• Autor: Ondřej Zeman
Na řádné pokračování dynamické akce z první osoby Chivalry: Medieval Warfare musela komunita čekat řadu let. Jeho tvůrci se nakonec však přeci jen odhodlali, že fanouškům dají Chivalry 2. Zda má stejné grády jako jeho předchůdce a jak si vede v porovnání s konkurencí, za niž lze považovat obdobně laděný Mordhau, si můžete přečíst v následujících odstavcích naší recenze.
• Recenze PC • Dojmy z hraní • Oznámení •
zdroj: Torn Banner Studios
Chivalry 2 (hra) | Chivalry (IP)
Hack and slash hra Chivalry 2 je součást herní série Chivalry. Titul vyvíjí Torn Banner Studios a vydává Tripwire Interactive. Hra vychází 8. 6. 2021 na PC, PS4, PS5, Xbox One a Xbox Series X/S bez české lokalizace a obsahuje multiplayer. | Homepage
Články: | Speciál: Vše, co víme | Recenze (PC)
Děj nebývá zrovna silnou stránkou titulů zaměřených primárně na divoké prolévání krve v masivních bitvách. Mordhau se kupříkladu hlubšímu vyprávění vyloženě vyhýbá, což je vcelku škoda. Autoři Chivalry 2 se rozhodli, že právě tento prvek udělají jedním z aspektů, jimiž se jejich dílo od konkurenčního projektu odliší. Ve výsledku se dá říct, že tu příběh navazuje na vyprávění Chivalry: Medieval Warfare, které neskončilo pro udatné rytíře řádu Agatha úplně nejšťastněji. Namísto dobrého konce se totiž dočkali masakru, kvůli němuž se nakonec muselo celé uskupení stáhnout do stínů a přenechat vládu svým rudým nepřátelům z uskupení Mason Order. Jeho vůdce se s ničím moc nepáral, a tak ve finále získal od krále Argona korunu a dominanci nad celou říší.
Nevládl však úplně idylicky. Prakticky by se dalo říci, že to byl tyran dávající svým věrným volnou ruku v konání různých lumpáren, kvůli čemuž se proti němu pomalu, avšak jistě začala zvedat vlna odporu vedená nikým jiným než mladým králevicem Argonem druhým. Ten se rozhodl v čele řádu Agatha a všech dobrých lidí ochotných se připojit k jeho věci postavit proti Mason Order a opět dát říši zasloužený řád. Příběh Chivalry 2 fakticky startuje v momentu, kdy se tento výrazný hrdina lidu objevuje na scéně, aby převzal korunovační klenoty od rudých, jimž se samozřejmě jeho touhy moc nezamlouvají a tak se brání zuby nehty. V rámci tohoto krvavého konfliktu se vždy můžete na bitevním poli postavit na jednu ze stran s myšlenkou, že na něm budete prezentovat její ideály.
Co to znamená? Za rytíře patřící k řádu Agatha se jen málokdy pustíte do brutálního mordování nevinných vesničanů nebo jiných, výraznějších špatností. Naopak Mason Order si po této stránce velké servítky nebere. Nejednou se v jeho jménu vrhnete vstříc městským ulicím či obilným lánům, kde nebudete kosit obilí, nýbrž sedláky obývající nedalekou vesnici, již máte za úkol vypálit. Celkově se dá říct, že je v Chivalry 2 vidět hodně velký důraz na hraní rolí, díky čemuž se více vžijete do svého hrdiny, ať už se octnete v kůži záporáka, či naopak rytíře bez bázně a hany schopného pro chudé obyvatele obětovat klidně vlastní život. Za sebe musím říct, že jsem si střetnutí jako taková užíval díky této skutečnosti více nežli třeba v Mordhau, kde sice jsou dvě frakce, avšak moc se neliší.
Jedním z důvodů, proč má Chivalry 2 silnou atmosféru, je vedle velkého zaměření na hraní rolí také fakt, že doslova každá z misí má nějaké to příběhové pozadí či děj neustále vás ženoucí kupředu. Zde uvedu přepadení v lese. Rytíři řádu Agatha v něm putují temným hvozdem s karavanou určenou ke zničení nedalekého hradu. Jenže jak už to tak bývá, jejich cesta k pevnosti není pokryta kvítky růží, nýbrž krví, protože nepřátelé jim samozřejmě nechtějí umožnit dostat se k jejich cíli. Hned ze startu tu máte impozantní výpad z lesa, jemuž se musí putující armáda bránit, zatímco tlačí káru k sídlu rudých neležící zrovna za rohem. Oblehnutím hrádku však celá zábava nekončí. Další úkol vede válečníky proti jeho hradbám, za nimiž na ně čeká zlý vévoda.
