Grafické karty AMD vs. NVIDIA (HERNÍ TESTY)

AMD vs. NVIDIA (CO JE LEPŠÍ?) – OBSAH

1. AMD vs. NVIDIA: úvod
2. AMD vs. NVIDIA: rozdíly, použití a na čem záleží
3. AMD vs. NVIDIA: rasterizace, ray tracing a upscaling
4. AMD vs. NVIDIA: streamování a práce s videem
5. AMD vs. NVIDIA: G-SYNC a FreeSync
6. AMD vs. NVIDIA: měříme výkon ve hrách
7. AMD vs. NVIDIA: výkon ve hrách – Mainstream
8. AMD vs. NVIDIA: výkon ve hrách – Hi-end
9. AMD vs. NVIDIA: undervolting a provozní vlastnosti
10. Závěr – co si z toho odnést?

AMD vs. NVIDIA: úvod

Ihned na úvod začneme vysvětlením morbidního kontextu v prvním odstavci. Bylo nebylo, přeli se kdesi na východě dva kamarádi o to, co je lepší. AMD, nebo NVIDIA? Aleksander pravděpodobně neustál Evgenyho argumentaci, a tak ho zkrátka navždy umlčel. Jde o velmi horké a citlivé téma. Proč? To nevíme. A k čemu že vám bude dnešní článek?

Těm z vás, kteří se snažíte v problematice pouze zorientovat za účelem pořízení správé grafické karty, vysvětlíme, na čem záleží a jak a podle čeho se rozhodnout. A té druhé polovině poskytneme ostré náboje pro pořádnou slovní argumentaci.

AMD vs. NVIDIA: rozdíly, použití a na čem záleží

V dnešním článku se budeme věnovat aktuálním rozdílům a tomu, co má význam do budoucna. Ačkoliv je na první pohled přístup ke zpracování obrazu stejný, v posledních letech a s poslední generací grafických karet se způsoby, jakými využíváme naše grafické karty pro hraní her, začínají výrazně lišit.

Zatímco AMD zůstává u rasterizace (tradičního zpracování obrazu), NVIDIA začíná čím dál tím více využívat ray tracingu v kombinaci s upscalingem. A k tomu využívá vlastní AI (umělou inteligenci). A mimochodem, ray tracing je právě to, co v poslední době přilévá olej do ohně v už tak vznícených diskuzích na toto téma.

Grafické karty toho samozřejmě umí o mnoho víc než jen zpracovávat herní snímky. Pro ty z vás, kteří streamujete, je zásadní kvalita encódovaného výstupu a případně další fičury potřebné ke streamování, jako je klíčování zeleného plátna. V neposlední řadě drtivá většina kreativců používá svou grafickou kartu při exportu finální podoby sestříhaného videa v softwarech, jako je Adobe Premiere, DaVinci Resolve nebo Sony Vegas.

Pointou této kapitoly není jen částečný výčet toho, co grafická karta může dělat, ale především fakt, že každý z těchto typů práce bude umět jinak NVIDIA a jinak AMD. S rozdílnou efektivitou, provozními vlastnostmi a za jinou pořizovací cenu. A ve finále to, co umí jedna, nemusí vůbec umět druhá. Ale o tom už v následující kapitole.

Rasterizace, ray tracing a upscaling

Odpověď na otázku, jak vlastně vzniká obraz v grafické kartě, je pro dnešní článek vcelku zásadní. V této kapitole si povíme o rasterizaci, ray tracingu a upscalingu, díky kterému už dnes můžeme na svých obrazovkách zažít reálné chování světla, když hrajeme hry.

Že máme sotva výkon na ray tracing? Nevadí! Už teď se můžeme těšit na path tracing. A možná na grafické karty NVIDIA PTX? Že už taky vidíte internet plný memes s PTX ON a PTX OFF? Čekají nás zajímavé časy.

Rasterizace

Jak už jsme zmínili, nejznámější a stále nejpoužívanější metodou zpracování obrazu je rasterizace. Rasterizace funguje na principu triangulace. Pro zjednodušené vysvětlení si představte Laru Croft z herní série Tomb Raider. Pokud už jste na světě nějaký ten pátek, dost možná si Laru pamatujete jako shluk kostiček připomínající ženskou siluetu. Oproti tomu v posledních několika dílech a konkrétně v Shadow of the Tomb Raider není žádný problém na Laře nechat oči, že?

