Crisis Core – Final Fantasy VII – Reunion (RECENZE) – Předělávka bez srdce

Crisis Core – Final Fantasy VII – Reunion (RECENZE PC) – Obsah článku

• Kdo je Zack? A kdy byla Aerith?
• Shinra SOLDIER tvrdý chleba má
• Sekání na jedničku s automaty?
• Předělaný Crisis Core by potřeboval dodělat
• Crisis Core – Final Fantasy VII – Reunion to myslí dobře, ale …
• Recenze Crisis Core – Final Fantasy VII – Reunion: závěrečné hodnocení
• HW nároky pro Crisis Core – Final Fantasy VII – Reunion PC

Kdo je Zack? A kdy byla Aerith?

Pokud jste, podobně jako já, nehráli původní Final Fantasy VII a naskočili jste až v době, kdy na herní scénu zamířil jeho remake, pravděpodobně jste měli, a to i po dohrání hry, více otázek, než odpovědí. Kdo je Sephiroth? Proč je ještě více emo než ostatní anime záporáci? Jak získal Cloud svůj Buster Sword a proč je mu bližší, než Tifa a Aerith dohromady? A kde je Zack, o kterém Aerith mluvila, a proč na konci Clouda táhne přes poušť směrem k Midgaru?

Určitě by se našli další otázky, ale tyto mě užíraly nejvíce. A právě proto je zde remaster akčního RPG z roku 2007 s názvem Crisis Core – Final Fantasy VII – Reunion. Stejně jako originál, i jeho remaster nám poví něco více o věčně skleslém a zadumaném Cloudovi, který ve skutečnosti není tím, čím si myslí, že je. A také o Zackovi, původně šťastném přisluhovači korporace Shinra, pro něhož jediným cílem bylo dostat ocenění za zaměstnance roku a také se trochu přiblížit k v té době hrdinnému Sepirothovi.

Dále bych už zacházel do oblastí těžkých spoilerů, takže řeknu jen toto – vše podstatné se v Crisis Core – Final Fantasy VII – Reunion dozvíte… ovšem za jakou cenu! Dovolte mi, abych to rozvedl – tento remaster 15 let staré hry je z větší části nadprůměrná (rozuměj „zábavná“) akční rubačka ze světa, který jsem celkem nedávno začal zbožňovat, ovšem na konci své poutě jsem si říkal, jestli by nebylo lepší a také méně frustrující se na rekapitulaci minulosti podívat na nějakém YouTube videu, než dát za tuto nadprůměrnou, ale ne kdovíjak skvělou hru necelých 50 euro. Pravda, já nemusel, ale pro většinu ostatních hráčů je toto dilema skutečné.

Shinra SOLDIER tvrdý chleba má

Každopádně pojďme k věci – Crisis Core – Final Fantasy VII – Reunion je přímočarý PSP remaster několika let staré hry, jak už jsem poznamenal, takže pokud jste doufali v nějakou návaznost na remake Final Fantasy VII, a tudíž i nějaké bližší vysvětlení konce onoho remaku, budete zklamáni. Dozvíte se sice, že Sephiroth byl jednou celkem dobračisko a že Zack nakonec u Shinry nevydržel, ovšem k tomu nepotřebujete hrát Crisis Core, pokud za sebou máte Final Fantasy VII Remake.

Na druhou stranu samozřejmě platí, že pokud s Crisis Core začínáte a na remake Final Fantasy VII se teprve chystáte, budete mít výhodu v tom, že minimálně pár postav blíže poznáte, ovšem zde se opět vracím k argumentu „YouTube videa“. Samozřejmě skalní fandové by mě za podobný názor určitě nejraději uškrtili, protože pravý fanoušek přece koupí jakýkoli merch oblíbené značky, ovšem tak se prostě věci mají.

Pokud hře nakonec přeci jen dáte šanci, tak vězte, že to nebude úplná ztráta času... Předělávka vypadá oproti svému handheldovému předchůdci samozřejmě o poznání lépe a nebýt nudného a značně lineárního designu téměř všech lokací (ale vážně, kromě hlavní příběhové linky jde až o koridorovou posedlost!), nebál bych se Crisis Core v provedení přirovnat již ke zmiňovanému remaku Final Fantasy VII. Změnou prošel také soundtrack a nadabovány jsou komplet všechna NPC. Kvalita onoho dabingu ovšem dosti pokulhává – někteří herci se své role zhostili bravurně, jindy si zase budete chtít přišít uši k lebce, ovšem vždy je tu na výběr japonské ozvučení, tam se s přehnanými emocemi a stupidním vyzněním otázek tak nějak počítá.