Finále této bitvy není pro útočící tým nikterak jednoduché. Lord má totiž k dispozici rozsáhlý sál, kde se pohybuje on a většina nepřátelského týmu, který má za úkol ho bránit. Pokud se vám ho ovšem podaří porazit, pocítíte neskutečný pocit zadostiučinění. Celkově jsou mapy orientované na obléhání až překvapivě náročné. Hlavním důvodem, proč tomu tak je, jest dozajista fakt, že se neskládají z jedné či dvou fází, ale rovnou ze sedmi etap, kdy v podstatě každá může rozhodnout o tom, zda útočníci uspějí, nebo naopak selžou. Dle mého je cesta rozvržení mise na více částí ideálním způsobem, jak přinutit hráče, aby spolu více spolupracovali, a především se zaměřili na úkoly, jež jim Chivalry 2 stabilně servíruje. Že se to nebude líbit sólistům? No, tahle hra na ně příliš necílí.
Prim tu totiž po většinu času hraje tým, takže přestože zdatný šermíř dokáže leckdy zadržet dav, rozhodně není schopen čelit nepřátelům v otevřenějším prostoru, kde si ho protivníci mohou obejít a zahrát si s ním hru otloukej se bábovičko. Navíc je zde často nutné plnit už zmíněné úkoly, kvůli čemuž vás počínání lidí hrajících pouze na eliminace bude nejednou slušně štvát. Musím ale uznat, že v rámci kompletu je obléhání jako takové i jednotlivé fáze útoku vyřešené velmi pěkně. Člověk má neustále touhu hrát týmově, díky čemuž si tvůrci Chivalry 2 dozajista zaslouží pochvalu. Dalším důvodem ke chvále je návrh map samotných. Každá z nich má své kouzlo, jež budete v průběhu hraní stabilně vstřebávat.
I když je Chivalry 2 hrou cílící z velké části na hraní v týmu, ne všechny mapy jsou obléhacího rázu. Ani sólisti tím pádem zcela neostrouhají. Kromě lokací orientovaných na dobývání pevnosti tu jsou také čistokrevné bitvy, kde se máte možnost stát rytířem stojícím na vyvýšeném místě a neustále odrážejícím nápor nepřátel. Vyřádit se lze kupříkladu na turnajovém kolbišti nebo na bitevním poli, nad nímž se ženou temná mračna. Z bojišť jsem byl celkově nadšen, čas od času jsem na nich však narazil na menší bugy, kvůli nimž jsem se musel třeba nechat zabít. Nebylo to ale příliš časté, takže tento nešvar nepovažuji za příliš velký problém, navíc je možné, že v brzké době už se s ním nesetkáte.
Kvalitní mapy jsou fajn, bez propracovaných herních tříd by ale Chivalry 2 bylo pouze poloviční. Zvládnout se naštěstí tvůrcům podařilo i zpracování jednotlivých herních specializací. Najít ve hře můžete celkem čtyři základní povolání, která vám postupem času nabídnou určité formy orientace. V elementární paletě naleznete rytíře, pěšáka s halapartnou, lučištníka a válečníka z předvoje, jenž představuje něco mezi bojovníkem v plátové zbroji a obyčejným vojákem. Každá z nabízených postav hráči nabízí unikátní počet životů, rychlost, výdrž a samozřejmě také zbraně, které u ostatních nenajdete. Pokud vám jde o přístupnost a velkou odolnost, ideální volbou je plátovou zbrojí disponující rytíř, kterého lze označit za sázku na jistotu.
Ne každý však touží po tom, aby byl takřka nezranitelným šampionem. Pro ty, kteří volí spíše než velkou odolnost obratnost, je tu tradiční pěšák. Ten v úplně nejzákladnější verzi disponuje halapartnou, již má následně možnost vyměnit za kopí či jiné zbraně. Pokud však úplně neholdujete tomuto stylu a sázíte spíše na štít, je tu pro vás variace, v jejíž rámci má postava jednoruční nástroj a štít. Tuto alternativu vám však nabídne také třeba rytíř, jen v trošku topornějším provedení. Nutno podotknout, že specializace náležící k jednotlivým povoláním se neliší pouze výstrojí. Všechny mají ještě unikátní spektrum pasivních a aktivních benefitů. Zatímco kušník má po ruce vlajku ozdravující jeho okolí, jeho kolega s lukem si může zapálit šípy v jím vytvořeném ohništi.