Na rozdíl od prvního dílu je Lara o poznání blíž realitě, kdy připomíná opravdovou ženu. Trik je ve zmíněné triangulaci. Triangulace funguje na principu skládání objektu z mnoha trojúhelníků či mnohoúhelníků (polygonů). Z těchto trojúhelníků je velmi zjednodušeně řečeno vytvořen pixel, který může měnit barvu. Z nich se skládá výsledný obraz, v našem případě Lara. Pokud byste se tedy podívali na prvotní fázi obrazu, daleko před tím, než vidíte finální výsledek, spatřili byste shluky, tzv. sítě polygonů, přes celou obrazovku. Na tuto síť a její části se pak aplikují další vrstvy výsledného obrazu, které při hraní bezmyšlenkovitě vnímáme jako odrazy, odlesky, stíny, zastínění okolím a další práce se světlem. Tato enormně náročná práce má za úkol podat herní scénu co nejvěrohodněji a co nejblíže realitě.

Proč byla tedy Lara před pětadvaceti lety shlukem kostiček a dnes vypadá jako opravdová žena? Odpovědí je rasterizační výkon grafických karet. Ten za tu dobu dosáhl jak u AMD, tak u NVIDIE značného nárůstu a samozřejmě platí, že oba výrobci umí rasterizaci trochu jinak a hlavně s rozdílným výsledkem co do výkonu. A zde se nám to celé začíná tříštit. Hrubý rasterizační výkon už s rostoucím rozlišením nestačí, doba jde kupředu a své místo na poli hraní her nachází ray tracing.

Ray tracing

Už víme, jak přichází holý objekt na naši obrazovku, a také víme, že je to jen část práce, kterou od své grafické karty vyžadujeme, abychom si pořádně zahráli. Zbývá obrovský počet úloh a spousta náročné práce, kterou musí někdo udělat, abychom dosáhli kýženého výsledku. Zmíněné stíny, odrazy a veškerá práce se světlem jsou při rasterizaci jednoduše napodobovány tak, aby celá scéna působila opravdicky. To nestojí jen výpočetní výkon grafické karty, ale především čas a práci herních vývojářů, kteří musí všechny tyto aspekty ručně nasimulovat.

Jak do toho zapadá ray tracing? Jednoduše. S pomocí ray tracingu vývojářům obrovská část práce téměř odpadne. Ray tracing je zjednodušeně simulace reálného chování fotonů. Světlo, stíny a další aspekty herní scény se pak chovají tak, jak se světlo chová doopravdy z pohledu lidského oka. Koncoví uživatelé, jinými slovy hráči, však často netuší, co to pro ně reálně znamená. Stručně řečeno, celkový dojem z scény působí reálněji. Světlo se chová přirozeně a náš mozek neruší fejkové chování světla, které z reálného světa nezná.

Náš mozek si spíše všimne nesrovnalostí než toho, co vypadá v pořádku, a proto většina lidí ray tracing na první pohled nedocení. Ba naopak. Achillovou patou ray tracingu je neuvěřitelná náročnost na výpočty. Teprve s poslední řadou NVIDIÍ začaly mít grafické karty relativně slušný výkon, aby mohly hry z ray tracingu v reálném čase těžit. Krom toho jsou nejnovější NVIDIE vybaveny speciálními výpočetními jednotkami, které slouží právě pro potřeby ray tracingu. AMD Radeon jsou těmito jednotkami vybaveny také, ale co do výkonu jsou srovnatelné spíše s NVIDIÍ řady RTX 2000.

Rozdíly v hrubém výkonu rasterizace mezi AMD a NVIDIA to sice začíná, ale výkonem a samotnou schopností ray tracingu pokračuje. Pro běžné uživatele je ovšem zásadní realita herních vývojářů. Pro příklad si představme, že herní studio má 300M USD na vývoj hry. Pro nás jako pro hráče bude zásadní rozdíl v tom, jestli studio vynaloží značnou část prostředků na „fejkování“ světla, nebo prostě využije možností ray tracingu. Ušetřené prostředky pak může investovat do něčeho, co dává při vývoji větší smysl. A taková je realita a budoucnost herního vývoje.

Prozatím ale současný hardware zvládá ray tracing v reálném čase s odřenýma ušima. Výrobci grafických karet byli s příchodem ray tracingu postaveni před nelehký úkol, a to kde vzít výkon navíc nebo kde ušetřit, aby zbylo víc na ray tracing. A NVIDIA nalezla odpověd u rasterizace. Jinými slovy, přišla s DLSS.

