CrossfireX (RECENZE) – Oživení populární značky se nepovedlo

CrossfireX (RECENZE Xbox Series X) – Obsah článku

1. Mikrotransakce, kam se podíváš
2. V CrossfireX budete zápasit s ovládáním, zvukovým designem i bugy
3. Multiplayerové mapy vykoupením nejsou, režim Spectre však zaujme
4. Boogieman se balanci řehtá do tváře
5. Tuctová kampaň je posledním hřebíkem do rakve CrossfireX
6. Má CrossfireX budoucnost? Uvidíme
7. Recenze CrossfireX: závěrečné hodnocení

Mikrotransakce, kam se podíváš

Na první pohled je CrossfireX typickou online free-to-play střílečkou, kde se v kůži operátora vybaveného smrtící hračkou dle vlastního výběru pouštíte do bojů v několika herních režimech, a do jisté míry jí také je. Při bližším prozkoumání se vám ale v hlavě rozsvítí červená kontrolka. U mě se tak stalo, když jsem v horním rohu menu spatřila zkratky dvou druhů herní měny.

Herní měna kupovaná za reálné peníze dnes v online multiplayerovkách není ničím výjimečným, zvláště pokud jde o free-to-play titul a tvůrci se snaží získat finance prodáváním kosmetických předmětů přímo ve hře. I v CrossfireX najdete herní měnu (CFP), kterou získáte výlučně otevřením vlastní peněženky a slouží k nákupu kosmetických doplňků.

Tvůrci ze Smilegate však zašli ještě dál. Druhá herní měna (GP) totiž slouží k odemykání samotných zbraní a attachmentů k nim, a také některých operátorů. Získávat GP je sice také možné pouze hraním, ale tento postup představuje opravdu tvrdý grind. Jedna zbraň stojí asi 2000 GP a za jeden zápas získáte podle úspěchů 14–50 GP, což znamená desítky odehraných zápasů jen pro získání jedné zbraně. Vyhlédli jste si pro ni také vylepšený zásobník nebo zaměřovač? Tak šup zpátky do hry nebo vytahujte kreditku.

V CrossfireX tak bohužel funguje téměř čistokrevná pay-to-win politika, kdy za herní měnu neodemykáte jen kosmetické předměty, ale i vylepšení pro svou zbraň přímo ovlivňující gameplay. K této herní měně se navíc dostanou hráči ochotni si připlatit. Třešničkou na dortu je mimořádně efektivní rotační kulomet, který získají majitelé ultimátní edice hry.

V CrossfireX budete zápasit s ovládáním, zvukovým designem i bugy

Ihned při spuštění CrossfireX neunikne vaší pozornosti ne zrovna přívětivé UI, kterému musíte dát nějakých pár vteřin na načtení textur. Sem tam se zde objeví i malý kurzor myši a vy najednou nevíte, jestli k pohybu v menu slouží on nebo tlačítka na ovladači. „Co je mi po UI, vždyť víc času stejně strávím samotným hraním“, říkáte si?

Ještě se mi nestalo, abych v prvním zápase tolikrát odbíhala do nastavení citlivosti míření či pohybu. V konečném důsledku mi však nepomohlo ani to a nakonec jsem tak kromě nepřátel musela bojovat s neohrabanými pohyby postavy (přeskakování překážek se někdy podaří až na pátý pokus) a nemotorným zaměřováním. To je nejenže při střelbě problém udržet na nepříteli, stává se také, že se pohled do hledáčku samovolně vypne a tlačítko zaměřování tak budete muset mačkat opakovaně. Ovládání a zacházení se zbraněmi je tak od dokonalého vzdáleno na kilometry.

Zvuková stránka hry také nepatří mezi nejlepší. Zbraně vydávají nepříjemný praskavý zvuk (případně je v průběhu palby přestanete slyšet úplně) a výbuch granátu připomíná spíše petardy. Po grafické stránce CrossfireX neurazí. Vyjmenované nedostatky ale dokazují, že ve hře budete mít jiné starosti a na kochání se grafikou jaksi nebudete mít čas ani náladu.

