Jak šel čas se Sony Ericssonem aneb Moje japonsko-švédské období

Jak šel čas se Sony Ericssonem – OBSAH

1. Od opravny rádií přes vaření rýže až po PlayStation – To je Sony
2. Spojení obou firem oznámeno v neslavně smutném dni
3. Nejslavnější legendy Sony Ericsson
4. Závěr

Od opravny rádií přes vaření rýže až po PlayStation – To je Sony

Po druhé světové válce v roce 1946 si založil Masaru Ibuka svou první opravnu rádií. Připojil se k němu Akio Morita, přičemž posléze s Ibukovu založil firmu, která se v prvních letech věnovala vývoji elektrického vařiče rýže.

V roce 1950 tato firma uvedla jeden z prvních magnetofonů v Japonsku, jenž dokázal hodinový záznam. A výroba rádií na sebe nenechala dlouho čekat.

První komerčně dostupné rádio neslo název Sony TR-55, výroba dalších modelů začala slavit úspěch. Model Sony TR-72 se dobře prodával v Austrálii, Německu či Kanadě. Společnost chystala svou první pobočku v USA, přičemž v roce 1960 vznikla právě v USA společnost Sony Corporation of America.

Televizor byl v té době na vzestupu, proto ani společnost Sony nemohla stát stranou. První pětipalcová televize slavila úspěch. A kdo by neznal značku Trinitron, která vznikla v roce 1968. Do roku 1994 se celého portfolia Trinitronu prodalo okolo sta miliónů kusů.

K neodmyslitelnému know-how společnosti byl jejich walkman, který společnost uvedla v život v roce 1979. Nesmíme opomenout videokazety, videopřehrávače či kamery. Kamery označované jako Handycam si my, dříve narození, pamatujeme dodnes. Velkým úspěchem pro Sony byl rok 1994, kdy vykoukla na světlo světa značka PlayStation.

Společnost Ericsson založil Lars Magnus Ericsson v roce 1876 jako dílnu na opravu telegrafů. Firma se ovšem velmi brzy etablovala mezi největší dodavatele telekomunikační infrastruktury v celém světě.

V roce 1999 vznikl u Ericssonu telefon A1018s, který díky velké baterii vážil něco okolo 200 gramů. Jeho zajímavostí byla možnost vyměnit kryt pod baterií. Displej, který byl třířádkový, byl podsvícen zelenou barvou. Téhož roku představil Ericsson svůj legendární T28s s flipem, který vystřelil po stisku bočního tlačítka. Zelené podsvícený černobílý displej a masivní anténa. Tak si ho pamatuji.

Telefonů Sony, které vznikly před spojením s Ericssonem, bylo také velké množství. Za všechny uveďme kupříkladu Sony CMD-Z5 z roku 2000, jehož klávesnici chránil aktivní flip. Objevilo se i ikonické kolečko „Jog-Dial“ na levém boku. Za celkem velký minus šlo označit hůře ovladatelnou klávesnici z gumy. Stranou nestála ani Sony CMD-J5 a také nástupnice Sony CMD-J7.

Telefonů obou firem byla velká hromada, ale pojďme se podívat na ty nejzajímavější kousky, které vznikly spojením obou firem. Čtenářům se omlouvám, že nepopisuji všechny modely, ale pouze ty, které jsem měl osobně. Jedná se tedy o mé osobní nostalgické video vzpomínání.

Spojení obou firem oznámeno v neslavně smutném dni

První telefony Sony neměly příliš na růžích ustláno. Ke spojení obou firem došlo v roce 2001, přičemž tisková konference, na které bylo ono spojení oznámeno, se uskutečnila v neslavně smutném dni, jímž bylo bezpochyby 11. září 2001. První společné produkty byly uvedeny v březnu 2002.

Nejslavnější legendy Sony Ericsson

Rok 2002 - Sony Ericsson T68i

Kdo by si jej nepamatoval. Byl to první společný telefon nové společnosti. Byl to vlastně nástupce Ericssonu T68m. „Íčko“ mělo lepší software, infraport, Bluetooth a pěkné barvy.

Ještě dnes si vzpomínám, jak velkou radost jsem měl z toho, že se mi podařilo sehnat externí fotoaparát, který se k telefonu připojoval ze spodní strany. Fotil mizerně, ale…, prostě fotil! To bylo na tu dobu unikátní. VGA fotografie s rozlišením 640 × 480 odpovídaly 0,3 Mpx. Muselo však být dobré světlo, jinak stály za starou belu. Ovšem na MMSky to tehdy stačilo.

