Elex 2 (RECENZE) – Gothic se vrací!

Elex 2 (RECENZE PC) – Obsah článku

1. Magalan je v Elex 2 opět v průšvihu
2. V tomhle světě se nudit rozhodně nebudete
3. Trysky dávají boji v Elex 2 lesk
4. Piranha Bytes svou novinkou nechtějí uchvátit davy
5. Recenze Elex 2: závěrečné hodnocení
6. HW nároky pro Elex 2 PC

Magalan je v Elex 2 opět v průšvihu

Být hrdinou není vůbec jednoduchá práce. Neustále totiž musíte čelit různým hrozbám. Jednou je to namyšlený drak, jindy zase příliš ambiciózní člověk, který si myslí, že si může hrát na boha. Stále je tu však něco. Jax toho měl už dost a po svém posledním hrdinském skutku pověsil laserovou pušku spolu se svým mečem na hřebík a pustil se do práce na své budoucnosti. Spolu se svou drahou Cajou se usadil mimo společnost a společně stvořili dítko, což není u šampionů bojujících za lepší zítřky vůbec obvyklé. Možná to ale byla chyba, protože Magalan je znovu v ohrožení a prakticky zde není nikdo jiný, kdo by se o temnotu, jež se blíží, dokázal postarat. Navíc už na to není sám, takže nejde ani tak o to spasit planetu Magalan, ale především svou rodinu a malého syna Dexe.

Hrozba, jež na tento válkami sužovaný svět míří, byla už mírně nastíněna v prvním dílu Elex. Tentokrát však už dostává jasný tvar v podobě tajemných fialových koulí vytvářejících všude, kam dopadnou, portály generující zrůdně zmutované tvory bažící po krvi. Co si budeme povídat, obyvatele planety Magalan nečeká nic pěkného. Jeden z portálových generátorů navíc padne přímo do Jaxova domu, čímž ho fakticky donutí k tomu, aby se dal do práce, protože mu jeho domov zcela zdemoluje a jej samého vyžene tlupa monster. Nyní před ním stojí nesnadný úkol, musí zachránit svou rodinu a sjednotit všechna společenství pod jedním praporem, jehož cílem je zabránit bezduchým monstrům, aby udělala z tohoto světa svou výkrmnu.

Příběh je v Elex 2 rozdělen rovnou do několika aktů, v jejichž rámci děj prochází jistým vývojem. Hned v tom prvním není vaší prioritou nic jiného než se pokusit se všemi frakcemi domluvit na tom, jaký bude postup vůči monstrům z jiného světa. Vzhledem k tomu, že tu má hlavní hrdina jisté renomé, není právě tohle vůbec jednoduchý úkol, protože ne každý jeho minulé kroky považoval za něco, co celé společnosti pomohlo. A právě tento fakt se mi na tomto vyprávění skutečně líbí, protože ve většině RPG to funguje tak, že vás zná jen málokdo a pouze hrstka obyvatel herních světů si vaše předchozí skutky pamatuje, přestože od nich příliš dlouhá doba neuplynula. Škoda, že se s tímto jevem nesetkáváme častěji.

Tempo vyprávění je do jisté míry hlavně na vás. Hra totiž nikterak netlačí na to, abyste dělali hlavně úkoly z primární dějové linie, takže si můžete určit, jakou rychlostí vlastně chcete procházet příběhem. Dalo by se říct, že se jedná o model tradičních RPG s otevřeným světem, která vás do ničeho netlačí, což nakonec vede k tomu, že se od stěžejní linky odkloníte a vrátíte se k ní třeba až po několika hodinách. Prostě a jednoduše přístup, jenž vám brzy začne připomínat The Elder Scrolls V: Skyrim. Ten vlastně hráči dával také extrémní volnost, čímž jej nejednou dovedl do situace, že se k lovení draků nikdy nevrátil a raději se věnoval cestování po herní světě a plnění vedlejších zakázek. Zde navíc máte po ruce trysky, jež dávají myšlence průzkumu nový rozměr.

