Destruction AllStars (RECENZE) – Skvělá zábava s přemírou mikrotransakcí

Destruction AllStars (RECENZE PS5) – Obsah článku

1. Destruction derby říznuté akční adventurou
2. Destruction AllStars má zábavné herní režimy
3. Slabý obsah pro jednoho hráče
4. Kde se u Destruction AllStars stala chyba?
5. Destruction AllStars má stále naději
6. Perfektní grafika a podpora DualSense ovladače
7. Recenze Destruction AllStars: závěrečné hodnocení

Destruction derby říznuté akční adventurou

Žánr destrukčních derby má v herním světě dlouhou tradici. Většina z nás si jistě vybaví sérii FlatOut (či jeho duchovního nástupce Wreckfest). PlayStation příznivci naopak možná vzpomenou na věhlasnou, leč nyní pozapomenutou sérii Twisted Metal. Aniž bych se ale snažil nejnovější hru studia Lucid Games oslavovat více, než by si zasloužila, s klidem mohu prohlásit, že Destruction AllStars je hra jako žádná jiná. Šikovně totiž kombinuje masakrování aut v uzavřených arénách s third person akční adventurou.

Jednou z možností Destruction AllStars je totiž to, že můžete kdykoli vyskočit z auta a pobíhat po aréně hezky po svých. Nejde však o žádnou vedlejší nepovinou aktivitu, nýbrž pevnou součást hry, která navíc dobře funguje. Pěšky se musíte například dostat k autu hned na začátku zápasu, jindy je naopak třeba z něj vyskočit, protože už je váš plechový miláček kompletně zdemolovaný. Po arénách jsou ale také rozmístěny plošiny, po nichž můžete skákat (a vyhnout se tak srážce s autem) a které lze překonávat efektivním parkourem a u toho sbírat krystaly nabíjející speciální schopnosti vaší postavy i vozu.

Tato kombinace funguje až překvapivě dobře. V autě se cítíte bezpečně a neohroženě, po svých si ale můžete nasbírat potřebné krystaly a přivolat si svůj ultimátní vůz. Různě po aréně se navíc náhodně objevují vozy rozličných tříd, takže když ten váš odjede do věčných lovišť, není to pro vás konec hry. Jen zkrátka vyskočíte zpoza volantu a wallrunem si doběhnete pro novou káru. A taky samozřejmě můžete nakopat zadek ostatním jezdcům, kteří zrovna zmateně pobíhají po aréně a hledají do jakého vozu usednout.

Destruction AllStars má zábavné herní režimy

Aby to vše dávalo lepší smysl, pojďme si představit jednotlivé herní režimy. Mayhem je, jak už název napovídá, klasika ve stylu všichni proti všem. Jedna aréna, 16 aut a žádná další pravidla. Zkrátka a dobře totální mayhem. Kdo zničí nejvíc aut (a zajede nejvíce řidičů), vyhrává. Druhým a zároveň posledním režimem v deathmatch stylu je Gridfall, který funguje stejně jako Mayhem, jen s tím rozdílem, že podlaha arény se s postupem času propadá a plocha, po níž můžete jezdit, se zmenšuje. Bojujete tak nejenom s nutností dohnat a sejmout nepřítele, ale zároveň se strachem, že u toho všeho spadnete do jámy plné lávy. A funguje to skvěle!

Zbývající dva režimy jsou naopak týmové a hráčům online her nebudou jejich principy cizí. Pokud zvolíte režim Carnado, při demolování ostatních vozů budete sbírat ozubená kola, která pak zúročíte tím, že s autem doslova vlétnete do tornáda uprostřed každé arény. Jako u podobných režimů pak musíte zvážit, jestli ještě nesejmout pár nepřátel a tím sesbírat několik dalších ozubených koleček, ale riskovat, že mezitím někdo sundá vás a o vše přijdete. Stockpile mód funguje na podobném principu, pouze posbírané součástky odevzdáváte na předem určených bodech a přetahujete se s druhým týmem o dominanci nad arénou.