Multiplayerové mapy vykoupením nejsou, režim Spectre však zaujme

Všechny herní módy jsou v CrossfireX natrvalo propojeny se specifickými mapami, a tak je budete hrát stále dokola ve stejném prostředí. Situaci také zhoršuje velmi minimalistický, až zastaralý design všech map. Nejenže se na nich nachází pouze jeden spawn point pro každý tým, navíc vám jejich jednoduché rozložení neumožní vymýšlet různé strategie a velmi rychle se ocitnete v začarovaném kruhu běhu, hození granátu za nejbližší roh, vykouknutí zpoza rohu a dalšího běhu.

V CrossfireX naleznete pět herních módů rozdělených do sekci „Modern“ a „Classic“. Ke dvěma moderním režimům od open bety (proběhla téměř před dvěma lety) třetí nepřibyl, což je škoda. Vybírat tak budete ze Search and Destroy (jeden tým musí umístit bombu v základně nepřítele a protistrana mu v tom brání) a Point Capture (obsazování vytyčených bodů na mapě).

Klasické režimy se od moderních odlišují tím, že v nich není aktivní zaměřování (aim down sight nebo ADS), sprint a ani upgrady, které si hráč vybírá na začátku zápasu (o nich později). Budete v nich tedy jen pochodovat a před nepřátelskými střelami vás kromě rychlé protipalby zachrání jen kličkování a skákání. Tyto módy zahrnují Team Deathmatch, Spectre, Nano a opět Search and Destroy.

Nehledě na to, že každému režimu škodí nepovedený design map a o nic lepší ovládání, matným světlem na konci tunelu se alespoň pro mě stal mód Spectre. Principem je opět Search and Destroy, ale hratelnost osvěžuje fakt, že členové týmu zaúkolovaného umístěním bomby jsou oděni v neviditelných oblecích. Ve Spectre je tak pro oba týmy prostor pro taktizování, spolupráci a také stealth, což je vždy příjemným obohacením klasické FPS formulky.

Boogieman se balanci řehtá do tváře

V moderních módech hráč může na začátku zápasu utratit tři na to určené body za speciální schopnosti ve čtyřech kategoriích (sprint/slide, zdraví, štít, damage). Zde se dostáváme k dalšímu problému CrossfireX, kterým je balanc těchto schopností. Jejich systém by fungoval dobře, pokud by jedna z nich nebyla výrazně lepší než ostatní. Ve hře potkáte jen málo hráčů, kteří by dali přednost štítu nebo efektivnějšímu slidování, když si mohou zvolit automatickou obnovu zdraví. Tato schopnost je v CrossfireX k nezaplacení (vyjde vás na dva body), jelikož nejde o předvolenou součást hry.

Režim Point Capture je speciální tím, že kromě zmíněných abilit můžete v průběhu hry aktivovat senzor tepu odhalující nepřátele v blízkosti, neviditelný oblek Spectre nebo úbor Boogiemana. Poslední jmenovaný je podobně jako automatická obnova zdraví horkým zbožím a není se čemu divit. Po aktivaci se z vás stane silný voják vybavený dvěma rychlopalnými samopaly, vyšší rychlostí a pořádnou zásobou zdraví (šestinásobek běžné hodnoty).

Obsazování bodů na mapě se tak v drtivé většině případů zvrhne na válku boogiemanů. Pro jeho aktivaci totiž stačí párkrát někoho zabít a několikrát se spawnout (za spawnutí získáte 200 XP) – stojí totiž pouze 2000 XP. Nejenže tak jde o nadmíru silnou postavu, která bude ostatní hráče nemilosrdně kosit, cesta k ní je nadto více než jednoduchá. Když navíc zkombinujete tři boogiemany z nepřátelského týmu s jedním spawn pointem toho vašeho, recept na rozčilené vyhazování rukou (a ovladače) do vzduchu je na světě. Přitom by stačilo, kdyby vývojáři zatím alespoň zvýšili potřebnou hodnotu XP pro jeho získání.

