Lze předvídat nepředvídatelné?

Lze předvídat nepředvídatelné? – OBSAH

1. Nikdy nevíme, jakým směrem se technologie vydají
2. Předpověď možných výhledů budoucnosti
3. Kam se hrabou solární panely

Nikdy nevíme, jakým směrem se technologie vydají

Jak jsem se pokusil v našem miniseriálu ilustrovat, technologický vývoj nelze detailně předvídat. Řada vynálezů je zcela nepředvídatelná a nečekaná změna přichází z oblastí teoretické a aplikované fyziky – a úspěch mnoha technologií závisí na tom, jestli jsou některé problémy fakticky řešitelné. V minulosti byl takovým přelomovým vynálezem tranzistor, který dovolil nahradit mechanicky citlivá relé a poměrně křehké elektronky opravdu odolnými součástkami, které bylo navíc možné miniaturizovat. Dnes se podobný boj vede o supravodivost v pokojových teplotách a při normálním tlaku, která by mohla znamenat průlom v konstrukci kvantových počítačů.

Nikdo, opravdu nikdo není schopen předvídat, které technologie se prosadí a kdy zase zaniknou. V nedávné době jsme před sebou měli nástup 3D televizí, které už prakticky vymizely – a pokud jde o virtuální realitu, jsme už ve třetím pokusu o její prosazení. Některé technologie mohou přijít pozdě – existoval například pokus vylepšit klasické videokazety o nahrávání v digitálním formátu, který jejich kvalitu pozvedl na úroveň DVD, ale to už bylo DVD široce prosazené. Mnohé jiné technologie přicházejí naopak příliš brzy, takže se na první pokus neujmou a trvá často desítky let, než se výrobci pokusí „zdolat tu samou horu“, ale jinak a lépe.

Předpověď možných výhledů budoucnosti

Přesto ve vývoji vidíme některé trendy, které se zachovávají, přestože vlny technologií přicházejí a zase odcházejí. Pokusím se je shrnout tak, jak je vidím já – a odliším u toho to, kam pravděpodobně směřujeme (megatrendy) od módních technologických vln, které jsou v podstatě bezvýznamné.

1. Počítače s námi zůstanou, protože se bez nich neobejdeme. Počítače jsou všudypřítomné, typická domácnost má třicet až sto mikrokontrolérů, které dnes řídí vše od telefonování po řízení mikrovlnky. Nejsme bez nich schopní zkonstruovat žádné moderní stroje – a vize, že bychom se bez nich někdy obešli, se hodí pouze do dystopických románů typu Duny nebo Warhammeru 40K. Bez počítačů nemůže fungovat ani normální moderní civilizace, natož pak ta kosmická – a ne, žádný objem drog, meditace a řízené šlechtění lidí je nedokáže nahradit.



2. Počítače budou stále více propojené. Dnes už není prakticky možné fungovat bez připojení k internetu – a toto propojení bude stále narůstat. S tím, jak se z internetu bude postupně stávat základní služba, povede se o něj i více sporů: Každý stát dnes pracuje na své vlastní kybernetické bezpečnosti a na schopnosti bránit se v kyberprostoru, ale také v něm útočit a používat ho ke špionáži. S tím, jak bude internet stále všudypřítomnější, poroste i státní snaha ho kontrolovat, což není zrovna dobrý trend – státy obvykle neinovují, spíš jsou rády, když se drží v závěsu inovací. S tím, jak bude přístup k internetu stále větší nutností, přijde samozřejmě i otázka, zda přístup k němu představuje lidské právo, protože pokud bude většina služeb on-line, ale někdo nebude připojen nebo bude nařízením soudu odpojen, značně mu to zkomplikuje životní možnosti.
3. Těžba ve vesmíru nám může otevřít snadný přístup k mnoha surovinám na Zemi vzácným – například hodnota kovů obsažených v asteroidu Psyche se odhaduje na 10 000 kvadrilionů dolarů. Podle názorů astronomů jde o část obnaženého planetárního jádra, které se odštěpilo po nějaké kolizi v minulosti, což vysvětluje vysoký obsah vzácných kovů v asteroidu.



