Zoologická zahrada USB konektorů

Zoologická zahrada USB konektorů – OBSAH

1. Původní kabely byly tvarově nezaměnitelné
2. Původní kapely přestaly stačit
3. Přejmenování přineslo zmatky
4. Správný kabel do správného zařízení

Původní kabely byly tvarově nezaměnitelné

Původní specifikace byla poměrně přehledná. Zahrnovala velké konektory typu A a B, které nejsou tvarově zaměnitelné: obdélníkový konektor typu A se zasunuje typicky do počítače, zkosený hranol typu B potom do disku, skeneru nebo tiskárny. 

Tento typ konektorů byl robustní, ale velký – a tak rychle vznikly i zmenšené varianty mini USB (opět typu A i B, i když většina uživatelů zná jenom typ B) a později i verze micro USB (opět typu A i B, i když znovu většina lidí viděla pouze kabely, kde je na straně počítače standardní velký konektor typu A a pouze na straně zařízení je typ micro B).

Zmenšené verze měly nabídnout nejen kompaktnější rozměry, ale také vyšší životnost, což byl bohužel většinou jen planý příslib. Typická životnost velkého konektoru je 1 500 cyklů vysunutí a zasunutí, což měl mini USB zvýšit na 5 000 cyklů, a micro USB dokonce na 10 000 cyklů.

Většina uživatelů si všimla, že „pravdou je pravý opak“, což souvisí nikoliv s konektorem samotným, ale se způsobem, kterým je ukotvený v zařízení: zatímco velké USB konektory jsou mechanicky zakotveny v konstrukci nebo v základní desce, jejich zmenšené verze bývají typicky jen naletované, a zvláště působení krutem je dokázalo zničit velice rychle.

Původní kapely přestaly stačit

S příchodem vylepšené specifikace USB 2.0 se přenosová rychlost zvýšila na 480 Mbit/s, tedy teoreticky 60 MB/s – v praxi, kvůli vysoké komunikační režii rozhraní, se málokdy přesahuje ustálených 35 MB/s. USB 2.0 zachovalo všechny typy konektorů, ale už se objevily první potíže s kabely, protože ty, které plně vyhovovaly nízkým rychlostem USB 1.1, už nemusely stačit pro řádově vyšší rychlosti USB 2.0. Komunikace se rozpadala a přerušovala a bylo nutné pořizovat kvalitnější a lépe stíněné kabely určené pro USB 2.0.

S příchodem USB 3.0 a následně i USB 3.1 a USB 3.2 se věci dále zkomplikovaly, protože zatímco u prvního kroku stačilo zlepšit kabely, zde už nestačil počet žil v kabelu samotném a přidaly se speciální „super speed“ linky.

Ty se do původního konektoru nevešly – a tak přišlo období konstrukčních „super speed“ monster: super speed konektor typu A, který má vysokorychlostní linky umístěné za těmi normálními. U typu B jsme získali hrb, který nese super speed linky v jakémsi batůžku, a pak ohavu nejhroznější – super speed micro B konektor. To je normální micro USB, kde v jakémsi příšerném frankensteinovském šílenství vedle přišili ještě jeden obdélníkový konektor, čímž vzniklo cosi štíhlého a asymetrického, u čehož je nutno dávat velmi dobrý pozor při zasunování do zařízení.

Přejmenování přineslo zmatky

Aby nebylo legrace dost, USB 3.0 se přejmenovalo na USB 3.1 Gen 1 a USB 3.1 na USB 3.1 Gen 2, což je vtípek, kterým se často ohání ti, kteří „tomu opravdu rozumí“. Původní standard se jmenoval SuperSpeed a měl rychlost 5 Gbit/s, ten novější byl pojmenován SuperSpeed+ a získal rychlost 10 Gbit/s. Novější standard už najdeme i na „univerzálním“ USB-C konektoru, který, jak již jistě tušíte, není univerzální ani omylem, jen tak vypadá na první pohled.

Období USB 3.0 a spol. můžeme označit za sice funkční, ale rozhodně nejchaotičtější v dějinách USB. Protože muselo být zpětně kompatibilní s USB 2.0, ale technicky nebylo možné použít ty samé vodiče i pro nejvyšší rychlosti. Jde fakticky o hybrid mezi jedním a druhým, a vlastně už to skoro ani není sériové rozhraní, kde by se po jednom vodiči posílala data tam a po druhém zase zpět.

Správný kabel do správného zařízení

Běžní uživatelé, kteří si koupí své zařízení typicky i s kabelem, se nemusí příliš trápit: stačí zasunout správný kabel do správného zařízení a neřešit to. Pokud kabely často prohazujete, bývá na místě přece jenom nějak označit ty, které byly určené pro USB 2.0, ty, které jsou ze starší specifikace USB 1.1, a hlavně ty podivné napájecí kabely, které nemají ani datové vodiče a vedou pouze napětí.

Také je třeba dávat pozor na zvláštní kabely, jako jsou prodlužovací USB kabely (ty nemusí nutně zvládat vyšší rychlosti přenosu dat), a kabely zapojené zvláštním způsobem, jako je USB OTG (USB On the Go), které mají přehozené zapojení, protože u nich telefon nefunguje jako periferie, ale naopak jako hostitelský systém. No a pak samozřejmě podivnosti, jako je propojovací kabel USB-A na USB-A pro propojení dvou počítačů a přenos dat mezi nimi. Mezi staršími kabely najdete spoustu zvláštně zapojených „univerzálních“ kabelů, takže pozor na ně!