Imperator: Rome (RECENZE) – starověk v celé své kráse

Obsah recenze Imperator: Rome

1. Řím musí být zničen!
2. Vzpourám se tu zřejmě nelze vyhnout
3. Svět v Imperator: Rome sladkými slovíčky nedobijete
4. Imperator: Rome je žroutem času
5. Recenze Imperator: Rome: závěrečné hodnocení
6. HW nároky pro Imperator: Rome PC

Řím musí být zničen!

• Recenze: 25. 4. 2019 • Autor: Ondřej Zeman

Společnost Paradox Interactive je proslavena především tím, že tvoří historické strategie, s jejichž pomocí jste schopni změnit chod dějin podle vašich představ. Imperator: Rome se v tomto ohledu nikterak neliší od většiny předchozích projektů tohoto studia. Hned na startu je před hráče postaveno několik velmocí, u nichž máte úspěch prakticky zaručen. Řím, Egypt, Makedonie, Maurya a Seleukovská říše patří mezi primární světové hráče, na které si lze bez obav vsadit. Ujmout vlády se ale nemusíte jen u frakce, jež má na růžích ustláno. Převzít otěže můžete prakticky u kteréhokoliv království či městského státu, který se při troše štěstí jednoho dne stane jednou ze supervelmocí kontrolujících za pomoci svých armád celý svět.

Každá herní frakce má samozřejmě jiné startovní podmínky. Pro nováčky je proto dobré započít svou cestu vládce u některého z větších uskupení disponujícího financemi, spojenci a dostatečně efektivní armádou schopnou menší státečky pokořit během několika měsíců. Hodně snadný mi přišel kupříkladu Řím, jehož počáteční pozice je natolik silná, že nemá problémy s poražením o kapku silnějších Etrusků či podrobením většiny okolních království a měst. Vyloženým opakem tohoto rychle expandujícího obra mi v Imperator: Rome přišly keltské kmeny. Jejich hašteřivá politika a neustálé soupeření o moc mi totiž nikdy neumožnily zcela uchvátit větší území, s jehož pomocí bych byl schopen srazit na kolena svět, nebo dokonce samotný Řím ve dnech jeho největší slávy.

Přestože se od sebe jednotlivá uskupení budou v rámci technologií, jednotek, státních zřízení a startovních podmínek lišit, některé mechanizmy mají takřka totožné. Všechny zúčastněné frakce mají kupříkladu stejný systém vývoje měst. Celkem v nich lze vždy vystavět čtyři typy budov. Volné parcely je možné zastavět peníze vydělávajícími tržišti, výcvikovými tábory produkujícími vojáky, metropole střežícími pevnostmi a sýpkami posilujícími růst osad, ve kterých byly vybudovány. Za sebe musím říct, že jsem čekal minimálně takové spektrum budov jako v Crusader Kings 2, bohužel jsem nakonec dostal tento koncept, v němž mi schází legendární struktury či specifická výrobní centra, která mi v době vydání nabídl i kritizovaný Total War: Rome II.

Z předchozích odstavců je vám jistě jasné, že Imperator: Rome vzhledem k omezené škále budov a neskutečnému množství náhodných událostí na historickou přesnost moc nesází. Hra samotná umožňuje hráči odstartovat kampaň ve světě, jehož základy stojí na textech historiků, kteří měli možnost v éře vzestupu Říma žít. Jakmile se ale ujmete některého z národů, začnou se osudy všech velkých i malých uskupení měnit. Některé civilizace, které měly přetrvat navěky, padnou. Jiným uskupením se naopak podaří získat takovou moc, že se zapíší do dějin. V jednom z mnou absolvovaných scénářů bylo mému zraku nabídnuto Kartágo, jež po určité době srazilo na kolena svého největšího soka, který jej v naší realitě prakticky srovnal se zemí a vymazal z většiny historických análů.

