Super Mario Party (RECENZE) – společenská zábava na doma i na cesty

Obsah recenze Super Mario Party

1. Na večírek i na párty, je tu Super Mario Party
2. Člověče, nezlob se podle Nintenda
3. Ve jménu kooperace
4. Super Mario party zabaví na pět minut ale i na celý večer
5. Když je hráč na prvním místě
6. Recenze Super Mario Party: závěrečné hodnocení

Na večírek i na párty je tu Super Mario Party

• Recenze: 16. 10. 2018 • Autor: Filip Němec

Čekáte s přáteli na vlak, máte doma návštěvu, která se nebaví tak, jak byste si představovali nebo si jen zkrátka chcete s kamarády užít pořádnou porci zábavy? Lékem na vaše problémy by mohla být hybridní konzole Nintendo Switch a její nejnovější společenská hra Super Mario Party. Tento typ her má na Nintendo konzolích velkou tradici, ostatně mnoho prvků vychází z předchozích dílů Mario Party, ale až specifické vlastnosti Switche udělaly z této hříčky něco, co by ve vaší herní sbírce nemělo chybět, zejména pokud rádi hrajete s přáteli.

Super Mario Party je rozčleněn na několik herních režimů, mezi kterými však nepřepínáte v rámci klasického menu. Ocitáte se v jakémsi zábavním parku, kde se můžete pohybovat se svou postavičkou mezi jednotlivými atrakcemi, což může po čase omrzet a začít zdržovat od hraní. Celá lokace neobsahuje žádná tajemství ani jiné důvody, proč byste v ní měli trávit čas, takže bych byl raději, pokud by autoři dali přednost klasické nabídce.

Jednotlivých režimů je ale více, než by se na první pohled mohlo zdát. Super Mario Party není jen souborem miniher, ale promyšleným párty titulem, který nabídne různé druhy zábavy. Od vyloženě kompetitivních soubojů pro jednoho až čtyři hráče až po kooperativní minihry, kde nejde o přechytračení soupeře, ale spolupráci. Velkou výhodou je pak to, že ačkoli je Super Mario Party hrou určenou zejména pro dva až čtyři hráče, naprosto všechen obsah si můžete užít i sami. V takovém případě zastoupí protihráče umělá inteligence volená ze tří druhů obtížnosti a ve většině případů si nelze na inteligenci virtuálních soupeřů stěžovat.

Člověče, nezlob se podle Nintenda

Hlavním režimem je zde Mario Party, jenž je adaptací na oblíbené Člověče, nezlob se (a věřte mi, že zlobit se budete opravdu hodně), znalost této klasické stolní hry vám ale při hraní Mario Party rozhodně stačit nebude. Jde o poměrně komplexní hru, kterou se podle počtu kol můžete zabavit klidně až na dvě hodiny. Cílem hry je získat co nejvíce hvězdiček – ty jsou rozesety různě po hrací ploše, po které se pohybujete klasicky po jednotlivých políčkách v závislosti na hodu kostkou.

Vše pak komplikují mince, které v průběhu hry získáváte za pohyb po modrých políčkách a zejména pak v jednotlivých minihrách, které se spustí po každém kole. Za mince můžete nakupovat rozličné schopnosti, které vám umožní protihráči všemožně škodit, nebo si dokonce nějakou tu hvězdičku rovnou koupit. Mario Party má tak vícero úrovní, na kterých se vám musí dařit, přičemž je tento režim zvláštní především tím, že stejně jako v jeho předloze Člověče, nezlob se, záleží také na náhodě.

Hody kostkou jsou samozřejmě nedílnou součásti hry, přičemž i tady se projevuje hravost a originalita Nintenda. Každá postava má svou vlastní kostku, která převrací pravidla hry, takže zatímco všichni mohou použít klasickou šestihrannou kostku s čísly jedna až šest, takový Bowser má naprosto unikátní kostku, která má na jednotlivých hranách hodnoty: -3 mince, -3 mince, 1, 8, 9 a 10. Podobných vychytávek, které znatelně zvyšují zábavu nebo jako v tomto případě risk, je celé Super Mario Party plné, a přestože se jednotlivé režimy zdají být jednoduché, vždy jsou okořeněny něčím speciálním.

