Wolfenstein 2: The Diaries of Agent Silent Death (RECENZE) – druhé DLC sází na stealth

Obsah recenze Wolfenstein 2: The Diaries of Agent Silent Death

1. Agentka Silent Death a její nacistické trápení
2. Silent je její druhé jméno. A zřejmě i třetí
3. Dlouhý název, krátké trvání
4. Poslední Silent Death nechť zhasne a zavře
5. HW nároky pro Wolfenstein 2: The Diaries of Agent Silent Death PC
6. Recenze Wolfenstein 2: The Diaries of Agent Silent Death: závěrečné hodnocení

Agentka Silent Death a její nacistické trápení

• Recenze: 9. 2. 2018 • Autor: Jiří Fait

Ani v tomto přídavku nehledejte žádnou divokou a vzrušující zápletku. Příběh je tak jednoduchý, jak je to jen možné. Agentka Silent Death (Jessica Valiant) a její manžel jsou oba špióni, kteří bojují za svobodu a svržení nacistického režimu. V jistém bodě se jim ovšem skopčáci dostanou na kobylku, což skončí zatčením manžela a nakonec i jeho nevyhnutelnou popravou. Agentka Silent Death je poté nějakou dobu mimo službu, načež je záhy povolána zpět do akce. Úkol? Sprovodit ze světa muže zodpovědné za smrt jejího manžela.

Samotný charakter Silent Death nepatří zrovna mezi ty nejoriginálnější, i když musím říct, že vykreslení této postavy v The Diaries of Agent Silent Death je oproti jiným herním ženským charakterům dosti atypické. Silent Death je zde vyobrazena jako zkušená bojová veteránka, která byla povolána zpět do akce po dlouhé a slzavé dovolené. Navíc onu „přestávku“ doprovázel alkoholový opar kamkoli se agentka vydala, jestli mi rozumíte. V tomto případě byste očekávali spíše typicky cynického a bojem zoceleného chlapáka, kterého jen tak něco nerozhodí, ale zde tuto roli zastupuje žena, což je vlastně docela příjemné osvěžení.

Silent je její druhé jméno. A zřejmě i třetí

Jak už samotný název hry naznačuje, v The Diaries of Agent Silent Death se budete hlavně plížit. A to hodně. Hned ze začátku ve svém arzenálu naleznete řadu vrhacích nožů a pistoli s tlumičem pro tiché usmrcení na delší vzdálenost. Většina místností a veskrze všechny tři úrovně v DLC jsou protkány temnými kouty a malými prostory, do kterých se můžete vmáčknout a vyhnout se tak hlídkujícím strážím. Bohužel zde taky leží můj největší problém s The Diaries of Agent Silent Death.

Pokud si mohu ve hře vybrat, raději vše řeším tiše a plíživě, takže jsem si myslel, že se zde budu cítit jako doma, jelikož je toto DLC právě o kradmosti... jenže stealth je podle mě v The Diaries of Agent Silent Death tím vůbec nejslabším článkem. Plížení zde není tak propracované, jako třeba v Dishonored nebo Assassin’s Creed. Úrovně jsou příliš statické a neměnné, takže nemůžete například zavírat dveře, abyste se vyhnuli pozornosti. Ve hře nenaleznete žádný ukazatel toho, kam se nepřítel zrovna kouká a nemůžete dokonce ani popadnou mrtvého skopčáka a odtáhnout jej do stínů. Je sice fajn, že si Silent Death osvojila „schopnost“ zpomalit čas, kdykoli je objevena, ale zasvětit celé DLC pouze stealth režimu mi přijde jako chyba, jelikož plížení a všechno s ním spojené ve Wolfensteinu zkrátka nedosahuje takových kvalit jako ve hře, která je tímto prvkem žánrově definována (tj. stealth akce typu již zmíněného Dishonored).

Samozřejmě se můžete pokusit hru proběhnout s burácejícími zbraněmi, jelikož vám DLC nijak nepřikazuje se za každou cenu plížit, ale zůstat ve stínu je stále ta nejlepší možnost, jak se vypořádat s nepřáteli. A když už mluvím o hraní bez využití stealth systému – v jednom z posledních levelu je téměř nemožné zůstat neodhalen, ale je to možná jen tím, že nad některými věcmi příliš přemýšlím a zbytečně si je pro sebe ztěžuji. Agentka Silent Death může mít pouze 40 bodů zbroje namísto typických 100, což vás ještě více nutí k tomu, abyste zůstali ukrytí, jelikož následné přestřelky pak končí poměrně rychle, a to vaší smrtí.