Deep Learning Super Sampling

V předchozí kapitolce netvrdíme, že AMD ray tracing neumí. Umí, ale stejně jako NVIDIA na jeho použití nemá dostatečný výkon. Proč si tedy na NVIDIA kartách ray tracing užijete a na AMD kartách ne? Odpovědí je DLSS. Jde o využívání upscalingu za pomocí AI (umělé inteligence). NVIDIA tuto AI roky doslova biflovala tím, jak z nižšího rozlišení, ve kterém je grafická karta schopna vykreslit více snímků za vteřinu, udělat vyšší rozlišení bez značné ztráty výkonu. Jen díky této technologii zbývá grafické kartě výkon, který může věnovat na výpočty ray tracingu.

AMD prozatím svou variantu k DLSS nemá, i když její zástupci tvrdí, že vývoj na něčem tvrdě pracuje. Ze strany NVIDIE se ale jedná o proprietární technologii, která se i přes značné snahy NVIDIE pravděpodobně standardem nestane, a tak je otázkou, jak dlouho tu s námi DLSS bude.

AMD vs. NVIDIA na streamování a práci s videem

Pro nemalou část majitelů grafických karet může být stěžejní to, jak velkým přínosem bude jejich karta pro účely streamování a práci s videem. Jak NVIDIA, tak AMD mají samozřejmě hardwarovou podporu. Zásadní jsou dva faktory. Jak vysokou kvalitu obrazu dokážou karty od obou výrobců produkovat a kolik herního výkonu v případě streamování to bude stát. Kromě hardwarové podpory pro dekódování a hlavně enkódování napříč řadou kodeků, bitové hloubky, podpory barevného spektra napříč rozlišeními může být rozhodující softwarová podpora.

Co nabízí NVIDIA?

Grafické karty NVIDIA mají bohatou výbavu pro účely streamování jak po hardwarové, tak po softwarové stránce. Pro účely práce s videem slouží dedikovaný hardwarový enkóder NVENC.

Poslední řada grafických karet od NVIDIA je vybavena 7. generací hardwarového akcelerátoru NVENC. Ten byl v první verzi představen na grafických kartách série Kepler. Od 4. generace, která přišla s kartami rodiny Pascall, umí NVENC enkódování v lossless kvalitě až do 8 192 × 8 192 rozlišení. Je zde podpora H.264 (8-bit) a H.265 (10-bit).

Po softwarové stránce si zelený výrobce připravil aplikaci NVIDIA BROADCAST, která využívá AI pro redukci šumu a nežádoucích zvuků. AI je dále využívána pro aplikaci virtuálního pozadí. Aplikace navíc disponuje automatickou kompozicí, díky níž vás vaše kamera bude sledovat, zaostřovat a zoomovat, ať už se v zorném poli pohnete kamkoliv, abyste se svým divákům neztratili.

Co nabízí AMD

AMD má stejně jako NVIDIA po hardwarové stránce podporu pro enkódování videa. Dedikovaná jádra pro enkóding nesou název Video Core Next (VCN) a poslední generace grafických karet je vybavena třetí generací VCN.

I AMD má svůj vlastní dedikovaný software pro streamování pod názvem AMD Radeon ReLive. Pomocí tohoto softwaru můžete nahrávat a streamovat jak z prostředí Windows, tak z her a nebo rovnou oboje.

Jak už jsme zmínili, to podstatné na porovnání AMD a NVIDIA z pohledu enkódingu je výstupní kvalita videa, které streamujete. Na YouTube lze nalézt několik videoanalýz včetně níže přiloženého videa, které na otázku AMD vs. NVIDIA ve videoenkódingu odpovídá a bere celou záležitost pořádně do hloubky.

Profesor Streamer aka EpoxVox analyzoval kvalitu enkódingu pomocí open-source nástroje VMAF (Video Multi-Method Assessment Fusion), který vyvinul Netflix. Zjednodušeně řečeno, nástroj měří vnímání kvality z pohledu sledujícího. Testy jsou z dubna minulého roku. Chybí nám tedy data z posledních verzí hardwarových enkodérů 7. generace NVENC (Ampere) a VCN 3.0 (RDNA2). Pokud vás VMAF zajímá, více se dozvíte na blogu Netflixu nebo přímo na Githubu projektu.

Pokud se nechcete dívat na celé video (je poměrně dlouhé), verdikt je takový, že NVENC od NVIDIE válcuje ostatní enkódery. Naopak VCN od AMD se dvakrát nedaří. EpoxVox mimo jiné zmiňuje, že podle všeho AMD na streaming celkem dlabe. Závěr této kapitoly a moje osobní doporučení tedy je, že pokud chcete streamovat, běžte do NVIDIE.