Zpracování jednotlivých tříd a specializací k nim náležících je v Chivalry 2 nadmíru povedené. Zvládnout se autorům taktéž povedla balance jejich díla. Do jisté míry se dá říct, že každé povolání tu má svou roli. Rytíři jsou ve výsledku tanky schopnými snášet nápor, pěchota spolu s válečníkem předvoje je tu primárně proto, aby rozsévala rány. Lučištníci jsou především podporou. Vždy máte však možnost ze základního nastavení vystoupit a udělat z defenzivně laděné postavy třeba ofenzivního zabijáka, což zažijete především jako kušník, když vám nepřátelští válečníci nedají na výběr.
Nejvýraznějším tahounem Chivalry 2 však není ani návrh map, ani design herních tříd. Prim tu hraje zpracování soubojového systému, který je doslova brilantní. Jeho základní pochopení není nikterak náročné, stačí jen rozdávat rány a nepřátelé padají. Pokud však chcete být skutečně efektivními válečníky, musíte lépe poznat jeho taje, což v praxi znamená, že se nesmíte pouze bezmyšlenkově ohánět, ale je nutné, abyste využívali celou paletu útoků. Jakmile si osvojíte všechny finty, zjistíte, že lepší formát jste dosud neviděli, protože na tomto konceptu je zřejmé, že jeho autoři byly rozhodnutí zpracovat každý detail umění kontaktního boje, v čemž dle mého uspěli na jedničku. Jak už navíc bylo řečeno, celkově se jedná o přístupný prvek, takže si hraní vychutnají jak veteráni, tak i nováčci.
Chivalry: Medieval Warfare dlouho panoval v rámci žánru, než byl ze své pozice odstaven vizuálně a hratelnostně výraznějším Mordhau, nyní se však zdá, že přišel čas předat korunu opět dál. Chivalry 2 je totiž brilantní akcí s neskutečně promakaným soubojovým systémem, příběhem schopným vtáhnout do světa, perfektně navrženými mapami a pestrou škálou odlišně zpracovaných herních tříd, které si ve výsledku není vůbec jednoduché plně osvojit. Abych řekl pravdu, nemám kompletu moc co vytknout, jeho tvůrci na něm totiž odvedli výbornou práci.
• Zdroje: Vlastní
Závěrečné hodnocení
Tato recenze byla napsaná pro PC verzi hry. Kopii poskytla distributorská společnost Comgad.
Chivalry 2 je brilantní akce kráčející plně ve stopách Chivalry: Medieval Warfare a přinášející pár zajímavých inovací v rámci vylepšeného soubojového systému. V případě, že vás už omrzelo Mordhau nebo hraní prvního dílu, určitě byste se na tento kousek měli vrhnout. Za sebe jej vřele doporučuji, protože jsem se u něj skvěle bavil.
Klady
Zápory
Ondřej Zeman
My name is Ondřej Zeman. I've been playing video games since I was a kid, and over the past few years, my hobby has become a professional reality. Now, I write several dozens of video game reviews. I mostly play strategy games, turn-based RPGs, and quality FPS.
|
Minimální HW požadavky | Doporučené HW požadavky |
---|---|---|
Operační systém | Windows 10 64-bit | Windows 10 64-bit |
Procesor | Intel i3-4370 | Intel i7 6700 / AMD Ryzen 5 3500x |
Grafická karta | NVIDIA GeForce GTX 660 / AMD Radeon HD 7870 2 GB | NVIDIA GTX 1070 / AMD RX Vega-56 |
Operační paměť | 8 GB | 16 GB |
Pevný disk | 20 GB | 20 GB |
• Zdroj: Epic Games (11. 6. 2021)
Chcete si ulehčit výběr? Níže pro vás máme tipy na vhodné herní počítače podle náročnosti.
