Call of Duty: Vanguard (RECENZE) – Má co nabídnout na všech frontách

Call of Duty: Vanguard (RECENZE PS5) – Obsah článku

1. Příběh jako z filmového plátna
2. Call of Duty: Vanguard vypadá a zní fantasticky
3. Vanguard se může pochlubit hladkou a variabilní hratelností...
4. ... ale přemíra lineárnosti v misích zůstává
5. Multiplayer? Zábavný, ale ne přelomový
6. Režim Zombies aneb máme se na co těšit
7. Příběh a multiplayer jsou nejsilnějšími tahouny letošního Call of Duty
8. Recenze Call of Duty: Vanguard: závěrečné hodnocení
9. HW nároky pro Call of Duty: Vanguard PC

Příběh jako z filmového plátna

---

Pro vývojáře ze Sledgehammer Games není téma druhé světové války cizí. Již v roce 2017 jsme se pod taktovkou tohoto studia vrátili zpět v čase a na virtuální kůži zažili boj o život v dosud největším válečném konfliktu díky Call of Duty: WWII. Podobnou cestou do historie se vydává i Vanguard, příběhově však na předchozí Call of Duty od Sledgehammer Games nijak nenavazuje. 

Letošní Call of Duty představí skupinku nových hrdinů bojujících na odlišných frontách, kteří vytvoří jednotku Vanguard s jediným cílem – zastavit generálplukovníka Hermanna Freisingera pokoušejícího se německou říši přivést opět k moci pomocí projektu Phoenix.

Příběh není vyprávěn chronologicky a začíná zajetím agentů Vanguardu samotným Freisingerem v Hamburku. Co následuje, je mix cutscén a misí, které hráče postupně seznamují s jednotlivými členy týmu. Ani jedné z postav nelze upřít kvalitní zpracování, ať už mluvíme o skvělých hereckých výkonech nebo osobnostech, na kterých se tvůrci rozhodli postavit kampaň hry. 

Demoliční expert Lucas Riggs, jehož povahu lze označit za... výbušnou, rozhodný a autoritativní poručík Arthur Kingsley stojící v čele jednotky Vanguard nebo výborný pilot Wade Jackson, kterému v žilách koluje čistý adrenalin. Oblíbenec se v této sestavě hledá těžko, ale mně osobně k srdci nejvíce přirostla čtvrtá členka týmu, špičková sovětská sniperka Polina Petrova, kterou výborně ztvárnila Laura Bailey (např. hlas Abby z TLOU Part II). V jejím případě je totiž kladen velký důraz na rodinu a je to právě myšlenka na otce a bratra, která Polinu žene v boji proti nacistickému Německu vpřed. V případě Polininy dějové linky vám vývojáři prostě jen nehodí do rukou pušku, ale také zdůrazní motivaci a důvod, proč bojovat.

Přestože hlavním antagonistou je Hermann Freisinger, více mě upoutal jeho podřízený, nacistický důstojník Jannick Richter, který měl na starosti výslech členů Vanguardu. Tvůrcům se podařilo Richtera vylíčit jako slizkého sadistického patolízala, který pro velitele udělá cokoliv, ale jakmile zjistí, že je nahraditelný, stane se z něj pouze zbabělá „malá myš“, jak jej nazvala Polina. Richter je prostě prototypem záporáka, na kterého se budete dívat se znechuceným úšklebkem. V Call of Duty: Vanguard narazíte na opravdu silné a výborně zpracované seskupení postav, které v kombinaci s poutavým vyprávěním prostřednictvím misí tvoří zážitek jako vystřižený z filmového plátna. 

Call of Duty: Vanguard vypadá a zní fantasticky

---

Jak jsem již naznačila v předešlé kapitole, během hraní Call of Duty: Vanguard jsem měla vícekrát pocit, jako kdybych se dívala na filmové zpracování bojů druhé světové války. Kromě výborných hereckých výkonů za to může také vizuální zpracování na vysoké úrovni. Motion capture dodává mimice a pohybům hlavních protagonistů novou úroveň realističnosti a IW engine (použitý v Modern Warfare z roku 2019) se zase postará o to, že se během uhýbání nepřátelským projektilům se zatajeným dechem zadíváte na krajinu kolem sebe a jako o duši budete snímat jeden screenshot za druhým.

