Werewolf the Apocalypse – Earthblood (RECENZE) – Tuctová akce plná krve

Werewolf the Apocalypse – Earthblood (RECENZE PC) – Obsah článku

1. Ekoteroristé mají ve Werewolf the Apocalypse – Earthblood pré
2. Tři tváře Cahala
3. Stereotyp je tu vaším denním chlebem
4. Werewolf the Apocalypse – Earthblood je jedním z nejslabších titulů od Cyanide Studio
5. Recenze Werewolf the Apocalypse – Earthblood: závěrečné hodnocení
6. HW nároky pro Werewolf the Apocalypse – Earthblood PC

Ekoteroristé mají ve Werewolf the Apocalypse – Earthblood pré

Připadají-li vám akce Greenpeace, či Dětí Země nedostatečně razantní, příběh Werewolf the Apocalypse – Earthblood vás vyloženě nadchne. Odehrává se totiž v alternativní verzi našeho světa, kde tyto skupiny spolupracují s vlkodlaky, pro něž není vyvěšování transparentů či polévání nepřátel kyblíky s rudou barvou žádným řešením. Raději volí cestu, při níž teče krev, praskají kosti a vybuchují dřevařské mašiny. Sebekontrola totiž nepatří mezi jejich nejsilnější stránky. Hlavním hrdinou tohoto vyprávění z univerza World of Darkness, v němž se mimochodem odehrává třeba také Vampire: The Masquerade – Bloodlines, je statný Cahal, který se spolu se svou smečkou a bandou ekoteroristů aktivně účastní sabotáží zařízení těžařské společnosti Endron.

Krvavá pěšina, po níž se Cahal v tomto kousku vydal, je lineárního ražení, takže se po absolvování mise vždy ihned vrhnete vstříc dalšímu dobrodružství. Příběh není i přes velký potenciál, jenž nabízelo univerzum World of Darkness, nikterak komplexní, prostě a jednoduše cesta za pomstou s pár zajímavými momenty, které rychle překryje šeď v podobě nevýrazných postav. Pomyslným záchranným lanem celého vyprávění jsou překvapivě na první pohled nepříliš zajímavě vypadající volby. Ačkoli působí jako prvek mající spíše kosmetickou roli, nakonec jasně definují určité pasáže, čímž navyšují znovuhratelnost celku. Škoda jen, že tu nejsou přítomny úložné pozice, protože bez nich si dopad vašich rozhodnutí zjistíte pouze novým rozehráním hry, což se každému asi chtít nebude.

Samotná prezentace příběhu Werewolf the Apocalypse – Earthblood je bohužel na průměrné úrovni. Videosekvence, skrze něž je vyprávěn, totiž evokují vzpomínky na starší projekty z minulé dekády, což pro tvůrce není úplně nejlepší vizitka. Přitom ve svých předchozích dílech byli schopni vytvořit obstojné filmečky, čehož je důkazem třeba Styx: Master of Shadows, k němuž se kvůli jeho kvalitám rád čas od času vracím. Upřímně moc nechápu, proč se i tentokrát vývojáři z Cyanide Studio nevydali obdobnou cestou. Možná chtěli zkusit nové možnosti, jejich experiment se však moc nevyvedl, kvůli čemuž tu máme něco, na co se prostě nekouká moc dobře. Tak snad se jim příště povede líp.

Tři tváře Cahala

Skrze různé tovární komplexy a těžební zařízení má Cahal možnost cestovat rovnou ve třech základních formách. První, v níž si hraje na obyčejného člověka, je určena primárně na ovládání technických vymožeností a infiltraci, protože potetovaný plešoun v roztahaných hadrech v davu uhlazených zaměstnanců Endronu přeci „vůbec “ nevyčnívá. Jednou z výhod této formy je, vedle již zmíněných, možnost užívat na tiché eliminace orientovanou kuši a sbírat flaštičky s alkoholem navyšující v případě vypití zuřivost hlavního hrdiny. Ten si hodnotu svého hněvu může navyšovat buď chlastem, lhaním nebo tichými eliminacemi. Čím více jí před proměnou v tradičně vypadajícího humanoidního vlka má, tím větší má tato forma (Crinos) po transformaci sílu.