Každá bitva před nasazením střelného prachu byla masakrem, na jehož konci zůstalo na bojišti klidně i několik tisíc padlých, protože se jednalo o řeže rozhodované zpočátku primárně za pomoci různých kontaktních nástrojů, mezi nimiž samozřejmě nechyběly meče. V Chivalry 2 se můžete rozsáhlých střetů obdobně jako v jeho předchůdci zúčastnit a ukázat ostatním na bojišti, jak vám to s mečem či jinou zbraní jde, ať už v souboji jeden na jednoho, nebo při přesilovce. Ta sice naprosto ignoruje rytířské ideály, když však chcete přežít, čest se stane po čase tím posledním bodem na žebříčku vašich priorit. Ve výsledku tu prim nehraje ani samotné přežívání. Hlavní jest pomoci vašemu týmu k vítězství, což je něco, zač se nejednou tváří v tvář přesile obětujete.
Elementární myšlenka střetů je tu hodně podobná konceptu užívaném v Chivalry: Medieval Warfare nebo Mordhau. V obléhacích bitvách se jedna ze zúčastněných stran aktivně snaží zabránit postupu druhé. Nechybí tu samozřejmě ani jednoduché šarvátky. Do jisté míry by se dalo říct, že Chivalry 2 nabízí prakticky to samé co konkurence, jenže fakticky tomu tak není. Oproti svým soků a staršímu bráchovi totiž disponuje něčím, co jinde nenajdete. Jeho trumfem je neskutečně hutná atmosféra, která v hráči vyvolává dojem toho, že skutečně vstupuje do bitvy. Všude kolem vás jsou tu vaši bratři ve zbrani bojující za stejnou věc bez ohledu na to, zda padnou či nikoliv. Nejinak jsou na tom však nepřátelé volící taktéž pouze mezi vítězstvím a smrtí.
Jedním z prvků, které hodně podporují hutnost atmosféry, je design jednotlivých map. Všechna v betě prezentovaná města a bojiště působí neskutečně reálně. Navíc je každá lokalita navržena tak, aby do ní neexistovala pouze jedna cesta, díky čemuž se parta schopnějších hráčů dokáže nepřátelům dostat do zad a rozseká jim lučištníky na kusy dříve, než si jejich do zbroje zakutí kámoši v první linii uvědomí, co se vlastně děje. Abych byl v tomto ohledu určitý, kupříkladu destinace s hradem v hlavní roli na první pohled vypadá nedobytně. Jakmile si však místo řádně osaháte, zjistíte, že je zde více přístupů, než by jeden člověk od takové pevnůstky očekával. Tak snad takové budou všechny lokace, které nám po vydání Chivalry 2 nabídne.
Jak nám v knihách a seriálu Witcher ukázal Geralt z Rivie, muž zdatný v ovládání meče dokáže svým smrtícím nástrojem zabít klidně i několik lidí bez toho, aby se zapotil. V Chivalry 2 je dobrý šermíř postavou, která zvládne díky propracovanému soubojovému systému zastavit nápor I většího počtu nepřátel. Stačí jen najít správné místo a do jisté míry máte vyhráno. Musíte ovšem ovládat svou hračku dostatečně dobře na to, abyste se o ni mohli opřít. Zásadní je totiž být v ofenzivě a mít pokrytá záda. Jakmile jste tu nuceni přejít do defenzivy, nebo vás protivníci dokonce obklíčí, je vlastně konec, protože nikdo není schopen odrážet útoky do zad. Navíc je zde ještě možnost, že vámi kontrolovaný meč prostě nevydrží.
Ano, čtete správně. Pokud se svým nástrojem budete špatně zacházet, nebo se uchýlíte příliš k defenzivě, nakonec se může stát, že se meč prostě zlomí a vám nezbude nic jiného, než jej zahodit a uchopit sekundární zbraň s menším dosahem, a hlavně bojovou efektivitou. Mechanika poškození předmětu, se kterým bojujete, je v Chivalry 2 zpracována velmi solidně. Vlastně je to prvek ženoucí vás kupředu a nutící k tomu, abyste se příliš nespoléhali na defenzivní pozici, jež umožnuje vašim společníkům výpady do zad zaměstnaných nepřátel. Celkově je nutno říci, že soubojový systém je v tomto díle zpracován skutečně pěkně, díky čemuž je každý duel něčím, co si šermíř či milovník třeskotu o sebe narážejících mečů dokáže vychutnat.
