Chernobylite (RECENZE) – RPG, FPS a survival s tajemným příběhem v jednom

Chernobylite (RECENZE PC) – Obsah článku

1. Výlet do Černobylu v ozářeném žánrovém mixu
2. Horor a RPG v radiačním spádu
3. Chybička se vloudila?
4. Můj dům, můj hrad
5. Špatná a dobrá rozhodnutí v Chernobylite skutečně pocítíte
6. Chernobylite: Nedokonalý, ale poctivě zvládnutý
7. Recenze Chernobylite: závěrečné hodnocení
8. HW nároky pro Chernobylite PC

Výlet do Černobylu v ozářeném žánrovém mixu

Jak už název napovídá, Chernobylite se odehrává v uzavřené zóně Černobylu – v mlhavé jaderné pustině. Hrajete za Igora, fyzika a bývalého zaměstnance černobylské elektrárny, který vyšetřuje zmizení své snoubenky. Zásadní je, že se příběh titul neodehrává jako tradiční jednohubka, ale spíše prostřednictvím pečlivého opakování roguelite premisy.

Chernobylite dává od začátku jasně najevo, že klíč ke zmizení vaší snoubenky leží v černobylské elektrárně a že to bude vaše poslední mise. Nemůžete tam ale napochodovat, jako by se nechumelilo. Kdepak, nejdřív si musíte zařídit operační základnu, dát si do pořádku vybavení a najít vhodné kamarády, kteří vám pomohou tuhle misi provést. Teprve až si zajistíte všechny nezbytné části, můžete vtrhnout dovnitř a odhalit pravdu.

V uzavřené zóně (kolem Černobylu) se nacházejí všechny kousky, které potřebujete k výrobě těchto dílků, a právě zde se uplatní roguelite rytmus Chernobylite. Každý den budete plnit mise, sbírat důležité věci, jako jsou suroviny nebo stopy, vylepšovat svou základnu a celý proces opakovat. Nečekejte však, že vás mise vystřelí do zcela nových lokalit: zóna se skládá ze tří různých oblastí, do kterých se budete opakovaně nořit, i když s různými cíli podle toho, jakou misi jste přijali.

Může to znít nudně, ale ve skutečnosti tomu tak není. V Chernobylite se s těmito lokacemi zachází jako s neustále se měnícími kulisami. Důvěrně se seznámíte s jejich obecným rozložením, ale jsou to jejich konkrétní detaily, které vás budou nutit hádat. Například ono schodiště, které jste už několikrát vyšlapali? Tam je teď šílený prodavač. Tamta budova? Ta je teď pokrytá podivnými krystaly. A co ta bezpečná cesta? Hlídaná desítkami nepřátel, hodně štěstí. Nikdy nemáte pocit, že procházíte stejnou oblastí, protože za rohem vždy číhá něco nového.

Horor a RPG v radiačním spádu

Zákoutí Černobylu nejsou ve skutečnosti tak děsivá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Nanejvýš se vám sem tam sevřou půlky, nic víc. Navíc jste za tyto jemné záškuby hýždí náležitě odměněni – průzkumem oblastí naleznete cenné důkazy týkající se vaší snoubenky, stejně jako munici nebo výrobní materiály, které si můžete vzít zpět na základnu nebo je použít v terénu k výrobě pastí, léčivých předmětů a tak podobně.

V Chernobylite také záleží na zkušenostech, které získáte v terénu. S každou úrovní dostanete dovednostní body, které můžete utratit za výcvik na základně. Zajímavým prvkem je, že trénink, ke kterému máte přístup, závisí na nalezených členech party. Díky nim si pak můžete pobyt v Černobylu zjednodušit tím, že si například zvýšíte prostor v inventáři, vylepšíte schopnost plížení, sběr surovin atd.

Nenápadnost (stealth) je obzvláště důležitá, protože jakmile začnete střílet, můžete být rychle přemoženi. Chernobylite odvádí dobrou práci v tom, že přestřelky jsou v podstatě až poslední možností, a odměňuje vaši snahu zůstat v utajení. Umělá inteligence je někdy trochu neúprosná, pokud jde o vaše zpozorování, ale většinou vás k vítězství dovede klasické schovávání se v křoví, sledování pohybu a bodání nožem. Je škoda, že pasti nestojí za moc, ale většina dalších možností to více než vynahrazuje.