Během toho budou vaše uši příst blahem při poslechu prvotřídního soundtracku. Podepsal se pod něj skladatel a držitel ceny Emmy, Bear McCreary (tvořil hudbu i pro God of War (2018)), který každému hrdinovi vytvořil doprovodnou hudbu na míru. Polinu tak například při lovu nacistů doprovází úpěnlivé houslové sólo, zatímco během druhé bitvy u El Alameinu uslyšíte nejen výstřely z tanků, ale připomínat se vám svými nástroji bude celý orchestr.

Vanguard se může pochlubit hladkou a variabilní hratelností...

---

Představování hlavních hrdinů probíhá prostřednictvím misí, které vám umožní zabojovat si například v Německu, severní Africe nebo Papui Nové Guineji a mnohdy tak do ruky vezmete zbraně a vybavení používané na dané frontě. Zacházení s dobovými zbraněmi, jakými jsou například ikonický samopal Thompson, puška K98 či BAR je již na tradičně vysoké úrovni, jakou lze od Call of Duty her očekávat. 

Ne vždy je však použití smrtících hraček nutné. Vanguard vám totiž v některých chvílích umožní vybrat si mezi stealthem a střelbou. Výborným příkladem je bývalá pobočka pošty, kterou jsem se musela coby Polina probojovat. Jakmile jsem zjistila, že o mně nepřátelé neví, rozhodla jsem se zahrát si s nimi na kočku a myš a postupně jsem je začala likvidovat pouze nožem, přelézaje pod nábytkem a skrz ventilace. Tehdy jsem si říkala, kéž by takových misí bylo v Call of Duty (a nejen tom letošním) více. 

Něco podobného mě napadlo i při vzdušném boji nad Pacifikem v bitvě o Midway, když jsem nejprve poslala k zemi pár japonských aeroplánů a později se střemhlav řítila na japonskou letadlovou loď, abych na ni v poslední chvíli pustila bombu, následně vyrovnala letadlo a stlačujíc spoušť se opět zavěsila na ocas japonského letadla. 

Zajímavé bylo také používání speciální schopnosti, kterou každý hrdina dostal do vínku. V roli velitele jednotky Kingsleyho můžete povolat palbu na vybraný cíl a pilot Wade dokáže aktivovat speciální vizi odhalující polohu nepřítele. Lucas, jako správný odborník na demolice, unese několik druhů smrtícího vybavení a Polina odleskem svého nože odláká pozornost nepřátelských sniperů. Jedná se o další způsob, jak ozvláštnit hratelnost a při hraní za jednotlivé postavy tak lze měnit styl boje, což je jen a jen pozitivum. V další kapitole se ale dozvíte, proč dosud zmiňovaná pozitiva mají trochu horkou příchuť. 

... ale přemíra lineárnosti v misích zůstává

---

Jak jste už asi vytušili z nadpisu, Vanguard se od největšího negativa singleplayeru série Call of Duty neoprostil. Během plnění misí se totiž budete potýkat nejen s místy naprosto hloupou AI, která nepřátelské vojáky nemá problém poslat na jistou smrt, ale také s vysokou mírou lineárnosti. V některých částech si sice můžete zvolit tichý nebo hlučný způsob likvidace nepřátel, cesta k cíli je ale jen jedna. Ve výsledku tak i zmíněné schopnosti hratelných postav využijete jen minimálně a pouze v sekvencích, kde vám to hra umožní. 

Stejně jako loňské Black Ops: Cold War, ani Vanguard se nemůže pochlubit delší kampaní. Její dohrání vám nezabere ani 7 hodin. Herní čas si sice můžete uměle prodloužit vyšší obtížností, ani to ale nezmění fakt, že s jinak výbornými postavami strávíte mnohem méně času, než by si zasloužily, a například adrenalinový let v bitevním letadle nebo všechny čtyři hrdiny spolupracující na bitevním poli si užijete minimálně. 

Multiplayer? Zábavný, ale ne přelomový

---

Multiplayer Vanguard nabídne vše, co hra pro více hráčů v Call of Duty obvykle obsahuje. Z Modern Warfare (2019) si hra půjčila systém zbrojnice (Gunsmith), kde lze vytvořit loadout a upravovat primární i sekundární zbraně podle libosti. V zápasech napříč různými mapkami a módy budete používat také smrtící a taktické vybavení, field upgrady a killstreaky. 

Hru pro více hráčů jsem si měla možnost vyzkoušet už během bety a dalo by se říci, že jeho finální podoba ve mně zanechala vcelku podobné pocity. Proto vás odkážu na dojmy z hraní a v této kapitole se soustředím zejména na aspekty, které jsem mohla díky plné verzi multiplayeru vyzkoušet důkladněji. 