Tím jsem vlastně naznačil i fakt, že Crisis Core nijak příběhově nevybočuje a nepřidává nic nového do zajímavého mixu událostí, jež nastolil remake Final Fantasy VII. Pokud jste tedy původní titul hráli a rádi byste nějaký apendix k příběhu o třech překrásných kamarádech, kteří milovali kýčovitou poezii, souboje mezi sebou, a nakonec byli nuceni postavit se proti sobě, tak… nu dostanete přesně to. Vše je navíc prošpikováno až závratným množstvím cutscén – v hlavní příběhové lince pomalu neujdete ani pět kroků, aniž by na vás nějaká nevyskočila a vy tak častěji budete zírat na CGI filmečky, kde probíhají efektní souboje – to když budete mít štěstí… anebo na nesmyslné rozhovory o bytí či nebytí – to v případě opačném.

Sekání na jedničku s automaty?

Pokud by gameplay samotný byl propracovaný a chytlavý alespoň tak, jako tomu bylo v remaku Final Fantasy VII, ani bych si tolik nestěžoval. Jestliže je skvělý soubojový systém, koridorovost a velký počet cutcsén klidně prominete, ovšem Crisis Core nezvládá pořádně ani to. Musím ale připustit, že zde přítomné real-time souboje jsou do jisté míry zajímavé – dovedou být nanejvýš náhodné bez ohledu na to, jakou obtížnost jste si zvolili, a to díky systému DMW, což značí Digital Mind Wave.

Z počátku mi to přišlo jako podivný způsob, jak do Crisis Core dostat prvek hracích automatů, na který Japonci bůhví proč tak letí, ovšem postupem času mi docela přirostl k srdci právě díky své totální nahodilosti a vůbec by mi nevadilo, kdyby se podobný systém objevil třeba i v druhé části remaku Final Fantasy VII, ovšem musel by být trochu upraven. DMW může spustit značnou část náhodných abilit, buffu a summonů a dalších schopností podle čísel a portrétů, jež se vám v levém horním rohu v průběhu boje neustále losují.

Můžete například na určitou dobu dostat neomezený prostor pro sesílání kouzel bez použití many a pálit tak své nepřátelé magií, jako by se nechumelilo, a to samé platí také o léčení – žádná mana pro kouzlení? Žádný problém. Taktéž můžete na chvíli získat částečnou nebo úplnou nesmrtelnost, a pokud jste si před soubojem zrovna pokecali s nějakou Zackovi dobře známou postavou, je větší šance, že se vám „nalosuje“ jejich speciální útok, takzvaný Limit Break.

DMW je zajímavý přídavek do Crisis Core, ovšem vzhledem k tomu, že vás hra neustále zásobuje léčivými a podpůrnými předměty na každém kroku a vzhledem k tomu, že zde není systém pomalého doplňování Action barů z remaku Final Fantasy VII, znamená to, že DMW můžete také plně zneužít – onen buff na časově neomezenou manu jsem dostával celkem často a pak stačilo jen uskakovat a spamovat útočná a léčivá kouzla, což vlastně úplně vyřadilo jakékoli taktizování v boji, jež jsem si tolik oblíbil v remaku sedmičky.

Předělaný Crisis Core by potřeboval dodělat

Dalším neduhem je také zdánlivě nekonečná „tura“ skrze mraky téměř totožných nepřátel. U každého střetnutí na vás vesele slečna vykřikne „Activating Combat Mode“, a jakmile s nepřáteli vytřete podlahu, stejně radostný hlas zaječí „Conflict Resolved“! V okamžiku, kdy jsem tyhle hlášky ve vedlejší misi při likvidování stále stejných protivníků slyšel už podesáté, a to během necelých pěti minut, už jsem začal zjišťovat, jak tuto „featurku“ zneškodnit.

Hlavní mise na tom nejsou o moc lépe – nebudu moc spoilovat když řeknu, že celý příběh se v podstatě odvíjí od problematiky klonování, jak si tedy dovedete představit, na stejný typ nepřátel budete narážet vskutku často. Opravdu často. Samozřejmě zde narazíte na parádní monstra a unikátní typy nepřátel, ovšem i přesto jsem byl na konci řádně vyčerpán onou vesměs neměnnou paletou, které nepomáhala ani bludišťácká koridorovost vedlejších misí.

Ty navíc ani plnit nemusíte, pokud zrovna neprahnete po tom, abyste v inventáři měli veškerou výbavu, jež se v Crisis Core dá sehnat. Osobně jsem několik vedlejšáků splnil hlavně proto, abych získal přivolávací předměty, tedy materie, ale poté mě celkem rychle přešla chuť plnit je dále. Prostředí v nich sice vypadá lépe než v originálu z roku 2007, ovšem neustále se opakující prostředí, Activating Combat Mode! na každém třetím kroku a jejich celková pustost mě prostě dál nevábily.