Chybička se vloudila?

Ačkoli jsou oblasti v Chernobylite krásné a atmosférické, trochu jim chybí více obsahu. Jak už jsem zmínil dříve, jediné, co v nich najdete, jsou suroviny a stopy vztahující se k vašemu příběhu. Není tu žádná divoká příroda (přestože je jí zóna kolem Černobylu proslulá) a nepřátelská AI se rigidně drží svých hlídkových tras nebo stojí na jednom místě – nikdy nesedí u stolů nebo nebojuje s radioaktivními monstry. Přátelští obchodníci stalkerové mezitím prostě postávají a čekají, až k nim přijdete. Jednoduše mám pocit, že oblasti například v takovém Metru (nebo i S.T.A.L.K.E.R.u) působily živěji.

Boj se trochu zmítá mezi realistickou střílečkou, stealthem a RPG. Kromě poněkud ubohého úskoku do stran chybí mechaniky jako sklouzávání nebo krycí střelba a přeskakování překážek je velmi specifické v tom, že není vždy zřejmé, co se počítá za překážku. Je hezké, že nepřátelé snadno splývají s hustým listovím, ale výsledný dojem hned nato podkopávají obří ukazatelé zdraví, které se objevují nad jejich hlavami. Některé přestřelky se mohou až nepříjemně protáhnout (nepřátelé občas jako by vaše kulky bez účinku pohlcují).

Stealth naštěstí funguje dobře, takže jsem se zaměřil na vylepšení svého revolveru o tlumič a stal se mistrem tichého zabíjení. I to však působí trochu nedomyšleně, protože nemůžete skrývat těla (ačkoli ne že by nepřátelská AI byla nějak zvlášť roztrpčena, když narazí na mrtvolu jednoho z nich). To vše vypovídá o bojovém systému, který je rozkročen mezi několika styly, aniž by v některém z nich zvlášť vynikal.

Můj dům, můj hrad

Naštěstí je crafting na základně poměrně záživná a vyladěná část hry. Vaším úkolem je vytvořit prostředí, které bude příjemné pro vaše parťáky, ale také plné věcí, díky nimž budou vaše zbraně lepší a vaše brnění silnější. Důležitá je zde hromada ukazatelů, které si musíte hlídat – například při stavění některých věcí se bude jeden zvyšovat a druhý snižovat. Pokud třeba úroveň pohodlí klesne opravdu nízko, sníží se výkonnost člena týmu v misi a může hrozit, že úplně odejde, pokud s tím nic neuděláte.

Celé budování základny není nikdy stresující ani náročné, což mi vyhovuje, jelikož výstavba obydlí v podobných titulech nikdy nepatřila k mým nejoblíbenějším částem. Najít správnou rovnováhu na zmíněných ukazatelích je docela jednoduché, a pokud máte pochybnosti, stačí na zem položit rádio (nebo několik), což každého hned povzbudí. Rozmanitost v budování je také na vysoké úrovni – nachází se zde spousta vylepšovacích stanic a nábytku, ke kterým se můžete dopracovat, přičemž vše vyžaduje materiály, jež není příliš těžké nasbírat. Někdo možná dává přednost náročnějšímu stylu budování základny, ale osobně si myslím, že uvolněnější postoj Chernobylite je o to lepší. Spíše udržuje dynamiku vaší základny v chodu, než aby se z ní stala obrovská každodenní povinnost.

Špatná a dobrá rozhodnutí v Chernobylite skutečně pocítíte

Jedna věc mi však poměrně často nedávala spát (v pozitivním slova smyslu) – „správa“ mých lidských přátel byla v jistém ohledu obtížnější než pečování o nábytek a klimatizační jednotky. Ukázalo se totiž, že vedle lásky k rádiu mají i trochu složitější potřeby. Nic vyloženě komplikovaného, to ne, ovšem Chernobylite na vás vrhne poměrně dost důležitých rozhodnutí. Necháte například dítě uvězněné, ale v bezpečí před pustinou? Nebo caparta pustíte na svobodu, kdy se připojí ke skupině lovců, ale riskujete, že je cestou unese příšera? Každý z členů vaší party má k podobným rozhodnutím také co říct. Může se stát, že jednoho ze svých spojenců svým rozhodnutím opravdu zklamete. Parťák se v některých případech sebere a opustí vás. To také bude znamenat, že při závěrečném nájezdu na elektrárnu budete mít o společníka méně.