Tuctová kampaň je posledním hřebíkem do rakve CrossfireX

Pokud jste se ve čtení recenze dostali až sem, pochopili jste, že multiplayer CrossfireX mnoho příležitostí k úsměvu nenabídne. Během jeho hraní jsem proto vkládala nemalé naděje do příběhové kampaně od studia Remedy, které se podepsalo pod výborného Alana Wakea, Maxe Payna či Control.

Kampaň CrossfireX, která je na rozdíl od multiplayeru placená, tvoří dvě operace, z nichž první s názvem Catalyst je k dispozici zdarma pro majitele služby Game Pass. Hlavní roli v příběhové kampani hraje konflikt mezi vojenskou organizací Global Risk, snažící se ve světě udržet pořádek, a tento řád narušující militantní skupinou Black List. V operaci Catalyst coby člen jednotky Global Risk dostanete za úkol zajmout nepřátelského důstojníka.

Premisa kampaně není ničím převratným, což rozhodně není ani příběh samotný. Hraním operace Catalyst strávíte asi tři hodiny a za tu dobu je velmi náročné si k postavám vybudovat jakýkoli vztah. Zvraty v příběhu tak s vámi ani nepohnou a situaci nezlepší ani mdlá a stejně jako v multiplayeru problémová hratelnost.

Jedinými světlými momenty jsou efekt zpomaleného času podobný tomu z Maxe Payna a střídání postav v jednotlivých misích, díky čemuž si hráč alespoň vyzkouší různé zbraně a styly boje. Jakmile tyto momenty pominou, opět na vás čeká letargie způsobená výraznou arkádovostí a plytkými dabingovými výkony herců – a pokud jste za kampaň zaplatili, i smutek nad nešťastnou investicí.

Má CrossfireX budoucnost? Uvidíme

Příchod značky CrossFire na konzole Xbox nelze ani zdaleka označit za povedený. I ty nejmenší záblesky naděje, že CrossfireX má co nabídnout, jsou zastíněny spoustou chyb. Kampaň je vzhledem k tomu, že za ní stojí studii Remedy, obrovským zklamáním a multiplayer je zahlcen nejen mikrotransakcemi, ale i technickými nedostatky v čele s nezvládnutým ovládáním.

V případě, že hledáte free to play online FPS, ve kterém byste utopili desítky hodin, CrossfireX se můžete s klidným svědomím vyhnout, alespoň prozatím. O pozornost hráčů se totiž perou jiné a mnohem lepší hry. CrossfireX čeká ještě dlouhá cesta a bude zajímavé sledovat, jak se se spoustou kritického feedbacku tvůrci popasují a zda se nakonec přetaví i do jejich díla.

• Zdroje: Vlastní

CrossfireX (RECENZE)

Závěrečné hodnocení

Tato recenze byla napsaná pro Xbox Series X verzi hry.

Hodnocení4/10 PODPRŮMĚRNÉ

Verdikt:

---

CrossfireX momentálně trápí tolik nedostatků, že je velmi náročné ho doporučit. V kampani i multiplayeru se sice ukrývá určitý potenciál, ale zatímco v případě první složky se už nápravy nedočkáme, ta druhá bude vyžadovat ještě spoustu patchů, aby si získala hráče na svou stranu.

Klady

• Režim Spectre si zaslouží pochvalu
• Ability v multiplayeru mají potenciál
• Kampaň nabídne nějaký ten zajímavý moment...

Zápory

• ...většinu svého krátkého herního času je však nezáživná
• Multiplayer je zahlcen mikrotransakcemi
• Nedostatek obsahu v multiplayeru
• Chatrný design multiplayerových map
• Neohrabané ovládání
• Nedotažený zvukový design
• Technické nedostatky a nepřívětivé uživatelské prostředí

Alexandra Vaníková

Hrám se věnuji od svých dvanácti let, kdy byly na vrcholu mého žebříčku strategie Cossacks, Age of Empires, legendární Mafie či taktická střílečka Brothers in Arms. Dnes mě pravděpodobně najdete vymetat lobby multiplayeru nejnovějšího Call of Duty. Z emotivní jízdy v podobě The Last of Us se nejraději vzpamatovávám u GTA V a pokud zrovna nesekám nemrtvé v nějaké zombikárně, tak se určitě pokouším objevit moji další oblíbenou hru v nepřeberné studnici indie titulů.