Ve jménu kooperace

Pokud vás láká spíše kooperace s přáteli než hraní proti nim, i zde nabízí Super Mario Party zajímavou škálu zábavy. Kupříkladu i zmíněné Mario Party lze nastavit na hru 2 vs. 2, což je dle mého ještě větší zábava. Vaše mince a hvězdy se sčítají, stejně jako úspěchy v minihrách a v rámci herního pole se může třeba jeden hráč soustředit na záškodnou činnost a druhý na hledání hvězdiček. Naprosto ideální pro páry, ne nadarmo se totiž tento režim jmenuje Partner Party. Naopak vynikající hrou pro početnější párty je režim River Survival, kde jste všichni na jedné lodi, a to doslova.

River Survival vás a další trojici hráčů posadí do člunu sjíždějícího divokou řeku a vaším úkolem bude synchronizovat pádlování prováděné pohybem Joy-Conů. Jde o poměrně jednoduchou (byť po čase i fyzicky náročnou) zábavu, která je však o dost složitější, pokud se vzájemně nedokážete domluvit na v zásadě jednoduchých věcech, jako je objetí velkého balvanu zleva nebo zprava. Vše navíc okořeňuje fakt, že na celý sjezd máte omezený čas, který si navyšujete úspěšným plněním miniher, jež čas od času přijdou. River Survival je také velmi podařenou zábavou pro většinu domácích párty a není tak časově i strategicky náročný jako předchozí Mario Party.

Pokud jde o režimy jako stvořené pro jakýkoli večírek, zapomenout nesmím ani na Sound Stage, což je herní režim zaměřený na hudební minihry. V některých budete podobně jako v sérii Just Dance napodobovat taneční kreace, což samozřejmě Nintendo dobře zvládá ve svých hrách už roky, zahrát si ale můžete i hříčky založené spíše na sledování rytmu. Za zvuku chytlavé hudby tak budete kupříkladu rytmicky umývat okna nebo odpalovat míčky. I zatvrzelí „dřeváci“, kteří skálopevně odmítají tančit před ostatními lidmi, tak nakonec pookřejí a vezmou Joy-Con do ruky. Protože se opět jedná o pohybově výživnější aktivitu, je Sound Stage také spíše párty titulem a ne něčím, co byste si zahráli jen tak v poklidu doma s kamarádem nebo partnerem.

Super Mario party zabaví na pět minut, ale třeba i na celý večer

Předchozí režimy patří k tomu hlavnímu a zejména Mario Party dokáže zabavit na hodně dlouho, pokud to hře dovolíte. Jak už jste ale jistě pochopili, jádrem Super Mario Party je velké množství miniher a byla by samozřejmě škoda nemít k nim přístup zcela samostatně. V režimu Free Play tak můžete vybírat a hrát jednotlivé minihry, kterých je celkem osmdesát. Já jsem si také oblíbil režim Mariathon, který vybere pět náhodných miniher a vítězem se stane ten, který celkově nasbírá nejvíce bodů. Tento režim jako jediný lze také hrát online.

Skvělou volbou, pokud chcete něco rychlejšího, ale s větším kompetitivním či strategickým přesahem, je režim Square Off, což je velmi zábavná série miniher připomínající český AZ-kvíz. Místo odpovídání na otázky však hrajete jednotlivé minihry a vítěz si pak může přisvojit některé z políček. Super Mario Party vás tak mile překvapí zajímavou variabilitou herních režimů, mezi kterými si můžete vybírat podle počtu hráčů, jejich vzájemných vztahů (páry často sáhnou po 2 vs. 2 režimech) či časové náročnosti.

Jakmile odehrajete první hry, odemknou se vám také dva ikonické zelené tunely, které vás dovedou do tajných lokací. Zatímco v jedné si lze krátit čas pouze dosazováním postupně odemykaných postaviček a předmětů do obrázku, což je v zásadě zbytečná část Super Mario Party, druhý tunel vás odnese do Toad’s Rec Room. Zde najedete taktéž sérii miniher, kterých prozatím není mnoho (další by měly časem přibýt) ale ty zde již obsažené jsou zcela nepodobné všemu ostatnímu. Mě nejvíce bavily tankové bitvy, avšak velmi slibně vypadají i minihry, při kterých využijete dvě Switch konzole a jejich obrazovky postavíte vedle sebe, čímž si rozšíříte herní plochu.

