The Surge je Dark Souls ve vesmíru (RECENZE)

Příběhu a oblastech, ve kterých se snažíme v The Surge přežít

• Recenze: 7. 6. 2017 • Autor: Jiří Fait

Jméno vašeho charakteru zní Warren. Ano, prostě Warren a navíc mu jaksi nefungují nohy. A tak se chudák Warren upíše jisté korporaci s názvem Creo, od níž si slibuje lepší život a taky, co si budeme nalhávat, „opravené“ spodní končetiny. Začínáte upoutaní na vozíčku a jedete si pro zářivou budoucnost v podobě exoskeletu, který má vše vyřešit. V této části The Surge si také vyberete, jestli se budete mrštně protahovat šachtami coby technik nebo opancéřovaný a upocený opravář. Ať už tak či onak, nakonec se po bolestivé „instalaci“ exoskeletu z vozíčku dostanete a to přímo… na skládku.

Vyhlídky skoro tak růžové, jako měl Freeman z Half-Life poté, co dotlačil svůj vozík do toho naprosto neškodného, zářícího a pulzujícího udělátka, co říkáte? Jen co se proberete, zjistíte, že do vašich nově pohyblivých nohou šťourá jakýsi dron. A určitě to nedělá pro vaše blaho a sociální jistoty. Takže jej zaženete (rozuměj: rozmlátíte na šrot poblíž ležícím jiným šrotem) a začnete se rozhlížet kolem. Co se stalo? Proč a kde to jsem? A proč je tu všude kolem dokola tenhle bordel, který rozhodně nevypadá jako prosperující korporátní továrna?

Bohužel od této chvíle se příběhu The Surge dostanete na kloub pouze skrze audio logy rozeseté po celé hře nebo pomocí několika NPC, které vám přímo nebo nepřímo napoví, co se dělo ještě předtím, než šlo vše do pekel. Nutno podotknout, že jsme nějakou dobu ani pořádně nevěděli, proč děláme to, co děláme, a ani nás to zrovna moc nezajímalo, a to je škoda.

K tomu se váže také level design. Vše kolem vás působí tak nějak nudně a prázdně. Jistě, jste uvnitř továrny, takže nemůžete očekávat dechberoucí scenérie ala Irithyll z Dark Souls 3, ale i tak se vývojáři The Surge mohli snažit více, aby nás přikovali k židlím a přinutili nás přemýšlet, co se tady stalo a jak to bude vypadat dál za tímhle rohem.

Další věcí je, že lokace jsou zbytečně velké. „Obří“ je možná to správné slovo. A i když to v jiných případech znamená plus, tak zde v The Surge to neplatí. Mnohokrát se nám stalo, že jsme už poněkolikáté procházeli kolem stejné kupy haraburdí a že tuhle plošinu jsme už někde viděli atp. A to ani nemluvíme o tom, kolikrát jsme se ztratili. Hra nenabízí žádné pomůcky pro postup. Většinou nevíte, kam jdete a co děláte, a jedinou záchranou je pak hlas ve vysílačce, který vám napoví něco o další lokaci a kam máte jít. Jenže pokud vám onen nápomocný hlas šeptá do ouška další instrukce v průběhu hektického boje a vy to nezaznamenáte, tak jste nahraní.

Exoskelet, šrot, boj, více šrotů, ještě více boje a vůbec šrot kam se podíváš – takový je The Surge

Pojďme však na chvíli odskočit od negativismu k něčemu pozitivnějšímu. The Surge se od minulého pokusu (Lords of the Fallen) v lecčem polepšil. Boj s nepřáteli je působivý. Skutečně jakoby cítíte váhu vašeho úderu, uskakujete za pomoci mechanických posilovačů ve vašem „obleku“ a přitom delikátně „zbavujete“ vaše protivníky jejich vylepšených hnátů či industriální pomůcek, které používají k tomu, aby to samé způsobili vám.

Abychom to upřesnili – The Surge nabízí možnost nejen se zaměřit na daného nepřítele, ale můžete si přímo vybrat část, na níž budete své útoky soustředit. Líbí se vám hydraulický vrták, kterým mává ten slintající robotník? Žádný problém. Prostě na něj zaměřte a mlaťte tak dlouho, dokud jej tomu nebožákovi s pomocí efektivního dokončovacího pohybu neurvete.

„Dokončovací pohyby“ jsou další novinkou, kterou v The Surge zaznamenáte. Pokud v průběhu boje nahromadíte dostatečnou energii, dostanete příležitost provést onen „finishing move“ a také šanci získat to, na co jste se právě zaměřili. To ovšem neznamená, že ten super vercajk bude hned připravený k použití. Pamatujte – právě jste do něj mlátili zběsileji než John Snow do Ramseyho, takže by bylo trochu divné, kdyby na zem padnul zbrusu nový. Získáte tím ovšem plány na jeho výrobu a pak už jen stačí… no, odsekat dostatečné množství stejného vercajku a můžete si vyrobit svůj vlastní!

Nepřátele se respawnují po každém navštívení jakýchsi operačních center (OP), kde si upravujete výzbroj, vylepšujete jádro a doplňujete zdraví (fungují stejně jako bonfire v Dark Souls), takže se nemusíte bát, že byste onu vytouženou věc nedovedli postavit. Váš exoskelet je poháněn jádrem, které si můžete zdokonalit použitím posbíraného šrotu (Tech Scrap). Pokud ho máte dostatek, upgradujete jádro a tím zvýšíte svoji nosnost a možnost nést více implantátů.