Hudbou velmi blízké budoucnosti bude ovšem streamování v AV1 a prozatím ani NVIDIA Ampere, ani AMD RDNA2 hardwarovou podporu pro enkódování AV1 nemají. Na tento fakt doporučujeme brát při příští generaci grafických karet zřetel, pokud vám na práci s videem a na streamování záleží.

AMD vs. NVIDIA: G-SYNC a FreeSync

G-SYNC a FreeSync jsou adaptativní technologie, které synchronizují obnovovací frekvenci monitoru se snímkovou frekvencí naší grafické karty. Synchronizace těchto dvou hodnot eliminuje nepříjemné poruchy v obrazu, které známe pod pojmem screen tearing neboli trhání obrazu.

NVIDIA G-SYNC

Hlavním rozdílem mezi G-SYNC a FreeSync je odlišný přístup výrobců k těmto techologiím. G-SYNC je proprietární technologie NVIDIE, která je licencovaná. To znamená, že výrobci monitorů musí dodržovat pevně stanovené standardy NVIDIE, používat konkrétní hardware NVIDIE, podrobit své monitory testům u NVIDIE a v neposlední řadě musí NVIDII za použití platit. To má dvě strany mince. Tou pozitivní je, že z logického úhlu pohledu bude celá záležitost daleko kvalitnější a pravděpodobně přinese lepší výsledek, což obecně platí o jakémkoliv výrobku. Tou negativní je samozřejmě cena, kterou zaplatí koncový zákazník.

NVIDIA si samozřejmě diktuje i požadavky na parametry zobrazovacích panelů (např. podpora HDR, světelnost 1 000 nitů, FALD), čímž si zajišťuje, že si nekoupíte G-SYNC monitor, který bude mít krom adaptivní synchronizace špatné parametry. Běžný uživatel, který se v záležitosti neorientuje a jediné, co ví, je, že chce monitor s G-SYNCem, má menší šanci, že bude se svým novým monitorem nespokojený.

AMD FreeSync (PRO)

AMD zvolilo trochu jiný přístup a svou FreeSync technologii postavilo na otevřeném standardu Adaptive-Sync od VESA. Výrobci FreeSync monitorů tak mají volné ruce a mohou FreeSync integrovat, jak uznají za vhodné a do jakéhokoliv monitoru dle svého uvážení. FreeSync monitory jsou zpravidla výrazně levnější. Aby však z tohoto odstavce AMD nevycházelo na první pohled hůř, je nutné zmínit, že nabízí i tzv. FreeSync PRO, což je v podstatě certifikace od AMD, která zajišťuje určité parametry monitoru, jako je např. minimální obnovovací frekvence 120 Hz a podpora HDR.

Při výběru grafické karty a váháním mezi AMD a NVIDIA je tedy potřeba myslet na to, jakou technologii adaptativní synchronizace chcete. Při realizaci herních sestav na míru, jíž se věnuji, se nejčastěji setkávám s tím, že hráči, kteří se v této problematice alespoň trochu orientují, chtějí G-SYNC. Osobně nemám nejmenší námitky, jde o skvělou, ač dražší volbu.

AMD vs. NVIDIA: měříme výkon ve hrách

Měření herního výkonu grafických karet je prováděno v předem zvolených scénách speciálně vybraných počítačových her. Počítačové hry jsou do testovací metodiky vybírány tak, aby co možná nejvíce reprezentovaly současné nároky moderních herních enginů. V samotných testech je pak u každého typu grafické karty měřena snímková frekvence (FPS), která je pro nás také ukazatelem jejího výkonu.

Vzhledem ke značným výkonnostním rozdílům mezi grafickými kartami ze segmentu vysokého výkonu (high-end) a výkonu středního (mainstream) nemohou být grafické karty porovnávány v úplně všech počítačových hrách při stejném nastavení grafických detailů. Z tohoto důvodu jsou konečné výsledky rozděleny do dvou grafů. V prvním grafu jsou sumarizovány výsledky z úplně všech herních testů pouze pro grafické karty ze segmentu high-end/mainstream, v druhém grafu pak můžete vidět relativní výkon úplně všech grafických karet. Výsledky ve druhém grafu jsou však počítány pouze z těch herních titulů, které při testech využívají shodné nastavení grafických detailů pro úplně všechny grafické karty, tedy napříč kategoriemi high-end/mainstream.