Když je hráč na prvním místě

U mnoha her se stává, že vývojáři vytvoří technicky a funkčně vynikající produkt, ale zapomenou, kdo je jejich cílovkou. To však v Nintendu nehrozí. Autoři si jsou vědomi, při jakých příležitostech budete Super Mario Party vytahovat, takže se před startem každého režimu hra zeptá, jestli všichni zúčastnění znají pravidla a zda si je přejete zopakovat. Téměř revolučně pak na mě působí nahrávací obrazovky. Již jsme si zvykli, že v těchto časech hry představují různě tipy či nám rovnou ukáží ovládací schéma. Hry využívající pohybové ovládání jsou zvláštní samy o sobě a jistě jste často zažili, že jste museli hrám jinak nepolíbeným jedincům (což se právě na večírku může stát docela snadno) vysvětlovat pro vás jinak triviální věci.

Super Mario Party během nahrávacích obrazovek využije váš čas dokonale, a tak nejen že jasně ukáže, jak se daná minihra ovládá, všichni hráči si dokonce mohou během tohoto času vyzkoušet ovládání nanečisto. Následující hraní tak není plné nářků typu: „pusť to znova, já nevěděl, co mám dělat“ a podobně. Za toto si Nintendo zaslouží obrovskou pochvalu. Myslelo se i na nejmenší detaily, a tak v režimech, kde se minihry střídají v rámci jedné velké hry (Mario Party nebo třeba River Survival), vám Super Mario Party při přechodu z minihry do hlavní události vždy ukáže, zda se mění způsob držení Joy-Conu. Při pádlování ho totiž držíte vertikálně jednou rukou, při závodech naopak horizontálně a obouruč.

Určitě si čas od času postesknete tak jako já nad drobnostmi, jako je nemožnost přeskočit hody kostkou v Mario Party, když hraje umělá inteligence, v rámci celku jde však o další, a já se to nebojím říct klenot konzole Nintendo Switch. Už jen samotný fakt, že vám ke hraní ve dvou lidech postačí jedna konzole, protože jednomu hráči stačí jediný Joy-Con, je natolik fantastický, že si Super Mario Party své místo mezi tituly, které ve vaší Switch knihovně nesmí chybět, prostě zaslouží. Hru totiž můžete vytáhnout kdekoli chcete. V autobuse, v čekárně u doktora (zde samozřejmě prosíme o trochu respektu k ostatním pacientům) nebo třeba ve škole. Tedy, jen o přestávce, samozřejmě.

Recenze Super Mario Party: závěrečné hodnocení

Hodnocení 85 % GEM

Hlavní parametry: Hratelnost

95 %

Audiovizuální zpracování

65 %

Znovuhratelnost

99 %

Klady

• Množství rozdílných režimů
• Rychlé minihry i režimy na několik hodin
• 80 rozličných miniher
• Perfektně vyladěné ovládání
• Přívětivý interface pro občasné hráče i nováčky
• Možnost vyzkoušet si každou minihru nanečisto

Zápory

• Menší počet desek v režimu Mario Party
• Zbytečná přítomnost otevřené lokace suplující klasickou nabídku režimů

Filip Němec

Hry byly mým nejlepším přítelem i milenkou již od dětství. O hrách jsem začal psát už na střední škole, čímž jsem vysedávání u herních strojů ospravedlňoval nejdříve před rodiči i přítelkyní a nyní před manželkou. V minulosti jsem ve formě textu i herních pořadů přispíval pro magazíny jako Games.cz, Eurogamer.cz či Zing.cz. V Alza Magazínu a GEMu mám na starosti herní konzole všeho druhu, videoobsah a z her pak zejména závody. V osobní rovině jsem navíc hlavním strůjcem vyostřených diskusí mezi konzolisty a PC Master Race, do které jsem se nenápadně také přidal, přestože moje herní srdce bije zejména pro pohodlné gaučové hraní.

Super Mario Party – dojmy z hraní

1. Stupidně šílené minihry budete milovat nebo nesnášet
2. Opékání masa, jízda na sudech nebo obyčejná skákačka
3. Hratelnost až na prvním místě

Stupidně šílené minihry budete milovat nebo nesnášet

• Dojmy z hraní: 18. 9. 2018 • Autor: Filip Němec

Super Mario Party je kolekce osmdesáti miniher, která je šikovným způsobem kombinuje v kompetitivním turnaji až pro čtyři hráče. Na Gamescomu jsem Super Mario Party viděl a posléze hrál vůbec poprvé a pocity se ve mě střídaly jak na horské dráze. První dojem? “Pche, vždyť to jsou naprosto stupidní, na děti cílené minihry, které trvají někdy ani ne minutu.” A po chvíli vlastního hraní? “Tohle chci domů a hned!”