Zajímavé je, že se nemusíte držet své volby. Černobyl je plný překvapení a jedno z nich je také možnost otevírat červí díry v čase a prostoru. Mohou vás teleportovat z jednoho místa na druhé, nebo vám dokonce umožní vrátit se ke starým vzpomínkám prostřednictvím snové krajiny plovoucích kamenů a neeuklidovské geometrie. Pokaždé, když zemřete, probudíte se v této snové krajině, kde můžete vidět, jak spolu souvisejí klíčová rozhodnutí, která jste učinili. Lze se také vrátit zpět a změnit tato rozhodnutí pomocí úlomků černobylitu, což je jakési platidlo pro mezidimenzionální božskou sílu, která tuhle podivnost řídí.

Pokud své jednotky nekrmíte dostatečnými dávkami nebo je posíláte na špatné úkoly, budete trpět i vy. Opět ale platí, že tohle není žádný Manažer Černobylu 2021 nebo něco podobného. Jídla je překvapivě dost a zadávat spojencům úkoly je stejně snadné jako podívat se na číslo: pokud je vysoké, pošlete je shánět zásoby, pokud je nízké, zvolíte misi jinou, nebo je necháte se prostě poflakovat po základně. V tomto ohledu to sice působí trochu plytce, ale možná, že na vyšší obtížnosti není pustina takovým vybuchlým Tescem, kde si celkem bez problému nasbíráte, co potřebujete.

V čem Chernobylite opravdu září, je závěrečná mise, která zaručeně nepůsobí jako sestup do ozářeného supermarketu. Ta rozhodnutí, o kterých jsem se zmínil dříve? No, tady vás všechna, malá i velké, najednou doženou. Informace, které jste shromáždili, lidé, kterým jste pomohli nebo naopak ukřivdili, to vše vstupuje do hry v této poslední fázi.

Chernobylite: Nedokonalý, ale poctivě zvládnutý

Nebudu spoilerovat, ale Černobyl je opravdu dobrá zábava. Jednoduchost craftingu a manažerská stránka věci možná pro někoho postrádají hloubku, ale dávají vám neustálý pocit uspokojení, když nosíte dobroty na základnu a sledujete, jak roste. Stejně tak jednoduchost jejího managementu party zajišťuje, že vyvažování jejich potřeb neubírá na zábavnosti roguelitové smyčky, která se v ní odehrává. Černobylská divočina zde možná působí výrazně „špatnými vibracemi“, ale Chernobylite jako hra dostává ozářený palec nahoru. Nebýt několika nedomyšlených mechanik, chabější AI a prázdnějšího prostředí, klidně bych titulu daroval i palce dva.

• Zdroje: Vlastní

Chernobylite (RECENZE)

Závěrečné hodnocení

Chernobylite je FPS, RPG a survival na kterém pracují vývojáři z The Farm 51 a vydává ji společnost All in! Games. Hra vychází na PC 28. července 2021, 7. září 2021 na PS4 a Xbox One a později v roce na PS5 a Xbox Series X/S.

Tato recenze byla napsaná pro PC verzi hry. Kopii pro recenzi poskytla agentura Plan of Attack.

Hodnocení7/10 DOBRÁ

Verdikt:

---

Chernobylite mixuje několik žánrů a mechanik v jednu radiační báseň. Rozhodně ne vždy spolu vše funguje tak jak má a někdy se nešlo zbavit pocitu, že by titul ještě nějakou dobu mohl pobýt ve vývoji, ale i přesto jde o solidní kousek, který ocení fanoušci dobrého příběhu, Černobylu a jednoduché správy základny.