Vzpourám se tu zřejmě nelze vyhnout

Velké říše jsou zdrojem neustálých problémů, jež je nutné řešit. Potíže může dělat nespokojené obyvatelstvo, bohatí občané i velitelé armád. Některé křiklouny půjde upokojit snáze, jiné naopak hůře. Lid kupříkladu uklidníte skrze obětiny bohům, výměnou lokálního vládce, importem zboží nebo vývojem technologií vylepšujících životní úroveň společenských tříd. U významnějších zástupců říše je to o něco náročnější, mají totiž jiné choutky než prostí občané. Hlavní je pro ně vliv, peníze a zabezpečení jejich rodu. Pokud jejich touhy nenaplníte, začnou hlasitě reptat a vytvářet frakce, jejichž cílem nebude nic menšího než svrhnout dosavadní (vaši) vládu. Čas od času se mezi problémisty objeví také některý z velitelů, většinou je však půjde upokojit skrze úplatky a navýšení jejich osobní moci.

Zřejmě nejhorší možnou situací je, když se po měsících reptání proti říši obrátí některý z významných velitelů a vojsko pod svým vedením vyšle proti městům, která jej původně sestavila. I když jsem se s takovým scénářem setkal jen jednou, nebyla to vůbec příjemná situace, protože jsem se zběhnutím oblíbeného generála vůbec nepočítal, takže jsem byl nakonec nucen rychle budovat novou armádu, zatímco mi bral jedno území za druhým. Své šlechtice a senátory je proto dobré stále hlídat a přinejhorším zavřít a eliminovat. V případě, že je neodstraníte dříve, než na svou stranu získají větší množství mužů, mohou s jejich pomocí rozpoutat občanskou válku a odtrhnout se od impéria, z jehož benefitů po celá léta těžili.

Nálady senátorů, lidu a kmenových mluvčí nebudou spolu s ekonomickým fungováním státu jedinou věcí, o níž v Imperator: Rome musíte neustále pečovat. Zásadní jsou taktéž vztahy s ostatními herními frakcemi, které se stejně jako vy snaží jen přežít v nesmlouvavém světě plném větších hráčů pokoušejících se pohltit své slabší sousedy. Vyloženě malým městským státečkům je tu umožněno kupříkladu shlukovat se v obranných ligách, které se jsou díky spojeným vojskům často schopny ubránit i výpadům mocností rozhodnutých za každou cenu zabrat území menších frakcí. Pokud je království nebo městský stát osamocen, velmi často se stane, že je některým z primárních hráčů napaden, jelikož nemá dostatek zdrojů a sil, což z něj dělá snadný cíl expanzivní politiky.

Jakmile se z vaší frakce stane světová velmoc, automaticky se vám zpřístupní nové diplomatické možnosti, jež menší uskupení nemají. Musíte však počítat s tím, že růstem říše si některé položky trvale uzavřete, jelikož jsou určeny pro menší státy. Giganti mohou dávat garance méně rozsáhlým říším, požadovat peněžní příspěvky do státní kasy, organizovat vzpoury, zapojovat se do válek ostatních národů nebo nutit slabší uskupení k tomu, aby jim pod hrozbou války vydaly části svého impéria. Nesmíte však moc tlačit na pilu, protože okolní svět pečlivě sleduje počínání všech hráčů a nikdo nemá rád válečné štváče, kteří svou zemi stabilně expandují na úkor jiných. Alergický je na neustálé rozšiřování hranic dokonce i váš lid, jenž se časem začne bouřit.

Svět v Imperator: Rome sladkými slovíčky nedobijete

I když je diplomacie jedním z hlavních pilířů Imperator: Rome, ne vždy si s ní vystačíte. Jednoho krásného dne se jeden ze slabších států postaví proti vaší expanzivní politice a vám nezbude nic jiného, než si sjednat pořádek mečem. Soubojový systém tu naštěstí prošel určitým vývojem, takže se u bitev už nebudete trápit tolik jako v minulosti. Vaše armáda je vždy tvořena několika typy jednotek. V ideálním případě se mezi sebou zástupci jednotlivých tříd potýkají až do okamžiku, než celá skupina odpadne. Jakmile se tak stane, automaticky na její místo nastoupí její spolubojovníci zastupující odlišnou specializaci, která může z nastalého střetu těžit, či jej úplně prohrát. Hlavní je, proti komu je postavena, a v jaké formaci se armáda před začátkem celé šarvátky nachází.

