God of War: Ragnarök (RECENZE) – epické pokračování severské ságy

God of War: Ragnarök (RECENZE PS5) – Obsah článku

• Otec a syn na (severském) tripu
• Robustní příběh dohráním kampaně nekončí
• Kolik zbraní máš, tolikrát si bohem války
• Kratos pod vlivem RPG žánru
• Devět světů severské mytologie
• Pěkná grafika není všechno
• Stejně skvělé jako minule, to je ten problém
• Recenze God of War: Ragnarök: závěrečné hodnocení

Otec a syn na (severském) tripu

Zhruba podobná doba jako od vydání předchozího dílu utekla také v Midgardu, kde žije Kratos se svým synem Atreem. Ten už ale není zbrklé pískle, jak si možná pamatujete. Svému otci zdatně sekunduje nejen v boji, ale i třeba při obstarávání potravy a na rozdíl od svého mladšího já mu není cizí ani jistá dávka sebereflexe či vědomí si toho, že válka nemusí být vždy tím jediným řešením. Neznamená to však, že by ho nesužovaly strasti dospívání, jen se namísto akné a mutujícího hlasu snaží ovládnout své božské dovednosti.

Přestože se vracíme k naší dvojici o několik let později, příběhově God of War Ragnarok plynule navazuje na předchozí díl, jehož závěr předznamenal příchod Ragnaroku – severské verze konce světa. Pro Krata a Atrea má celá událost i osobní rovinu – Kratos již poznal, že své minulosti neunikne a jeho božství si všimnul i Thor a samotný Odin, klidu mu navíc nehodlá dopřát ani bývalá spojenkyně Freya. Prioritou je však zabránit zkáze ve všech devíti světech, a tak začíná další fantastické dobrodružství, kde bude zároveň Atreus objevovat své životní poslání a Krata čeká boj s jeho vlastní myslí a minulostí.

Záměrně jsem pouze načrtnul kontury příběhu, který je opět strhující, dostane vás svými nečekanými zvraty, úžasnými filmečky a dospělým podáním, které je v přímém kontrastu s tím, co série God of War představovala v prostředí řecké mytologie. Někomu ovšem může vadit až příliš doširoka rozkročené vyprávění, kde už není v hledáčku scénáristů jen Kratos a Atreus.

Robustní příběh dohráním kampaně nekončí

Pravda, dává to vlastně vcelku smysl, protože stejně jako Atreus dospívá i celá série, a tak je záhodno věnovat se i dalším postavám, jako je třeba veverčák Ratatosk starající se o strom Yggdrasil spojující všech devět světů. Mně osobně ale občas chyběla komornější atmosféra prvního dílu, který se zaměřoval výhradně na Krata a Atrea. Rozšíření univerza totiž občas vyústí v to, že vám v roli Krata bude sekundovat jiná postava, či se dokonce vžijete do role Atrea, jenž se vydá na krátkou výpravu v doprovodu úplně nového charakteru. Postihne to ale zejména prostřední část příběhu, přičemž závěr celé hry je naopak natolik epický, že předčil veškerá má očekávání.

K závěrečným titulkům se při ignorování veškerého vedlejšího obsahu dostanete za něco přes 20 hodin, ale po vzoru předchozího dílu tím hra rozhodně nekončí… a vlastně ani příběh samotný. V průběhu hry se vám budou odemykat četné vedlejší úkoly a další sada questů se vám zpřístupní po dohrání kampaně. Některé z nich představují klasické souboje s tuhými protivníky sloužící „pouze“ jako výzva. Jiné jsou ale dobře napsané příběhové úkoly, které mě často bavily stejně, ne-li ještě více než některé hlavní mise.

Kolik zbraní máš, tolikrát si bohem války

Není to ale jen příběh, který vás upoutá k obrazovce. Pochopitelně jde o skvělou hratelnost hack and slash adventury stavějící na principech předchozího dílu a jejich větších či menších vylepšeních. Středobodem jsou pochopitelně zbraně – sekyra Leviathan, kterou Kratos získal po své družce, matce Atrea, a legendární čepele chaosu sloužící nejen jako připomínka dávných časů, ale také ideální zbraň pro souboje s vícero protivníky současně. Kromě nových útoků a efektních komb autoři přidali oběma zbraním do vínku nové elementární útoky, sekyra tak zmrazí nepřátele ledem, zatímco čepele je sežehnou ohněm.

To by ale pochopitelně mohlo být pro někoho málo, a tak Kratos v průběhu hry získá třetí zbraň. Magické kopí je trefou do černého nejen díky tomu, že pro sparťana jde o zcela ikonickou zbraň. Má také několik vlastností, které si doslova zamilujete, jako například možnost házet jej z dálky na nepřátele, přičemž se vám v rukou po odhození jednoho kopí vždy objeví další nové. Kopí navíc zůstávají v těle protivníka zabodnutá a mocným úderem do země je necháte všechny explodovat.