Vzhledem k tomu, jak profláknutý žánr destrukčních derby je, se autorům podařilo vymyslet vcelku zábavné a do jisté míry také neokoukané herní módy, nicméně většina z nás asi čekala trochu větší nabídku. Hratelnost si přímo říká o nějaké klasické závody, kde do cíle dojede jen pár zmačkaných plechovek. Hra se navíc prezentuje dost bláznivě, takže by neurazily ani praštěné minihry jako bylo třeba vystřelování řidiče do dálky skrze čelní sklo ve FlatOutu. Příliš nepotěší ani pouhé tři arény, které se rychle okoukají, nebo chybějící režim rozdělné obrazovky. Ten je pro hry tohoto typu přímo stvořený. Možná se tedy ptáte, co autoři dělali v průběhu odkladu hry, když obsahově toho Destruction AllStars příliš mnoho nenabízí. Tuto záhadu se pokusíme rozluštit o pár odstavců níže.

Slabý obsah pro jednoho hráče

Všechny zmíněné módy fungují jak v režimu pro jednoho hráče, tak samozřejmě v multiplayeru. V singlu můžete v rámci tří obtížností trénovat své dovednosti proti botům, ale nic se samozřejmě nevyrovná skutečným protivníkům. Příjemným překvapením je, že matchmaking probíhá opravdu velmi rychle a stejně tak samotné načtení zápasu. Nedostatkem hráčů zatím Destruction AllStars rozhodně netrpí, i když za to můžeme vděčit zejména tomu, že je hra „zdarma” prostřednictvím PS plus.

Autoři si nachystali také obdobu kampaně pro jednoho hráče. Bohužel však nečekejte žádný propracovaný příběh o tom, jak se z obyčejného závodníka stanete profesionální AllStar destrukčních derby. Kampaň zde zastupuje série samostatných výzev, které sice nejsou špatné a často mají zajímavý nápad, problém je ovšem v tom, že si je, s výjimkou té úplně první, musíte kupovat. A ne za herní peníze, které získáváte vítězstvím v zápasech, ale za prémiovou měnu, jež si lze pořídit pouze za reálné peníze.

Kde se u Destruction AllStars stala chyba?

Destruction AllStars je totiž prošpikováno mikrotransakcemi, a když se blíže podíváte na způsob jejich použití, začne vás napadat, proč možná byla hra odložena a co se v průběhu té doby s Destruction AllStars dělo. Zdůrazňuji, že jde pouze o mou domněnku a nemám pro její potvrzení pádné důkazy, ale nedivil bych se, kdyby někdo ze Sony těsně před vydáním zjistil, že bude mít hra problém uspět jako plnohodnotný startovací AAA titul nové konzole prodávaný za plnou cenu a Destruction AllStars se narychlo začalo měnit na free to play titul.

Ten je ale třeba nějakým způsobem monetizovat, a tak se polepilo cenovkami, co šlo: zmíněné výzvy, tedy jediná náhrada klasické singleplayer kampaně, a pak samozřejmě nejrůznější kosmetické doplňky jako jsou oblečky, emoce postav a barevné polepy vozidel. Jistým důkazem této teorie je také to, že zatímco původně zamýšlená krabicová verze se stále neprodává, ačkoli hra již oficiálně vyšla, v PS+ bude dostupná až do dubna, tedy déle, než je obvyklé. Z nabídky PS Store navíc zmizela digitální verze za cenu 2 119 Kč a Digital Deluxe edice za 2 379 Kč. I to tedy nasvědčuje tomu, že vývojáři plánují přechod na free to play model.

Alespoň v to tedy doufám, pokud by totiž Destruction AllStars nakonec vyšlo i ve své krabicové verzi, tedy za necelé dva tisíce, výsledné skóre by bylo minimálně o stupeň horší. Chtít totiž po hráčích plnou cenu a pak jim dodatečně prodávat singleplayer část, by bylo poněkud za čarou. 