CrossfireX (DOJMY Z HRANÍ) – Obsah článku

1. CrossfireX se pokouší dobít západní trhy
2. Návrat do minulosti aneb nefalšovaná Counter-Strike kopírka
3. Call of Duty pro netrpělivé
4. Otřesný respawn i zaměřování
5. Má CrossfireX šanci na úspěch?

CrossfireX se pokouší dobít západní trhy

Pokud se považujete za kované hráče a přesto vám název Crossfire nic neříká, nemusíte se stydět, a to i přesto, že hra od roku 2007, kdy vyšla na PC, nasbírala 650 milionů registrovaných hráčů a patří na seznam nejhranějších PC her. Onen úchvatný počet registrací je totiž tvořen hráči z Asie a Jižní Koreje. Právě tam je Crossfire nesmírně populární, takže není divu, že se vývojáři pokouší sérii dostat i na západní trhy a další platformy, a to stejně jako původní Crossfire ve formě free to play titulu.

I když se korejské studio Smilegate spojilo s vývojáři z Remedy Entertainment, kteří pomáhají s příběhovou kampaní (CrossfireX má však mimo jiné disponovat i MOBA režimem), proběhnutá beta, kterou jsme absolvovali na Xboxu One X, se zaměřila čistě na multiplayer, jež nabídnul dva hratelné režimy: classic a modern.

Návrat do minulosti aneb nefalšovaná Counter-Strike kopírka

Popis herního režimu classic bych mohl zkrátit na prosté konstatování, že jde o starý dobrý Counter-Strike. Na pečlivě navržené mapě s malou rozlohou, ale mnoha cestičkami, proti sobě stojí týmy představující strážce zákona a teroristy. Zatímco zlotřilí muži v rozličně maskáčových uniformách se pokouší na dvou předem určených místech umístit bombu, policisté v modrých mundúrech rozeznatelných přes celou mapu se jim v tom snaží zabránit a po pár kolech si role prohodí. Rychleji běžíte jen s nožem v ruce, většinou zbraní lze střílet jen „od boku“ a týmová kooperace je mnohdy důležitější než přesná muška.

V momentě, kdy vám dojde, že jedna ze dvou dostupných map módů classic naprosto očividně vychází z Counter-Strike mapy Dust2, začnete přemýšlet nad tím, jestli se autoři pouze inspirovali, nebo svou evidentní předlohu začali rovnou vykrádat. Snad jediným rozdílem je herní ekonomika, jedna z nejgeniálnějších věcí na oblíbeném „céesku“. Každý hráč si předem připraví pět různých loadoutů, z nichž si na začátku kola může svobodně vybírat. To na první pohled působí vcelku sympaticky, nicméně každý, kdo alespoň trošku přičuchl k profesionálnímu hraní, potvrdí, že právě přísná ekonomika her, jako je Counter-Strike, je nesmírně zábavným prvkem.

Mohl bych hodiny básnit o tom, jak geniální systém Counter-Strike vymyslel a jak ho CrossfireX šikovně kopíruje. Jenže pokud máte rádi Counter-Strike, nejspíše nebudete přecházet na jeho kopii a zároveň pokud nemáte rádi tento typ her, kde musíte po svém zabití čekat do konce kola, nejspíše vás CrossfireX a jeho classic režim nezaujme, protože dáte přednost rychlejšímu a dynamičtějšímu Call of Duty. Otázkou tedy je, na koho vlastně tento nutno říct zdařile okopírovaný režim cílí.

Call of Duty pro netrpělivé

Vývojáři ovšem mysleli i na ty hráče, kteří mají raději svižnější a méně taktickou akci. V režimu modern totiž najdete naopak obdobu klasického team deathmatche s prvky kontrolování území, kde respawn trvá kratší dobu než přebití zbraně. Cílem hry je kontrola stanoveného teritoria a následný úspěšný únik, ale vzhledem k nízkému time to kill a rychlým respawnům připomíná hra zejména týmový deathmatch z Call of Duty. To však neberte jako výtku, dynamická hratelnost tomuto režimu perfektně sedí, navíc pokud jste alespoň jednou hráli Battlefield nebo právě Call of Duty, okamžitě budete vědět, co dělat.