Klady

• Jednoduchá správa základny
• Různorodí společníci se svými pohnutky
• Volby, jejich dopad a možnost je měnit
• Již prozkoumané prostředí se postupně mění
• Závěrečná mise

Zápory

• Přestřelky působí nedotaženě
• AI některých nepřátel
• Oblasti jsou občas vysloveně bez života

Jiří Fait

Videohry jsou se mnou již od útlého věku a dalo by se říct, že také utvářely velkou část mého života. Díky nim jsem dostal první cheat-kódy k angličtině do školy, hry inspirované skutečnými událostmi ve mně vzbudily zájem o světové dějiny, a nakonec mě v této době také živí, což považuji za velké štěstí – pokud tedy občas mé postřehy sesmolené do recenzí někoho ovlivní a o kvalitách hry přesvědčí, budu za to neskonale rád. Hraní zdar!   

Chernobylite – Dojmy z hraní (PC)

1. Skrze příběh Chernobylite absolvujete některé momenty jedné z největších katastrof světových dějin
2. V okolí černobylské jaderné elektrárny budete doslova přežívat
3. Co je aktuálně největším problémem Chernobylite? Rozhodně umělá inteligence
4. The Farm 51 mají šanci vytvořit nástupce S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl
5. HW nároky pro Chernobylite PC

Skrze příběh Chernobylite absolvujete některé momenty jedné z největších katastrof světových dějin

• Dojmy z hraní: 30. 10. 2019 • Autor: Ondřej Zeman

Hned na počátku příběhu Chernobylite jsem se ocitl se skupinkou vojáků ze speciální jednotky nedaleko armádou střežené černobylské jaderné elektrárny. Primárním cílem bylo dostat se do jejích útrob a získat vzorek tajemného krystalu, nacházejícího se někde v hlubinách zapečetěného komplexu. Jakmile však parta dorazila na místo určení, celá situace se začala nepříjemně komplikovat, protože se na scéně objevila neznámá entita nemající s narušiteli soucit. Hlavnímu protagonistovi se naštěstí podařilo otevřít mysteriózním kamenem portál a spolu s jedním přeživším zmizet v dimenzi, jež jim umožnila zachránit si kůži. Celkově se však nejednalo o velké vítězství, a tak se šampion celého příběhu Igor rozhodl, že zůstane v zóně, a bude dál pátrat po své drahé polovičce.

Pomoci mu má při tomto nelehkém dobrodružství přeživší Anton spolu s dalšími obyvateli zóny, kteří ovšem Igorovi píchnou jen za předpokladu, že on podá pomocnou ruku jim, jelikož zadarmo tu ani zmutované kuře nehrabe. Samotní vývojáři touto cestou dle mého názoru vytváří slušný manévrovací prostor, jímž značně navyšují znovuhratelnost, na světě totiž není člověk, který by se zavděčil všem lidem. Když se tím pádem rozhodnete pracovat skutečně aktivně s jednou z postav, automaticky si tak uzavřete možnost kooperovat s jiným protagonistou, protože nebudete schopni plnit kvalitně zakázky pro dva zadavatele zároveň. Osobně jsem byl z tohoto konceptu nadšen, snad finální verze nabídne dostatečné množství různých zadavatelů.

Současná verze Chernobylite totiž ukazuje jen několik postav, jež určitým způsobem definují směr, jímž se bude příběh ubírat, což mi jakožto fandovi rozsáhlých RPG prostě nestačí. Chci tu podobně jako v S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl víc alternativ a hlavně lépe zpracované hrdiny, ke kterým si budu moci časem vytvořit určitý vztah, jenž mi ve finále pomůže s tím, vybrat si stranu nejvíce vyhovující mým morálním zásadám. Dle slov tvůrců bych se měl časem dočkat. Primární otázkou však je, jak moc komplexně budou jednotlivci vykresleni, protože jednoduché protagonisty umí dodat i podprůměrný vývojář, zatímco propracované charaktery zvládají stvořit jen skuteční mistři.

V okolí černobylské jaderné elektrárny budete doslova přežívat

Prim v Chernobylite nemá hrát překvapivě příběh, nebo lépe řečeno, v současné fázi vývoje se jedná spíše o druhotný prvek, jenž je zcela zastíněn faktorem přežívání. Ten je tu zpracován relativně přístupně. Igorovou prioritou je po většinu času především hledání nové výstroje, výrobních surovin a poživatin, jimiž si doplňuje bojem zredukované hodnoty zdraví, úrovně ozáření a psychického stavu. Oproti jiným titulům se survival prvky v Chernobylite naštěstí odklání od konceptu stabilní nutnosti něco pojídat, za což vývojáře chválím. Patřím totiž mezi hráče, jimž vyloženě vadí, když musí svého protagonistu stále něčím cpát, aby neotravoval neustálými průpovídkami o tom, jak velký má hlad.

