Luigi's Mansion 3 pobaví, vystraší i prověří mozkové závity (RECENZE)

Obsah recenze Luigi's Mansion 3

1. Luigi se už potřetí vrací do strašidelného domu
2. Krotitelé Duchů podle Nintenda
3. Kdo saje, nezlobí
4. Ve ScreamParku se nekřičí!
5. Luigi opět boduje, ocení to někdo?
6. Recenze Luigi's Mansion 3: závěrečné hodnocení

Luigi se už potřetí vrací do strašidelného domu

• Recenze: 12. 11. 2019 • Autor: Filip Němec

Série Luigi's Mansion patří ke stálicím Nintenda, i když tato značka není věru příliš protežována. První díl vyšel v roce 2001 na stařičký GameCube a dvojka až o 12 let později na Nintendo 3DS. To znamená dvě věci: jednak jsme moc rádi, že jsme se dočkali dalšího dílu, a navíc nám díky dlouhé odmlce nebude vadit, když dojde k recyklaci některých již známých mechanik.

Z počátku vše vypadá jako obvykle – Nintendo partička ve složení Mario, Princezna Peach, Luigi a Toadové se vydávají na dovolenou, dostali totiž exkluzivní pozvánku do luxusního hotelu. Člověk by řekl, že se do třetice poučí, že? Jenže hotel s předem varujícím názvem Last Resort se po krásném přivítání lusknutím prstu změní na mrakodrap plný strachu, obrovských krys a jedovatých pavouků. Vrátí se dokonce záporák King Boo, a tak vše začíná nanovo. Luigi musí nejenom přežít, ale také zachránit své kamarády, kteří byli uvězněni do magických obrazů.

Jako u většiny Nintendo her i v Luigi's Mansion 3 účel světí prostředky, takže tu příběh funguje jen jako záminka k průzkumu dvacítky pater, které se dle očekávání výrazně odlišují. Úvod hry sice trošku zasmrádá zatuchlým hotelovým stereotypem, ale další patra už vás zavedou do středověku, mumiemi prošpikovaných katakomb a překvapením budou zejména otevřenější prostranství jako třeba prostorná zahrada.

Krotitelé Duchů podle Nintenda

Bill Murray na vás sice nevychrlí jednu ze svých legendárních hlášek, ale jinak se Luigi's Mansion 3 drží přiznané inspirace Krotiteli duchů. Všemožné přízraky totiž bude Luigi nasávat do Poltergustu G-00, zařízení kombinující vysavač s baterkou. Základní „zbraň” v boji s duchy se prakticky nijak nezměnila, alespoň ve svém základu. Opět je třeba nejdříve ducha osvítit, čímž ho na chvíli omráčíte, a poté začít nasávat, zatímco analogovou páčkou musíte tahat do protipohybu, aby se vám přízrak nevysmeknul.

Novinkou dostupnou už od začátku hry je zpětný chod Poltergustu, který naopak okolní předměty nenasává, ale odpuzuje je. Ten se hodí při řešení některých puzzlů a hádanek a také v momentě, kdy nasajete nějaký velký kulatý předmět, ten zacpe Poltergust a opačným chodem pak předmět vystřelí na vámi zaměřené místo. Líbí se mi také novinka v podobě vystřelovacích záchodových zvonů zakončených lanem. To lze totiž nasát a zmáčknutím tlačítka objektem, ke kterému je zvon přicucnutý, mrštit do dáli, což je další prvek sloužící k průzkumu strašidelného hotelu a objevování nových lokalit.

Nové dovednosti se logicky odemykají postupně a hratelnost tak nikdy vyloženě neupadne do stereotypu, od kterého mě osobně držel zejména Gooigi. Rosolovitá alternace Luigiho se hodí v momentech, kdy potřebujete projít skrze špatně dostupná místa, jako jsou ostré bodáky či úzký kanál, naopak si ale musíte dávat pozor na vlhko, kde se Gooigi rychle rozpustí. Zpracování této zelené hroudy rosolu je neuvěřitelně zábavné, stejně jako jeho používání.

Kdo saje, nezlobí

Dle očekávání je nejpoužívanější funkcí právě nasávání prakticky všeho s pomocí Poltergustu G-00. Ten neslouží jen pro boj s duchy, ale hodit se vám bude při prozkoumávání na tuto sérii nezvykle velkých lokací. Luigi's Mansion 3 je na Switchi poměrně klasickou akční adventurou s fixní kamerou, takže si autoři nachystali zajímavé lokace se skvělým level designem, kde si právě díky fixní kameře mohou šikovně pohrávat s vaší pozorností.

Jednotlivé úrovně se zdají na první pohled prázdné, ale opak je pravdou. Spousta větších i menších objektů je interaktivních a ctí zákony fyziky. Vše od krys přes pavouky až po polštáře nebo květináče lze nasát, zatímco ostatní předměty vám zacpou ústí Poltergustu či se jen zachvějí jako třeba velké skříně. Právě ve vysávání spočívají ty nejdrobnější puzzly, kdy se jednoduše snažíte vcucnout vše, co kolem sebe vidíte, podobně jako v každé Lego hře rozbíjíte vše, na co dosáhnete. Dlouhé hodiny mi bohužel trvalo, než jsem se naučil pravým analogem pořádně mířit, pohled z boku totiž zaměřování příliš nesvědčí.