Nintendo opět dokázalo vzít něco zcela obyčejného a vytvořit z toho čisté herní zlato. Všechny minihry jsou až šíleně jednoduché a okamžitě je pochopíte, jenže velmi šikovně pracují s bohatými ovládacími možnostmi hybridní konzole Nintendo Switch a zejména lidskou soutěživostí. Ve výsledku se tak kolem malého stolečku krčili čtyři chlápci, někteří s vlastními dětmi, nebo kravaťáci, jež přijeli na Gamescom na obchodní schůzky, ale vší silou zrovna kroutili Joy-cony, aby se jejich animovaná tříkolka hnula z místa a bavili se u toho neuvěřitelným způsobem.

Opékání masa, jízda na sudech nebo obyčejná skákačka

Já jsem měl k dispozici bohužel jen několik málo miniher, dostal jsem ale dobrý náhled na to, jak variabilní budou. Patrně nejstupidnější bylo restování hranatého kusu masa na pánvi. Joy-conem jsem pohazoval jako bych v ruce držel skutečnou pánev a snažil se rovnoměrně osmahnout šestici hran dříve než mí soupeři. Takto na papíře to zní hloupě, dětsky a nezábavně, ale vyladěnost pohybového ovládání v kombinaci s tím, že periferně vidíte, jak vaši soupeři pod tlakem času máchají rukou, v níž drží neviditelnou pánev, vás prostě dostane. Tady musí Jamie Oliver udělat rekord hry.

Další, naprosto šílenou minihrou, byla jízda na tříkolce. Joy-con jsem v tomto případě držel v obou rukou a musel s ním ve vzduchu vykrucovat neviditelné osmičky, aby moje postavička ve hře šlapala a projela cílem první. Do toho můžete vrážet do ostatních soupeřů, ale jak jsem se mohl přesvědčit, největší problém budete mít s koordinací svých rukou. O něco méně zábavná už byla jízda na sudech, kde v zásadě jen zatáčíte nakláněním ovladače a vyhýbáte se vysoké trávě, která vás zpomalí. 

Je jasné, že kvalita jednotlivých miniher nebude konstantní, ale pokud se udrží nastavená laťka z mojí ukázky, půjde o skvělý titul, který možná někteří dospěláci nepřijmou ani jako hru, nicméně jde v podstatě o stejný případ jako hraní Guitar Hero apod. Někdo nad něčím takovým ohrne nos, jiný zase takové zábavě rychle propadne. Systém Super Mario Party navíc dovolí autorům prakticky kdykoli přidat nové minihry bez větších problémů, pokud by měli v Nintendu pocit, že jejich titul potřebuje oživit.

Hratelnost až na prvním místě

Nintendo opět promyslelo vše do nejmenšího detailu. Vzhledem k velikosti a náročnosti úrovní probíhá nahrávání každé minihry jen velmi krátkou dobu, avšak v tomto mezičase se můžete podívat nejen na náhled následující minihry, ale dokonce si její ovládání vyzkoušet nanečisto. V Nintendu totiž ví, že Super Mario Party většinou vytáhnete na společné sešlosti a velké procento hráčů přijde s danou minihrou do styku poprvé či podruhé, takže je vysvětlení ovládání na místě.

Všichni víme, jaké to je, když se chystáte hrát novou hru a ještě společně. V tomto případě však Super Mario Party dělá vše za vás. Účastníkům vysvětlí ovládání, nanečisto ho dovolí otestovat a pak už se jen bavíte. I párování ovladačů, výběr počtu hráčů, jejich připojování a odpojování, vše funguje velmi dobře.

Jak už jsem naznačil v úvodu, zahrát si Super Mario Party můžete až ve čtyřech hráčích zároveň, což je samozřejmě ideální stav, nicméně hrát můžete klidně i sami. Je zřejmé, že se u toho ochudíte o notnou část zábavy a hrát párty hry o samotě je… řekněme, trochu smutné. Pokud se tak ale rozhodnete, ostatní hráče doplní umělá inteligence, protože kompetitivní rozměr se neprojevuje tím, že porovnáváte skóre z jednotlivých miniher, ale také přímo ve hře, protože dost často budete do ostatních postaviček narážet, vytlačovat je z dráhy a podobně. Super Mario Party vychází už 5. října exkluzivně pro Nintendo Switch a pokud jste podobné zábavě naklonění, neměli byste si tento titul nechat ujít.