Pyrrhovo vítězství RIAA v boji s piráty

Pyrrhovo vítězství RIAA v boji s piráty – OBSAH

1. Boj proti pirátům pokračuje
2. Zákony vás hodí všechny na jednu hromadu
3. 22 500 USD za sdílení jedné skladby
4. RIIA sice zvítězila, ale...

Boj proti pirátům pokračuje

Přes částečné úspěchy v tažení proti firmám, vydělávajícím na pirátství, se situace pro RIAA nevyvíjela dobře. Začaly se objevovat distribuované sdílecí systémy, které neměly centralizovanou správu, takže si lidi sdíleli obsah mezi sebou navzájem. Argument na obhajobu tohoto postupu zněl, že jde vlastně o ekvivalent „Nike networking“, tedy zápůjček mezi lidmi navzájem.

RIAA to ovšem odmítla akceptovat – a vyrazila do boje proti individuálním pirátům. To se dalo řešit buď pokutováním, nebo zastrašováním – a oni se rozhodli pro to druhé. V první vlně šlo o 261 identifikovaných individuálních uživatelů. Cílem bylo udělat několik zásadních odstrašujících příkladů, kterých by se ostatní lidé lekli.

Zákony vás hodí všechny na jednu hromadu

Výsledkem bylo několik případů s doslova drakonickými tresty. Ty obrátily veřejné mínění proti RIAA, ačkoliv ta v tom byla do jisté míry nevinně: Americké zákony totiž nerozlišovaly mezi individuálním uživatelem, který nasdílel svou knihovnu, a průmyslovým pirátem, který například lisoval a se ziskem prodával nelegální kopie – pro obě kategorie měly jenom jedny tresty.

Svobodná matka Jammie Thomas-Rassetová z Minnesoty byla potrestána za sdílení prostřednictvím sítě Kazaa – podle jejího tvrzení ale ona sama nikdy nepoužívala Kazaa. Ze zhruba tisícovky skladeb, kterou měla sdílet, se RIAA zaměřila na 24 písniček, které ocenila pokutou 9 250 USD za každou sdílenou písničku, což při 24 písničkách dělalo celkem 222 000 USD. Rassetová se odvolala s pomocí pro bono právníků, kteří argumentovali, že pouhý záznam o IP adrese není důkazem, že to právě ona obsah sdílela. Odvolání prohrála – a její pokuta byla navýšena na 1,9 milionu USD, tedy 80 000 USD za písničku!

22 500 USD za sdílení jedné skladby

Ještě pozoruhodnější byl případ Joela Tenenbauma z roku 2009. RIAA Joela zažalovala za sdílení třiceti písniček na Kazaa, z čehož mu hrozila potenciální pokuta až 4,5 milionu USD. Nabídli mu dohodu formou zaplacení pokuty 3 000 USD, tu ale odmítl a nabídl jim jako protinávrh 500 USD. To pro změnu odmítla RIAA a věc šla k soudu.

Na rozdíl od Rassetové Tenenbaum nikdy nerozporoval, že hudbu sdílel, ale argumentoval, že trest je nepřiměřený, protože je určený pro ty, kteří vydělávají na kradeném obsahu, ne na jednotlivé uživatele, kteří obsah pouze sdílí. Jeho přiznání znamenalo to, že soudce automaticky rozhodl o vině – a zbývalo jen vyměření pokuty. Celkově to Joelovi vyneslo příkaz k zaplacení pokuty 675 000 USD, tedy 22 500 USD za písničku!

Nakonec tedy RIAA vyhrála odvolací soudy, které vyměřily pirátům devastující pokuty – a zdálo by se, že to je ten dobrý konec, že? Pár dalších příkladů – a celé pirátství skončí. K tomu se přidá reklamní kampaň, jako byla „You Wouldn't Steal a Car“ (2004), občas se piráti hanlivě zmíní ve filmu, jako například v americké verzi hororu Pulse (2006) – a bude to. Lidé si to zapamatují, budou se bát a tím pirátství skončí.

RIIA sice zvítězila, ale...

Ukázalo se však, že až tak jednoduché to nebude. Problém je v tom, že vyměřená pokuta, se kterou od soudů odešli Rassetová a Tenenbaum, patří mezi typ nezajištěných pohledávek, které mohou být vymáhány až nad hranicí životního minima (unsecured nonpriority claim). Pro masivně pokutované piráty bylo místo celoživotního splácení pokuty jednodušší prostě vyhlásit osobní bankrot, což jim sice na skoro desetiletí zkomplikovalo život, ale zároveň to zcela vymazalo tyto pohledávky. Joel Tenenbaum sám potvrdil, že „z něj RIAA nedostala ani pětník“ („I can confirm as a primary source that I did file for bankruptcy and the RIAA never got a dime.“).

Výsledkem tažení na piráty pak bylo to, že RIAA ztratila obrovské množství času a také peněz na právníky, aniž by se to finančně vyplácelo. Poměrně rychle začalo být jasné, že jestli se taková Pyrrhova vítězství budou opakovat, může to RIAA jednoduše zruinovat. V zásadě by pirátům stačilo opakovat totéž, opakovaně se u soudů roky odvolávat a nakonec se oddlužit osobním bankrotem, přičemž píáristům RIAA bylo jasné, že jestli to takhle bude pokračovat dál, budou mít na nich mediální supi hotové hody.

Proto došlo ke změně strategie, kdy se RIAA nezaměřuje přímo na piráty, ale oslovuje jejich poskytovatele internetu, kteří uživatele informují o tom, že jestli nepřestanou sdílet, omezí jim, nebo úplně zruší připojení. To může vysvětlovat velký rozmach virtuálních privátních sítí VPN, na které jedou na YouTube reklamy v zásadě neustále. Při klasickém používání internetu VPN nepotřebujete, protože dnes je většina komunikací stejně kryptograficky chráněná – výhodné to je v situaci, kdy chcete obfuskovat skutečnou povahu vašeho internetového provozu a svou skutečnou identitu. VPN přitom do jisté míry omezuje vaši propustnost, takže z hlediska RIAA to je podobné, jako by si piráti dobrovolně omezili provoz sami.

Navzdory pokusům RIAA zastrašit uživatele drakonickými tresty se ukázalo, že cesta represí není udržitelná ani finančně, ani z hlediska veřejného mínění. Tlak na poskytovatele internetu a širší adopce VPN sice přinesly určité omezení pirátství, ale zároveň ukázaly, že technologický pokrok stále předbíhá legislativní i právní postupy. Místo boje proti uživatelům by se mělo zaměření přesunout na vytvoření férových a dostupných alternativ, které by přirozeně snížily motivaci k nelegálnímu sdílení.

Michal Rybka

Michal Rybka je publicista a nadšenec s 20 lety zkušeností v IT a gamingu. Je kurátorem AlzaMuzea a YouTube kanálu AlzaTech. Napsal několik fantasy a sci-fi povídek, které vyšly v knižní podobě, a pravidelně pokrývá páteční obsah na internetovém magazínu PCTuning.