Persona 5 Royal (RECENZE) – Skvělé japonské RPG v královském balení a kvalitě

Persona 5 Royal (RECENZE PS4) – Obsah článku

1. Teenagerské problémy ve velkoměstě
2. Nečestní obyvatelé Tokia otevírají v Personě 5 Royale svá srdce dokořán
3. Persony – vaše skutečné „já“ různých tvarů a schopností
4. Persona 5 Royal – čistokrevné anime každým pixelem
5. Persona 5 Royal nezůstává své pověsti nic dlužná
6. Recenze Persona 5 Royal: závěrečné hodnocení

Teenagerské problémy ve velkoměstě

V Persona 5 Royal se vžijete do kůže mladého muže s přezdívkou Joker (nezaměňovat s králem zločinu z dílen DC Comics), který byl kvůli nálepce „kriminálního živlu“ nucen od základů změnit svůj život se vším, co k tomu patří. Novým domovem se mu stala zanedbaná půda maličké kavárny Leblanc ztracené v úzkých uličkách Tokia a jediným společníkem její majitel, stárnoucí a nedůvěřivý Sojiro Sakura, který na hlavního protagonistu dohlíží během jeho probace. Není to právě nejrůžovější začátek, co říkáte?

Krátce po tom, co se hlavní protagonista jakžtakž stihne sžít s pár zaprášenými metry čtverečními, kde bude od nynějška trávit čas, je vržen do víru studentského života na střední škole. Sezení v lavici, ťukání do mobilu, profesor se ho sem tam na něco zeptá (profi rada: na přednáškách se vyplatí poslouchat výklad)... znáte to – celkem nuda. Nebude to však trvat dlouho. Všechno změní záhadná aplikace v mobilu, kamarádství s excentrickým spolužákem Ryujim a zejména pak Morgana – výmluvná kočka hledající svou lidskou podobu v nejtemnějších zákoutích srdcí amorálních dospěláků.

Nečestní obyvatelé Tokia otevírají v Personě 5 Royale svá srdce dokořán

Po tom, co Joker spolu s několika přáteli vytvoří syndikát s názvem Phantom Thieves a vyhlásí válku lotrům, jsem se naplno vrhla do každodenního kolotoče zahrnujícího zlepšování fyzické zdatnosti a schopností (není nad to například pokořit výzvu spořádáním hamburgeru obřích rozměrů), vztahy s okolím, brigády, poctivý studentský život (tedy alespoň jeho předstírání), nebo kupování vybavení a medikamentů od svérázné doktorky... aktivit je zde opravdu hodně a na jejich popsání by tato recenze nestačila.

V případě, že jste nedávno dohráli například Zeldu, se vám svět v Personě bude zdát pravděpodobně malý, ale právě množství aktivit podle mého názoru jeho skromnější rozlehlost vynahrazuje. V Personě navíc na vás nečeká jen objevování životem pulsujícího Tokia, ale i kognitivního světa stvořeného z temných tužeb lidského druhu– tzv. Metaverse.

Každý jedinec, kterého ovládají jeho vlastní zvrácené touhy, obývá v Metaverse svůj „palác“ a právě ty mě v Personě okouzlily nejvíce. Tvůrce musím pochválit za to, že žádný z nich není stejný, což platí jak o jejich útrobách, tak nepřátelích, tzv. Shadows (stínech), střežících samotný poklad (o tom více dále). Paláce, tedy jakési „vzdušné zámky“, jejichž podoba je definována pokřivenými touhami jejich majitelů a které budete v paralelním světě Metaverse navštěvovat, svému názvu navíc nezůstávají nic dlužné a jejich zdolání rozhodně není záležitostí několika minut.

Na cestě za pokladem (jeho získáním se ze srdce vládce paláce vytratí zlo) jsem se navíc pořádně zapotila při bojích s jeho strážci a na řadu přišly i nějaké ty logické hádanky. Výsledkem této kombinace je, že při objevování jednotlivých paláců jsem se vůbec nenudila, což mě, upřímně řečeno, docela překvapilo, jelikož hra po několika hodinách nasadila stabilní tempo a já jsem se obávala, že časem upadne do stereotypu. Ale nestalo se tak, za což vývojářům putuje palec nahoru.