V tomhle světě se nudit rozhodně nebudete

Magalan je planetou, kde o zábavu není nouzi. Celkem totiž hráčům nabízí více než tři stovky různorodých úkolů. Formát zakázek však nepředstavuje žádnou revoluci. Máme tu prácičky zaměřené na eskortování důležitých osob, lov monster, nošení vzkazů a samozřejmě také náhodné události, jež odstartují v momentu, kdy se přiblížíte do jejich dosahu. Samotnému se mi nejednou stalo, že jsem se jen tak potuloval divočinou, když se najednou objevil krátký filmeček prezentující vlnu nepřátel pochodujících lesem, které je třeba zlikvidovat. Nu a pak stačilo vytáhnout granát. Odjistit pojistku a následně posbírat zkušenostní body a především výstroj, jež z mrtvých těl vypadla. Líbí se mi myšlenka toho, že až na zbroj máte po smrti protivníka k dispozici vše, co měl. Opět něco raritního.

Na úkoly, kde by na mě čekala opravdová možnost volby, jsem v Elex 2 narazil jen výjimečně. Vlastně jich bylo úplné minimum, protože nemalé procento zakázek bylo zaměřeno právě na eskort nebo čistou eliminaci. Pár skutečně zajímavých a propracovaných prací jsem však při hraní přeci jen měl možnost absolvovat. Pěkný příběh mi například nabídl úkol, v jehož rámci jsem byl prováděn po městě malým chlapcem. Ten chtěl na konci celé exkurze nekřesťanské peníze, což jsem samozřejmě odmítl. Z peněženky mi však i přes mé odmítnutí zmizela jistá suma, načež začal mladík utíkat. Nebyl bych to já, kdybych ho nechal jít, a tak jsem se po chvíli nahánění dostal k domku, kde dítko sídlilo.

Okamžikem, kdy jsem ho nalezl, nic neskončilo. Naopak se celé vyprávění ještě více rozvinulo, díky čemuž jsem byl postaven před na morálku sázející volbu. Pěkně byl zpracován také příběh podivného vědce, který byl provázán s úkolem, který na první pohled vypadal jako jednorázová záležitost. Na své cestě jsem potkal chemika majícího problémy s jedním pobudou. Poté, co jsem mu pomohl, jsem považoval věc za ukončenou, jenže pak jsem narazil na vědátora, jemuž chyběl učedník, čímž se mi otevřelo pěkné propojení linek. S postavami jsem navíc budoval vztahy, takže každá debata měla jistý, i když malý dopad.

Za vyloženě komické považuji to, že negativně svět nevnímá pouze vaše rozhodnutí během procházení primární dějovou linkou a plnění vedlejších úkolů, ale také to, jak se chováte k nevinné fauně. Ne, že by zde neutrálně jednajících zvířat bylo mnoho, avšak i zde jsou krysy, štěnice a další tvorové, kteří si nezaslouží zemřít. Když je usmrtíte, automaticky se vám zvedá úroveň destrukce, protože je to přeci zlé, zabít něco pro maso. Eliminace neagresivních lidí je taktéž penalizována, ale v daném případě se jedná o pochopitelný postih. Střílet bez milosti můžete pouze bandity, jimž nedošlo, že stavět se hrdinům do cesty není nejlepší volba, když se chcete dožít klidného stáří.

Trysky dávají boji v Elex 2 lesk

Lidští nepřátelé vyzbrojení luky, sekerami, meči a puškami všeho druhu nejsou jedinými protivníky, které vám Elex 2 stále staví do cesty. Tento svět představuje mix fantasy a sci-fi, takže vedle obyčejných lidí jsou tu také trollové, alternativa za orky, mutanti a také mimozemské síly mající ve svých tělech vždy zabudovaný malý fialový kotouč. Nepřátel je tu opravdu hodně. Umělá inteligence, která je kontroluje, je však na průměrné úrovni, takže nejsou v boji ani jinde schopni předvést žádné velké zázraky po taktické stránce. Soubojový systém ovšem prošel určitou formou vývoje, díky čemuž před sebou nemáte pouze na smrt čekající terče, ale reálné protivníky nemající problém vám s mečem, sekerou či palcátem slušně zavařit.

