Spintires: MudRunner (RECENZE) – bahnitá nirvána pro milovníky těžké techniky

Co všechno se v recenzi Spintires: MudRunner dozvíte?

1. O čem je Spintires: MudRunner
2. Zamčený diferenciál a náhon na všechny čtyři
3. Spintires: MudRunner průkopníkem fyzikálních modelů
4. Nový obsah ve Spintires: MudRunner
5. Vizuální zpracování Spintires: MudRunner
6. Recenze Spintires: MudRunner: závěrečné hodnocení

O čem je Spintires: MudRunner

• Recenze: 7. 11. 2017 • Autor: Filip Němec

Pro případ, že jste neměli se Spintires žádné zkušenosti, nastíním obsah tohoto titulu jednou z devíti výzev, které kromě volného pohybu na sandboxových mapách hra nabízí. Za úkol máte dopravit náklad do blízkého skladiště, jenže vašemu těžkotonážnímu tahači došla nafta. Naštěstí se poblíž nachází i cisterna – jak naschvále je ale úplně prázdná a ještě nepojízdná. Virtuálně pomocí mapy tak přesedáte do třetího vozidla, opravárenského jeepu, jenž dá cisternu do pořádku. S tou dojedete k pumpě, doplníte palivo, které stisknutím tlačítka jen o pár chvil později dotankujete do tahače a můžete konečně vyrazit. Jak opravárenské vozidlo, tak i čerpací stanice jsou od sebe vzdálené asi sto metrů.

Snad v jakékoli jiné hře kromě Spintires: MudRunner by tohle celé kolečko trvalo nanejvýš půl minuty, v případě tohoto titulu si však i na tak základní úkony musíte vyhradit pěkných deset minut a také pevné nervy. Ocitáte se totiž v rozježděné krajině, kde každý milimetr padnuté dešťovky mění zeminu v bláto a stačí jen malá nepozornost a jste rázem zapadnutí v bahně, ze kterého se můžete dostávat také dobrých pár minut. Spintires: MudRunner je simulátor jako řemen. Simulátor, jenž vám nedá nic zadarmo. Simulátor, ve kterém zažijete to, co vám jiné hry nenabídnou.

Zamčený diferenciál a náhon na všechny čtyři

Vraťme se ale zpět k našemu ukázkovému úkolu. Těžkotonážní tahač se o poznání více boří do země a sem tam rozdrtí i nějaký ten zvětralý kámen. Po prvních pár metrech okamžitě zjistíte, že v rozblácené krajině se ve Spintires: MudRunner neobejdete bez zámku diferenciálu a díky její členitosti se většinou vyplácí zapnout i náhon na všechna kola (přitom je jedno, jestli jsou čtyři nebo snad šest či osm). Záměrně si vybírám okraj cesty, který není tak rozmáčený. Kaluže se realisticky drží pouze ve vyjetých kolejích. Je třeba se mít ale na pozoru, bažina kolem cesty by sice nebyla fatální, ale celou misi by značně zdržela.

Přede mnou se začíná objevovat vcelku bytelný most, já však stáčím kola ve směru podél řeky. Přes most by to totiž bylo moc jednoduché a já chci bonusové body za překročení řeky jiným způsobem. Vybral jsem si mělký brod opodál, který se nezdá být příliš hluboký. Na tenhle úkol ale jeden stroj nestačí. Opět se pomocí mapy rychle přepnu do opravného jeepu a navijákem ho zaháknu ještě před tahač, abych navýšil koňské síly, jež se budou prát s neúprosným proudem řeky.

Přestože ovládám jeep, tahač jsem nechal nastartovaný a když šlápnu na plyn v jeepu, přidá i imaginární řidič mého tahače. Pocit řidičského génia však po dvou metrech v řece vystřídá panika a beznaděj. Jeepu se zaplavuje motor a o půl metru dále ho silný proud řeky přetáčí na bok. Celou strategii jsem zopakoval, namísto jeepu jsem však využil cisternu, kterou jsem předtím ještě dotankoval, takže se zvýšila její váha. Kabina je navíc posazena daleko výše, a tak nehrozí zaplavení motoru. V momentě, kdy se zapřažený tahač dostal do středu řeky, přestal jít motor kvůli zvýšené hladině vody v kabině, ale to už cisterna hrabala předními koly po opačném břehu řeky a pomalu ale jistě promáčený tahač vyprostila na břeh.

