nichž protivníky smetete jen tak mimochodem v běhu.
Yooka-Laylee and the Impossible Lair – Windy Level (Gameplay)
V Yooka-Laylee je nutné kombinovat preciznost, rychlost a postřeh najednou, což potěší milovníky plošinovek z 90. let, ale potrápí současné hráče.
Při pobíhání mezi jednotlivými úrovněmi po mapě ne nepodobné klasice Legend of Zelda: Link’s Awakening, která nyní vyšla předělaná pro Switch, budete řešit jednoduché puzzly pro zpřístupnění nové oblasti, a platit sesbíranými mincemi dveřníkovi, aby vás pustil dále. Mimo různých hádanek se také vyplatí hledat lahvičky s magickými účinky, jež částečně promění hratelnost jednotlivých úrovní. Můžete si zvolit méně splašeného netopýrka, abyste jej mohli snadněji chytit po vlastním zranění (když uletí, tak Yooka přijde o část svých dovedností), ponechání mincí i po smrti hlavní postavy nebo si přizpůsobíte vizuál svým estetickým požadavkům.
Celková audiovizuální stránka, včetně výše naznačených grafických filtrů úrovní (sépiová vypadá pěkně, noir jakbysmet), láká pestrými barvičkami, rozjuchaným prostředím a líbivými melodiemi, což by mělo znamenat, že Yooka-Laylee and the Impossible Lair směřuje především do rukou mladšímu publiku, podobně jako Trine 4: The Nightmare Prince. Jak jsem ovšem zmínil v průběhu recenze několikrát, nejen děti, ale také jedinci náchylnější k frustraci (sám jsem ovladač několikrát málem mrsknul o zem) by se měli mít na pozoru. Po delším záseku se sice můžete ze záchytného bodu posunout o kus dál, ale na patře vám zbude pachuť z nepokořené úrovně, což k radosti nepřidá.
Tvořit Yooka-Laylee and the Impossible Lair muselo autory bavit, což lze pozorovat na každém kroku. Obrovský počet svěžích nápadů vytváří velmi pěkné prostředí, které si ovšem kvůli vyšší obtížnosti neužije úplně každý.
Občas vás také potrápí menší chyby v ovládání, samozřejmě znamenající vaši okamžitou smrt, a nejasné principy skákání. Občas se mi stalo, že po provedení stejných úkonů zareagoval chameleon odlišně, takže jsem měl problémy s natrénováním některých pasáží, což je u podobně laděných plošinovek problém. V místech, kde např. Donkey Kong Country: Tropical Freeze nebo Rayman Legends exceloval, Yooka-Laylee and the impossible Lair trošku skřípe. Jestli ovšem hledáte pořádnou výzvu, tak by vám boj chameleona a netopýra mohl sednout. Ostatní by měli koupi titulu vydaného 8. října na PC, PS4, Xbox One a Switch dobře promyslet. Nahlodat by vás ovšem mohla docela přívětivá cena.
Tato mini recenze byla napsaná pro PS4 Pro verzi.
• Zdroje: Vlastní
Klady
Zápory
Hraní her, ať už počítačových či deskových, se stalo součástí mého života už s prvním úspěšným umístěním plastové čepičky v Kloboučku, hop! a s archaickým počítačem, na kterém téměř neustále běžela trojice Rayman, Pharaoh a FIFA 2000. Od té doby se rád nechávám překvapovat unikátními zážitky, silnými příběhy a originální hratelností, kterou dokáží vývojáři vykouzlit. Jsem v redakci Alza Magazínu a GEMu sice vedený jako sporťák a deskovkář, ale rád se ponořím do akčních adventur, RPG, závodů nebo plošinovek, ale vlastně nepohrdnu ničím zajímavým a netradičním.
|
Minimální HW požadavky | Doporučené HW požadavky |
---|---|---|
Operační systém | Windows 7 SP1 64-bit | Windows 10 64-bit |
Procesor | Intel Core i3-2125 / AMD A8-6600K | Intel Core i5-2550 / AMD FX-8120 |
Grafická karta | GeForce GTX 650 / Radeon HD 5770 | GeForce GTX 660 / Radeon R9 270 |
DirectX | – | – |
Operační paměť | 6 GB | 7 GB |
Pevný disk | 6 GB | 8 GB |
Yooka-Laylee and the Impossible Lair vychází 8. října 2019 na PC, PS4, Xbox One a Switch.
• Novinka: 9. 6. 2019 • Autor: Jakub Němec
Tvůrci ze studia Playtonic v roce 2017 využili plošinovkové retrovlny, kterou začal Crash Bandicoot N.Sane Trilogy a vytvořili projekt Yooka-Laylee hrající se stejnými kartami – hratelnost využívající toho nejlepšího, co žánr 3D skákaček nabídl, sympatickou dvojici hrdinů (chameleon a netopýr), roztomilou grafiku a veselou hudbu. Fakt, že se jim jejich tah zdařil, potvrzuje zájem publika, pro nějž si připravili pokračování dobrodružství neobvyklé symbiózy dvou živočišných druhů, nad níž by si biologové marně lámali hlavu. Z třetího prostoru se ovšem Yooka-Laylee and the Impossible Lair stěhuje do 2D.
Yooka-Laylee and the Impossible Lair – oznámení (trailer)
Hravá atmosféra prvního dílu na vás padne po prvních vteřinách záběrů na skákačku Yooka-Laylee and the Impossible Lair.
Zde se předvádí v klasickém skákačkovém světle, kde se v rozličně navržených úrovních vyhýbáte překážkám (ať už statickým či pohyblivým), likvidujete nepřátele a všemožně využíváte vlastností postav (chameleon plive vodu, zatímco netopýr oheň), abyste se dostali na konec lokace. Do cesty se ústřední dvojici postaví všelijaké příšerky inspirované zvířecí říší, což platí také pro ústředního záporáka, kterým by dle traileru mohl být zlý čmelák (o čemž svědčí také všudypřítomná symbolika plástve). Občas se hra přepne také do pseudo třetího rozměru (2,5D), v němž budeme řešit jednoduché puzzly.
O veselé plošinovce Yooka-Laylee and the Impossible Lair se snad brzy dozvíme další informace, protože zatím neznáme ani datum vydání. Předpokládám ovšem, že vyjde na PC, PS4, Xbox One i Switch, kde potěší malé i velké fanoušky skákaček.
• Zdroje: Vlastní