Boj je plynulejší než kdy dříve, jistá topornost je tu však znát. Rozhodně tu nedostanete podobný zážitek jako v Elden Ringu, či jiných projektech zaměřených na tento prvek. Každý nástroj, jímž se lze vybavit, se chová trošku jinak. Některé zbraně jsou zaměřené na rychlost, jiné naopak staví spíše na efektivitě úderů než tempu, jakým je protivníkům sázíte. Odlišnosti se netýkají pouze mečů, kladiv a jiných kontaktních předmětů, ale také pušek a luků. Futuristické energetické kanóny sice pálí jeden paprsek za druhým, avšak jejich průbojnost není příliš vysoká, čímž se liší od luku vyžadujícího nátah, za nějž je pro hráče odměnou vysoké zranění způsobené zasaženým.

Asi nejzásadnějším prvkem soubojového systému je přítomnost jetpacku. Ten dělá z relativně toporné záležitosti vcelku zábavný zážitek. Při správné úpravě tohoto vybavení se s ním dá uhýbat projektilům, vznést se vstříc nepřátelům, nebo se naopak od nich odlepit a pěkně je kosit ze vzduchu, kam na vás kupříkladu obyčejná monstra nemohou. Lidé sice mají možnost proti letci použít pušku, ale šance, že se trefí, nejsou vysoké. Zpočátku se mimo zem ovšem dlouho neudržíte, takže se na trysky nedá příliš spoléhat, po čase lze však získat přístup k vylepšením posilujícím jejich efektivitu a zdokonalujícím pohyblivost. K některým upgradům potřebujete pouze nádoby s palivem, většina ale vyžaduje elexit spolu s výukovými bodíky a dostatečně vysokými statistikami.

Elex 2 je RPG ze staré školy. Hráči nikterak nebrání v tom, aby si rozděloval po získání nových úrovní statistiky do políček, jež vyhovují jeho potřebám, či směru, jakým chce hrát. Neschází tu síla, intelekt, obratnost a další tradiční hodnoty. Zaměřením na sílu získáte přístup k těžkým kontaktním zbraním. Když ji zkombinujete s vyšší obratností, otevřou se vám pušky všeho druhu, stejně tak i luky jsou provázány s těmito dvěma statistikami. Intelekt naopak vyžadují k užívání futuristické zbraně a nejen ty. Postava s vysokou inteligencí si má možnost otevřít dovednosti, s jejichž pomocí dokáže vylamovat zámky, háčkovat sejfy, popřípadě se lépe učit ze zabíjení monster a plnění úkolů. Myšlenka schopností a předmětů svázaných se statistikami je tu navržena pěkně po staru.

Piranha Bytes svou novinkou nechtějí uchvátit davy

Vývojáři ze Piranha Bytes představují tvůrce, kteří mají tak nějak jasno o tom, co komunita okolo jejich her chce. Projekty z dílen tohoto studia možná právě proto neprochází extrémním vývojem a když už k němu náhodou dochází, tak to nedopadá dobře. Elex 2 představuje další díl staromilského RPG kombinujícího slušně sci-fi s fantasy. Jde na něm vidět, že se jeho autoři z minulé zkušenosti poučili. Nejvíce je to poznat asi na soubojovém systému a efektivnějším zaplnění herního světa, jehož rozsah a vyplněnost je něčím, co považuji za hlavní plusy tohoto díla. Další věcí, jež si zaslouží chválu, je propojení prvního Elexu s dvojkou. Toto spojení Jaxovi občas pomáhá a jindy zase škodí, celkově je ale fajn vidět, jakou transformací planeta Magalan prošla.

Celý vývoj je postaven na vašem postupu a rozdělování dovednostních bodů, které je možné umístit opravdu kamkoliv bez toho, že byste nemohli, nebo nebyli schopni dokončit hru. Pokud jde o jednotlivé schopnosti, jež je možno otevřít, u této položky si nemám nač stěžovat, alternativ tu bylo více než dost, jejich zpracování navíc mělo slušný formát. Nejvíce jsem byl nadšen z trysek představujících prvek, bez něhož by byl Elex 2 pouze polovičním titulem. Méně oslnivé byly animace dialogů a vizuální zpracování jako takové, protože grafika rozhodně není silnou stránkou nového výtvoru Piranha Bytes. Optimalizace jako taková ani bugy tu nepředstavují zásadní problém, či lépe řečeno, sám jsem měl štěstí, že mi komplet jel stabilně a nestavěl mi do cesty žádná nepříjemná překvapení v podobě nesmrtelných nepřátel a nesplnitelných úkolů.