Průzkum jednotlivých lokací tvořících svět Chernobylite se mi hodně líbil. Každá z úrovní totiž nabízela řadu komplexů, jejichž průchod mi naháněl husí kůži. Nejednou jsem se dokonce přistihl, že koukám do útrob budovy s obavou, že na mě ze tmy něco vyběhne v okamžiku, kdy to budu nejméně čekat. Chernobylite mi v tomto ohledu neskutečně připomínal první dva díly série Metro, ve kterých jsem s prstem na spoušti procházel tunely moskevského metra stavící mi do cesty jedno nepříjemné překvapení za druhým. Za vyloženě špatné bych popravdě neoznačil ani procházky mimo zatuchlé komplexy plné mutantů, jelikož jsem je měl možnost absolvovat v surově navržených lokacích s dynamickým počasím, ideálním pro přepady všudypřítomných vojáků.

Co je aktuálně největším problémem Chernobylite? Rozhodně umělá inteligence

Zástupci armády tu představuji nejčastější typ nepřátel, s nímž se na svých toulkách střetnete. Jejich chování bohužel nepatří mezi ukázkové příklady toho, jak by měl voják jednat. Většina z nich se zmateně potuluje po lokacích a jen málokdy skutečně reaguje na vaše akce. Když chcete, aby začali aktivně jednat, musíte některého z nich pěkně zblízka střelit do hlavy, čímž aktivujete bojový mód jeho kolegů, kteří Igora ignorovali i za předpokladu, že jim z pár metrů svítil do obličeje baterkou. Právě jednání po zuby ozbrojených mužů a žen v zelených uniformách považuji aktuálně za největší slabinu Chernobylite, moc však nevěřím v to, že se ji vývojářům podaří do vydání odstranit. Možná mě ale příjemně překvapí, stejně jako v případě optimalizace.

Upřímně jsem se zpočátku obával toho, že technická stránka Chernobylite bude na prachmizerné úrovni. Nakonec se však ukázalo, že optimalizace rozhodně není něčím, s čím by měli ve společnosti The Farm 51 problém. Jejich hra je v tomto ohledu tak daleko, že dokáže vytěžit již nyní maximum z výkonu, který mu váš stroj nabídne. V rámci vizuálu se ovšem nejedná o kousek, jehož grafika by vás posadila do židle. Prakticky je vám nabídnut strohý svět, který vašemu oku žádné velké orgie nenabídne, spíše budete často přemýšlet nad tím, zda by vývojáři na tomto prvku neměli kvůli rychlému stárnutí herních projektů ještě zapracovat.

The Farm 51 mají šanci vytvořit nástupce S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl

Krátký výlet k černobylské jaderné elektrárně skrze příběh Chernobylite se mi hodně líbil. Hra mi nabídla surový herní svět, náročné volby, několik zajímavých postav se specifickými pohnutkami a velmi hutnou atmosféru, jež by se občas dala doslova krájet. Příjemným překvapením tu pro mě byla také obstojná optimalizace, díky níž jsem byl ochoten skousnout horší vizuál a menší bugy, které časem jistě zmizí. Za vyložený problém celku považuji špatnou AI nepřátel, u níž moc úprav neočekávám, přestože se v předběžném přístupu může stát leccos.

Chernobylite má před sebou dlouhou cestu, už na jejím začátku jej ovšem lze označit za zajímavou akci, díky čemuž jsem se rozhodl jí věnovat tento hodnotící odstavec, kterým disponují většinou jen vydaná díla. V případě, že se vám líbil S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl a chybí vám hra, v níž byste mohli absolvovat podobný zážitek, tento kus by vás zaručeně neměl minout, protože se skrze něj můžete opět vydat k černobylské jaderné elektrárně ukrývající děsivá tajemství. Posečkat s nákupem by měla ta část komunity, jež touží po hotových hrách, mezi něž se dnes představený titul aktuálně rozhodně neřadí. Sám jsem byl s Chernobylite spokojen, takže investici do něj doporučuji.

• Zdroje: Vlastní