S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl (RECENZE) – Zpátky do Zóny

S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl (RECENZE PC) – Obsah článku

• Stalkerské Déjà vu
• Skife, kde jsi vzal ten artefakt?
• Malý stalker z velké Zóny
• Živoucí Zóna
• Kolik peněz máš, tolikrát si stalkerem
• Umělá inteligence bez inteligence
• Stalker 2 má před sebou ještě dlouhou cestu
• Recenze S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl: závěrečné hodnocení
• HW nároky pro S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl PC

Stalkerské Déjà vu

První díl Stalkera jsem objevil chvíli po jeho vydání. Psal se rok 2007 a já ve sladkých sedmnácti potkal jednu ze svých mnoha videoherních lásek. Selektivní hráčská paměť pochopitelně ukryla to špatné, a tak si vzpomínám pouze na neskutečně vtahující atmosféru a bohatý otevřený svět. A přesně to také přináší druhý díl – atmosféru hustější než radioaktivní opar nad Černobylem a podmanivý svět, který se do vás zakousne jak zmutovaný čokl a nepustí, dokud u počítače neodpadnete únavou.

Shadow of Chernobyl z roku 2007 ale trápily také nejrůznější bugy a technické problémy, které často znepříjemňovaly hraní a mnohdy také nedovolily postoupit v misi. A ano, jak asi tušíte, i to, bohužel, přináší STALKER 2: Heart of Chornobyl. Tato nostalgická výprava má zkrátka nepříjemnou pachuť a její intenzita je dost individuální. Pokud máte pořádné herní dělo, může jít jen o občasné šimrání na jazyku, naopak zejména majitelé slabších počítačů mnohdy dostanou pěkně do zubů. Mám ale pro vás dvě dobré zprávy: hra dostává každým dnem velké aktualizace a situace se zlepšuje (a časem se snad? vyřeší kompletně). A za druhé, STALKER 2: Heart of Chornobyl je i s chybami skvělá hra a její přednosti i vady vám chci na dalších řádcích představit.

Skife, kde jsi vzal ten artefakt?

Stejně jako celá hra se s vámi úvod nijak nemaže. Žádné „ahoj, tohle je Zóna a na tohle si dej pozor“. Vůbec! Ihned po spuštění hry se ocitáte v roli bývalého vojáka Skifa, který žije mimo Zónu, jen těsně ale přežije výbuch způsobený podivným artefaktem, takovým, jaký lze najít jen v bezprostředním okolí vybuchlé černobylské elektrárny. Skif, protože přišel v podstatě o vše, chytne šanci za pačesy a vydá se do Zóny vytřískat alespoň ze zářivého artefaktu nějaké prachy.

Zóna ho záhy pozře, přežvýká a polonahého (obrazně i doslova) vyplivne do tohoto podivného světa s vlastními pravidly. Sociálními, přírodními i fyzikálními. Už první díl jasně ukázal, že studio GSC Game World umí psát silné příběhy, přesto mě znovu udivilo, jak je Stalker 2 výpravné dobrodružství. Osudy jednotlivých postav jsou zajímavé, vše se do sebe příjemně, řekl bych až detektivně zamotává, a co je nejlepší, otěže příběhu máte v rukou vy.

Malý stalker z velké Zóny

V tomto směru si Stalker 2 bere to nejlepší z RPG žánru, příběh je totiž neuvěřitelně členitý a nejde jen o čtveřici rozdílných konců. Jako kořeny radioaktivní rostlinky se tok příběhu rozpíná do mnoha směrů a často se větví v drobných, na první pohled bezvýznamných momentech. Tu třeba v útrobách továrny najdete zraněného vojáka nepřátelské frakce. Můžete ho samozřejmě na první dobrou odpravit a tradá k cíli mise, klidně mu ale po krátké rozpravě lze dát lékárničku a odejít s dobrým pocitem, že z vás Zóna nevysála zbytek lidskosti. 