AMD vs. NVIDIA: výkon ve hrách – Mainstream

Pojďme se podívat na obecné srovnání výkonu grafických karet AMD a NVIDIA. Jak už naznačují předchozí kapitoly, pouhé srovnání výkonu je stěží hlavním rozhodujícím faktorem při výběru výrobce grafického chipu. Oba dva výrobci, jak AMD, tak NVIDIA, nabízejí nejen rozdílný výkon, ale i rozdílné funkce a fičury.

Pokud nebudeme brát v potaz situaci kolem dostupnosti, je potřeba zmínit, že poslední řada grafických karet RTX 3000 je opravdu povedená. Konkrétně RTX 3060 Ti nabízí snad nejlepší poměr cena/výkon za poměrně dlouhou dobu. V únoru vyjdou RTX 3060, od kterých se očkává velmi solidní výkon za velmi příjemnou pořizovací cenu (za předpokladu, že se dříve nebo později situace na trhu vrátí do normálu).

Nové Radeony RDNA2 nemají prozatím v mainstreamu zastoupení, jelikož se cenou i výkonem řadí spíše do hi-endu. Jejich výkon naleznete hned v následující kapitole. Pokud stavíte herní PC do 45 000 Kč, je pro vás NVIDIA 3060 Ti jasná volba.

AMD vs. NVIDIA: výkon ve hrách – Hi-end

V hi-endu už má celkový výkon větší váhu, jelikož od nejvýkonnějšího segmentu očekáváme to nejlepší. Pořizovací cena, poměr cena/výkon a provozní vlastnosti zde už hrají menší roli, jelikož nároční uživatelé dost často cenu neřeší, vědí, co chtějí, a značná část z nich stejně chladič okamžitě vymění za full cover vodní blok.

I přesto se nám tu výkon tříští na dvě kategorie. Pokud bychom vybírali grafickou kartu na čistou rasterizaci, šlo nám o hrubý výkon a nezáleželo by nám na ray tracingu a DLSS, které poskytuje NVIDIA, nabízela by se jako skvělá volba grafická karta Radeon RX 6800 XT. To se týká především těch, kteří řeší maximální snímkovou frekvenci v eSportových titulech a hrách, jež ray tracing nepodporují. Radeony RDNA2 jsou vzhledem ke své pořizovací ceně a spotřebě velmi výkonné v nižších rozlišeních, což je skvělý usecase především pro kompetitivní tituly.

Pokud vám ale záleží na vizuálním prožitku, s největší pravděpodobností hrajete ve vyšším rozlišení a tam se lépe daří NVIDII. Není se ani čemu divit, NVIDIE jsou konstruované na vyšší rozlišení a mají pořádný výkon až ve chvíli, kdy jsou výpočetní jednotky karty maximálně využité, což není případ hraní ve Full HD rozlišení. Pokud si chcete řádně užít ray tracingu a dopřát si maximální výkon ve vysokých rozlišeních, je NVIDIA jasnou volbou.

AMD vs. NVIDIA: undervolting a provozní vlastnosti

Než se dostaneme k samotnému závěru, nesmíme opomenout srovnat provozní vlastnosti. Jelikož tématem dnešního článku není srovnávat jednotlivé modely grafických karet, ale přímo výrobců, jsou tu dvě stěžějní věci. To, jak jdou karty undervoltovat a jakou mají spotřebu.

NVIDIA RTX – undervolting a spotřeba

Téměř v každém kusu hardwaru leží skrytý a nevyužitý potenciál. Pomocí undervoltingu neboli snížení napětí, na kterém karta pracuje, můžeme znatelně vylepšit provozní vlastnosti své grafické karty. Následující trojice videí vám nejen ukáže, jak karty RTX 3070, 3080 a 3090 podvoltovat, ale také hlavně to, na jakou spotřebu a teploty se díky undervoltingu můžete dostat. Vedlejším efektem může být i vyšší výkon a stabilnější snímková frekvence.

Pokud si video zastavíte v jakémkoliv momentu, můžete porovnat grafickou kartu a její provozní vlastnosti (vlevo) s hodnotami, které přinesl undervolting (vpravo). V tomto případě přineslo podvoltování úsporu krásných 75 W a teploty šly dolů o cca 11 °C.