Destruction AllStars má stále naději

Celkový pocit z Destruction AllStars tak hezky koresponduje s prvními pocity z hraní. Spustíte hru, plni nadšení vletíte do arény, která vypadá epicky, grafika voní novotou, hratelnost taky působí dobře, zkrátka samá pozitiva. Než se ale nadějete – bum, prásk! Hlouček okolních aut vás v mžiku sešrotuje do kuličky hořícího šrotu, kterou překryje nápis K.O. Zde už ale podobnost končí – zatímco hromadné srážky ve hře jsou rovněž zábavné, skrumáž vytvořená intenzitou mikrotransakcí už moc příjemná není. Opravdu mě mrzí, jakým způsobem nakonec hra působí. Mít totiž o něco více obsahu, o dost méně mikrotransakcí (ideálně samozřejmě žádné, ale pokud bude hra nakonec free-to-play, tak budiž) a trošku lepší tah na branku, mohl být z Destruction AllStars skvělý úvodní titul nové konzole šikovně doplňující portfolio akčních adventur, které PlayStation nabídce již pár let dominují.

Ono to tak nakonec i může dopadnout. Autoři se mohou odpíchnout od první kritiky, napumpovat hru obsahem, nechat jako free to play a Destruction AllStars tu mezi námi může být docela dlouho. A já bych si to moc přál, protože základ hry je sakra zábavný. Já osobně nad hrou rozhodně nelámu hůl a do online klání se znovu a znovu vydávám, i když „jen“ ve formě večerní oddechovky na pár desítek minut. 

Perfektní grafika a podpora DualSense ovladače

K dalšímu hraní mě motivuje i skvělá grafika ve 4K rozlišení a plynulými 60 snímky za sekundu. Co se technického zpracování týče, tohle je budoucnost, kterou si rozhodně nechám líbit. Opomenout samozřejmě nemohu ani podporu ovladače DualSense. Zmáčknutí plynového pedálu vyvolává úplně jiné pocity než dříve, i když jsem nezaznamenal tolik jemných nuancí jako třeba u pátého Dirtu, který šel přeci jen ještě o krok dál. Přesto je ovladač po obraze i zvuku skutečně dalším dorozumívacím prostředkem. Díky vibracím třeba poznáte, že váš vůz už co nevidět vyletí do povětří, takže nemusíte úzkostně sledovat indikátor výdrže schovaný v rohu obrazovky, zatímco pří běhu v roli řidiče cítíte každý krok.

Sám bych si moc přál, aby si vývojáři vzali k srdci reakce hráčů i novinářů, potenciál Destruction AllStars totiž není vůbec malý. Hra nabízí velmi slibný základ složený ze směsice tradičního destruction derby a pobíhání po aréně v roli řidiče a hratelnost pak skvěle doplňuje vynikající grafika. Pokud budou autoři hru nabízet v rámci free to play modelu, pak asi není moc co namítat, současná porce obsahu obalená mikrotransakcemi si však klasickou maloobchodní cenovku rozhodně neobhájí.

• Zdroje: Vlastní

Destruction AllStars (RECENZE)

Závěrečné hodnocení

Hodnocení7/10 DOBRÁ

Verdikt:

---

Pokud jste předplatitelem služby PlayStation Plus, rozhodně si přidejte Destruction AllStars do knihovny a hru vyzkoušejte. Mix destruction derby a akční adventury je nečekaně inovativní a zábavný, zatím ale bohužel hru sráží málo obsahu a výrazné použití mikrotransakcí.

Klady

• Velmi zábavná hratelnost
• Zajímavé propojení destruction derby a akční adventury
• Vynikající grafika
• Podpora DualSense ovladače
• Rychlý matchmaking i načínání zápasů

Zápory

• Zamykání singleplayer obsahu mikrotransakcemi
• Malá nabídka herních režimů a arén
• Absence splitscreenu

Filip Němec

Hry byly mým nejlepším přítelem i milenkou již od dětství. O hrách jsem začal psát už na střední škole, čímž jsem vysedávání u herních strojů ospravedlňoval nejdříve před rodiči i přítelkyní a nyní před manželkou. V minulosti jsem ve formě textu i herních pořadů přispíval pro magazíny jako Games.cz, Eurogamer.cz či Zing.cz. V Alza Magazínu a GEMu mám na starosti herní konzole všeho druhu, videoobsah a z her pak zejména závody. V osobní rovině jsem navíc hlavním strůjcem vyostřených diskusí mezi konzolisty a PC Master Race, do které jsem se nenápadně také přidal, přestože moje herní srdce bije zejména pro pohodlné gaučové hraní.