V případě Mementos (což je jeden obrovský palác obývaný desítkami jedinců, jejichž temné touhy nejsou tak silné, aby fungovaly samostatně) však situace v rámci zážitku z hraní není tak růžová. Mementos fungují jako samostatný dungeon v rámci světa Persony, kde máte možnost plnit vedlejší questy. Na rozdíl od paláců, které jsou součástí příběhu, ale nenabízejí takovou variabilitu.

Tento dungeon sestává z jednotvárných tmavých chodeb, jejichž průzkum vás nenadchne tak jako bloudění chodbami v paláci. Navíc samotné vedlejší úkoly, které zde budete plnit, se také nesou ve velmi podobném duchu. Většinou se zaměřují na poražení jednoho hříšníka, který ihned na to procitne a před hlavními hrdiny si vylije srdíčko. Přestože v Mementos najdete mnoho užitečných předmětů, jeho design se postupem času výrazně nemění a kvůli nedostatku rozmanitosti a postupné repetitivnosti questů jsem se do jeho útrob vydávala jen občas.

Persony – vaše skutečné „já“ různých tvarů a schopností

Co je to vlastně ta Persona? Jednoduše řečeno, jde o ztělesněné rebelské „já“ každé z postav. Všechny jsou unikátní, ať už svým vzhledem nebo schopnostmi, a představují výraznou pomoc v boji proti nepřátelským stínům v palácích. Musím říci, že jejich svět je natolik podmaňující, že jsem se nejednou zamýšlela nad tím, jaké superschopnosti by měla moje Persona (taková psychokineze říznutá zaklínačstvím nezní úplně špatně).

Nové Persony můžete získávat vyjednáváním s protivníky, kteří vám pak mohou předat vlastní Personu, nicméně rozšířené možnosti práce s Personami nabízí zejména tzv. Velvet Room (místnost nacházející se mezi vědomím a podvědomím Jokera). Tam je můžete kombinovat a vytvářet zcela nové, jejich obětováním zase dopřejete vámi zvolené Personě více bodů zkušeností a nové schopnosti, případně je můžete vyměnit za libovolný předmět z výběru.

Persony úzce souvisí i se vztahy, které navazujete s vaším okolím. Jakmile totiž s jednou z postav příběhu vytvoříte dohodu či kontrakt, stane se vaším „confidantem“ (důvěrníkem). Čím lepší vztah s důvěrníkem budete mít, tím vyšší XP bonusy získá specifická Persona při kombinaci s jinou nebo při jejím posílení.

Souboje se pyšní přívlastkem „turn-based“ (tahové) a obvykle se do nich budete pouštět s dalšími členy Phantom Thieves, přičemž můžete ovládat každého z nich. Jakmile jste na řadě, máte možnost vybrat si některý z typů útoku a povolat do zbraně i jednu z Person, které máte k dispozici. Je ale vždy dobré nejdříve zjistit slabé stránky nepřítele a následně použít protiútok zasahující jeho nejslabší místo.

Boje vynikají skvělým designem a neutuchající akcí. Byla jsem neustále nucena v každém z nich sledovat slabá místa nepřátel, v tom horším případě je i sama odhalit. Někteří nepřátelé během boje například také panikaří a pokouší se utéct, v tom okamžiku musíte všechny schopnosti vašich hrdinů soustředit na ně a zlikvidovat je dříve, než stihnou do boje povolat posily.

Zajímavým okořeněný bitev je také možnost s nepřítelem vyjednávat. Jakmile zasáhnete jeho slabé místo několikrát po sobě, můžete ho požádat, aby vám předal svou Personu, peníze nebo předmět. Zatímco některé monstra ochotně vyhoví vašim požadavkům, s jinými je nutné si promluvit a z dialogových voleb vybírat vhodné odpovědi pro daný typ protivníka. Díky těmto aspektům mohu soubojovou stránku Persony 5 Royal jen pochválit.