Od bety hra prošla nemalým vylepšením, což je zřejmé jak na vizuální, tak zvukové stránce hry. Jelikož dvě soupeřící frakce v multiplayeru byly odstraněny a operátora si vybíráte pouze na straně spojeneckých jednotek, stále se může stát, že si spolubojovníka spletete s nepřítelem. Situace je však lepší díky sytějším barvám nejen herních tagů, ale také zřetelnějšímu odlišení modelů postav od prostředí. Zvuky kroků byly zesíleny, což vám umožňuje slyšet blížícího se nepřítele a odpovědět na jeho útok nebo změnit pozici ve správný čas.

Režimy Patrol a Champion Hill, které se již postupně stávají symbolem multiplayeru Vanguard, jsou stále velmi zábavné a kvalitně zpracované mapy jsou také důvodem, proč multiplayer ve Vanguard zkusit. Od vydání hry je jich dostupných až 16 (pro srovnání, Black Ops Cold War při svém startu nabídlo pouze 8) – od menších a stísněnějších až po ty rozlehlé. 

Jako fanouškovi 6v6 zápasů mi osobně nejvíce sedly mapky Castle (starobylá japonská pevnost), Tuscan (toskánská vesnička) a již z bety známá Hotel Royale (pařížský hotel), které považuji za nejdetailněji zpracované a nejlépe vybalancované. Každá z nich navíc pobízí hráče ke zkoušení různých taktik – plížit se jako stín za shoji nebo nepřítele překvapit skokem z taškové střechy, to a mnohem více vám jednotlivé mapky umožní.

V případě, že si chcete užít boje ve specifickém počtu hráčů, využijete funkci Combat Pacing, kde volba Tactical znamená zápasy 6v6, Assault přibližně 12v12 a Blitz až 24v24 hráčů. Jedná se o velmi praktický prvek, který hráčům umožňuje přizpůsobit si herní zážitek podle vlastních představ. V praxi však tento systém pokulhává. Přestože jsem si nejednou zvolila Blitz pacing, hra mě hodila do lobby 6v6 nebo 8v8. Některé menší mapy navíc nejsou (v době psaní této recenze) z rotace Blitz zápasů vyřazeny. Někdy tak skončíte na mapce s minimální rozlohou a maximálním počtem hráčů, což znamená spawnutí a následně téměř okamžitou smrt.

Multiplayer Vanguard se podobně jako jeho předchůdci (i přes inspiraci druhou světovou válkou) vydává cestou arkádovosti. Pokud ale netoužíte po ultra-realistickém chování zbraní a překousnete momentálně ne zcela fungující Combat Pacing, čekají vás hodiny zábavy díky vyladěné hratelnosti, skvělým mapkám a módům Patrol a Champion Hill, které vám nedají vydechnout. 

Režim Zombies aneb máme se na co těšit

---

Stejně jako v případě loňského Cold War, i ve Vanguardu najdeme kooperativní režim Zombies pod taktovkou studia Treyarch, tentokrát zasazený v období druhé světové války. Němci se po drtivé porážce rozhodli spojit síly s mocným démonem Kortifexem a vzkřísit armádu nemrtvých, kterou následně plánují využít k likvidaci Evropy. Vaším úkolem je jim v tom zabránit. 

Ať už sami nebo s dalšími třemi hráči se můžete vydat do zdecimovaného Stalingradu sloužícího jako hub, kde kromě kosení vln chodících mrtvol lze zkusit štěstí v mystery boxu nabízejícím náhodné zbraně a upgradovat vybavení prostřednictvím craftovacího stolku nebo už ikonické pack-a-punch machine. K dispozici jsou také perky vylepšující schopnosti hráče, tentokrát v podobě kalichů.

Jedním z nových prvků, jenž přináší zombíci ve Vanguard, je například oltář úmluvy, kde za obětní srdce získáte buff rozličné rarity dle vlastního výběru. Oltář přináší do hry vcelku vítaný element náhody, jelikož v jednom momentě jsou k dispozici jen tři upgrady a na další výběr si hráč musí počkat do dalšího úspěšně zdolaného kola. Dalším čerstvým a velmi zajímavým prvkem jsou portály přemísťující hráče do jiného prostředí, kde následně plní různé výzvy. Zombies tak nově nabízí nejen možnost likvidace sílících vln zombíků, ale i plnění specifických úkolů. 