Implantáty v The Surge fungují jako třeba prsteny v Dark Souls. Některé zvyšují zranění způsobené protivníkům, jiné zase přidávají kapacitu pro vaše léčivé prostředky. Díky tomu, že energie vašeho jádra není neomezená, nedovolí vám nést to nejtěžší exo-vybavení a logicky do sebe nemůžete napumpovat libovolné množství implantátů. Vybalancování toho všeho s sebou přináší zábavné kombinace, kdy budete zkoušet různá vybavení, která potřebují větší množství energie, s těmi, jež ho tolik nepotřebují a byla by jinak celkem nezajímavá. Pokud ovšem máte dostatek času, materiálu a trpělivosti, můžete ze sebe po chvíli udělat kutila Tima verzi 2.0.

Již jsme zmínili šrot (Tech scrap), který získáváte po zabití roboťáka nebo nepovedeného exoskeleťáka. Funguje podobně jako duše (souls) v Dark Souls. Znamená to, že pokud zemřete, váš protagonista pod sebou po smrti „vykadí“ i tu pečlivě nasbíranou hromádku šrotu. Jestliže o ni nechcete přijít, budete muset hýbnout exo-kostrou a dopravit se na místo vašeho skonání. Tady ovšem filutové z Deck13 přidali časový limit. Pokud se do dvou a půl minuty k vaší hromádce nedostavíte, tak vám ji zabaví bohové robotiky a nechají vás na suchu. Každý zabitý nepřítel vám sice poskytne trošku času navíc, ale i tak vám ten vyplazený jazyk a hektické bušení do klávesnice (nebo gamepadu) nebude zrovna příjemné.

Jak už to bývá zvykem v Souls-like hrách, i v The Surge máte k dispozici zdraví a staminu. Ty jsou vyobrazeny v levé vrchní části obrazovky. Každý prudší pohyb nebo máchnutí hasákem něco ze staminy ubere a každý inkasovaný zásah od nepřítele zase ubere něco z vašeho zdraví. Místo many/action points je zde energie, která se nabíjí úspěšnými zásahy do nepřátel. Jakmile získáte dostatečné množství, můžete provést již zmíněný „finishing move“.

The Surge vs Dark Souls

Musíme se přiznat, že jsme na rozpacích. The Surge nabízí povedený soubojový systém, graficky taky nijak nezaostává a hraje se opravdu dobře. Tak proč nám za zavřenými víčky běhá to slovo JENŽE! Asi proto, že hra je to docela dobrá, JENŽE by mohla být lepší. Tak si to shrňme.

Chybí jakýkoli soundtrack podkreslující atmosféru hry. Jediná hudba, které se dočkáte, je písnička Prisoner od Stumfol, jež hraje v každém OP, a upřímně řečeno, pokud rádi umíráte, po čase vám začne lézt na nervy. Jistě, Dark Souls se také nemůže pyšnit rozsáhlým soundtrackem, ale i přesto hudební doprovod každého boss fightu umocňoval atmosféru dané lokace, což se o The Surge říct nedá.

Dialogy jsou příšerně prvoplánové a směšné (počkejte si třeba na NPCéčko jménem Irina Beckett). Je zde možnost jakéhosi Mass Effect dialogového výběru, ale lepší by bylo, kdyby NPC prostě pronesla svůj monolog (jako v Dark Souls) a tím to haslo. Vaše možnosti nic nového nepřinesou a jen zatlučou hřebíček do rakve už tak amatérskému voice actingu.

Level design většiny The Surge je mdlý. Nezlobte se na nás, ale pokud se plánujete motat v rozpadlé továrně plné polomrtvých exoskeleťáků a nepřátelských dronů, tak by to mělo nějak vypadat. Zapomeňte na „visty“ z Dark Souls, kdy jste pár minut prostě jen otáčeli kamerou a krmili se nádherou prostředí. Tady se nic podobného nekoná. Navíc lokace jsou zbytečně velké a bez jakéhokoli smyslu vás vedou na místa, kde vůbec nepotřebujete být.

Bossové The Surge jsou kosou mas. Pokud ze začátku hry neinvestujete primárně do svého zdraví, tak se mnohdy stane, že vás daný boss rozmázne po betonu jedním či dvěma zásahy. Tvůrci tím zřejmě chtěli docílit toho, že zůstanete napnutí a budete se snažit plánovat každý pohyb a každé máchnutí. Jenže pokud smrt proti bossovi v Dark Souls působila jako: „aha! Tak takhle na něj musím,“ tak zde vyjadřuje spíš „hmm. Tak mě dostal. Zase.“

Bylo by toho více, ale The Surge není natolik špatná hra, abychom ji na konci jen hanili. Je zde znatelné zlepšení od Lords of the Fallen, ale pořád to není TO ono. Hry jako Dark Souls, Demon Souls a Bloodborne se jen těžko replikují. Mnoho lidí ví, jak by se to dalo okopírovat, ale jen hrstka to skutečně dokáže. 

Kopírovaní stranou – dovedeme si představit, že by se některé inovace z The Surge mohly objevit v příštích (pokud nějaké budou) Souls hrách. Na závěr snad už jen to, že pokud vám Dark/Demon Souls nikdy moc nepřilnul k srdci, ale Lord of the Fallen jste si užili, potom vás The Surge určitě nezklame… ale vám ostatním ho bez výhrad doporučit nemůžeme.