4. Od specializovaných centralizovaných „datamlýnů“ se dostáváme k inteligentnímu prachu v podobě RFID kontrolérů – a budeme pokračovat ještě dále. V roce 1991 přišli vědci z MIT, Norman Margolus a Tommaso Toffoli, s pojmem computronium, což zahrnuje hypotetický programovatelný materiál, který je schopen nejefektivnějším možným způsobem realizovat libovolné výpočty. Tato představa vlastně říká, že pro každou možnou technologii existuje nějaké její nejefektivnější možné uspořádání pro výpočty, což je computronium (nejde tedy o jeden konkrétní materiál, spíš o nejvyšší stupeň efektivity výpočtů v dané kategorii materiálů). Vtipné je, že vědci upozorňují na to, že může jít o unobtanium, což je nejen fiktivní materiál ze sci-fi Avatar (2009), ale také pojem označující „nedosažitelný materiál“ v tom smyslu, že ho buď nelze získat vůbec, nebo je to extrémně náročné a nepraktické. Kombinace obou pojmů znamená to, že se budeme snažit hledat ten nejlepší materiál pro stavbu nejefektivnějších možných počítačů, i když ho možná vůbec nepůjde prakticky dosáhnout. V tomto hledání nás ale rozhodně nic nezastaví!
5. Pokud nezastavíme sami sebe a dokážeme se shodnout s nastupující umělou inteligencí, můžeme expandovat nejen ven, ale také dovnitř. S nárůstem výkonu počítačů je dosažení singularity, tedy bodu, kdy překonáme výpočetní výkon lidského mozku, prakticky nevyhnutelný. Nejen to, nevidíme zatím nic, co by nám bránilo pokračovat mnohem dále a navyšovat výkon a schopnosti počítačových systémů mnohem více nad tuto mez.

Kam se hrabou solární panely

V tomto směru existuje řada zajímavých myšlenkových studií, jako jsou například Dysonovy sféry, tedy hypotetické megastruktury, které by dovolovaly zachytit a využít celou vyzařovanou energii hvězdy, a dokonce i koncept „matrjoškových mozků“, což jsou v sobě zanořené Dysonovy sféry tvořené nepředstavitelně velkými počítači. Každá sféra zachycuje záření hvězdy, odčerpává z něj energii pro svůj vlastní provoz – a přebytečnou energii sama vyzařuje dál, kde ji pohlcuje další sféra. Tento zdánlivě šílený koncept dovoluje postavit naprosto obří výpočetní stroje, které navíc dokážou fungovat prakticky zcela efektivně.

Konceptům technologií hluboké budoucnosti se věnuje například YouTube kanál Isaac Arthur, který se fundovaně a technicky zamýšlí nad našimi současnými představami, kam až bychom to mohli dotáhnout, pokud použijeme náš talent a naše schopnosti k našemu prospěchu – a neobrátíme je proti sobě samotným. Na velké cestě do technologické budoucnosti je lidstvo totiž nejen největší hnací silou, ale také zároveň svým vlastním největším nepřítelem.

V konečném důsledku to však bude záviset na nás – na našem vztahu k technologiím, na naší schopnosti spolupracovat s umělou inteligencí a na tom, zda dokážeme využít naše znalosti a dovednosti ke společnému prospěchu, aniž bychom se stali obětí vlastních chyb a ambicí.

Michal Rybka

Michal Rybka je publicista a nadšenec s 20 lety zkušeností v IT a gamingu. Je kurátorem AlzaMuzea a YouTube kanálu AlzaTech. Napsal několik fantasy a sci-fi povídek, které vyšly v knižní podobě, a pravidelně pokrývá páteční obsah na internetovém magazínu PCTuning.