Hned v úvodu hry mě překvapilo například to, kdy jsem v jinak bezvýznamné koupelně nasál jeden konec ručníku, chvíli se s ním pral, a když jsem ho i s držadlem vyrval ze zdi, otevřel se mi tajný průchod k pokladu. Podobných chytrých a lstivých prostorových puzzlů a hádanek je hra plná a nepřestanou vás do konce hraní překvapovat. Mrzí mě snad jen to, že neustálé sbírání (i za pomocí vysavače) všude vyskakujících mincí, zlatých cihliček a bankovek začne být brzy otravné. Nějaký imaginární magnet, díky kterému by mince létaly přímo k Luigimu, jako to dělají jiné hry, by se zde rozhodně hodil.

Ve ScreamParku se nekřičí!

Samotná kampaň pro jednoho hráče by mi vlastně bohatě stačila, autoři však ještě přihodili dvojici režimů pro více hráčů. ScreamPark je série miniher, do kterých můžete pozvat až sedm dalších kamarádů, podporována je však pouze hra na jedné konzoli či lokální multiplayer, nikoli online. Nicméně i ve dvou jde o skvělou zábavu.

Právě ve dvojici mě nejvíce oslovil mód Cannon Barrage, ve kterém se hráči rozdělí na dva týmy a musí určit, kdo se bude věnovat nošení dělových koulí, obsluze děla a střelbě na terč. Dělové koule si navíc můžete vzájemně krást, přičemž nejzábavnější mi přišel paradoxně tento režim ve dvou, kdy musíte obstarat všechny činnosti. Naopak Coin Floating s hledáním mincí v bazénu působí na první pohled zábavě, ale díky zmatečnému ovládání už ve skutečnosti tolik radosti nepřinese, podobně jako Ghost Hunt, který je pouze o týmové eliminaci duchů.

Patrně nejlepším režimem je týmový ScareScraper, který lze hrát online, ve dvou na jedné konzoli či pomocí lokální hry více hráčů na více konzolích. V rámci časového limitu prozkoumáváte strašidelný hotel a snažíte se objevovat cennosti a zejména nasát více duchů než soupeřící tým a právě rivalita při lokální hře je velmi návyková. Díky časovému limitu je navíc hratelnost ozvláštněna o nový prvek.

Luigi opět boduje, ocení to někdo?

Škarohlídové by mohli namítnout, že Luigi's Mansion 3 je stále o tom samém a vlastně to je z části pravda. Jenže komu vadí, že Nathan Drake pořád skáče po útesech a ve Forze stále závodíme v nadupaných supersportech? Ve výsledku nabízí třetí díl poměrně dost novinek, které se do charakteristické hratelnosti podařilo implementovat velmi dobře, zároveň hra předvádí pověstnou originalitu Nintenda, které i po všech těch letech dokáže dělat jednoduché hry, jež vás nepřestanou překvapovat.

Stejně jako Luigi není mezi Nintendo postavami na výsluní, ani Luigi's Mansion 3 pravděpodobně nebude onen „system seller” jako Zelda, ale byla by škoda tento velmi povedený titul opomíjet podobně, jako to neustále zažívá samotný Luigi. Puzzly a hádanky jsou originální a nápadité, level design vynikající a souboje s rozličnými protivníky postupem hrou ozvláštňují nové dovednosti hlavního hrdiny.

Kooperačně zaměření hráči navíc budou potěšení možností hrát Luigi's Mansion 3 ve dvou, přestože je jako v jiných hrách vidět, že kampaň je designována pro singleplayer hraní. Gooigi, do kterého se vtělí druhý hráč, je ale dobrým pomocníkem zejména při soubojích a celkově jde o podařenější kooperaci než režim pro dva hráče ve stylu „aby se neřeklo” ze Super Mario Odyssey nebo Donkey Kong Tropical Freeze. Luigi's Mansion 3 zkrátka potěší snad každého fanouška Nintenda a jde o jeden z nejlepších titulů pro Nintendo Switch tohoto roku.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Luigi's Mansion 3: závěrečné hodnocení

Hodnocení 83 % GEM

Hlavní parametry: Hratelnost

90 %

 Audiovizuální zpracování

75 %

 Znovuhratelnost

75 %

Klady

• Zábavná a inovativní hratelnost
• Rozliční nepřátelé
• Nápadité prostorové puzzly a hádanky
• V pozdějších fázích hry proměnlivé prostředí
• Fungující kooperace pro dva hráče

Zápory

• Z počátku mírně stereotypní prostředí
• Neohrabané zaměřování Poltergustu
• Po čase otravné sbírání penízků a bankovek

Filip Němec

Hry byly mým nejlepším přítelem i milenkou již od dětství. O hrách jsem začal psát už na střední škole, čímž jsem vysedávání u herních strojů ospravedlňoval nejdříve před rodiči i přítelkyní a nyní před manželkou. V minulosti jsem ve formě textu i herních pořadů přispíval pro magazíny jako Games.cz, Eurogamer.cz či Zing.cz. V Alza Magazínu a GEMu mám na starosti herní konzole všeho druhu, videoobsah a z her pak zejména závody. V osobní rovině jsem navíc hlavním strůjcem vyostřených diskusí mezi konzolisty a PC Master Race, do které jsem se nenápadně také přidal, přestože moje herní srdce bije zejména pro pohodlné gaučové hraní.