Téhož roku se objevil Sony Ericsson T300, což byl vlastně takový chudý příbuzný T68i. Ovládal ovšem MMSky, GPRS, e-mail, infraport či polyfonní melodie.

Rok 2003 – Sony Ericsson T610

Jak já ho tehdy chtěl. Přišel na světlo světa po nepříliš úspěšných T300, T600 a T310. Krásný a moderní vzhled, fotoaparát byl tehdy integrovaný (jaká to vymoženost!) a barevný pasivní displej v rozlišení 128 × 160 bodů. Že jste tehdy při překreslování displeje viděli duchy? No a co? Mělo to polyfonní vyzvánění!

Odlehčenou verzí pro široké masy byl téhož roku také Sony Ericsson T230i, který jsme si v tomto roce mohli koupit v předplacených sadách. Displej disponoval 4096 barvami, rovněž k němu šel ze spodní strany přicvaknout VGA fotoaparát CommuniCam MCA-30.

Rok 2003 přinesl také zajímavé véčko Sony Ericsson Z200 s vyměnitelnými kryty, plastovým „uchem“ a ikonickým budíkem na vnějším displeji. Na tehdejší dobu měl výdrž na jedno nabití téměř pět dní.

Rok 2004 – Sony Ericsson K500i

Éra „K“ řady Sony Ericsson byla skutečně zlatou dobou této značky. Když dnes vidím na obrázku K700i, rozleje se mi po těle příjemné nostalgické krasosmutnění. Telefon měl VGA fotoaparát, identický joystick, 1,8'' TFT LCD displej s podporou 65 tisíc barev. A pozor! Baterie vydržela až týden na jedno nabití.

V době, kdy všichni šíleli po K700i, jsem já „obcoval“ s K500i, který byl oproti sedmistovky levnější, měl menší paměť, ale vlastnil MP3 přehrávač, rádio, VGA fotoaparát, a dokonce i infraport.

Rok 2005 – Nastupuje řada K a W

Za řadu K nesmíme opomenout Sony Ericsson K750i s 2MPx fotoaparátem s automatickým ostřením a posuvnou krytkou. Jeho váha 99 gramů a rozměry 100 × 46 × 21 milimetrů byly fantastické, o telefonu jste vlastně vůbec nevěděli.

Displej dosahoval 1,8 place a rozlišení 220  × 176 pixelů. Na klávesnici se psalo dobře a hlavně rychle, pro pohyb se používal joystick. Stojí za povšimnutí, že na pravé straně se nacházela spoušť fotoaparátu, k níž se dnes někteří výrobci vracejí.

Co se roku 2005 týče, nesmíme opomenout Sony Ericsson W800i, který vycházel právě z K750i, jen byl designově odlišný a specializoval se na hudební funkce. Užíval jsem ho moc rád, dodnes mi leží v šuplíku a stále funguje. Rozměry 100 × 46 × 19 mm byly s K750i téměř shodné, váha se rovněž ustálila na 99 gramech.

Na klávesnici jsme našli speciální tlačítko s logem W, čímž jsme okamžitě mohli spustit hudební aplikaci, která byla na tu dobu velmi dobrá. Z pohledu fotoaparátu se jednalo o klon soustavy K750i.

Walkman edicí bylo tak neskutečné množství, že se v nich člověk pomalu ztrácel (W200i, W300i, W380i, W550i, W580i, W600i, W610i, W660i, W700i, W710i, W715i, W800i, W810i, W850i, W880i, W890i, W900i, W910i, W950i, W960i, W995i).

Rok 2006 – Sony Ericsson P990i

I dnes si pamatuji na okamžik, kdy jsem seděl v obýváku na sedačce a tento legendární komunikátor vytahoval z velké krabice. Přístroj navazoval na legendy P800, P900 a P910i, měl otevřený operační systém Symbian ve verzi 9.1 a byl to první chytrý mobil používající novou platformu UIQ 3.0.

Telefon měl stylus v zádech, z přední strany pěkný obdélníkový displej a plnohodnotnou klávesnici na flipu. Pověstné otočné kolečko, které známe z telefonů Sony, našlo místo na levé straně. Na zádech jsme pak mohli najít příjemný 2Mpx fotoaparát.

Téhož roku doplnil „K“ řadu nový model K800, ve kterém jsme mohli zaznamenat značku Cyber-Shot. Tu známe z fotoaparátů Sony. Následovala K850, což byl první telefon s 5Mpx fotoaparátem. Je nutností připomenout, že první telefon s 12Mpx fotoaparátem nesl název Sony Ericsson Satio.