Elementární systém jednotek funguje v Imperator: Rome na klasickém principu známém ze hry kámen, nůžky, papír. Každý druh válečníka je nebývale efektivní proti jedné nebo dvěma bojovým třídám. Těžká pěchota je enormně silná proti svým méně vystrojeným příbuzným. Stejně tak si hravě dokáže poradit s lučištníky. Velké problémy jí dělají střelci na koních, kteří dokáží pěšáky doslova roznést na kopytech, podobně jako střelce z luku. Ti jsou naopak velmi účinní při střetech s lehkou infanterií, neschopnou se řádně bránit proti jejich výpadům na dálku, což je zřejmě hlavním důvodem toho, proč budete mít za Řím velké problémy s obsazením některých východněji položených států. Ty se totiž leckdy specializují převážně na kombinaci pěších a jízdních lučištníků.

Nezanedbatelnou roli hrají na bojištích Imperator: Rome také generálové. Čím zdatnějšího válečníka a stratéga postavíte do čela vašich armád, tím lépe budou bojovat. Když však vedení dáte do rukou ne úplně schopnému oficírovi, leckdy se vám stane, že vaše vojsko neporazí ani několikanásobně menší útvar. Ideální je proto svěřovat velení jen těm lepším kouskům, kteří vás odmění navýšením bojové zdatnosti mužů a zefektivněním fungování formací. Všechny vaše jednotky tu lze rozestavit do jednoho z mnoha bojových postavení navyšujících některé statistiky na úkor jiných. Vývojáři z Paradoxu dávají hráčům touto cestou možnost určitým způsobem definovat následný vývoj střetu. Přítomna je tu také automatika vojsk skrze níž jim nastavíte chování, když je sami nehlídáte.

Soubojový systém v Imperator: Rome prošel určitou formou evoluce. Myslím si však, že by Paradox mohl tento herní aspekt v budoucnu ještě o něco vylepšit. Když už vývojáři nejsou schopni vytvořit podobný koncept jako v sérii Total War, mohli by se zaměřit třeba na tahové střety. Ty by přeci jen měly daleko větší šťávu než bitvy, do jejichž průběhu lze dle mého názoru zasahovat skutečně jen minimalisticky. Kdyby mi tu byl nabídnut mechanizmus podobný systému z takticky neskutečně komplexního Field of Glory 2, vůbec bych to tvůrcům této propracované strategie neměl za zlé, jelikož by mi konečně umožnili definovat můj osud i na bitevním poli. To aktuálně nabízí kvalitní zážitek jen milovníkům neustále se měnících statistik formujících se leckdy před samotným bojem.

Imperator: Rome je žroutem času

Jsou hry, jejichž hraní vám zabere klidně  několik desítek, či dokonce stovek hodin. Imperator: Rome je zástupcem této nepříliš rozsáhlé skupiny, která je tvořena převážně grand strategiemi. Hlavní roli v tomto kousku hraje pestrá škála náhodných událostí, propracovaná ekonomie a komplexně zpracovaná diplomacie. Opomenout nelze ani kvalitně navržený sociální aspekt prezentující nám život jednotlivců kujících pikle proti ostatním vůdcům své říše, kterou mají vlastně vést k lepším zítřkům. Nejvýraznějším nedostatkem této hry jsou souboje, jejichž zpracování je i přes jistý vývoj dosti nevýrazné, přestože v současnosti existují technologie umožňující detailní zpracování bitev, do nichž můžete zasáhnout, kdykoliv se vám zlíbí. Trošku mi tu taktéž schází rozsáhlejší škála budov.

Imperator: Rome je další žrout času z dílen Paradox Interactive, které prostě ví, jak se mají dělat kvalitní strategie s vysokou znovuhratelností. Podobně jako v případě Crusader Kings 2 se opět jedná o velmi komplexní strategii, na níž jde vidět, že se vývojáři snaží svou tvorbu přiblížit širší hráčské obci. Ti z vás, kteří mají rádi zástupce tohoto nepřístupného žánru a touží po tom zavítat do éry, v níž stál Řím na začátku své cesty, by si neměli tento kousek nechat ujít. Má vám totiž i přes některé nedostatky co nabídnout. Pokud moc neholdujete statistikám, nesmlouvavé náročnosti a bažíte spíše po detailně zpracovaných bitvách a vyšší míře přístupnosti, počkejte si raději na příští měsíc, kdy k nám dorazí Total War: Three Kingdoms. Nákup za sebe bez většího rozmýšlení doporučuji.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Imperator: Rome: závěrečné hodnocení

