Série Halo je dlouhodobě jedním z největších lákadel konzole Xbox, která exkluzivitami na rozdíl od PS4 či Nintendo Switch zrovna nehýří. Je proto velkým překvapením, že se Microsoft tuto značku rozhodl vypustit na PC v novém kabátci skrze Master Chief Collection, jejímž startovním titulem není nic jiného než Halo: Reach. Jak moc se na počítačích povedlo a zda stojí za pozornost, se dozvíte v naší recenzi.
• Recenze (PC) •
• Žánr: FPS • Multiplayer: Ano • Vývojář: 343 Industries, Splash Damage, Ruffian Games, Bungie • Vydavatel: Xbox Game Studios • Platformy a Datum vydání: PC, Xbox One (3. prosince 2019); Xbox 360 (14. září 2010) • Homepage • Čeština: Ne
• Recenze: 11. 12. 2019 • Autor: Ondřej Zeman
Budoucnost lidstva nevypadá v univerzu Halo moc růžově. V průběhu své expanze vesmírem totiž narazilo na technologicky daleko vyspělejšího soka, nepřátelskou rasu známou jako Covenant, jež má podobně jako zástupci našeho druhu v plánu ovládnout všechny obyvatelné světy. Lidem se samozřejmě jejich plány moc nezamlouvají, a tak s nimi vedou nekonečnou válku, jež má rozhodnout o tom, který z druhů vlastně konflikt nakonec přežije. V Halo: Reach je možné vidět jednu ze stěžejních kapitol tohoto příběhu, protože nám umožňuje zúčastnit se událostí probíhajících na Zemi podobné planetě, jež hostí lidskou kolonii čítající více než sedm set milionů lidí, jejichž životy jsou v nebezpečí.
V kůži vojáka jste vysláni vstříc planetě Reach, kde máte absolvovat náročnou misi, jejímž počátečním cílem je eliminace povstalců, kteří mají podle úvodního briefingu na svědomí nemalý počet duší. Brzy však zjišťujete, že na vině nejsou problémisté z řad lidské rasy, nýbrž nemilosrdní mimozemšťané zastupující zájmy Covenantu, který požaduje od svých věrných vyčistit napadený svět od všech lidských kolonistů, jež jej obývají, v čemž je mu samozřejmě nutné za každou cenu zabránit. Na celý problém naštěstí nejste sami. Do pole je spolu s vámi vyslána skupinka podobně vystrojených futuristických válečníků z United Nations Space Command, ochotných ve jménu vyššího dobra bez mrknutí oka klidně obětovat svůj život.
Bitva o planetu je tu prezentována skrze jedenáct plnohodnotných misí, ve kterých se s vaším týmem, či zcela osamoceni podíváte do různých koutů mimozemšťany napadené kolonie, jež bojuje ze všech sil o přežití. Každá z akcí, na niž se v průběhu kampaně Halo: Reach vydáte, je určitým způsobem specifická, díky čemuž se tu stereotyp dostaví o poznání později než u konkurenčních děl, která vás stabilně zásobují nepřáteli, nebo vám neustále cpou stále stejné úkoly. V některých operacích hrají prim vozidla, jindy zase tým či vaše schopnost nepozorovaně proniknout do nepřátelského komplexu plného po zuby ozbrojených protivníků. Nikdy se však nesetkáte s vyloženě totožným cílem, který byste už v minulosti plnili, čehož si skutečně cením.
Halo: Reach – Základna (Gameplay)
Vyprávění Halo: Reach je plné zajímavých momentů a hlavně divokých přestřelek.
Na FPS má Halo: Reach až překvapivě kvalitní příběh, jehož základním kamenem není jen již zmíněná pestrá škála map, ale také propracované postavy, obstojné tempo vyprávění a výskyt strhujících momentů, jež dokáží v člověku vyvolat slušnou dávku emocí. Jakožto sérii Halo příliš neznající hráč jsem taktéž uvítal styl, jakým je celek prezentován, spolu s absencí citelnějších odkazů na další díly této komplexní značky složené z řady na sebe navázaných projektů. Prostě a jednoduše se jedná o titul odehrávající se před událostmi Halo: Combat Evolved, a tak k tomu také vývojáři přistupují, což dokážu ocenit. U předchozích her z tohoto univerza mě totiž od hraní vyloženě odrazovalo to, že nemám o tomto vesmíru dostatečné vědomosti na to, abych si jeho průchod užil.