Také kopí ovšem podobně jako sekyra a čepele neslouží pouze k boji, ale rovněž k řešení prostorových puzzlů a hádanek, takže nejde pouze o prostředek k zabíjení, ale všestranný nástroj pro pohyb devíti světy severské mytologie. Autorům se navíc podařilo souboje navrhnout tak, že v podstatě nejde mít jen jednu oblíbenou zbraň. Souboje vyžadují jejich kombinování, které je nejen velmi zábavné, ale také vizuálně působivé. Každá ze zbraní má navíc svůj vlastní a poměrně košatý strom dovedností a dá vám pořádně zabrat, než si zapamatujete alespoň některá úžasná komba.

Nevšimnout si nelze ani větších bitev, kde se oproti předchozímu dílu na obrazovce často objeví daleko více nepřátel nebo pouze jeden, ale zato pořádně velký boss. Kromě elementárních útoků a nového kopí působí svěže také větší důraz na štíty, kterých je ve hře hned několik a dají se výborně kombinovat s různorodými herními styly. Pro horké hlavy je tu štít dovolující naběhnout do chumlu nepřátel bez utržení poškození, jiný zase dokáže rázovou vlnou na chvíli omráčit nepřítele nebo absorbovat útoky a poté nasbíranou energii vypustit.

Kratos pod vlivem RPG žánru

Na fundamentech God of War z roku 2018 ovšem nestaví jen příběh a souboje, ale také vylepšování postavy a práce s výbavou, která šikovně koketuje s principy RPG žánru. Nejenom že má každá zbraň svůj vlastní strom dovedností, můžete ji také pomocí nasbíraných surovin levelovat a zvyšovat tak její statistiky. Podlé svého herního stylu pak lze upravovat její přednosti výměnou některých součástek, takže u sekery Leviathan například změnou jílce můžete zvýšit poškození či si zrychlit dobíjení speciálních útoků. Každá zbraň pak má také lehký a těžký runový útok, a i ty lze dále vylepšovat.

Zbraně jsou ale pouze polovinou výbavy naší ústřední dvojice. Kromě brnění rozděleného na několik částí můžete Krata posílit talismany, očarováním a dalšími upgrady, až mi z toho prvních pár hodin šla hlava kolem, a i coby držiteli platinové trofeje z předchozího dílu se mi zpočátku ve výbavě a jejích upgradech složitě orientovalo. Ještě více se navíc prohloubil neduh obrovského množství materiálů. Nejenom každý typ brnění, ale i jednotlivé kusy vyžadují jiné materiály pro vylepšování či výrobu a je poměrně složité zjišťovat, v jaké částí devíti světů se k nim dostanete.

S pořádným RPG si nezadá ani nabídka brnění, která je opravdu rozmanitá. Nejde jen o vizuál, ale zejména statistiky odrážející váš styl boje. Ty nejlepší kousky navíc najdete až v úkolech odemčených po dokončení příběhu. Celkově je Kratos po završení kampaně nanejvýš na polovině svého potenciálu a je rozhodně dalek tomu, aby obstál ve všech oblastech endgame obsahu. Na rozdíl od předchozího dílu jde ale podstatně méně o grindování, k lepší výbavě vám prostě a jednoduše dopomůže plnění vedlejších příběhových úkolů.

Devět světů severské mytologie

Je to právě endgame obsah, který vás spolehlivě protáhne všemi devíti světy severské mytologie. Ano, v God of War Ragnarok se konečně podíváme do všech devíti světů, tedy například i do Ásgardu. Některé světy, jako například pozemský Midgard, využívají část prostředí z jedničky, například zrovna Midgard je ale díky příchodu Ragnaroku zahalen do sněhu a ledu, takže tam, kde se dříve proháněl Kratos a Atreus v kánoi, musí nyní zapřáhnout do sněžných sání své dva vlky.

Pokud jde o ostatní, již dříve navštívené světy, tu a tam autoři podobným způsobem recyklují známé oblasti, ale většinou se podíváte do krajin zcela nových a neprozkoumaných. Díky rozmanitosti severské mytologie se navíc nemusíte bát opakujícího se prostředí – vedle zamrzlého Midgardu navštívíte například ohnivý Múspellheimu, sídlo božských Ásů, tedy Asgard či Álfheim, domov elfů.

Některé světy jsou menší, jiné vás naopak ohromí svou rozlohou, jako třeba trpasličí říše Svartálfheim či domovina Vánů zvaná Vanaheim. Zatímco v případě, že půjdete striktně po příběhových misích, se vám bude zdát God of War Ragnarok podobně lineární jako díly z řecké mytologie, jakmile se pustíte do vlastního objevování, neustále budete žasnout nad tím, že odhalujete další a další obrovská prostranství s novými questy a zábavou na několik dalších hodin.

Pěkná grafika není všechno

Se ztvárněním jednotlivých světů se pojí také grafické zpracování, které se drží zajetých zvyků PlayStation exkluzivit. Vizuálně působí God of War Ragnarok nádherně, pravděpodobně se u vás už ale nedostaví onen „wow efekt“ jako v případě jedničky. Ohromovat vaše sítnice bude zejména umělecké zpracování a pestrost jednotlivých světů, zatímco technickou kvalitou Ragnarok nejspíše naráží na limity dané tím, že hra vychází i na PS4.