• Zdroje: Vlastní

Elex 2 (RECENZE)

Závěrečné hodnocení

Tato recenze byla napsaná pro verzi hry na PC. Klíč k recenzi poskytla PR agentura Dead Good Media.

Hodnocení7/10 DOBRÉ

Verdikt:

---

Elex 2 je milostným dopisem Piranha Bytes svým fanouškům, kteří ví, co od svých oblíbených tvůrců mají čekat, a naopak neočekávají to, čeho vývojáři z tohoto studia nejsou schopni. Pokud mezi tuto skupinu patříte, dostanete přesně takové RPG, jaká od nich hrajete už řadu let. Jestliže se řadíte spíše mezi fandy moderních titulů, asi byste ho měli brát s rezervou, nebo se mu rovnou vyhnout.

Klady

• Vylepšený soubojový systém
• V herním světě se nenudíte
• Obstojný příběh v univerzu s jistou historií
• Kombinace sci-fi s fantasy funguje
• Trysky, s nimiž se dostanete kamkoliv
• Staromilsky navržený vývojový formát

Zápory

• Zastaralá grafika
• Pro někoho absence jakýchkoliv zásadních inovací
• Boj občas působí toporně

Ondřej Zeman

My name is Ondřej Zeman. I've been playing video games since I was a kid, and over the past few years, my hobby has become a professional reality. Now, I write several dozens of video game reviews. I mostly play strategy games, turn-based RPGs, and quality FPS.

Elex 2 (DOJMY Z HRANÍ PC) – Obsah článku

1. Sázka na velký svět se Elex 2 vyplatí
2. Bez vývoje to nejde
3. Soubojový systém se povedlo zbavit extrémní topornosti
4. Elex 2 sérii posune kupředu, AAA titulem však pravděpodobně nebude
5. HW nároky pro Elex 2 PC

Sázka na velký svět se Elex 2 vyplatí

Postapokalyptická planeta Magalan je zpět a s ní i hlavní hrdina příběhu Elex, plešoun Jax. Ten má opět problémy, ale o těch tu dnes řeč moc nebude – znáte to, spoilery jsou zlo. Namísto detailnějšího rozboru děje se proto rovnou vrhneme na podobu herního světa. Stejně jako v minulosti se za svůj rozsah vůbec nemusí stydět, právě naopak. Mapa, po níž jsem se mohl v průběhu hraní pohybovat, je gigantická, takže v tomto ohledu si nebylo nač stěžovat. Nalézt na ní můžete různé biomy: přítomná tu je bezbarvá pustina, prázdná města proměněná v hromady temných ruin, či zalidněné pevnosti obklopené bublající lávou.

Hodně se mi líbí skutečnost, že se celý svět proměnil a rozhodně to není totožné místo jako v předchozím díle. Z malých městeček se staly ohromující metropole táhnoucí se přes několik vrcholů a nabízející hráči bezpočet možností interakce s obyvateli tohoto světa. Celkově mi přijde, že je hra zaplněna daleko více než dříve, a to je podle mého dobře, protože hráč nenaráží na vyloženě hluchá místa a má neustále něco, za čím se může hnát, či co má možnost prozkoumávat. Už se nemůžu dočkat, až z něj po vydání uvidím více, protože aktuálně představená část herních lokalit mi naprosto učarovala.

