Rádi byste se o tomto atraktivním kynologickém sportu dozvěděli stručné základní informace? Máte doma psa, který je vhodný pro agility? A který to vlastně je? Jak s agility začít a jakých chyb se na začátku vyvarovat? Jak se orientovat na závodech? V našem článku naleznete všechny tyto informace na jednom místě.
Agility je poměrně mladý kynologický sport, který se do jisté míry inspiroval koňským parkúrem. Na rozdíl od toho koňského, psí parkúr nezahrnuje pouze skokové překážky, ale také tunely, slalom a překážky zónové. Psovod svého psa navádí slovními povely i pohyby rukou a těla a snaží se, aby se do cíle dostal v co nejrychlejším čase a zároveň s co nejméně chybami. Psovod a jeho pes se nazývají TÝM. V agility je možno závodit na regionální, národní a mezinárodní úrovni. Každý rok se koná také Mistrovství světa, kde se o titul utkávají ty nejlepší týmy z celé zeměkoule.
i
Česko se v agility řadí mezi tradičně nejúspěšnější země a můžeme být pyšní i na několik mistrů světa, kteří pocházejí z našich končin.
Nejdříve si ve zkratce představme překážky, ze kterých je rozhodčím postaven parkúr (trasa je vždy jiná). Mezi skokové překážky patří jednoduché či dvojité skočky, kruh, skok daleký a zeď. Mezi ty zónové kladina, houpačka a šikmá zeď neboli áčko. A proč se nazývají zónové? Jednoduše proto, že na jejich začátku a konci jsou barevně vyznačeny kontaktní zóny, na které pes musí alespoň částí jedné tlapky šlápnout. V agility parkúru se zcela jistě setkáte i se slalomem a pevnými tunely, které mohou být rovné nebo zahnuté do tvaru písmene U. Rozhodčí z těchto překážek postaví trasu, která měří v průměru zhruba 150 m. Překážky, které může použít, závisí na typu závodu.
Na oficiálních závodech se můžete setkat s různými typy soutěží. Mezi ně patří zkoušky, jumping open a agility open (zcela výjimečně potom jumpingové zkoušky). U zkoušek jsou závodníci rozděleni do výkonnostních kategorií, takže mezi sebou soupeří pouze „stejně pokročilé“ týmy.
i
Kromě zkoušek se můžete zúčastnit tzv. otevřených běhů, ve kterých soutěží všechny týmy bez rozdílu výkonnosti. Ty se dělí na závody agility (dovoleny jsou všechny překážky) a závody jumping (nejsou zde použity zónové překážky).
Pokud se psovod rozhodne začít soutěžit, musí startovat v kategorii A1, a to do té doby, než dokáže třikrát splnit zkoušku bez jediné chybičky alespoň od dvou různých rozhodčích. Poté může přestoupit do vyšší kategorie A2.
Zde pes na těžších parkúrech opět musí předvést bezchybné výkony, tentokrát však celkem 5, ve kterých se musí umístit do 3. místa a musí tak učinit u 3 různých rozhodčích.
V elitní kategorii A3 najdete již zkušené a „vyběhané“ týmy, které již sice nemohou postoupit do vyšší kategorie, ale mohou se opakovanými úspěšně splněnými zkouškami pokusit získat titul A3Champion.
Kromě výkonnostních kategorií se psi dělí také na velikostní kategorie. V praxi to znamená, že čivava nesoutěží proti border kolii nebo třeba proti belgickému ovčákovi. Před prvními závody dochází k měření kohoutkové výšky psa, která znamená rozřazení psa do jedné z velikostních kategorií*:
Každá z těchto kategorií má řádem stanovenou výšku skokových překážek, které pes překonává.
*akt. k 1/2022
Kromě stavění parkúru dává rozhodčí závodníkovi pokyn ke startu, celou dobu závodu jeho a psa bedlivě pozoruje a při chybě zvedá jako signalizaci svou ruku. Za každou chybu obdrží tým trestné body, existují však i chyby, které znamenají diskvalifikaci z daného běhu.
i
Agility – ženský sport?
Ano i ne. V případě českého agility platí „ano“. Ač to české agiliťačky trápí, agiliťáci prostě „nejsou“. V případě mezinárodního agility to již tak jednoznačné není. Poměr žen a mužů je více méně vyrovnaný (ba dokonce někde dominují muži).