Luigi's Mansion 3 – Dojmy z Gamescomu 2019

1. Krotitelé duchů podle Nintenda
2. Lov duchů nikdy nebyl zábavnější
3. Obtížnost Luigi's Mansion 3 je vysoká

Krotitelé duchů podle Nintenda

• Dojmy z GC 2019: 1. 10. 2019 • Autor: Filip Němec

Jedním z největších stereotypů článků zaměřujících se na hry od Nintenda je zmínka o nesouměrném vztahu Maria a Luigiho. Italský kníratý instalatér dlouhodobě upozaďuje svého bratra se zelenou čapkou, který tak celé roky žije v jeho stínu. Ale víte co? V Luigi's Mansion 3 je Luigi daleko větší sympaťák než Mario v mnoha svých hrách. Jestli se totiž má někdo vydat do strašidelného domu, je to právě Luigi. Nebo je to tak, že právě on by tam chodit za žádnou cenu neměl?

Strašpytel Luigi je stálicí Nintendo scény a když dojde na jakoukoli duchařinu, je u toho paradoxně právě on. Zatímco Luigi si musí zabalit na svou další výpravu plný kufr plen pro dospělé, vy si nachystejte celé balení papírových kapesníčků, protože se budete zalykat smíchy. Hned první místnost, do které jsem s rozklepaným Luigim vkročil, mi jasně ukázala, že o zábavu bude postaráno. Vrhla se na mě totiž partička přízraků, které bylo třeba ve stylu krotitelů duchů zlikvidovat.

Lov duchů nikdy nebyl zábavnější

Dobře načasovaný záblesk baterky duchy na krátký čas znehybní a pak už je třeba jen dobře zamířit a vysavačem, tedy pardon Poltergustem G-00, nasát ve vzduchu stále se vzpouzející přízraky. Není to ale tak jednoduché, jak se zdá. I omráčený duch je pořád dost živý, a tak je třeba jeho nasávání korigovat natáčením analogu do opačného směru. Právě „vysávání“ nepřátel bude jednou z hlavních úloh ve hře a je vidět, že autoři z této činnosti udělali chytlavou a zároveň ne vyloženě jednoduchou a stereotypní zábavu.

Ne však pouze vysáváním duchů bude Luigi živ. Novinkou třetího dílu je Gooigie, což je želatinová verze Luigiho, kterou lze kdykoli vyvolat. Rosolovitá skulptura připomínající Luigiho se dostane například skrze špičaté bodáky, na které ve strašidelném domě narazíte na každém kroku. Vedle toho bude jednou z vašich zbraní také přísavka připomínající gumový záchodový zvon. Tu je možné vystřelovat nejen na nepřátele, ale také na objekty kolem vás, a tyto tři základní mechaniky tak budou vašimi hlavními zbraněmi při hraní Luigi's Mansion 3.

Obtížnost Luigi's Mansion 3 je vysoká

Z poměrně krátké hratelné ukázky je poznat, že Luigi's Mansion 3 bude opět citlivým mixem hravé akce a především prostorových puzzlů a hádanek. Jak je navíc u Nintendo exkluzivit zvykem, můžete je sice dát do rukou i mladších hráčům, kteří budou okouzleni celkovou stylizací, i pro zkušenější pařany však bude Luigi's Mansion 3 představovat výzvu. Minimálně souboje s bossy prověří nejen logické uvažování či rychlé reflexy, ale také vyžadují jistou dávku sebeovládání, nutkání prohodit ovladač televizí totiž v takových momentech dosahuje nejvyšších úrovní.

Třetí díl je jasným důkazem toho, že v Nintendu stále umí dělat velmi zábavné a originální hry, přestože mají jednoduchou grafiku a nenabízí rozsáhlé online světy či nejmodernější funkce. Luigi si navíc další návrat do strašidelného domu zaslouží, vždyť první díl pro GameCube vyšel už v roce 2001 a dvojka až o dvanáct let později na Nintendo 3DS. Já osobně se navíc těším i na nový režim Scream Park, ve kterém se proti sobě postaví až osm hráčů a v rámci arény budou soutěžit o co nejvyšší skóre. Zatím to vypadá na podařený hattrick, jisti si však budeme až 31. října, kdy Luigi's Mansion 3 vychází na Nintendo Switch.

• Zdroje: YouTube (Nintendo), vlastní (Gamescom 2019)