Problém ale tkví v tom, že stejně jako oltář úmluvy, tak portály s výzvami se zatím nemohou pochlubit vysokou variabilitou. Kromě eskortování vznášející se hlavy (výzva výrazně připomíná mód Onslaught z Cold War), sbírání run a obyčejného survivalu ve specifické zóně vás zatím v Zombies nic jiného po stránce výzev nečeká. Odstraněna byla také rarita zbraní (celkem pět) a momentálně se jejich vzácnost rozlišuje pouze levelem upgradu pomocí pack-a-punch. Kvůli tomu je tak minulostí chvilka napětí při losování v mystery boxu a čekání na vysněnou legendary zbraň.

Zombies ve Vanguardu jsou zdařilým kooperativním režimem s novými nápady, který vám i přátelům poskytne dostatek zábavy na pár hodin. Módu ale momentálně láme vaz nedostatek obsahu. Po přibližně šestihodinovém střídavém plnění výzev a likvidování sílících vln třech druhů zombíků se pravděpodobně začnete ptát, co nového se dá v režimu ještě odhalit, a odpověď není zrovna nejpozitivnější. Vývojáři ze studia Treyarch loni v Cold War dokázali, že jim tvorba režimu se zombíky opravdu jde. O to víc mě mrzí, že Vanguard Zombies oproti němu působí jako chudý příbuzný, kterého zachrání až přidání dalších obsahových updatů. První z nich by měl do módu dorazit na začátku prosince.

Příběh a multiplayer jsou nejsilnějšími tahouny letošního Call of Duty

---

Jak si tedy stojí jednotlivé složky nejnovějšího Call of Duty: Vanguard? Inu, ani jedna z nich není dokonalá. Lineární kampaň na jedno odpoledne s místy nesmyslně jednající AI, multiplayer s nízkým počtem novinek a poloprázdný režim Zombies – to není bůhvíco. Na druhé straně zde však máme zvukově i herecky výborně zvládnutý příběh, ve kterém poznáme čtyři silné postavy v čele se sovětskou sniperkou Polinou a jejím bojem za vlast i osobní pomstu. Multiplayer nabídne desítky hodin zábavy díky skvělé hratelnosti, zdařilým mapám a módům, a režim Zombies nám dává díky ambiciózně vypadajícím novinkám příslib světlé, krví zombíků potřísněné budoucnosti.

• Zdroje: Vlastní

Call of Duty: Vanguard (RECENZE)

---

Závěrečné hodnocení

Akční FPS Call of Duty: Vanguard vyvíjí studio Sledgehammer Games a vydává společnost Activision. Titul vychází 5. 11. 2021 na PC, PS4, PS5, Xbox One a Xbox Series X/S.

Tato recenze byla napsaná pro PS5 verzi hry. Kopii pro recenzi poskytl distributor Comgad.

Call of Duty: Vanguard (DOJMY Z HRANÍ PS5) – Obsah článku

1. Další beta, další Call of Duty
2. Champion Hill – 2v2 Gunfight na steroidech
3. V Patrol se ani na chvíli nezastavíte
4. Mapy se zatím předvedly v lepším světle
5. Po technické stránce má Vanguard ještě co vylepšovat
6. Revoluce se v multiplayeru Vanguard zatím nekoná, své kvality však má
7. HW nároky pro Call of Duty: Vanguard PC

Další beta, další Call of Duty

---

Call of Duty: Vanguard zasazené do druhé světové války běží na stejném IW enginu jako Modern Warfare (2019) a kromě něj si z titulu od Infinity Ward půjčilo i víc než pár prvků z multiplayeru. I ve Vanguard tak najdete zbrojnici (Gunsmith), kde lze vytvářet loadouty (tentokrát dobových) zbraní, tyto dále vylepšovat a navolit si různé kombinace bojových nástrojů, se kterými se následně pustíte do boje. Kromě primární a sekundární zbraně si můžete vybrat již dobře známé taktické a smrtící vybavení, perky, killstreaky i field upgrady. 

Návrat ke killstreakům (jejich odemčení zajistí počet zabití, ne XP jako při scorestreacích) mi osobně nevadí, jejich zakomponování by mohlo znamenat, že nebudou používány tak často a prim v zápasech sehrají hlavně střelné zbraně a schopnosti hráčů.