Pokud rozhodčí zvedne rozevřenou dlaň, pak se jedná o chybu za 5 trestných bodů. Chyby tým může nasbírat například za shození laťky při přeskoku, vynecháním tyčky ve slalomu nebo přeskočením kontaktní zóny. Existují taky chyby jako penalizace za překročení stanoveného času, a pokud je pejsek pomalejší, obdrží za každou překročenou vteřinu jeden trestný bod.
Dalším typem chyby je odmítnutí. Odmítnutí může během parkúru obdržet tým celkem dvě, při třetím je automaticky diskvalifikován. Odmítnutí se musí opravit, v opačném případě následuje také diskvalifikace. Mezi odmítnutí řadíme oběhnutí překážky, špatné naběhnutí do slalomu či vyběhnutí psa z tunelu stejnou dírou, kterou do něj naběhnul.
Diskvalifikaci rozhodčí označuje překříženýma rukama na hrudi, popřípadě doprovodným hvízdnutím píšťalkou. A to v případě, kdy pes překoná jinou překážku než tu v pořadí, překoná překážku ve správném pořadí, ale ve špatném směru (například přeskočí skokovou překážku z druhé strany, než označil rozhodčí), opustí parkúr, neopraví odmítnutí, atd.
Závod vyhrává tým, který překonal parkúr s nejmenším množstvím chyb a v nejlepším čase. Pokud však máme pejska, který má pomalejší čas, ale žádné trestné body, a vedle něj psa, který byl sice rychlejší o 2 sekundy, ale nasbíral chybu, pak vyhrává první zmíněný.
Agility mohou běhat úplně všichni psi. Neexistují plemena, která by se nemohla tomuto sportu věnovat, včetně kříženců. Existují pouze plemena vhodnější a méně vhodná. Musíme také rozlišovat pojem „trénovat agility“ a „závodit v agility (na oficiálních závodech)“. Při tréninku je třeba zvážit výšku skokových překážek vzhledem k výšce a stavbě těla psa (např. bulteriér a 60 cm výška skoček je téměř nereálná).
Základní kritérium je, aby byla přizpůsobena náročnost dráhy a výška překážek fyzické kondici psa. Pes nesmí mít nadváhu, pes s dysplazií či spondylozou by neměl skákat standardní výšku překážek a také by se měl vyhnout některým překážkám (slalom). Ano, agility je sport náročný na pohybový aparát psa. Opotřebovávají se klouby, ale zlepšuje se fyzická kondice, posilují svaly a srdíčko. A při nejmenším probíhá na tréninzích základní forma socializace, což je pro psa také důležité. Agility se mohou učit štěňata (zhruba od 7.-8. měsíce je možno začít se základy mimo parkúr), mladí psi a není problém začít s agility, i když je pes již dospělý či v pokročilém věku (agility se naučí každý pes).
Mezi nejvhodnější plemena pro agility patří papillon, šeltie, border kolie, parson russel teriér, belgický ovčák – malinos, pudl malý a střední, australský ovčák, mudi, pyrenejský ovčák, border teriér.
Z méně tradičních plemen se začínají prosazovat australské kelpie, kooikerhondje, šiperka nebo pracovní kokršpaněl. Agility ale uvidíte běhat i knírače, špice, australské honácké psy, čivavy, jorkšírské teriéry, jack russel teriéry, kavalír king charles španěly, špringršpaněly, entlebušské salašnické psy, bígly, čínské chocholaté psy a naháče, vipety, křížence, bearded kolie, krátkosrsté i dlouhosrsté kolie, boston teriéry, zlaté retrívry, labradorské a flat coated retrívry, dokonce je možno na závodech potkat i šarplaninské pastevecké psy, prostě velmi široké spektrum psích plemen. Agility se mohou věnovat téměř všechny rasy psů.
Pokud vás agility oslovilo a rádi byste jej vyzkoušeli s vlastním parťákem, důležité je najít si kvalitního trenéra ve vašem okolí. V dnešní době internetu a sociálních sítí není problém si zjistit osobní reference a poté si už jen domluvit schůzku. Dohled trenéra je pro naprosté začátečníky důležitý, bez dobrých základů se nedá kvalitně stavět. Navíc je možno si k „prezenční formě studia“ dohledat spoustu zajímavých on-line kurzů, tzv. webinářů, kde vám trenéři poradí jak na konkrétní cviky.