Dlouhý název, krátké trvání

Podobně jako The Adventures of Gunslinger Joe ani The Diaries of Agent Silent Death nepřekvapilo svou „délkou“. Dával jsem si schválně záležet na tom, abych nalezl všechno, co nalézt lze, ale ani tak jsem nedokázal herní čas natáhnout na víc než čtyři hodiny. K pokračování mě převážně motivovaly různé dokumenty, které více rozvíjely příběh Wolfensteina 2, ale ani ty nejsou kdovíjak působivé, takže pokud některé náhodou minete, o moc se nepřipravíte.

Bohužel se ukazuje, že úspěšná základní hra nemusí hned předznamenávat také kvalitní DLC. Jak The Adventures of Gunslinger Joe, tak i The Diaries of Agent Silent Death trpí krátkou herní dobou a nedotaženostmi herních mechanik, kdy máte na výběr pouze z jednoho bojového stylu. Za cenu kolem 700 kč (season pass) dostanete dohromady kolem 9 až 12 hodin v závislosti na vašem herním stylu, cože je na FPS solidní, ale rozkouskovaně to tak nepůsobí.

Poslední Silent Death nechť zhasne a zavře

Když už zmiňuji The Adventures of Gunslinger Joe – v recenzi jsem si stěžoval na neuspokojivý finální souboj s bossem, kdy stačilo zmáčknout jedno tlačítko v quick-time eventu a bylo vymalováno. The Diaries of Agent Silent Death si v tomto případě polepšilo. Tedy alespoň při souboji, jelikož samotný konec hry je snad ještě vlažnější než ten v prvním DLC. Kromě toho je opravdu zvláštní, že mi v paměti utkvěl spíše souboj s druhým bossem, hollywoodským producentem než s tím závěrečným, při kterém by se měly takříkajíc vytáhnout všechny karty na stůl. Producentovi posměšky na vaši osobu skrze interkom byly obzvláště vypečené a já se nemohl dočkat chvíle, kdy jej budu moci vykuchat a zavřít mu konečně klapačku.

Takhle to vypadá všechno negativně a můžete nabýt dojmu, že The Diaries of Agent Silent Death působí jako jedno obrovské zklamání, ale to neznamená, že bych se během hraní nudil. DLC je postaveno na kvalitním základně Wolfenstein 2: The New Colossus, což znamená, že přestřelky, pohyb, grafika a zvukové zpracování jsou stále na úrovni, jež bychom od této značky očekávali. Takže pokud působím přehnaně kriticky, pak je to proto, že vím, jak dobrá základní hra je a jak výborné by DLC mohly být. The Diaries of Agent Silent Death jednoduše nenabízí nic, kvůli čemu byste do něj museli za každou cenu investovat. Tak snad tedy dopadne třetí pokus, který vychází v březnu tohoto roku, o něco lépe.

The Diaries of Agent Silent Death jsme recenzovali na PC. DLC je dostupné také na PS4 a Xbox One.

HW nároky pro Wolfenstein 2: The Diaries of Agent Silent Death PC

Recenze Wolfenstein 2: The Diaries of Agent Silent Death: závěrečné hodnocení

Hodnocení 60% GEM

Hlavní parametry: Hratelnost

70%

Audiovizuální zpracování

75%

Znovuhratelnost

55%

Klady

• Stále stejně výborná hratelnost jako u Wolfensteina 2
• Obstojné namluvení hlavní hrdinky (Claudia Black)
• Hollywoodský „boss“

Zápory

• Stealth systém je nedomyšlený
• Konec hry je zklamání
• Krátká herní doba
• Zaměřit DLC na stealth, který zde máme k dispozici, není nejšťastnější volba.

Jiří Fait

Videohry jsou se mnou již od útlého věku a dalo by se říct, že také utvářely velkou část mého života. Díky nim jsem dostal první cheat-kódy k angličtině do školy, hry inspirované skutečnými událostmi ve mně vzbudily zájem o světové dějiny, a nakonec mě v této době také živí, což považuji za velké štěstí – pokud tedy občas mé postřehy sesmolené do recenzí někoho ovlivní a o kvalitách hry přesvědčí, budu za to neskonale rád. Hraní zdar!