I když si Werewolf the Apocalypse – Earthblood hraje na to, že většinu situací tu lze vyřešit za pomoci tichého postupu ve vlčí kůži nebo rovnou v lidské podobě, nakonec strávíte velkou část ve formě, kdy je vaše postava po dvou chodícím vlkem. Proč? Primárně kvůli skutečnosti, že stealth je tu zpracován naprosto otřesně. Mrtvoly není možné odklízet, hlídači občas reagují na nesmyslné podněty, nebo úplně ignorují zjevné, což často vede k jejich smrti. Kradmý postup pro zmíněné nedostatky proto velmi rychle hodíte za hlavu a velkou část hry absolvujete v bojové formě. Jak nakonec vaše cesta skončí, bylo zřejmě jasné i tvůrcům, takže si na transformaci v Crinose a jeho samotném designu skutečně dali záležet.

Zatímco lidská (Homid) a vlčí forma (Lupus) jsou dosti nedopečené transformace a hlavní hrdina je v nich schopen stráže jen srážek za pomoci omezeného množství šipek a takedownů, již několikrát zmíněná vlkodlačí proměna (Crinos), to už je úplně jiná písnička. V okamžiku, kdy do vás protivníci ve zbylých dvou tělesných skupenstvích začnou pálit a zasáhnou vás, začnete se po vzoru zeleného zuřivce Hulka na zemi proklikávat do podoby po dvou nohách se pohybujícího chlupatého monstra, jež by možná mohlo s kultovním silákem i měřit síly. Do momentu, než se proměníte, neztrácíte životy. Jakmile však proměna skončí, je třeba se pustit naplno do boje, v jehož rámci máte možnost přepínat mezi dvěma režimy: rychlým a silným.

První režim orientovaný na rychlost je určen primárně pro ty, kteří rádi hopsají po místnosti a během uhýbání kulkám a úderům eliminují rychlými, avšak nepříliš efektivními údery vše, co se je snaží zabít. Těm, kteří obdobně jako já moc rádi nehopsají, jistě sedne druhá varianta, zaměřená primárně na těžkopádné údery a vyšší odolnost. Mezi bojovými styly je možné během boje kdykoliv bez penalizace přepnout, což se vám nejednou bude hodit. Ať už bude Cahal v kterékoliv verzi Crinose, vždy mu je umožněno užívat schopnost regenerace, různé speciální výpady a zuřivost maximalizující dočasně jeho bojové dovednosti. Každou jeho formu, schopnost i válečný styl lze ve Werewolf the Apocalypse – Earthblood mírně vylepšit za pomoci dovednostních bodů získaných během hraní.

Stereotyp je tu vaším denním chlebem

Bitevní pole jsou v tomto díle vždy jasně definována, takže se vám nemůže stát, že byste je minuli nebo nedej bože utekli během souboje. Po spuštění alarmu, popřípadě jakmile se proměníte ve vlka, před vámi bude stát vždy startovní skupinka. I když nikdo z vojáků nebude žádné ořezávátko, tihle hoši jsou tu jen na rozehřátí, protože po jejich zabití se otevřou ocelová vrata a do problémové zóny nakráčí další várka masa do mlýnku. Opakovat se to většinou bude jednou až dvakrát, načež se Cahal promění zpět v člověka a opět se dá do plížení skrze právě navštívený komplex.

Samotné střety jsou skutečně zábavné tak první dvě až tři hodiny hraní, během nichž poznáváte, jak co funguje a hlavně se setkáváte s novými nepřáteli, kteří vyžadují trošku jiný způsob porcování. Dostaveníčko ve Werewolf the Apocalypse – Earthblood budete mít s klasickými vojáky bez jakékoliv ochranné výstroje, těžkooděnci, roboty, odstřelovači s noční vizí a nadopovanými svalovci nepříjemně připomínajícími Banea z Batmana. Po absolvování určitého časového úseku vás však už nic moc nepřekvapí. Bitvy jsou navíc nepříjemně primitivní i na nejvyšší obtížnost, kvůli čemuž po většinu času stačí jen zběsile klikat a koukat na to, jak se kolem vás kupí mrtvá těla. Určitou formou výzvy jsou souboje s bossy, ani ti ovšem nejsou překážkami, jež by vás dokázali zastavit na delší dobu.