Hodnocení 85 % GEM

Hlavní parametry: Hratelnost

87 %

 Audiovizuální zpracování

75 %

 Znovuhratelnost

100 %

Klady

• Vyšší přístupnost než v Crusader Kings 2
• Kvalitně navržený sociální prvek
• Pestrá škála náhodných událostí
• Obstojně zpracovaná ekonomie
• Náročnost, která dá občas zabrat
• Každý průchod hrou je osobitý

Zápory

• Absence širší škály budov
• Velmi omezeně působící střety
• Pro někoho vyšší náročnost

Ondřej Zeman

Mé jméno je Ondřej Zeman. Herní žurnalistice se věnuji už více než sedm let, během nichž jsem měl možnost vypracovat se z herního blogera na plnohodnotného žurnalistu na serveru Zing.cz, ze kterého jsem po čase odešel na Alza Magazín. I když jsem hrdým vlastníkem konzole Nintendo Switch, mou největší vášní je hraní na PC, kde jsem měl možnost zrecenzovat už více než dvě stovky různě kvalitních titulů. Slabost mám primárně pro tahová RPG, indie projekty, propracované FPS a komplexní strategie.

HW nároky pro Imperator: Rome PC

Imperator: Rome vychází v 25. dubna 2019 na PC. O novinkách vás budeme informovat.

Imperator: Rome Preview

Obsah preview Imperator: Rome

1. Imperator: Rome bude kráčet ve šlépějích Crusader Kings 2
2. Nabídnut vám tu bude téměř celý svět
3. V rámci soubojů se celek neodkloní od klasického konceptu
4. Imperator: Rome posune oblíbený koncept Paradox Interactive na novou úroveň
5. HW nároky pro Imperator: Rome PC

Imperator: Rome bude kráčet ve šlépějích Crusader Kings 2

• Preview: 29. 7. 2018 • Autor: Ondřej Zeman

Velké strategie z dílen Paradox Interactive jsou už řadu let vzorem toho, jak mají takto laděné projekty vypadat. Řešit v nich musíte stabilně politiku, rodinné vztahy, diplomacii, armádu a mnoho jiných aspektů formujících vaši říši jako celek. Pokud některý ze zmíněných prvků zanedbáte, většinou se vaše impérium během několika cyklů sesype kvůli vnitřnímu pnutí jako domeček z karet. Imperator: Rome v tomto ohledu citelně narušovat zavedené pořádky nebude.

Komunita točící se okolo Crusader Kings 2 by měla v Imperator: Rome opět dostat k dispozici svět plný odlišně smýšlejících charakterů, které se snaží prosadit ve společnosti bez ohledu na to, jakou cenu budou muset za svůj postup kupředu zaplatit. Věřit tu nebudete moci ani vlastním příbuzným, i oni vás totiž budou ochotni kvůli koruně či zlatu bez rozmyšlení bodnout do zad a budete si tak na ně muset dávat permanentně pozor. Vedle neloajálních členů vaší famílie vám budou o život usilovat také vůdci ostatních frakcí, jimiž bude váš národ jako celek tvořen. Na rozdíl od zástupců vašeho klanu vás však neodpraví přímo, nýbrž skrze politiku, která je ve finále stejně nebezpečná jako ostří meče nebo kapka jedu.

Za sebe musím říct, že přítomnost propracované rodinné i globální politiky upřímně vítám. V konkurenčních titulech mi totiž skutečně detailní zpracování tohoto aspektu hodně schází. Vezměte si kupříkladu sérii Total War: kdyby vývojáři z Creative Assembly pořádně vylepšili sociální interakci jednotlivých postav, celek by měl šanci aspirovat na krále žánru. Snad se konečně dočkáme u Total War: Three Kingdoms, které k nám stejně jako Imperator: Rome dorazí v průběhu příštího roku.