Pokud jste samouci a ptáte se, jak cvičit agility doma, k naučení základů vám na zahradě bohatě postačí základní agility překážky pro psy: 2 až 3 skočky, tunel a slalom. Samotné agility se poté trénuje za pamlsky, takže se vám jistě bude hodit k tréninku praktický pamlaskovník. Dávka pamlsků, která se spotřebuje v tréninku, by poté měla být zohledněna v krmné dávce.
Pokud již agility nějakou dobu trénuji a mám pocit, že bych rád pokročil někam výš, je možno si své dovednosti ověřit na závodech. Závody se dělí na oficiální a neoficiální. Neoficiální závody však nejsou posuzovány schválenými rozhodčími, překážky nemusejí být kvalitní a obecně úroveň závodů je většinou na „neofikách“ nižší. Je třeba tedy z nich vybírat pečlivě. Také nemusí být omezen věk pejska a velikostní kategorie nejsou striktně dodržovány vzhledem k výšce pejska (což může být ovšem výhoda pro pejsky s nevhodnou tělesnou stavbou pro skoky, např. molossoidní plemena typu bernardýn, hovawart, šarpej, apod.)
Na oficiální závody je delegován proškolený rozhodčí, který staví bezpečné tratě, dohlíží na kvalitu použitých překážek a posuzuje běhy podle pravidel Klubu agility ČR. Na závodech také nesmějí běhat pejsci mladší 18 měsíců. Ke startu na oficiálních závodech je mít třeba vyřízený výkonnostní průkaz, kam se zapisují výsledky zkoušek a důležitých závodů. Seznam všech těchto závodů, které se konají v ČR, je k nalezení na webové stránce kacr.info.
i
Pokud se chystáte vystartovat poprvé, nezapomeňte vcházet na parkúr bez jakéhokoli pamlsku či hračky. Před vystartováním psovi sundejte obojek (i antiparazitární) či kšíry. Jakmile jednou vystartujete, při běhu se nesmíte psa dotknout. Za nedodržení výše uvedených pravidel vám hrozí diskvalifikace.
Jakmile se naučíte běhat delší sekvence a všechny překážky, je třeba se psem vyrazit za humna. Ale ne na závody, ale tréninky. Vyzkoušejte si cvičně jiné prostředí, jiné překážky, jinou skupinu psů, ať pejsek není zbytečně vystresovaný novým prostředím. Někteří pejsci při takovém stresu utíkají z parkúru, nerespektují pravidla a na vás je, abyste byli trpěliví a společně toto období překonali.
Zapovězené jsou fyzické tresty či psychický nátlak na psa. Všechno je navíc v konečném důsledku kontraproduktivní. Pes potřebuje pevné vedení a důslednost, ale potřebuje vám věřit a nesmí z vás mít strach, ale respekt. Častými chybami u začátečníků je nedostatečné chválení psa. Slovní pochvala je základem pozitivního výcviku. Chvalte svého pejska, buďte na něj pyšní a věřte, že agility vám pomůže vytvořit s vaším chlupáčem silné pouto, které vydrží až do konce života.
Agility je v první řadě zábava. Je to společné trávení společného času, je to budování a utužování vztahu s vaším psem. Je to příležitost, jak se seznámit s novými lidmi, rozšířit si obzory či poznat nové tréninkové metody.
Eliška Kaletová
Eliška Kaletová se agility věnuje od roku 2000. Své poznatky a zkušenosti se také pokouší předávat dále – společně s věrnou pobočnicí Danielou Rychlíkovou založily agility klub naura.cz. Mezi největší úspěchy Elišky patří titul vicemistryně světa 2017 v kategorii médium – družstva a Mistryně České republiky 2017 v kategorii médium jednotlivci. Zářez má i v kategorii „large“ – v roce 2015 se stala vicemistryní České republiky v kategorii border kolií. Navzdory mnoha úspěchům nezapomíná na svou milovanou rodinu a zejména na svého nekonečně trpělivého manžela..