Spintires: MudRunner průkopníkem fyzikálních modelů

Nikdy bych netušil, že najdu zalíbení v takto extrémně vyhraněné hře, jakou Spintires: MudRunner bezesporu je. Prostor, který jsem ve výše popsané ukázce překonal, byste v kdejaké open world hře přejeli za zhruba patnáct sekund, mně však celá akce zabrala dobrých dvacet minut. Důvodů, proč je celá hratelnost zábavná, je hned několik. V prvé řadě jde o fyzikální modely, jež jsou ve většině případů naprostým unikátem na poli virtuální zábavy. Třeba při brodění v řece jsem byl oslněn fyzikálním modelem vody. Možná si říkáte, že voda je v kdejaké hře. V naprostém většině případů je ale autory vymodelováno prostředí, například koryto řeky nebo prohlubeň v cestě, a posléze je do něj přidáno něco, co má podobu buďto pouhé textury, anebo se už jedná o trojrozměrný obsah, který už omezeně reaguje na interakci s hráčem.

V případě Spintires: MudRunner je však chování vody vypočítáváno v reálném čase, proto se tak realistickým způsobem obtáčí kolem pneumatik. Při bližším pohledu můžete doopravdy vidět, jak voda kola a karoserii obtéká – podobně je na tom také bláto. Ve hře narazíte na vlhký písek, mazlavé a i o něco sušší bláto, které tolik problémů s trakcí nenadělá. Trable s protáčením kol a přilnavostí k podloží je radost sledovat, nejsou to totiž padlé stromy přes cestu nebo vyschlá nádrž, ale právě všudypřítomné bláto, které vám dokáže častokrát nepěkně zavařit.

Další zásadní věcí je pak naviják, bez něhož by zábava ve Spintires: MudRunner byla poloviční. Můžete svůj vůz přitahovat ke kmenům stromů v příkrém srázu podobně jako Nathan Drake v Uncharted 4, jeho možnosti jsou však překvapivě daleko bohatší. Kromě přitahování, které se hodí třeba právě k překonávání divokých proudů řek, k sobě můžete zaháknout i další vozy či přídavná zařízení, jako jsou přívěsy a korby. Kdybych chtěl, mohl bych klidně jeep z mého úvodního příběhu vyprostit ze sevření divoké řeky. Stačilo by hák připoutat k podvozku a navíjet a navíjet. 

To budete ostatně dělat dost často, čas od času totiž narazíte na nějaký ten utopený stroj, který se vám po jeho úspěšném vytažení odemkne v nabídce vozů. Nezřídka kdy se navíc stane, že se v rozbláceném terénu převrátí náklad nebo jedno z doprovodných vozidel (na delší tratě je nezbytné mít s sebou i cisternu na doplnění paliva) a takové vyproštění převráceného vozu je kupodivu hodně uspokojivá zábava. Všechny zmíněné techniky a strategie navíc gradují v momentě, kdy hrajete s přáteli. Na jednotlivá dobrodružství se můžete vydat až ve třech hráčích, a to pak jsou náročné mise vyžadující použití tří druhů vozidel tím nejlepším, co si lze v rámci Spintires: MudRunner zvolit.

Nový obsah ve Spintires: MudRunner

Protože jde o vylepšenou edici původní hry, zcela logicky musel ve Spintires: MudRunner doznat rozšíření i obsah. Nabobtnal znatelným způsobem: k původním pěti velkým mapám přibyla ještě jedna obrovská sandboxová, která sama o sobě postačí na dlouhé desítky hodin těžkotonážní zábavy. Přestože se všechny mapy vyznačují charakteristickým vizuálem ruské lesostepi, každá nabídne odlišné téma. The Bog je klasickým lesem, kde se to hemží těžební technikou a hlavní činností je nakládání a převoz nařezaných stromů. Jasným protipólem je pak Deluge, kde o pevnou zem zavadíte jen náhodou, většinu mapy totiž představuje nebezpečná bažina. 

I v rámci vozového parku se hra rozrostla sympatickým způsobem. Třináct nových vozů není rozhodně málo, vezmeme-li v potaz, jak rozličné a specifické stroje Spintires: MudRunner nabízí. Ve hře najdete kupříkladu kompaktní Jeep A-3151, hbitého společníka do každého terénu, nebo třeba legendární sovětský traktor K-700, jež nyní vyrábí ruská firma Kirovets. Osobně jsem si ale nejvíce zamiloval nákladní vůz E-7310 s pohonem 8x8, který překoná prakticky každý terén (ne nadarmo se mu přezdívá hurikán). Jde o ruský, respektive běloruský výtvor, dodnes využívaný především v armádě.