Samotný formát světa je aktuálně v Elex 2 nastaven po vzoru starých RPG. V praxi to znamená, že mapu sice lze projít od jednoho konce na druhý, ale příležitosti na jednotlivých místech rozhodně stejné nemáte, protože čím více se vzdálíte od své startovní pozice, tím náročnější protivníci na vás budou čekat. Nu a když zajdete příliš daleko, narazíte na takové nepřátele, jimž stačí k vaší eliminaci pouze to, že se vás dotknou malíčkem, takže si proti nim ani neškrtnete. Jak jsem ale již řekl, to, kam půjdete, je pouze na vás. Hra v tomto ohledu směle navazuje na odkaz série Gothic, jejímž duchovním nástupcem v podstatě celá značka je. Neočekávám tím pádem, že by ve finální verzi hry došlo po této stránce k výrazné změně a sám po ní zřejmě ani moc netoužím.

Jistou berličku představují v takto navrženém světě zádové trysky, které jsem v prezentované verzi dostal už prakticky na samém začátku mého dobrodružství. Dá se s nimi totiž dostat téměř z každé situace, nebo minimálně za sebe si je nemohu vynachválit, protože když jsem se zatoulal, kam jsem neměl, právě ony mi většinou zachránily život. Navíc mi ho značně usnadnily, jelikož jak už to tak bývá, v rozsáhlém světě se neputuje zrovna snadno a nohy kvůli nedostatku výdrže ne vždy slouží, jak mají. Jejich jediným nedostatkem je zpočátku značně omezený objem palivových nádrží, ty však lze po čase vylepšit, čímž tento škraloup částečně eliminujete.

Bez vývoje to nejde

Jax se může v Elex 2 vyvíjet dvěma způsoby. První cestou, jak z něj lepšího muže, jsou dovednostní body. Klasika, která nikdy neomrzí. Po každé úrovni jsem dostal několik bodíků, jež jsem mohl rozdělit. Většina nástrojů však měla relativně vysoké požadavky, takže mi přišlo, že je dost náročné dostat se k novým zbraním, jež bych si mohl na sebe nasadit bez toho, že bych poskočil o čtyři až pět úrovní. Možná to ale bylo způsobeno aktuální verzí nastavenou tak, aby si toho novinář osahal ve své podstatě co nejméně. Po většinu času jsem proto běhal po světě pouze se základní trubkou a lukem, jenž patřil mezi ty přístupnější kusy vybavení. Prakticky mi na něj stačilo pouze mírně navýšit obratnost.

Absenci lepších zbraní mi naštěstí brzy pomohla vykompenzovat jedna z prvních postav, jež jsem měl možnost nabrat do party. Jednalo se totiž o silnou kouzelnici drtící všechny protivníky na jeden či dva zásahy. Na mě vlastně zůstalo vždy pouze to, abych příšery a agresivní lidi nalákal na sebe. Pokud budou i ostatní společníci taková efektivní monstra, je nač se těšit. Hráč si s nimi navíc buduje během hraní vztah, sám jsem však vzhledem k rozsahu prezentace neměl možnost zažít, jak to vypadá, když si to s doprovodem rozházím, či naopak s ním dosáhnu vysoké náklonosti. Situaci, kdy by se obrátil proti mně, bych ovšem rozhodně zažít nechtěl. Dost už ale bylo o vztazích. Vraťme se k vývoji.

Druhým způsobem, jak hrdinu zdokonalovat, je strom schopností, které jsou z velké části spojené s nutností najít trenéra, jenž vám určité dovednosti pomůže pochopit. Nemalé procento speciálních zaměření si lze osvojit relativně snadno, protože je vyučují školitelé nezávislí na tom, k jaké vlastně frakci patří. Určité procento se však váže k herním uskupením, která nejsou úplně sdílná. Právě naopak. Své vědomosti otevírají pouze členům svého klanu, takže se k nim buď přidáte, nebo vám zůstanou zapovězeny. Za sebe musím říct, že se mi tento formát odjakživa zamlouval, díky čemuž jej u Elex 2 vítám, jelikož hráč díky němu lépe pozná nejen svět jako takový, ale také jednotlivá uskupení, jež jej obývají a že jich není málo.