RTX 3080 se v testu undervoltingu chovala už trochu jinak. Místy měla podvoltovaná karta dokonce i o něco vyšší spotřebu. Pozitivní stránkou na celé věci je ale to, že při undervoltingu zamykáme kartu na stabilní frekvenci při stejném napětí. Díky tomu podvoltovaná karta držela vyšší frekvence ve chvílích, kdy nepodvoltovaná držela až o 100 MHz nižší takty.

Podobný případ byl i u RTX 3090. Podvoltovaná karta byla schopna při stejné spotřebě držet až o 120 MHz vyšší takty. Na konci každého videa je souhrn několika grafů, na kterých můžete vidět rozdíly mezi podvoltováním a výchozím stavem karet. Nutno poznamenat, že undervolting se v každé hře chová jinak. V některé hře se úspory spotřeby nedočkáte, v jiné ušetříte i třetinu celé spotřeby oproti výchozímu nastavení.

AMD Radeon – undervolting a spotřeba

Nejnovější Radeony RDNA2 mají výrazně kultivovanější provozní vlastnosti než karty od NVIDIE. V následujících dvou videích se dozvíte, jak karty od AMD podvoltovat přes ovladače a jaký přínos můžete přibližně očekávat.

Tím nejzajímavějším na této ukázce je pokles otáček ventilátorů u podvoltované karty. Karta byla v průběhu testu chlazena průměrně při 1 150 RPM oproti výchozímu stavu, kde se ventilátory točily na 1 732 RPM. Podvoltovaná a tišší karta byla v průměru o 9 °C chladnější a žrala o cca 50 W méně.

Druhý případ podvoltování AMD Radeon RX 6800 XT je o něco zajímavější. Karta byla podvoltována o dalších 100 mV, ale v zájmu stability musel být snížen takt jádra ze 2 450 MHz na 2 250 MHz. Výsledné grafy na konci videa ukazují, že se tato úprava obešla bez ztráty na výkonu. Podvoltovaná karta byla v průměru o 12 °C chladnější a ventilátory se držely na velmi nízkých 907 RPM. Spotřeba grafického jádra taktéž klesla o celých 93 W, což je skvělý výsledek.

Nesmíme zapomenout zmínit, že v obou případech, jak u AMD, tak u NVIDIE platí pravidla křemíkové loterie. Každý kus chipu se povede vyrobit jinak, a tak je potenciál každé karty co do undervoltingu více či méně odlišný. Je to fakt, se kterým bohužel nic neuděláte, a musíte mít tedy štěstí na kus.

Porovnáme-li spotřebu podvoltovaných karet AMD Radeon RX 6800 XT a NVIDIA RTX 3080, které mají téměř totožný výkon, zjistíme, že karta od AMD po ručním podvoltování vykoná stejnou službu s o cca 60 W nižší spotřebou. V rámci provozních vlastností karet od AMD a od Intel jednoznačně vyhrávají Radeony RDNA2.

Závěr – co si z toho odnést?

A konečně se dostáváme k závěru neplánovaně dlouhého článku, který měl být pouze stručnými testy. Faktem ale je, že rozhodování o výběru grafického chipu a toho, jestli jít do AMD, nebo do NVIDIE, není jednoduché. Výkon v dnešních dnech není vše a je potřeba dát si dohromady pro a proti u obou výrobců.

V dnešním článku jsme určitě nezvládli obsáhnout všechny podrobnosti, ale ty nejdůležitější informace máte k dispozici. A abychom se vyjádřili k věci, je potřeba znovu poznamenat, že nejzásadnějším faktorem při výběru grafické karty v dnešních dnech je dostupnost, a je to tedy o tom, co seženete. Pokud nestreamujete a neřešíte ray tracing, berte, co je k dispozici, za peníze, které jste ochotní do své nové grafické karty investovat.

Pokud máte v plánu streamovat a pracovat s videem, držte se NVIDIE, a pokud vás láká ray tracing, platí to dvojnásob. Jako na potvoru jsou obě poslední generace grafických karet od AMD a NVIDIA velmi povedené. Můj osobní názor je, že je vždy lepší mít větší technlogický prostor. Osobně by mě nenechávalo chladným pořídit si v dnešních dnech kartu, která ray tracing neumí, respektive nemá na něj dostatečný výkon. Osobně bych šel do NVIDIE, ale jde o osobní preference a ty má každý jiné.

AMD vs. NVIDIA je věčný boj plný osobních názorů a hledání osobní relevance v digitálním prostoru. I přesto se můžete rozhodnout správně. Stačí vám kvalitní, dostatečné a objektivní informace.