Čistokrevné anime každým pixelem

Příběh Persona 5 Royal je kvalitativně na vysoké úrovni, s čímž jde ruku v ruce zdařilý scénář a dabing (pro plnohodnotnější zážitek doporučuji ten japonský). Škoda jen, že se tvůrci nerozhodli nadabovat i hlavního protagonistu, čímž by jeho osobnosti dodaly „šťávu“. Během hry jsem totiž vícekrát zpozorovala, že Jokerova nátura nebyla tak výrazná jako u jiných postav a měla jsem větší problém se s ním ztotožnit i přesto, že je to hlavní hrdina. Dalším mírným negativem je, že dialogové volby nemají na příběh velký dopad a nejzásadnější jsou pouze v momentech vyjednávání s nepřítelem či při rozhovorech s důvěrníky.

Persona 5 Royal je prošpikovaná anime prvky (což je vzhledem k jejímu původu pochopitelné) a postavy dávají najevo své emoce každou buňkou svého animovaného těla. Vše, od frenetický soubojů až po večerní procházku Tokiem, tak dostává jiný rozměr. Zápasy a prozkoumávání paláců zase na novou úroveň posouvá dynamický hudební podkres, který mě neomrzel ani po desítkách hodin strávených ve hře.

Persona 5 Royal nezůstává své pověsti nic dlužná

Pro skalní fanoušky JRPG série od studia Atlus je Persona 5 Royal v podstatě povinnou jízdou, a proto bych ji chtěla doporučit zejména nováčkem v žánru. Pokud jste jednoduše dosud neměli možnost si jakýkoliv z dílů série Persona zahrát, případně vás tento konkrétní odrazoval zejména kvůli číslovce „5“ v názvu, z vlastní zkušenosti mohu říci, že se nemáte čeho bát a směle se do Persony 5 pusťte. 

Titul má totiž co nabídnout jak ostříleným hráčům, tak jedincům touto sérií či žánrem japonských RPG ještě nepolíbeným. Cenovka Persona 5 Royal se vyšplhala přes 50 eur, ale svým obsahem ji dokáže, i navzdory některým menším nedostatkům, bez problémů obhájit. Pokud si tedy brousíte zuby na nefalšované japonské RPG, Persona 5 Royal vás rozhodně nezklame.

Tato recenze byla napsaná pro PS4 Pro.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Persona 5 Royal: závěrečné hodnocení

Hodnocení 91 % GEM

Verdikt:

---

Persona 5 Royal je i navzdory několika malým nedostatkům nezapomenutelným herním zážitkem. Jde o návykový titul, který hráče od prvních hodin chytí výborně vyprávěným příběhem, dynamickými souboji i fascinujícím světem temného lidského podvědomí, a už jej nepustí.

Klady

• Skvělý příběh
• Věrohodné postavy
• Akcí nabité souboje
• Jednotlivé paláce a jejich variabilita
• Svět nabízející mnoho podnětů k objevování
• Perfektní soundtrack

Zápory

• Dungeonové Mementos brzy působí repetitivně
• Dialogové volby nemají na příběh výrazný dopad
• Chybějící dabing hlavního hrdiny

Alexandra Vaníková

Hrám se věnuji od svých dvanácti let, kdy byly na vrcholu mého žebříčku strategie Cossacks, Age of Empires, legendární Mafie či taktická střílečka Brothers in Arms. Dnes mě pravděpodobně najdete vymetat lobby multiplayeru nejnovějšího Call of Duty. Z emotivní jízdy v podobě The Last of Us se nejraději vzpamatovávám u GTA V a pokud zrovna nesekám nemrtvé v nějaké zombikárně, tak se určitě pokouším objevit moji další oblíbenou hru v nepřeberné studnici indie titulů.