Celkem jsem při hraní mohl navštívit osídlení čtyř uskupení, která zde byla už v prvním Elex. Ve hře opět neschází odpůrci technologie a vyznavači přírody Berserkové a vyvrženci z řad Outlaws neakceptující žádné řádné zákony. Jejich opakem jsou zástupci uskupení Clerics, pro něž jsou zákony a jistá životní střídmost vším. Kromě těchto tří velkých hráčů se světu otevřelo také společenství Albů, kteří byli v minulosti partou táhnoucí za opačný konec provazu. Tentokrát se z nich stane další zásadní frakce, s níž je nutné kooperovat. Za sebe jsem tomu rád. Jedná se totiž o zajímavé společenství. Výčet národů však čítá rovných pět kusů. Vedle již zmíněných jsou tu též fanatičtí Morkons, na něž jsem ovšem při hraní nenarazil. Doufám, že ve finální verzi budu mít víc štěstí.

Soubojový systém se povedlo zbavit extrémní topornosti

První Elex byl v rámci soubojového systému klonem série Gothic a her, jež po něm následovaly. Hráči tím pádem nabízel sice ucházející, avšak nepříliš propracovaný formát, který vyloženě neurážel, ale nepředstavoval ani nic, z čeho by fandové akčních adventur a RPG byli opravdu nadšení. Elex 2 se minimálně podle toho, co prezentuje testovaná verze, snaží po této stránce posunout kupředu. Kroky, jimiž se ubírá, však nejsou příliš razantní. Celý koncept se pokouší více pracovat s výdrží, které hrdina nemá nikdy nazbyt. Vynakládá ji totiž na vše, co dělá. Každý úskok, úder či krytí je automaticky hrazeno z malé žluté nádržky, již lze tradičně nalézt na spodním rohu. Nu a jakmile se šampion vyčerpá, nastává čas si odpočinout.

Tedy přesněji řečeno se na pár sekund zastavit, protože bez energie toho moc neuděláte. Zatímco základní myšlenka je relativně stejná jako v minulosti, formát, jakým je kontaktní soubojový systém zpracován, je lepší. K dispozici jsem totiž dostal širší spektrum úderů a i samotné sekání vypadalo uvěřitelněji než v předchozím dílu Elex, kde působilo občas vcelku pateticky. Efektivita zbraní mi tu navíc dávala jistý smysl. Nemyslím si však, že se Elex 2 po vydání v tomto ohledu vyrovná některým AAA projektům, tvůrci k tomu ale zřejmě ani nesměřují.

Během hraní jsem neměl tu čest pouze s kontaktními smrtícími nástroji. Kromě trubek, mečů a jiných zbraní na blízko se mi dostaly do rukou také hračky, s jejichž pomocí šlo eliminovat protivníky z dálky. Ty šlo považovat za fungující prvek už v minulosti. V Elex 2 se na nich minimálně podle toho, co jsem mohl vidět, příliš nezměnilo, což není vyloženě špatně, protože proč překopávat něco, co není ve své podstatě problematické. Stejně je na tom dle mého také magie, která představuje znovu něco, oč se při dobře nastavených statistikách lze opřít.

Elex 2 sérii posune kupředu, AAA titulem však pravděpodobně nebude

Po více než patnácti hodinách strávených na Magalanu musím říct, že mě Elex 2 příjemně překvapil. Přijde mi, že se tvůrci poučili z některých svých předchozích chyb a snaží se celek směřovat tak, aby na něm bylo patrné, že se nejedná o pouhý klon série Gothic. Základní myšlenka však nezmizela. I fanoušci kultovní značky si tím pádem přijdou na své. Herní frakce jsou opět navrženy dostatečně odlišně, soubojový systém byl vylepšen, animace vypadají lépe, grafika též a celkově se je nač těšit. Na kompletu je ovšem cítit, že datum vydání ještě neklepe na vrata, takže je v něm řada různých menších bugů a optimalizace také nepředstavuje nic, z čeho bych měl radost. Při hraní jsem ale nenarazil na nic extrémního, příliš se tudíž neobávám, že by byla finální verze výrazně problematická.

Tyto dojmy z hraní byly napsány pro PC verzi hry. Kopii hry poskytla agentura Dead Good Media.

• Zdroje: Vlastní

Ondřej Zeman

My name is Ondřej Zeman. I've been playing video games since I was a kid, and over the past few years, my hobby has become a professional reality. Now, I write several dozens of video game reviews. I mostly play strategy games, turn-based RPGs, and quality FPS.