Jako odměnu za váš dobrý skutek na vás překvapený „nepřátelský“ voják ale při odchodu ještě zakřičí heslo, které máte říct jeho nadřízenému. Ten se ukáže být závěrečným bossem, protože ho ale znalostí hesla přesvědčíte, nakonec na vás nezaútočí a mise končí úplně jinak, než jste si mysleli. O této možnosti ale nevíte, hra vás na ni předem neupozorní. Zkrátka přijde sama, což ještě více podporuje pocit, že Zóna skutečně žije svým životem.

Tato drobná rozhodnutí se navíc na sebe nabalují jako sněhová koule a vzájemně se ovlivňují. Nejde tedy jen o to, že na konci hry si vyberete ze čtyř kontextových nabídek a hra vám ukáže jinou cutscénu, vůbec ne. Právě i tato malá rozhodnutí mají vliv na zakončení příběhu a co víc, často je nemáte plně ve svých rukou. Zóna totiž opravdu žije svým životem, a tak opakované hraní stejné mise často vypadá dost jinak. 

Jednou narazíte na zmutovaná zvířata, jindy se třeba připletete do noční přestřelky dvou cizích frakcí, přičemž váš doprovod, který jste se vědomě rozhodli zachránit, schytá zbloudilou kulku, a to ovlivní nejen konec mise, ale třeba i osazenstvo vedlejší stanice, protože mohlo jít o velícího dané osady, která se kvůli tomu nyní rozpadne. Snad ani není třeba zmiňovat, že znovuhratelnost je, troufnu si říct, gigantická.

Živoucí Zóna

Stejně organicky funguje i svět samotný. Mnohokrát jsem si vzpomněl na sérii The Legend of Zelda či Ghost of Tsushima, také Stalker 2 má totiž svůj vlastní vizuální jazyk, ale rozumí mu jen ti, kteří se skutečně dívají a poslouchají. Na mapě třeba nenajdete ikonky, které by vás upozorňovaly na to, že tady a tady jde najít artefakty. Pokud se nad tím nezamyslíte, nikdy ani žádný nenajdete, dává ale smysl, že jejich výskyt bude nejvyšší v místech s vysokou radiací a takových, které vypadají nějak divně, nějak jinak, než je zvykem. Takže pokud někde levitují kameny nebo ze země vystřeluje oheň, je čas vyndat detektor a dát se do hledání.

Herní svět je obrovský, zhruba 2x tak velký jako v původní hře, a i když vývojáři pochopitelně nemají armády designérů a grafiků jako třeba v Ubisoftu, aby se mohli piplat s každým zrníčkem písku, rozhodně nepůsobí prázdně a každou chvíli narážíte na něco zajímavého. Přesto mám s jeho fungováním menší problém – nenabízí totiž dopravní prostředky ani tradiční rychlé cestování. Přesunout se lze pouze z vybraných stanovišť díky tzv. průvodcům, a to jen do několika dalších vybraných osad, které daný stopař zná a to ještě za celkem vysokou úplatu.

V zásadě by to nebyl takový problém, svět je totiž většinou zajímavý. Hlavním „viníkem“ je ale pro mě systém váhy vybavení známý z jedničky. Neustále narážíte na to, že chcete pobrat veškerou výbavu padlých protivníků, abyste ji pak mohli prodat v základně. Jenže oberete tři čtyři mrtvoly a inventář je tak plný a těžký, že se sotva hýbete. Internet už je plný nářků hráčů nad tím, jak se rychlostí slimáka plouží dva kilometry, protože jim je líto zahodit tolik cenného lootu. 

Kolik peněz máš, tolikrát si stalkerem

Minimálně v prvních 10 až 15 hodinách totiž budete mít opravdu málo peněz a každá koruna se počítá, takže jsem podobná muka podstupoval velmi často. Nezmiňuji to ale ani tak jako vyloženě chybu, ale něco, s čím musíte počítat, pokud si hru chcete koupit. Možná prostě nastal čas, aby Stalkeři také používaly dopravní prostředky nebo si hra osvojila trochu přátelštější rychlé cestování. Každopádně pokud byste s tím měli zásadní problém, řeší ho jedny z prvních modifikací, které do Stalkera 2 zamířily.