Vzhledem k tomu, že na vylepšené edici s podtitulem MudRunner už nepracují původní vývojáři Oovee Games (ti se kvůli financím rozhádali), mohli noví autoři na hru nahlédnout o něco kritičtěji. Kromě nového obsahu sáhli také po všemožných fyzikálních enginech, které hra nabízí. Vylepšili chování vody, bláta, vegetace a logicky i samotných vozů. Zatímco u závodních simulátorů je často prostor na polemiku o tom, jestli se daný vůz ovládá skutečně tak, jako jeho reálná předloha, a jestli té simulace není na úkor zábavy už moc, v případě Spintires: MudRunner můžete na tyto strachy zapomenout. Minimálně z mého pohledu se všechny stroje chovají přesně tak, jak by měly, a výsledek působí nejen realisticky, ale také zábavně.

Vizuální zpracování Spintires: MudRunner

Kromě výše zmíněných změn se autoři zaměřili také na přeleštění celého vizuálu. Přeci jen PC verze vyšla už před třemi lety, což je v herním průmyslu takřka věčnost. Výsledek však vypadá opravdu k světu. Zatímco na PC si Spintires: MudRunner vyslouží co do vizuálu takřka maximální hodnocení, na testovaném PlayStationu 4 Pro už je výsledek o něco málo horší, pořád ale hra vypadá velmi dobře. Především pokud uvážíte, že se jedná původně o indie titul, který je svým prostředím relativně rozsáhlý a na detaily se zde úplně nehraje.

Vizuálnímu zpracování vévodí modely vozů, které koketují s fotorealističností a je radost se na ně dívat naprosto ze všech úhlů a při všech činnostech. Potěší i pěkné efekty při startování, kdy se z výfuku vyřítí zbytky černých zplodin, nebo horký vzduch vzlínající od kapoty motoru. Achillovou patou každého vozu je interiér, respektive pohled z kabiny, který si autoři mohli rovnou odpustit. Kabina sice v každém vozidle vypadá jinak, ale přístrojová deska je pokaždé jen černý kus textury se vždy stejnými budíky. A je jedno, jestli jedete v kompaktním traktoru nebo velkém tahači. 

Okolní prostředí ve Spintires: MudRunner už takovou krásou neoplývá, do jisté míry za to ale může specifická krajina zablácené ruské lesostepi, nad kterou se člověk zrovna nepokochá, přesto takový ranní rozbřesk (dynamické střídání dne a noci je taktéž novinkou této edice) vás dokáže na pár chvil zastavit. Po většinu času však budete s úžasem sledovat především živoucí bláto, do něhož se postupně zahryzává zadní těžká náprava při marných pokusech o vyproštění, a naopak opadávající kusy bahna, které z karosérie a pneumatik smyje tekoucí voda.

Pokud patříte mezi úzkou skupinku fanatiků do těžké armádní či lesní techniky, Spintires: MudRunner je rozhodně titulem pro vás. Nutno dodat, že i mně hra poskytla několik desítek hodin zábavy (umocňovanou kooperativní režim až pro tři hráče), přestože se sám do této skupinky fanoušků neřadím. Kromě šestice sandboxových map si autoři také připravili devět výzev na vlastních mapách, jež doporučuji zahrát jako první. Slouží totiž zároveň jako příjemný tutoriál. Pouze se připravte na neskutečně otravnou kameru, která se dívá všude možně, jen ne tam, kam potřebujete. Ani po první desítce hodin strávených ve hře jsem si na ni nezvykl a pevně doufám, že půjde o první věc, jež autoři vylepší v nějakém opravném patchi. Spintires: MudRunner vyšel 31. října 2017 na PC, PS4 a Xbox One. Tato recenze byla napsána pro PS4 verzi.

HW nároky pro Spintires: MudRunner PC

Recenze Spintires: MudRunner: závěrečné hodnocení

Hodnocení 75% GEM

Hlavní parametry: Hratelnost

85%

Audiovizuální zpracování

75%

Znovuhratelnost

60%

Klady

• fyzikální modely bláta a vody
• kooperace až pro 3 hráče
• detailní modely vozů
• netradiční hratelnost

Zápory

• velmi špatná kamera
• pohled z kabiny

Filip Němec

Hry byly mým nejlepším přítelem i milenkou již od dětství. O hrách jsem začal psát už na střední škole, čímž jsem vysedávání u herních strojů ospravedlňoval nejdříve před rodiči i přítelkyní a nyní před manželkou. V minulosti jsem ve formě textu i herních pořadů přispíval pro magazíny jako Games.cz, Eurogamer.cz či Zing.cz. V Alza Magazínu a GEMu mám na starosti herní konzole všeho druhu, videoobsah a z her pak zejména závody. V osobní rovině jsem navíc hlavním strůjcem vyostřených diskusí mezi konzolisty a PC Master Race, do které jsem se nenápadně také přidal, přestože moje herní srdce bije zejména pro pohodlné gaučové hraní.