Pokud jste očekávali maximálně autentické zpracování zbraní, které mají jen krůček od těch skutečných používaných v druhé světové válce, asi vás zklamu. Zacházení se smrtícími hračkami ve Vanguard je vcelku pohodlné a bezproblémové, stále tedy jde o arkádový Call of Duty standard. Jelikož i Vanguard bude časem prostřednictvím prostředí a zbraní propojený s Warzone, propastný rozdíl mezi arzenálem z druhé světové války a tím současným (jakkoliv absurdně to může znít) si tvůrci prostě nemohli dovolit. Výrazné odlišnosti v zacházení se zbraněmi by hráčům ve free to play módu používajícím arzenál druhé světové války proti vyznavačům zbraní 21. století totiž značně komplikovaly život. Warzone tak v tomto ohledu tvůrcům ze Sledgehammer Games takříkajíc přistřihlo křídla.

Tvůrci umožněné nasazení až deseti attachmentů na zbraň není nejšťastnější, a to nejen z historického hlediska (tedy pokud bychom chtěli hodnotit historickou (ne)přesnost), ale také z pohledu taktického. Zatímco v Modern Warfare a také loňském Cold War jsem byla možností upevnění pouze pěti attachmentů nucena dělat kompromisy a uvažovat strategicky, ve Vanguard je toto minulostí a ve výsledku si tak můžete na zbraň připevnit attachmenty z každé kategorie, od hlavně po zásobník či typ střeliva, a neobávat se nedostatku slotů. Někteří hráči budou možná spokojení, mně však bude nižší množství slotů a tedy i nutnost při vylepšování zbraně taktizovat, chybět. 

Champion Hill – 2v2 Gunfight na steroidech

---

Zatímco zbraně jako takové a práci s nimi lze označit za dobrý, ale ničím výjimečný standard, větší pozornost si zaslouží dva čerstvé multiplayerové režimy. Kromě již tradičních Team Deathmatch, Kill Confirmed nebo Domination byly během bety dostupné i Champion Hill a Patrol, a právě ty patří k tomu lepšímu, co beta nabídla. Co dělá tyto módy výbornými, je fakt, že se dokázaly poprat s neduhy svých předchůdců. 

V Champion Hill, který je komplexnější verzí 2v2 Gunfight (poprvé představeném v Modern Warfare z 2019), se setká až 8 týmů po dvou hráčích, které mezi sebou zápasí a snaží si navzájem snížit počet životů (každý tým na začátku disponuje dvanácti). Jakmile životy jednoho z týmů klesnou na nulu a oba hráči v boji zahynou, jejich tým je z celého boje vyřazen. Vrcholem jedné herní session je následně boj dvou nejlepších týmů, z nichž jeden vyjde jako vítězný.

Gunfight nepatřil mezi mé nejoblíbenější režimy COD: Modern Warfare hlavně kvůli faktu, že na jedné malé mapce čelíte dvěma stejným hráčům několik kol a časem se chování vašich protivníků stane předvídatelné. Champion Hill mě však příjemně překvapil a mohl za to zejména zmíněný princip turnaje a rotace týmů i bojových arén. 

Díky tomu se vytratila monotónnost známá z Gunfightu a já jsem měnila strategii nejen v závislosti na taktice soupeře v daném kole, ale také měnícím se prostředí. Další taktickou vrstvu Champion Hill získal díky tzv. Buy Phase, kde je možné utratit nasbírané peníze v zápasech, přemýšlet ekonomicky a rozhodovat se například mezi zakoupením života pro tým nebo doplněním si zbroje. Pevně věřím, že ve finální podobě hry se dočkáme tohoto módu s ještě vyšším počtem hráčů a arén.

V Patrol se ani na chvíli nezastavíte

---

Druhý nově představený multiplayerový režim Patrol zase čerpal inspiraci z Hardpointu, který také můžete znát z Modern Warfare (2019). Na rozdíl od svého předchůdce však nabízí mnohem více zábavy a méně frustrace. V Hardpointu byl tým hráčů zaúkolovaný obsazením vytyčeného bodu na mapě, jehož poloha se měnila každých pár minut. Tento princip však vedl k velmi častému kempování, kdy si první tým na místě oblast dokonale zabezpečil a obsadit ji bylo téměř nemožné.

Patrol však tímto neduhem netrpí, neboť bod, který je třeba obsadit a udržet, je menší kruh rotující po mapě. Výsledkem toho jsou vyrovnané šance pro oba týmy, které musí o kousek země neustále bojovat tělo na tělo a navzájem se likvidovat pro úspěšné zmocnění se bodu. Výsledkem je tak dynamická a zábavná hra.