Zde navíc autoři konečně přidávají do osvědčeného receptu pár vlastních přísad, jako je postupné vylepšování statistik vaší postavy rozdělené do tří specializací. Body do útočného zaměření zrychlí přebíjení či množství nesené munice, směr zaměřený na přežití zase zrychlí váš pohyb. Body se navíc dají neustále přelévat z jedné specializace do druhé, takže nikdy nečiníte definitivní volbu. I zde pak využíváte pětice předem definovaných loadoutů, jež si upravujete v hlavní nabídce hry. Z bety jsem bohužel nepochopil, jestli budou všechny zbraně přístupné již od začátku, nebo si je budete postupně odemykat.

Otřesný respawn i zaměřování

Bohužel na rozdíl právě od tolikrát zmíněného Call of Duty, systém progresu v CrossfireX působí podstatně méně motivačně, rozhodně tak vyvstává otázka nad tím, jakým způsobem se vývojáři pokusí udržet náš zájem o hru po delší dobu. To však můžeme hodnotit až po vydání hry. CrossfireX ve svém modern režimu má však další, velmi zásadní problémy. Mysleli byste si, že když autoři vydali tak úspěšnou online střílečku, základní chyby už budou mít vychytané, mně se nicméně při hraní modern varianty opakovaně stávalo, že jsem byl chladnokrevně zabíjen hned po respawnu.

A vlastně to nemám svým protihráčům úplně za zlé, neboť to hra umožňuje pro mě nevídaným způsobem. Problém je především v tom, že respawn probíhá pouze na jednom místě, takže stačí, aby se na něj nepřítel dostal, a není problém schytat ze vzdálenosti dvou metrů kulku do zad třeba i pětkrát po sobě, což je něco, co taktické střílečce zaměřené na online hraní nedokážu odpustit.

Co však můj zážitek z hraní kazilo nejvíce, je ovládání, respektive špatná odezva zaměřování a celková optimalizace pro analogové páčky Xbox One ovladače. Míření v obou režimech je nesmírně složité, protože prodleva mezi vaší akcí a reakcí postavy ve hře je příliš velká i na příběhovou střílečku, natož na online kompetitivní akci. Opětovné načtení hry, nabití ovladače nebo úprava citlivosti analogů nepomohla. Na vině je nejspíše velmi nešťastné použití akcelerace míření (čím déle pohybujete myší/analogem jedním směrem, tím se míření zrychluje), jež se používá u FPS her ovládaných výhradně myší. Na stejný problém si stěžuje mnoho hráčů na Redditu.

Má CrossfireX šanci na úspěch?

Pokud bych dal stranou problémové ovládání, u něhož věřím, že na základě zpětné vazby hráčů bude opraveno, je CrossfireX vcelku zábavnou kompetitivní střílečkou, jež si bere to nejlepší z léty prověřené hratelnosti. To je ale zároveň i největší problém hry, nepřináší totiž téměř nic nového. Navíc své hlavní soky, tedy Call of Duty a Counter-Strike, v ničem nepřekonává, takže jediným argumentem pro hraní CrossfireX je, z toho co jsem zatím měl možnost vyzkoušet, nulová pořizovací cena, protože jde o free to play titul. Což ve výsledku skutečně může být tím rozhodujícím prvkem, jenž jazýčky na vahách rozhýbe ve prospěch CrossfireX.

Jakkoli je tedy přinejmenším pro mě příjemné, že v době zaslíbené battle royal žánru se vyvíjí také hra, jež ctí i staré pořádky, ze skončené uzavřené bety neodcházím nijak nadšený. To, co jsem však mohl vyzkoušet, byl malý výsek hry, která nabídne mimo jiné i příběhovou kampaň pod vedením finských Remedy, a pokud autoři vylepší problémy s respawnem a neohrabané zaměřování, CrossfireX by přeci jen mohl mít šanci na úspěch.

Otevřená beta probíhá do 29. 6.

Dojmy z hraní byly napsány pro Xbox One X verzi.

• Zdroje: Vlastní