Nabídnut vám tu bude téměř celý svět

Kampaňová mapa by měla hráči nabídnout více než sedm tisíc provincií, jež bude možné za pomoci síly a diplomacie obsadit. Podívat se budete moci jak do Říma, tak i do Afriky, Indie, Tibetu či do nevelké části Norska. Rozsáhlý svět by mělo obývat nespočet kmenů, za něž si budete moci zahrát. Kromě menších uskupení vám budou dáni k dispozici také velcí hráči, mezi něž se rozhodně řadí Kartágo, Seleukovská říše nebo Ptolemaiovský Egypt. Každá frakce by měla nabízet specifický systém vlády. Těšit se můžete na divoké kmeny, ucelená království, zkorumpovanou republiku a řadu dalších zřízení, jež vám vždy poskytnou unikátní herní styl.

Základním kamenem všech vyspělých herních národů v Imperator: Rome budou čtyři navzájem se doplňující společenské třídy, které dohromady zajišťují bezproblémové fungování celé říše. Na vrcholu naleznete v myšlení zdatné občany starající se především o filozofický a vědecký vývoj. Vojenské záležitosti budou mít v tomto díle na starosti svobodní lidé a členové kmenů. Na samém dnu naleznete otroky, bez nichž se většina starověkých impérií ve své době neobešla. Méně vyspělé frakce budou mít k dispozici jen dvě poslední zmíněné vrstvy, k těm ostatním se budou muset propracovat skrze rozsáhlý technologický strom.

Celkový vliv jednotlivých kast prozatím není plně znám. S vysokou pravděpodobností však můžeme počítat s tím, že u nově vzniklých národů bude snazší předefinovat úděl lidí než u dlouhodobě fungujících království s jasně nastavenými mantinely. Ty dle mého názoru posunete o kus dál jen za pomoci občanské války, která svrhne nejvyšší vrstvu a na její místo dosadí jedince schopné přijímat myšlenky ostatních společenských tříd.

V rámci soubojů se celek neodkloní od klasického konceptu

U všech strategií, jež má na svědomí společnost Paradox Interactive (Stellaris, Crusader Kings 2, Europa Universalis IV), můžeme najít relativně jednoduchý soubojový systém, v jehož rámci proti sobě jednotlivá vojska pošlete a následně čekáte, jak nakonec celý střet dopadne. Samotnou bitvu můžete ovlivnit jen výběrem generála a nastavením formace, v níž se vojáci do boje vrhnou. Imperator: Rome se po této stránce stejně jako ostatní projekty tohoto giganta neodkloní od zavedeného konceptu, jenž je recenzenty často kritizován kvůli absenci komplexnosti.

Elementární spektrum jednotek by mělo být v Imperator: Rome o něco rozsáhlejší než v Crusader Kings 2, což dává smysl, protože celek nabídne širší paletu národů. Ty budou disponovat unikátními válečníky, kteří budou vždy přiřazeni k určité kultuře či surovinovému zdroji, po jehož získání vám bude zpřístupněno jejich verbování. Dokud se kupříkladu za Řím nedostanete k Nilu, nebude mít vaše armáda třeba po ruce bojové slony či jezdce na velbloudech, jež v boji užívá především Kartágo a Ptolemaiovský Egypt.

Suroviny pro vás podle všeho nebudou důležité jen při verbování unikátních jednotek. Používat je tu budete také k uspokojování choutek svých obyvatel a k obchodu. Každý materiál posiluje vaši říši jiným způsobem. Stabilními dodávkami zrna zrychlíte růst populace, za pomoci vína si naopak získáte její přízeň. V momentu, kdy budete mít dané složky nadbytek, ji můžete poslat za nějaký ten peníz po proudu dál do některé ze spřátelených říší, jež jistě uvítá vaši velkorysost.

Imperator: Rome posune oblíbený koncept Paradox Interactive na novou úroveň

Z doposud představených informací vypadá nový projekt od Paradox Interactive hodně podobně jako některá jeho starší díla. S vysokou pravděpodobností můžeme počítat s titulem, který bude kombinovat fungující mechanizmy z oblíbeného Crusader Kings 2 či Europa Universalis IV, což by nemuselo být vůbec špatné. Datum vydání prozatím nebylo pevně stanoveno, dočkat bychom se však měli v průběhu příštího roku.