Futuristická válka probíhá v Halo: Reach hned na několika frontách. Hlavní hrdina však po většinu času operuje jakožto správný pěšák v první linii, kde pro něj primárními nástroji smrti jsou pušky, pistole, kulomety a brokovnice ze skladů United Nations Space Command. Kvalitních pozemských nábojů ovšem není nikdy dostatek, a tak je občas nucen sáhnout po výstroji Covenantu, která se překvapivě ovládá stejně jednoduše jako zbraně pocházející ze Země, jen s tím rozdílem, že požadují jinou munici, která má po vystřelení odlišný či vyšší efekt, než obyčejný projektil. Osobně jsem právě díky této skutečnosti mimozemské palné hračky vyloženě vyhledával, protože mi oproti klasické výzbroji nabídly dosti odlišný zážitek ze střelby samotné.
Technologicky vyspělý Covenant dává lidem v Halo: Reach řádně na frak nejen proto, že má lepší zbraně, ale také kvůli tomu, že umělá inteligence, která jej ovládá, je schopna daleko lépe nakládat se svými jednotkami než její lidský protějšek. Mimozemšťané jsou v tomto díle prostě výkonnými stroji na zabíjení, navzájem stabilně komunikují a snaží se postupovat takticky za všech okolností. Na vyšších obtížnostech navíc kromě kvalitního velení disponují její zástupci také vysokou odolností a bojovou efektivitou, kvůli níž některé emzáky neskolíte, ani když do nich vystřelíte několik střel z raketometu či plazmového děla, které dokáže většinu protivníků eliminovat na jeden jediný výstřel.
I když to říkám nerad, zatímco mimozemská armáda je obdařena schopnými veliteli a téměř smrtícími vojáky, lidská rasa naopak disponuje blbci, které před skonem zaviněným jejich vlastní chybou většinou zachraňuje to, že je vývojáři obdařili nesmrtelností. Vy však takové štěstí nemáte, takže budete relativně často doplácet na chyby svých nikdy neumírajících spolupracovníků, kteří to nemají v hlavě vždy úplně srovnané. V tradičních FPS misích najdi/znič mi tupá AI příliš nevadila, jelikož jsem byl schopen zdolat většinu protivníků sám bez toho, že bych svého společníka potřeboval. Horší to s ní však bylo v pasážích, kde jsem byl nucen se třeba přesouvat za pomoci vozidla, protože nebyla schopna řídit auto, ani ovládat věž, kvůli čemuž každá cesta na delší vzdálenosti stála skutečně za to.
Halo: Reach – auto (Gameplay)
Pasáže, ve kterých je nutné dostat se do cílové destinace za pomoci vozidla, si v Halo: Reach užijete jen za předpokladu, že si jej zahrajete v kooperaci.
Žádná velká sláva popravdě není ani ovládání vozidel, které mi přijde na poměry žánru relativně toporné. Vozidla samotná navíc reagují na různé podněty dosti zvláštně, jako by se ani nejednalo o armádní techniku, která má něco vydržet. Nejednou se mi při hraní stalo, že mou káru převrátila krabice či větší kamínek, jenž jí stál v cestě. Právě nepříliš kvalitně zpracovaná kontrola dopravních prostředků možná může být jedním z primárních důvodů, proč s nimi AI není schopná řádně operovat. Prostě se bojí toho, že jakmile by nastartovala, něco by podělala, a tak raději ani nenahazuje motor. Vzhledem k tomu, že se jedná o jeden z původních problémů verze Halo: Reach pro Xbox 360, je skutečně škoda, že s ním vývojáři nic neudělali, protože v této éře nemá co pohledávat.
V momentu, kdy vás jízdní model spolu s umělou inteligencí v Halo: Reach začne štvát natolik, že byste hru nejraději vypnuli, máte tři možnosti. Můžete přestat hrát, sehnat si kamaráda na kooperaci, nebo se přesunout do režimu pro více hráčů, kde na vás čekají bitvy určené až pro šestnáct po boji toužících válečníků, kteří mají možnost utkat se v různých herních módech. Aktuálně hra nabízí celkem devět módů, mezi nimiž je možno nalézt třeba team deathmatch, capture the flag, target elimination, grifball nebo u fanoušků zombie velmi oblíbený infection, ve kterém stojí na počátku jednotlivec proti jedenácti protivníkům, jež má změnit na nemrtvé.