Rok 2007 – Sony Ericsson P1i

Moje P990i odešla do věčných lovišť a v regálech obchodů se objevil Sony Ericsson P1i. Zjevení, které mě naprosto uchvátilo. Na svou dobu mělo zařízení kompaktní rozměry a výborný 3Mpx fotoaparát. Telefon obsahoval editor Office dokumentů, na tu dobu výbornou multimediální výbavu, a hlavně hliník při příjemné váze 124 g. Tehdy byl P1i považován za těžký telefon. Displej měl QVGA rozlišení a 262 tisíc barev.

Téhož roku jsme mohli na trhu vidět i Sony Ericsson T650i v kovovém provedení. Přístroj pracoval s 3Mpx fotoaparátem a v v balení jsme mohli dokonce najít i pouzdro a nabíjecí stojánek, nabíječku a sluchátka. No, řekněte, nebylo to fajn?

Rok 2008 – Sony Ericsson Xperia X1

Telefon jako z jiné planety. Jeho cílem bylo uspokojit náročné uživatele, přičemž všechny okolo šokoval revoluční design s výsuvnou klávesnicí. Jednalo se o snahu přijít s něčím novým, co mělo potěšit uživatele prahnoucí po komunikaci a zábavě. Konstrukce však měla slabá místa a velmi často praskala. Já telefon reklamoval asi po třech měsících.

Co se Xperií týče, musím připomenout, že o rok později vykoukla Xperia X2, ovšem následně byl oznámeno konec systému Windows Mobile. Proto v roce 2010 přišla společnost s Xperií X10 s Androidem. Telefon poháněl 1GHz Snapdragon, focení obstarával 8Mpx snímač. Za zmínku stojí také připomenutí, že z toho telefonu se odvodila i populární X10 mini, což byl prodejně úspěšný „prcek“ do dlaně.

Ve stejný rok vykoukl také Sony Ericsson C902. Všimněte si, že společnost změnila písmeno K v názvech svých telefonů na C. Telefon disponoval masivní krytkou 5Mpx fotoaparátu a speciální senzorická dotyková tlačítka po obvodu displeje. Zahrál si dokonce i v Bondovce Quantum of Solace z roku 2008.

Rok 2009 - Sony Ericsson Xperia Pureness

Designový klenot s průhledným monochromatickým displejem. Funkčnost a užitečnost telefonu stála stranou, platilo se výhradně za vzhled. Tady se přiznám, že tento telefon mě absolutně minul a nezaujal. Telefon neměl ani fotoaparát.

Rok 2011 – Sony Ericsson Xperia Play

Xperií, jak jsem již psal, byla také pěkná hromada. Již jsem zmínil model X1, X2 či model Pureness. Za připomenutí stojí také X10 mini, X8 či Xperii Arc. Ale zpátky k Xperii Play.

Já na ni koukal jako na zjevení. Telefon v podobě herní konzole jsem viděl opravdu poprvé. Jednalo se vlastně o PlayStation telefon. Pro hráče to byla volba číslo jedna, telefonu však škodil horší hardware.

Telefonů Sony Ericsson plodil jako na běžícím pásu. V dnešním článku jsem přiblížil jen ty, které jsem měl v ruce, případně je vlastnil někdo z rodiny. Pokud bych měl popsat všechny produkty tohoto japonsko-švédského uskupení, měl by článek několik pokračování.

Závěr

Na světě se objevil první iPhone. A je pravdou, že Sony Ericsson se rozhodl jít svou cestou experimentů. Troufám si říct, že nedokázal na změnu v mobilním světě pružně reagovat. A protože všechno jednou končí, tak koncem roku 2011 odkoupilo Sony 50% podíl od Ericssonu. A tím japonsko-švédské společenství skončilo. Další telefony již vznikaly pouze s logem Sony.

Po rozvodu obou firem nesmím opomenout na Sony Xperii Z, která byla asi mým nejmilovanějším telefonem z japonské stáje. Jednalo se o první čtyřjádrový telefon s pěkným a novým designem, odolností vůči prachu a vodě, pětipalcovým displejem a 13Mpx fotoaparátem.

Doba vrcholu značky Sony Ericsson byla svým způsobem velmi krásná. Výrobci se předháněli s inovacemi, novými technologiemi. My, dříve narození, jsme hltali každou převratnou novinku. V dalším retro vzpomínání si vzpomeneme také na další legendu, kterou byla bezpochyby firma BlackBerry.