Crisis Core – Final Fantasy VII – Reunion to myslí dobře, ale …

Sečteno a podtrženo, Crisis Core – Final Fantasy VII – Reunion má své dobré okamžiky, ovšem nemůžu se zbavit pocitu, že Square Enix s tímto remasterem mohlo jít mnohem dál. Minimálně mohli alespoň trochu překopat letitý systém, který, podle mě, moderním hráčům a nováčkům hry Final Fantasy VII Remake nesedne. Je však fér opět říci, že pro některé, hlavně tedy skalní fanoušky původní hry, bude přímočarost Crisis Core určitě komfortní – hlavně tedy pro ty, kterým nečekaný konec remaku Final Fantasy VII otřásl půdou pod nohama.

Já osobně jsem však pro nové a zajímavé věci, příběh a herní mechaniky, pouze přeleštit starý systém a nacpat jej do nové podoby bez téměř jakékoli změny se mi zdá málo. A příběh? Po dohrání remaku Final Fantasy VII jsem zkonzumoval desítky hodin videí a wiki stránek, kde jsem hltal vše o všem ohledně tohoto zajímavého univerza a troufám si tvrdit, že nováčci série Final Fantasy, jež naskočili v remaku sedmičky, konali podobně. A pokud mezi ně patříte, víte téměř jistě první a poslední, co se o Zackovi, Sephirothovi a Aerith dá zjistit a tento remaster vám nic nového nepoví.

Je škoda, že občas zábavné souboje, bezproblémový chod hry, grafický design podobný remaku Final Fantasy VII a dobré ozvučení podtrhává nohy repetitivnost, koridorovost, kýčovitý a nijak neupravený příběh. Je jasné, že plnohodnotný remake Crisis Core by vyžadoval mnohem více času a prostředků, ovšem i přesto si myslím, že se jedná o zahozenou příležitost z univerza Final Fantasy VII vytěžit více a zároveň do něj stylově přivítat nové fanoušky.

• Zdroje: Vlastní

Crisis Core – Final Fantasy VII – Reunion (RECENZE)

Závěrečné hodnocení

Tato recenze byla napsaná pro PC verzi hry. Klíč k recenzi poskytl distributor Cenega.

Hodnocení6/10 UJDE

Verdikt:

---

Crisis Core – Final Fantasy VII – Reunion se sice tváří jako moderní hra, ale je prošpikována archaickým designem a provedením, díky čemuž titul rychle ztrácí dech. Pokud patříte mezi skalní fanoušky a nevadí vám přímočarý remaster, hru si tak či tak pořídíte, každopádně vy ostatní – pokud chcete o univerzu a postavách Final Fantasy VII zjistit více, existuje efektivnější a levnější způsob, jak toho docílit.

Klady

• Poměrně zábavné souboje
• Final Fantasy VII Remake hateři zde mohou nalézt v lore útěchu
• DMW systém by po úpravě zasloužil další šanci
• Plně nadabováno s dobovým soundtrackem
• Hra vypadá téměř tak dobře, jako Final Fantasy VII Remake

Zápory

• Otřesné a repetitivní vedlejší mise
• Remaster nedokázal využít příběhu remaku Final Fantasy VII a nebo na něm stavět
• Nedostatky 15 let staré hry jsou většinou přítomny i zde
• Dialogy jsou japonsky uhozené, ale zde to platí dvojnásob
• Pokud znáte o Final Fantasy VII první poslední, nemá cenu si hru pořizovat
• Conflict Resolved!

Jiří Fait

Videohry jsou se mnou již od útlého věku a dalo by se říct, že také utvářely velkou část mého života. Díky nim jsem dostal první cheat-kódy k angličtině do školy, hry inspirované skutečnými událostmi ve mně vzbudily zájem o světové dějiny, a nakonec mě v této době také živí, což považuji za velké štěstí – pokud tedy občas mé postřehy sesmolené do recenzí někoho ovlivní a o kvalitách hry přesvědčí, budu za to neskonale rád. Hraní zdar!   

HW nároky pro Crisis Core – Final Fantasy VII – Reunion PC

• Zdroj: Steam (26. 1. 2023)

S jakým herním PC na Crisis Core – Final Fantasy VII – Reunion?

Chcete si ulehčit výběr? Níže pro vás máme tipy na vhodné herní počítače podle náročnosti.

Alza počítače