Pokud náhodou nepatříte mezi velké fanoušky střetů s ostatními hráči, nemusíte smutnit. Kromě příběhu a tradičního multiplayeru nabízí Halo: Reach totiž také kooperační režim Firefight, v jehož rámci se máte možnost spolu s dalšími třemi bojovníky vydat na některou ze sebevražedných misí. Bránit v nich budete většinou určitý bod, na který se pohrne jedna vlna nepřátel za druhou. Prakticky lze říct, že Firefight je určitou alternativou tradičního Horde módu, od něhož se liší primárně tím, že vám do cesty nestaví úplně tupou hordu, nýbrž koordinovaný nepřátelský prapor, jehož vedení nesází jen na kvantitu, ale také na taktiku. I když to říkám nerad, moc jsem ze hry pro více jedinců jakožto celku nadšen nebyl, protože není vedle toho, co nabízí konkurence, dostatečně atraktivní.
Zatímco v rámci herních režimů se Halo: Reach nepodařilo nějak zvlášť posunout kupředu, jeho verze na PC má jednu z nejlépe zvládnutých optimalizací posledních let. Zahrát si jej tím pádem můžete i na starších mašinách na 4K, aniž byste přišli o oblíbených 60 fps, za což si vývojáři rozhodně zaslouží pochvalu, protože konzolové porty není zrovna snadné doladit tak, aby neměly porodní bolesti. Upřímně proto doufám v to, že následující části Master Chief Collection na tom budou minimálně tak dobře, jako Halo: Reach.
Halo: Reach – Firefight (Gameplay)
Firefight představuje v Halo: Reach příjemné odreagování, jež vám umožní si na chvíli oddechnout od náročné kampaně, či klasické hry pro více hráčů.
Aktuálně vypuštěné Halo: Reach je prakticky první hrou z tohoto univerza, kterou jsem měl možnost projít od začátku až do konce bez toho, abych se v průběhu hraní cítil ztracený kvůli záplavě informací odkazujících na některý z předchozích dílů série. Příběh ve mně proto zanechal velmi pozitivní emoce, stejně tak mě potěšil design jednotlivých map, do nichž jsem mohl zavítat, či možnost zahrát si tento kousek ve 4K. Přestože se mi celek skutečně líbí, nelze říct, že bych z něj byl vyloženě nadšen, jelikož se na něm dle mého názoru hodně podepsal zub času, jenž se nevyhne žádné hře. Vývojářům se navíc nepodařilo odstranit některé nedostatky původní verze, kvůli čemuž jsou kupříkladu společníci v kampani doslova nepoužitelní.
Halo: Reach je podobně jako Age of Empires II: Definitive Edition hrou, která má i řadu let od vydání původní verze své kouzlo. Na PC navíc tento kus těží z potenciálu, jenž na výkon štědrý HW nabízí. Pokud toužíte po staromilské FPS z univerza Halo s o kapku lepším vizuálním kabátcem, zaručeně si nenechte toto dílko ujít. Hledáte-li spíše řádnou střílečku s moderními principy a očím lahodící grafikou, raději se poohlédněte jinde. Osobně jsem byl s Halo: Reach i přes zub času, který nelze zcela přehlížet, spokojen, takže případný nákup doporučuji.
Tato recenze byla napsaná pro PC verzi.
• Zdroje: Vlastní
Klady
Zápory
Ondřej Zeman
Mé jméno je Ondřej Zeman. Herní žurnalistice se věnuji už více než sedm let, během nichž jsem měl možnost vypracovat se z herního blogera na plnohodnotného žurnalistu na serveru Zing.cz, ze kterého jsem po čase odešel na Alza Magazín. I když jsem hrdým vlastníkem konzole Nintendo Switch, mou největší vášní je hraní na PC, kde jsem měl možnost zrecenzovat už více než dvě stovky různě kvalitních titulů. Slabost mám primárně pro tahová RPG, indie projekty, propracované FPS a komplexní strategie.
|
Minimální HW požadavky | Doporučené HW požadavky |
---|---|---|
Operační systém | Windows 7 64-bit | Windows 10 64-bit |
Procesor | Intel Core i3-550 3.2GHz / AMD Phenom II X4 960T | Intel Core i7-870 Quad 2.93GHz / AMD FX-4100 |
Grafická karta | NVIDIA GeForce GTS 450 v4 / Radeon HD 6850 | NVIDIA GeForce GTX 560 Ti / Radeon R7 360 |
DirectX | DirectX 11.0 | DirectX 11.0 |
Operační paměť | 8 GB | 8 GB |
Pevný disk | 20 GB | 20 GB |
Halo: Reach vychází 3. prosince 2019 na PC a Xbox One. Titul je dostupný také na Xbox 360 od 14. září 2010. O novinkách vás budeme informovat.