Distribuce audiovizuálního obsahu už dávno není jen otázkou obchodu, ale stala se nástrojem ideologického vlivu a kulturní dominance. Hollywood, jako pilíř americké „měkké moci“, šířil americké hodnoty po celém světě, zatímco pirátství paradoxně pomohlo tyto myšlenky proniknout i do zemí s přísnou cenzurou. Regionální produkce, jako Bollywood či Nollywood, dnes oslovují miliardy diváků, zatímco státy jako Katar, Írán či Turecko investují do kulturní tvorby s cílem šířit svůj pohled na svět. V éře internetu, kdy je obsah snadno dostupný, se kontrola nad tím, jaké myšlenky a příběhy se dostávají k publiku, stává strategickou záležitostí s globálním dopadem.
K otázkám distribuce se přidává další aspekt – a to je ideologický. „Americké století“ označované někdy jako „Pax Americana“, bylo do značné míry tvořeno tím, že Hollywood dominoval v produkci obsahu, který se šířil po světě a šířil tak americké myšlenky a kulturní vzorce. Z tohoto hlediska měla tvorba vlastně dvojí účel: Jednak to byl zisk z produkce – a kulturní zásah za hranicemi i za tu cenu, že to nic přímo nevynáší.
Pro pád socialistického bloku byl příchod pirátského obsahu ze Západu stejně důležitý jako závody ve zbrojení nebo v technologiích. Situace byla velmi komplikovaná, protože oficiálně bylo nutné nějaké zahraniční filmy dovážet oficiálně, aby se situace úplně nevymkla z ruky – a tak se za socialismu oficiálně dovážely a promítaly západní filmy, které lehce kritizovaly chamtivost podnikatelů nebo úřadů.
Jestli si myslíte, že Hollywood podkuřuje Číně jenom dnes, nedáváte pozor: V Alienovi (1979) se kritizuje politika korporátu Weyland-Yutani, v Jaws (1975) máme hamižného starostu, v Convoy (1978) zase truckeři organizují protest proti zlému šerifovi. To není náhoda – tyhle lehce protiamerické prvky otevíraly cestu filmům do oficiální distribuce i v zemích, které nebyly oficiálně USA nakloněny.
Byl to velmi vychytralý tah, protože za prvé, jste se dostali na trhy, kam to normálně nešlo, za druhé jste za to dostali zaplaceno a za třetí jste přitom mohli šířit i myšlenky, které by asi protistrana normálně nespolkla. Ve filmu Convoy (1978) tak sice máme hnutí truckerů, ale jezdí tam v klasických obřích pochromovaných amerických tahačích, které za socialismu působily na naší straně železné opony jako naprosté zjevení. Velmi disruptivní zjevení, protože jste vyšli z kina – a uviděli jste nanejvýš roztřepanou Avii. Právě tohle srovnání vnášelo pochybnosti o oficiálních tvrzeních, že socialismus je to nejlepší na světě.
Američané objevili, že můžou dělat filmy nejen pro sebe, ale že vlastně můžou indoktrinovat i své vlastní oponenty americkým snem. Je zajímavé, že tenhle trik socialistický tábor nikdy neprokoukl – a i když byla raná filmová tvorba například Sergeje Ejzenšteina pro Západ inspirací, ideologicky z toho nakonec nejvíc vytěžila Amerika. I dnes si každý region spíš tvoří sám pro sebe, indická tvorba je téměř zcela uzavřená, Čína se teprve učí oslovovat svět, Rusko je jenom omezeně úspěšné – o dalších regionech ani nemluvě.
Přesto jde o zajímavá čísla. Indická filmová produkce (Bollywood) oslovuje asi jeden a půl miliardy Indů, nigerijská filmová produkce (Nollywood) asi 1,7 miliardy Afričanů – a dokonce i volně dostupné firmy ruské a sovětské produkce mají zajímavá čísla, například Mosfilm má na YouTube téměř 6 milionů odběratelů s tím, že jejich filmy tam mají desítky milionů zhlédnutí.
Přítomnost místní produkce je velmi podstatná – můžeme sledovat, jak například Katar sponzoruje tvorbu nábožensky zaměřených seriálů, přidává se i Írán a Turecko s historickými seriály a podobně. Díky strojovému překladu Google Translate jsou tyto filmy na YouTube dostupné i pro naše diváky. Zajímavé je, že v řadě případů tvůrci úmyslně překládají svoji produkci pro cizí regiony, například Rusové titulkují část své produkce do arabštiny ve zjevném pokusu je oslovit a zprostředkovat jim svůj pohled na realitu.
Mimo prosté aspekty výdělečnosti se tak stává ideologický pohled docela zásadní, protože umění je schopné překlenout propasti mezi národy a buď vysvětlovat svůj pohled, nebo je naopak indoktrinovat. Regionalizace a kontrola nad obsahem už není jenom otázkou výnosnosti a obchodu, ale týká se i toho, jaké myšlenky si pustíte do své populace.
i
V AlzaMagazínu pro vás máme i další články ze série Dějiny pirátství:
Globální distribuce médií dnes není jen otázkou zisku, ale i nástrojem kulturní a ideologické dominance. Zatímco Hollywood historicky využíval svou produkci k šíření amerických hodnot, současná regionalizace tvorby ukazuje, že jiné země, jako Indie, Čína či Turecko, začínají využívat své mediální obsahy k prosazování vlastních perspektiv na světové scéně. Technologie a strojové překlady tento trend dále posilují, což z médií činí klíčový nástroj nejen pro ekonomický, ale i kulturní a geopolitický vliv v globálním měřítku.

Michal Rybka
Michal Rybka je publicista a nadšenec s 20 lety zkušeností v IT a gamingu. Je kurátorem AlzaMuzea a YouTube kanálu AlzaTech. Napsal několik fantasy a sci-fi povídek, které vyšly v knižní podobě, a pravidelně pokrývá páteční obsah na internetovém magazínu PCTuning.