Úzce s tím nicméně souvisí ekonomika hry. Peněz je totiž opravdu málo a nutnost utrácet je zase velká. V rámci survival prvků se vám totiž veškeré vybavení opotřebovává a jeho oprava na základnách je opravdu velmi drahá. Bohužel jsem byl několikrát donucen přestat používat svou oblíbenou a vypiplanou zbraň, protože jsem prostě neměl prostředky na její údržbu. Něco pak stojí i upgrade výbavy, který je jinak příjemným zpestřením a přidává další vrstvu hratelnosti, výbavu si totiž můžete upravovat podle svých potřeb, přičemž některé upgrady uzamknou jiná vylepšení apod.

Právě ekonomika hry je vlastně prapůvodcem mého problému s rychlým cestováním. To bych tak nutně nepotřeboval, kdybych u sebe nemusel neustále tahat všechen získaný loot, abych měl na opravu svých zbraní atd. Celkově mi vůbec přijde vybalancování některých mechanik lehce nešťastné. Hra je na jednu stranu poměrně obtížná, místy až nekompromisní. Na druhou stranu neustále nacházíte náboje, lékárničky a jídlo, takže řada survival prvků vyznívá do ztracena. Cosi o tom vypovídají i populární modifikace, jenž často hru paradoxně ještě ztěžují (jeden z oblíbených modu třeba snižuje účinek léčení u obvazů, které pouze zastavují krvácení).

Naopak z pro mě nepochopených důvodů zmizel oproti předchozím dílům loot z monster. Nemáte tak žádnou motivaci je lovit a často před nimi pouze zdlouhavě utíkáte, vydrží totiž opravdu hodně. Přesto všechno ale zvládám tyto problémy přehlédnout či rovnou úplně přestat vnímat právě díky skvělému vtažení do hry, které se těžko popisuje a zkrátka jej musíte zažít. Přesto jsou věci, které tolerovat jdou jen stěží.

Umělá inteligence bez inteligence

Obrovskou slabinou hry je umělá inteligence a množství nejrůznějších chyb a bugů (nejhorší je, když se sejde hloupé NPC a rozbitá herní mechanika). V rámci akční složky sice musím pochválit chování zbraní, protože střelba z nich je opravdu zábavná, problém je nicméně v tom, na co střílíte. AI totiž dokáže šokovat na celé škále své inteligence, tedy překvapit útokem ze zálohy nebo taktickým přesunem na vyvýšené místo, ale také zcela stupidním opakovaným nabíháním do jediných otevřených dveří a ještě tupě čekat, jestli si toho všimnete.

Umělá inteligence ale umí zazlobit i jinak. Nejednou se mi stalo, že jsem přišel na území ovládané jinou skupinkou dobrodruhů a svého jsem mohl docílit bud tím, že všechny vystřílím, nebo udělám službičku pro jejich šéfa a ten mi kýženou informaci vydá na základě dobrých vztahů, které se mohou projevit i v pozdějším hraní. Jakožto správný lidumil (střílet vše co dýchá mám v plánu až při druhém průchodu hrou) jsem na vše kývl, splnil jednu fušku, předali jsme si informace a s přáním další spolupráce vesele odcházím do Zóny. Z ničeho nic se ale na radaru rozsvítí tucet červených šipek a mě mí noví „spojenci“ nahánějí s kulometem v ruce.

Podobných kiksů jsem zažil hned několik, opakovaně mě navíc zradil stealth, pro který jsou určité mise přímo designované. Častokrát vás totiž nepřátelé spatří i když mezi vámi stojí třeba zeď. Ještě absurdněji pak působí protivníci s „aim botem“, kteří střílí na vás nebo vašeho spojence, ale nějak si neuvědomili, že je mezi vámi překážka, a tak to nejenže není možné, ale ani by vás správně neměli vidět.

