Compare Products

PLA

PLA patří mezi nejoblíbenější, a tudíž i nejužívanější materiály do 3D tiskáren. Polylaktid neboli kyselina polymléčná je typ plastu, který se nevyrábí z ropy, nýbrž z rostlinných zdrojů sacharidů (např. kukuřičný škrob). Jedná se tedy o bioplast. PLA je díky tomu materiál ekologicky odbouratelný, při tisku neprodukuje zápach ani toxické výpary a jeho kontakt s jídlem je považován za bezpečný.

Výhodou PLA je to, že je s ním velmi jednoduchá práce. Taví se snadno (již při cca 180 °C) a protože se při tisku nijak výrazně nerozpíná ani nestahuje, nutně nevyžaduje ani vyhřívanou podložku. Jeho slabou stránkou je naopak velká křehkost a relativně nízká teplotní odolnost. K deformaci může dojít už při 60 °C.

PETG

PETG je další velice oblíbený filament. Z chemického pohledu se jedná o klasický PET obohacený o glykol. Jde o materiál, jenž se stále relativně snadno tiskne, je ale odolný, pevný a dokonce i do jisté míry flexibilní. Je také odolný vůči teplotám až do 80 °C, při tisku ale vyžaduje vyhřívanou podložku.

ABS

Velkou výhodou ABS je vysoká teplotní i fyzická odolnost. Hodí se proto na velmi namáhané výrobky. Cenou za tuto odolnost je náročnější tisk. Teplota tištěného materiálu musí dosahovat minimálně 210 °C a vyhřívaná podložka je nutností (alespoň 80 °C), ABS má totiž při nekontrolovaném chladnutí tendence k deformaci.

Pro někoho může být nevýhodou to, že se nejedná o ekologicky odbouratelný materiál, neboť se vyrábí z ropy. Ze stejného důvodu by neměl přijít do kontaktu s jídlem.

TPE

TPE je přesně to, po čem sáhnete, pokud chcete tisknout flexibilní výrobky. Ze všech zde popsaných filamentů je TPE nejpružnější. Tisk z běžných TPE filamentů sice patří k náročnějším, nevyžaduje však vyhřívanou podložku. Tyto materiály nejsou považovány za vhodné pro kontakt s jídlem, na druhou stranu jsou recyklovatelné a měly by být i ekologicky odbouratelné.

Nylon

Nylon je sice odolný a všestranný, ideální je zejména pro tisk funkčních a namáhaných součástek. Jeho použití při 3D tisku ale rozhodně není určeno pro začátečníky. Vyžaduje vyšší teplotu (přes 250 °C) i vyhřívanou podložku. Kromě pevnosti patří mezi výhody nylonu i schopnost absorbovat nejrůznější barviva, a to jak před, tak po tisku. Nevýhodou je naopak hygroskopicita, tedy pohlcování vzdušné vlhkosti, nylon je proto třeba skladovat v suchu.

HIPS

HIPS patří, co se odolnosti týče, mezi mezi to nejlepší mezi filamenty. Mezi jeho přednosti řadíme vysokou teplotní stálost. Díky své zdravotní nezávadnosti patří k nejužívanějším filamentům v obalovém a potravinářském průmyslu. Díky svým vlastnostem je vhodný i pro tisk rozměrnějších objektů, doporučená teplota trysky je 220 až 240 °C, teplota podložky 100 až 120 °C.

FDM

FDM tiskárny jsou nejrozšířenější. Díky nižším pořizovacím i provozním nákladům jsou vhodné i pro hobby 3D tisk a jejich velkou výhodou je i široká škála materiálů, s nímž jsou schopny pracovat. Můžete tisknout předměty odolné, křehké, pevné, flexibilní, svítící ve tmě, vodivé, imitující dřevo i další.

Technologie FDM spočívá v tavení a řízené distribuci filamentu, což je struna tiskového materiálu. Výrobek vzniká odspodu po jednotlivých tenkých vrstvičkách podle parametrů zadaného modelu. V závislosti na rozlišení trysky se jedná o velice přesný způsob 3D tisku, výhodou je i vysoká rychlost: Stačí pouze stáhnout model, nahrát ho do tiskárny a tisk může začít.

Největší nevýhodou je potenciální nestabilita materiálu při jeho tuhnutí. Z tohoto důvodu by měly být FDM tiskárny vybaveny vyhřívanou podložkou, která tuto nevýhodu částečně eliminuje.

SLA (sterolitografie)

SLA 3D tiskárny fungují na odlišném principu. Základem je postupné vytvrzování fotoreaktivní pryskyřice (anglicky resin), a to buď laserem, nebo diodami. Proces začíná nalitím tenké vrstvy tekuté pryskyřice do nádoby, do níž je následně ponořena také tisková platforma. Dno nádoby je potom zespodu řízeně ozařováno přesným světlem, čímž dochází k tvrdnutí pryskyřice a jejímu přichycení k tiskové platformě. Světlo je pochopitelně řízeno tak, aby zasáhlo jen místa, která mají tvořit vrstvu výrobku. Když je jedna vrstva hotová (plně ztvrdlá), zvedne se tisková platforma o její výšku a světlo začne vytvářet novou vrstvu.

Tento způsob 3D tisku je ideální pro tisk vysoce detailních výrobků s hladkým povrchem. Největší nevýhodou zůstávají vyšší náklady, výrazně omezenější je i výběr tiskového materiálu.