Když už se tu rozepisuji o nepřátelích, rozhodně nemohu nezmínit fungování umělé inteligence. Ta v podstatě nevyniká v žádném stavu. Ať už je v pohotovosti, nebo jen hlídá určitý prostor, vždy to dělá ledabyle, jako by vás vyloženě vybízela k tomu, abyste jí řízené vojáky prostě rozsápali na kusy. Taktika není ničím, co by bylo v jejím slovníku, a nějaká týmová práce nebo starost o mizející podřízené je jí také cizí, což jsem už mírně nakousl při popisování důvodů, proč je bojová forma ve Werewolf the Apocalypse jediná opravdu zábavná. Nejednou se mi stalo, že na mě protivníci při soubojích jen zírali, z čehož měl můj vlkodlak neskrývanou radost. Upřímně jsem tak špatnou AI už dlouho neviděl, a to jsem měl možnost za poslední roky spatřit opravdu leccos.

Tupá umělá inteligence spolu s relativně omezenou škálou nepřátel představuje koktejl, který je nutné dávkovat velmi pečlivě a ani když budete usrkávat skutečně malými doušky, stereotypu se nakonec stejně nevyhnete. Celek navíc stojí na konceptu automatických úložných pozic bez možnosti ukládání, takže když někde něco poděláte, nebo vám hra prostě spadne, leckdy vás vrátí klidně o dobrých patnáct minut. Nedej bože, když náhodou namísto na reload kliknete na hned vedle ležící restart, to už máte o postaráno zábavu dvojnásobnou.

Werewolf the Apocalypse – Earthblood je jedním z nejslabších titulů od Cyanide Studio

Hry z produkce Cyanide Studio hraji už několik let. Někdy se jim povede vytvořit slušné dílo, jindy zase mírný nadprůměr, většinou však tito vývojáři odvádějí celkem obstojnou práci, za niž se s jejich finančními prostředky není třeba příliš stydět. Při tvorbě Werewolf the Apocalypse – Earthblood však byla většina týmu zřejmě v horečkách a práce byla zadána nekvalifikovaným jedincům bez špetky kreativity a zkušeností, kteří prostě nebyli schopni dosáhnout kvalit, jež člověk od autorů s mnohaletou praxí očekává. Největšími nedostatky celku jsou tupá AI spolu se stereotypem, jimž zdatně asistuje nevýrazný příběh se zastaralou grafikou. Pochválit mohu tvůrce pouze za metalový soundtrack, středně vyvedené volby a zpracování bojové formy, což mi přijde málo.

• Zdroje: Vlastní

Werewolf the Apocalypse – Earthblood (RECENZE)

Závěrečné hodnocení

Tato recenze byla napsaná pro PC verzi hry. Kopii poskytl český distributor Comgad.

Hodnocení4/10 PODPRŮMĚR

Verdikt:

---

Werewolf the Apocalypse – Earthblood je podprůměrná akce, která v ničem skutečně nevyniká. Navíc se jí povedlo plně promarnit potenciál, jež univerzum World of Darkness nabízí. Věnovat pozornost by mu měli pouze hráči nehledající nic složitého, je totiž rozhodně nezklame. Ostatní by se měli Werewolf the Apocalypse – Earthblood vyhnout obloukem.

Klady

• Soundtrack motivující vás ke zběsilejšímu klikání
• Zpracování bojové formy
• Crinos Volby definující svět kolem vás

Zápory

• Celková zastaralost
• Tupá AI
• Béčkový příběh
• Nevyužitý potenciál nebojových forem
• Rychlý nástup stereotypu
• Občasné pády a bugy
• Pro někoho absence úložných pozic

Ondřej Zeman

Mé jméno je Ondřej Zeman. Herní žurnalistice se věnuji už více než sedm let, během nichž jsem měl možnost vypracovat se z herního blogera na plnohodnotného žurnalistu na serveru Zing.cz, ze kterého jsem po čase odešel na Alza Magazín. I když jsem hrdým vlastníkem konzole Nintendo Switch, mou největší vášní je hraní na PC, kde jsem měl možnost zrecenzovat už více než dvě stovky různě kvalitních titulů. Slabost mám primárně pro tahová RPG, indie projekty, propracované FPS a komplexní strategie.

HW nároky pro Werewolf the Apocalypse – Earthblood PC

• Zdroj: Epic Games (4. 2. 2021)

S jakým herním PC na Werewolf the Apocalypse – Earthblood?

Chcete si ulehčit výběr? Níže pro vás máme tipy na vhodné herní počítače podle náročnosti.

Alza počítače