Samostatnou kapitolou do části „co se nepovedlo“ je grafika a optimalizace. Na mém dnes již vcelku průměrném PC s i5-10400F procesorem, grafickou kartou RTX 3060 Ti a 32 GB RAM se mi podařilo hru spustit v rozlišení 1440p a DLSS na vysoké detaily, přičemž k prezentovaným záběrům má hra místy daleko, ale rozhodně vypadá velmi pěkně. Druhá věc jsou občasné grafické a jiné technické glitche, jako je opožděné doskakování a opětovné mizení stínů, kolize objektů a špatné načítání textur. 

Na druhou stranu neměl jsem rozhodně pocit, že hra je vyloženě rozbitá a tedy nehratelná, jak se dočtete v některých recenzích. Výjimečně nicméně dojde k nelogičnostem, kdy si třeba hra neodškrtne hotový úkol, a tak nelze pokračovat dále nebo se vám zvýrazní předmět, se kterým lze interagovat, ale přitom musíte udělat ještě něco jiného a jinde, než to skutečně půjde. Protřelý hráč už se dovtípí, kde je asi problém, ale i tak jsou tyto nedostatky otravné.

Stalker 2 má před sebou ještě dlouhou cestu

Tenhle výlet do Zóny je zkrátka hořkosladký, klady ale u mě výrazně převládají, protože i když je tolik věcí, co mi na hře vadí, po mnoha měsících jsem byl zase přikován k obrazovce a dlouhé hodiny ignoroval reálný svět kolem. Jádro hratelnosti je totiž skvělé. Studio GSC Game World dokázalo překonat odkaz předchozích her a fanouškům přinést to, na co čekali. Zmíněné problémy se ve velké míře, věřím, časem podaří opravit, a pokud jde o mechaniky, které by vám neseděly (opotřebení zbraní, nosnost, ekonomika hry atd.), šikovní modeři už na ně dávno mají řešení.

Je rozhodně škoda, že ani po třech odkladech není Stalker 2 technicky v pořádku, i tak se ale podle mě čekání vyplatilo, jen musíte mít se hrou (resp. vývojáři) trochu trpělivosti. Jestli zmíněné chyby prominete, je hodně individuální, nepochybuji však o tom, že pachuť z horšího startu hry časem odezní a i druhý Stalker se stane skvělou, možná přímo kultovní hrou.  

• Zdroje: Vlastní

S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl (RECENZE)

Závěrečné hodnocení

Tato recenze byla napsaná pro PC verzi hry.

Hodnocení8/10 VELMI DOBRÉ

Verdikt:

---

Návrat do Zóny neproběhl zcela hladce, fanoušci série ale rozhodně nemusejí být zklamaní, stejně jako všichni příznivci stříleček v otevřeném světě, kteří chtějí u hry trochu více přemýšlet a méně běhat za ikonkami.

Klady

• Nápaditý příběh a jeho větvení
• Vtahující atmosféra
• České titulky
• Živoucí svět, který se pod vašima rukama neustále mění
• Skvělý pocit ze střelby
• Vysoká znovuhratelnost
• Příjemně vysoká obtížnost
• Žádné moderní zkratky, na řadu věcí si hráč musí přijít sám

Zápory

• Problematické nastavení herní ekonomiky
• Rychlé opotřebovávání výbavy nemusí sednout každému
• Umělá inteligence umí překvapit, většinou je ale hloupá
• Špatná optimalizace a množství bugů

Filip Němec

My name is Filip Němec and I mostly write everything there is about game consoles. Couch playing is my thing. I'm not too picky when it comes to gaming genres, but I prefer action adventure and racing. I really enjoy the Uncharted series, and I look forward to the Half-Life 3 release.

HW nároky pro S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl PC

• Zdroj: rockpapershotgun.com (25. 11. 2024)

S jakým herním PC na S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chornobyl?

Chcete si ulehčit výběr? Níže pro vás máme tipy na vhodné herní počítače podle náročnosti.

Alza počítače