Nedokážu si jinak vysvětlil to obrovské množství zpomalovacích prolézaček, jejichž jediným účelem je zbrzdit vás před vstupem do další lokace, která potřebuje čas pro načtení. Jsem na tyto prvky zvyklý například ze série Uncharted, ale v tomto případě je jejich koncentrace až příliš velká a rušivá. Leč dobře zamaskované, viditelné je také vykreslování některých stínů v relativní blízkosti a další drobné ústupky.

Nechci znít příliš negativně, God of War Ragnarok je po vizuální stránce nádherný AAA titul, ale pokud by mohli autoři pracovat výhradně na PS5 verzi, jistě bychom se dočkali větší parády. I tak ale budete uchvácení mnohými detaily, jako jsou realistické stopy ve sněhu či animace postav a jejich mimika… tedy snad jen s výjimkou Krata, který kromě svraštěného čela moc emocí stejně vyjádřit neumí.

Za zhruba 40 hodin hraní jsem se bohužel setkal i s několika problémy, jako je u PlayStation exkluzivit nevídané propadnutí texturou, náhlé zvětšení titulků či nečekané vypadnutí zvukové stopy při rozhovoru. Od chvíle, kdy jsem dostal titul k recenzování, už ale hra dostala minimálně dva opravné patche, a tak bych si spíše vsadil na to, že se s těmito problémy po vydání God of War Ragnarok nesetkáte.

Stejně skvělé jako minule, to je ten problém

God of War Ragnarok splnilo všechna má očekává. Drobné nedostatky jako z mého pohledu až příliš rozvětvený příběh či technické limitace vynahradilo epické zakončení příběhové kampaně a kvalitní endgame obsah. Žádné zásadní novinky hra nepřináší, popravdě jsem ale nic takového ani nečekal, protože laťka nastavená v roce 2018 je i z dnešního pohledu pořád velmi vysoko.

Současně ale nemohu hře udělit jako v případě zmíněného rebootu maximální hodnocení. Revoluce se zkrátka dvakrát po sobě dělá těžko, ještě když vás jako balvan přivázaný k noze táhne ke dnu končící generace PlayStationu 4.

Fanoušci série se nicméně na devítku pod recenzí mohou dívat jako v podstatě maximální hodnocení, protože God of War Ragnarok bude pro většinu milovníků značky a zejména posledního dílu zkrátka splněným snem, podobně jako pro mě. V recenzi nedostala prostor spousta prvků představených v původní hře, jako poměrně geniální přidání druhé postavy, kterou ovládáte jediným tlačítkem a je vám v boji neustále k ruce, či třeba zdánlivé detaily jako kamera, díky níž je celá hra „natočena“ na jeden střih a bez jediné loadingové obrazovky.

God of War Ragnarok vás zkrátka nadchne i přes několik málo drobných problémů a rozhodně jde o další blyštivý klenot PlayStation konzolí, který potěší jak fanoušky náročných soubojů, tak i příběhové nadšence libující si v emotivním vyprávění, které si navíc užijí všichni díky povedeným českým titulkům.

• Zdroje: Vlastní

God of War: Ragnarök (RECENZE)

Závěrečné hodnocení

Tato recenze byla napsaná pro PS5 verzi hry. Klíč k recenzi poskytl český distributor PlayStation CZ.

Hodnocení9/10 SKVĚLÉ

Verdikt:

---

Splněný sen všech fanoušků God of War z roku 2018. Skvělá akční hratelnost, strhující příběh a omamující devítka světů severské mytologie. Jen to zkrátka už není taková revoluce jako v případě předchozího dílu.

Klady

• Pestrost a nápaditost jednotlivých světů
• Poutavý příběh plný emocí a překvapení
• Nová zbraň šikovně doplňující sekyru a čepele
• Skvělé souboje a komba jednotlivých zbraní
• Originální a zajímavý endgame obsah i vedlejší úkoly
• Povedené české titulky

Zápory

• Nadužívání brzdících prolézaček
• Příliš velké množství materiálů k vylepšování brnění a zbraní

Filip Němec

Hry byly mým nejlepším přítelem i milenkou již od dětství. O hrách jsem začal psát už na střední škole, čímž jsem vysedávání u herních strojů ospravedlňoval nejdříve před rodiči i přítelkyní a nyní před manželkou. V minulosti jsem ve formě textu i herních pořadů přispíval pro magazíny jako Games.cz, Eurogamer.cz či Zing.cz. V Alza Magazínu a GEMu mám na starosti herní konzole všeho druhu, videoobsah a z her pak zejména závody. V osobní rovině jsem navíc hlavním strůjcem vyostřených diskusí mezi konzolisty a PC Master Race, do které jsem se nenápadně také přidal, přestože moje herní srdce bije zejména pro pohodlné gaučové hraní.