Torrenty: Revoluce ve sdílení dat, která změnila internet

Torrenty: Záplava dat bez hranic – OBSAH

1. Do jednoho terče se strefíte, do tisíců už velmi těžko
2. Využití sítě na maximum
3. Hon na piráty nabývá absurdních rozměrů

Do jednoho terče se strefíte, do tisíců už velmi těžko

Firmy jako Napster nebo Megaupload bylo poměrně snadné zasahovat žalobami, zvláště pokud sídlily na území se silným autorským právem. Řešením pirátů bylo přejít na plně distribuované systémy. Ty se vyznačují tím, že nemají žádnou centrální správu, a v některých případech jsou dokonce i vyvíjené distribuovaně, takže nelze jednoznačně určit ani organizaci, ani autora, který podobné nástroje vyvíjí.

V případě torrentů jde o to, že sdílené soubory nejsou uloženy na jednom místě, ale jsou sdílené mezi velkým počtem uživatelů, přenosy probíhají mezi nimi navzájem (peer to peer), takže není možné jednoduše identifikovat zdroj a smazat ho. Zajímavé je přitom to, že původní idea za torrenty se netýkala pirátství, ale řešila problémy se stahováním velkých souborů, jako jsou například updaty aplikací a operačních systémů.

Využití sítě na maximum

První torrent, BitTorrent, byl vytvořen v roce 2001 Breamem Cohenem, který ho navrhl jako nástroj na akceleraci stahování velkých souborů. Zatímco u klasického stahování se začíná na začátku a v případě výpadku downloadu se dovoluje maximálně navazování, torrent dovoluje stahování různých částí stejného souboru z velkého množství zdrojů najednou s tím, že se soubor ve finále sestavuje z jednotlivých segmentů.

Tato idea byla založena na tom, že většina uživatelů má asymetrické připojení k internetu, které dovoluje rychlé stahování, ale pomalý upload: Tím, že každý stahující využívá větší počet zdrojů, klade relativně malé nároky na propustnost u lidí, od kterých se stahuje. Torrentové klienty s tím počítají a obvykle dovolují vyhradit jenom část dostupného pásma tak, aby odesílaná data nezatěžovala připojení jednotlivého klienta.

Kolem torrentů začala vznikat i seskupení a hnutí, která se aktivně staví proti copyrightu, jako je například The Pirate Bay (2003). The Pirate Bay nabízel přístup k tak zvaným magnetickým linkům, formě popisu torrentů tak, aby bylo možné vyhledávat jejich obsah i v případě, že někteří poskytovatelé torrentů zmizí a objeví se místo nich jiní. Aktivisté kolem The Pirate Bay se aktivně účastnili celé řady sporů, zakladatelé byli v roce 2009 dokonce odsouzeni do vězení, ale ani to je nezastavilo. The Pirate Bay existuje dodnes, i když je přístup k jejich webu často blokován poskytovateli připojení.

Hon na piráty nabývá absurdních rozměrů

Systém torrentů značně zkomplikoval hon na piráty, protože už nebylo možné jednoduše zažalovat firmu, která se dopouštěla pirátství, ale bylo nutné identifikovat jednotlivé uživatele a žalovat je individuálně. To vedlo k některým přehmatům, které nebyly dobré pro obraz RIAA. V roce 2003 se například podařilo zažalovat za sdílení dvanáctiletou Briannu LaHara, která dostala 2 000 USD pokuty, kterou za ni nakonec zaplatilo sdružení P2P United.

V roce 2005 se dokonce podařilo za sdílení 700 písniček zažalovat 83letou ženu, která navíc zemřela tři měsíce před podáním žaloby. Právník rodiny protistranu upozornil, že certifikát o úmrtí matky odeslala její dcera už jako odpověď na předžalobní výzvu, po které ale stejně následovala žaloba.

Torrenty ukázaly, jak obtížné je čelit technologickému vývoji pomocí tradičních právních mechanismů. Tento decentralizovaný přístup nejenže umožnil rychlejší a efektivnější sdílení dat, ale také narušil pravidla hry v oblasti ochrany autorských práv. Zatímco pro někoho jsou torrenty symbolem svobody internetu a efektivního přenosu dat, pro jiné představují hrozbu, která podrývá autorská práva a narušuje zavedené obchodní modely.

Michal Rybka

Michal Rybka je publicista a nadšenec s 20 lety zkušeností v IT a gamingu. Je kurátorem AlzaMuzea a YouTube kanálu AlzaTech. Napsal několik fantasy a sci-fi povídek, které vyšly v knižní podobě, a pravidelně pokrývá páteční obsah na internetovém magazínu PCTuning.