Mapy se zatím předvedly v lepším světle

---

Kromě Champion Hillu s vlastními arénami bylo v betě možné zatím hrát na třech mapách – Hotel Royal, Gavutu a Red Star, z nichž první dvě vycházejí z této trojice jako vítězné. V Hotel Royal zasazeném do Paříže se ke slovu dostává zničitelné prostředí, které dokáže přetvořit pomyslný obličej celé mapy. Zničitelná okna nebo dveře lze využít jako kryt, případně si je možné zbraň opřít o překážku a zvýšit tak přesnost střelby. Hotel Royal je navíc slušně vybalancovaná mapa nabízející různé možnosti boje. Můžete například vylézt na střechu hotelu a přes skleněná okna skočit nepříteli za záda nebo proběhnout přes hotelové lobby a překvapit soka střelbou zpoza baru.

Gavutu inspirované japonským ostrovem je větší a otevřenější mapou, která díky svému designu nabízí příjemnou variabilitu. Můžete zde bojovat na vraku válečné lodě s brokovnicí v ruce, ale také ostřelovat nepřátelé na přilehlé pláži. Gavutu je také jednou z mapek disponujících efektem počasí umocňujícím její zasazení v jižním Pacifiku. 

Třetí mapa Red Star v zasněženém Stalingradu zatím nejvíce trpí kvůli své velikosti, která je problémem hlavně v zápasech s nižším počtem hráčů, a také vyvýšeným místům nabízejícím pohled na velkou část mapy, což hraje do karet kemperům. Během hraní na Red Star mi vrásky na čele dělal i efekt počasí. Na mapě Gavutu jde o kosmetický prvek výrazně neovlivňující hratelnost, v Red Star jsem ale častokrát nepřítele prostě neviděla kvůli sněhovým závějím vytvářejícím podivnou šedou clonu. 

Po technické stránce má Vanguard ještě co vylepšovat

---

První víkend bety byl k dispozici zatím pouze na PlayStation konzolích a je tedy na místě zmínit její fungování na PS4 a PS5. Betu jsem hrála na PlayStation 5 a vizuálu nového Call of Duty nemám co vytknout. Hra vypadá krásně, což je možné pozorovat hlavně na detailním zpracování interiéru v Hotel Royal a deštěm sužovaném Gavutu. Na modré konzoli současné generace titul také běžel bez problémů a záseků. Majitelé PlayStation 4 však zaznamenali hned několik nedostatků jako padající frame rate a výrazný grafický downgrade.

Vanguard však trpí ještě dvěma zásadními problémy týkajícími se zvukové stránky a viditelnosti, a to bez ohledu na zvolenou platformu. Kroky byly drasticky ztlumené a ve výsledku téměř vůbec neslyšíte, jestli se k vám někdo blíží. Mínusem jsou také postavy splývající s prostředím (hlavně na mapách Gavutu a Hotel Royal) a téměř neviditelné tagy hráčů. Vývojáři totiž pro tagy zvolili méně syté barvy a z dálky tak kolikrát nemáte šanci poznat, zda se oproti vám řítí spoluhráč, anebo nepřítel. Těchto chyb jsou si však ve Sledgehammer vědomi, do druhého kola bety by tak měly být alespoň částečně vyřešeny. 

Revoluce se v multiplayeru Vanguard zatím nekoná, své kvality však má

---

Dosavadní beta multiplayeru ukázala, že Sledgehammer Games neplánují nějak výrazně odbočit ze zajetých kolejí Modern Warfare a co se multiplayeru týče, drží se formulky představené v posledním titulu od Infinity Ward. Fungování zbraní je tak standardem značky Call of Duty, stejně jako jejich vylepšování v zbrojnici, stále však doufám ve snížení počtu slotů na attachmenty, které nedává velmi smysl. 

Vanguard momentálně bojuje i s technickými nedostatky, jako je snížena viditelnost hráčů, jejich tagů, případně jejich úplné splývání s prostředím. Highlightem bety byly bez pochyb mapky Hotel Royal a Gavutu, které dokazují, že design multiplayerových hřišť tvůrcům jde, a také zábavné módy Patrol a Champion Hill. 

16. a 17. září bude beta otevřena pro majitele PlayStation konzolí (bez ohledu na to, zda si hru předobjednali) a pro ty, kteří si hru předobjednali na PC, Xbox One a Xbox Series X/S. 18.–20. září proběhne otevřená beta pro všechny platformy. COD: Vanguard tak v nejbližších dnech poprvé ukáže crossplay.

Tyto dojmy z hraní byly napsány pro PS5 verzi hry.

• Zdroje: Vlastní