Walkmany a války o hlasitost

Walkmany a války o hlasitost – OBSAH

1. Kazetové magnetofony nabídly nárůst kvality
2. Kazety nabídly snadné kopírování
3. Na scénu přichází walkman

Kazetové magnetofony nabídly nárůst kvality

Už v padesátých letech se objevují kotoučové magnetofony, které dovolovaly čtyřstopý záznam, tedy buď dvě stereo stopy, nebo čtyři mono stopy. Pásku nebylo nutné otáčet, kotoučové magnetofony běžně dovolovaly provoz jedním nebo druhým směrem. Pásky byly různě široké, přičemž profesionální půlpalcové až dvoupalcové modely dovolovaly používat až dvacet čtyři stopy, a tedy nahrávat každý nástroj v kapele jeho vlastním mikrofonem.

Pásky nabízely radikálně vyšší kapacity – a vznikla celá řada systémů, které na pásku dokázaly uložit až nečekané objemy dat. Spirálový (helikální) záznam se používal pro záznam videa, s mnohastopým záznamem se setkáme i u moderních vysokokapacitních páskových mechanik LTO (Linear Tape-Open), stále používaných v datacentrech.

S tím, jak se zvyšovala kvalita pásek, se otevíral prostor i pro kompaktnější záznamová zařízení. V roce 1963 Philips uvedl kompaktní kazetu (MC, Music Casette), která dovolovala snadnější manipulaci s páskou. Prodávaly se pásky nahrané i prázdné, na které si lidé mohli nahrávat svou vlastní hudbu – a poměrně rychle se mimo obyčejných magnetofonů objevily i dvojité – dvojčata, která dovolovala snadné kopírování z kazety na kazetu.

Kazety nabídly snadné kopírování

Zatímco dříve bylo kopírování hudby poměrně komplikované, najednou to šlo snadno – a díky rostoucí kvalitě zařízení se v osmdesátých letech objevily i přehrávače schopné kopírovat dvojitou rychlostí (high speed dubbing). Zatímco gramofonové desky byly fenoménem audiofilů, z pásek se stalo médium pro každého. Zbývalo dobýt poslední metu – udělat kompaktní přenosný přehrávač.

Na scénu přichází walkman

V roce 1979 přináší Sony kompaktní přehrávač audiokazet, který nabídl provoz na dvě tužkové baterie – Sony Walkman TPS-L2. Inovativní stroj dovolil připojení dvou sluchátek, čímž otevřel překvapivý problém – v té době nebylo mnoho dobře akusticky izolovaných nízkoimpendačních sluchátek vhodných pro použití s bateriovými přístroji. A špatná izolace při použití v hlučném prostředí vedla k tomu, že začal závod o hlasitou reprodukci, kterou známe jako loudness wars.

Loudness wars

Důvod, proč řada audiofilů miluje desky ze 60. a 70. let, spočívá v tom, že byly masterovány pro velké systémy s výkonnými zesilovači – byly masterovány na dynamický rozsah. S tím, jak se rozšiřovaly kazetové přehrávače, ale začali vydavatelé zvyšovat úroveň hlasitosti nahrávek s tím, že opravdu hlasité pasáže se ořezávaly, aby celková hlasitost nahrávky byla vyšší. Tím došlo ke snížení dynamického rozsahu nahrávky, což se nepěkně podepsalo na kvalitě nahrávek.

V osmdesátých letech tak začal vznikat koncept „akusticky přijatelného audia“, které nebylo ideální pro domácí poslech, ale pro poslech na ulici bohatě stačilo – a právě zde se začala prosazovat psychoakustika, která nabídla ztrátovou kompresi, razantní zásah do kvality audia, které ale vyžadovalo mnohem méně úložného prostoru a které nám přineslo první generace digitálních přehrávačů MP3 a také mobilních telefonů, do kterých se vešly celé audioknihovny a dovolily streamování hudby přes mobilní připojení.