Postavit bitvy pouze na střetu dvou armád plných rytířů by bylo pěkné, ne každý je však schopen pracovat mečem tak, aby s ním byl dostatečně efektivní. Navíc velká středověká bojiště nepokrývala pouze těla šlechty, ale převážně poddaných, kterých bylo vždy více než do zbroje zakutých pánů. Chivalry 2 už v betě nabízí rovnou několik jasně orientovaných tříd, za něž se můžete vrhnout do víru mečů. Skutečně plnoplátovou zbrojí disponují pouze velitelé s obouruční zbraní a vysokou odolností, kterou jim ostatní jen tiše závidí. O něco hůře jsou vybaveni zbrojnoši a nájezdníci chránění před údery pouze kroužkovými košilemi. Pokud bych však měl říci, kdo je na tom aktuálně nejhůře, rozhodně by to byli lučištníci s koženou vestou a nožem na kuchání ryb.
Všechna základní povolání tu mají ještě sekundární zaměření. Fanoušci boje na dálku si mohou po absolvování několika úrovní zvolit mezi lučištníkem, kušiníkem a vrhačem kopí. Zatímco zbroj mají všichni tři stejnou, primární zbraň a doplňkové předměty jsou odlišné. Pokud jde o samotnou třídu specializac,í ta je relativně pestrá. Upřímně však doufám v to, že nám tvůrci Chivalry 2 podobně jako autoři Mordhau nabídnou vedle jasně definovaných specializací také možnost vytvoření postavy se vším, co to obnáší, takže si ve finále budeme moci vybrat zbroj, a hlavně smrtící nástroje, se kterými půjdeme do boje. Moc ovšem nevěřím, že k tomu dojde, přeci jen by to mohlo narušit balanci kompletu a o to ve výsledku stojí jen málokdo.
Jestliže jsem zpočátku považoval tento kus za dílo neschopné konkurence, velmi rychle jsem změnil názor. Hned první srážka dvou rytířských rodů mi totiž ukázala, že tu stojím před něčím, co chytlavé, avšak trošku tupé Mordhau zastiňuje snad ve všech ohledech, přestože se jedná stále o nehotový produkt. K dispozici je vám tu dán nesmírně zábavný soubojový systém, na kusy se tříštící zbraně, slušně navržené specializace, velkolepé bitvy a atmosféra, která dokáže vtáhnout do víru boje. Až na nějaké ty menší propady fps jsem byl s celkem nesmírně spokojen už v tento moment, takže když nezačnou vývojáři z Torn Banner Studios na poslední chvíli divoce experimentovat, mají šanci vytvořit hru, jež tu s námi bude obdobně jako její předchůdce klidně půl dekády bez toho, aby dostala vyzyvatele.
Tyto dojmy z hraní byly napsány pro PC verzi hry.
Zdroje: Vlastní, Torn Banner Studios
• Oznámení: 13. 6. 2019 • Autor: Ondřej Zeman
Dle některých hráčů není středověkých řeží nikdy dost. Torn Banner Studios se proto rozhodlo, že vytvoří pokračování velmi oblíbené akce Chivalry, která řadu let patřila mezi jedny z nejhranějších her na Steamu. Chivalry 2 se bude podobně jako jeho předchůdce odehrávat na středověkých bojištích, kde se v boji o slávu střetne až 64 válečníků. Stejně jako v minulosti vám i tu bude dána k dispozici řada herních tříd, odlišujících se od sebe především výstrojí, jíž budou disponovat. S vysokou pravděpodobností lze počítat s do zbroje zakutými rytíři, agilními lučištníky, sedláky a tradiční pěchotou s meči a kopími. Celek má pohánět Unreal Engin 4, díky čemuž se dočkáme výrazně lepšího vizuálního kabátce a stability, s níž Chivalry mělo v posledních letech nemalé potíže.
Už při konferenci PC Gaming Show jsem zmínil svou obavu o to, zda se Chilvary 2 podaří zastínit konkurenční projekty, které mají v současnosti velmi silnou komunitu. Když si vezmeme třeba takový Mordhau, máme možnost vidět kus, který nabízí prakticky to samé, co Chivalry 2. Odlišit se vývojáři chtějí podle všeho skrze detaily. Největším tahounem, s jehož pomocí se možná Chivalry 2 podaří zastínit konkurenci, má být zacílení na filmově laděné středověké bitvy, mezi nimiž se má dle některých informací objevit kupříkladu také Battle of the Bastards z šesté řady Hry o trůny. Celkové spektrum bojišť má být však velmi rozsáhlé, takže se máme nač těšit. Datum vydání Chivalry 2 aktuálně nebylo stanoveno, dorazit by k nám však tato středověká řež měla v průběhu roku 2020.
• Zdroje: YouTube